(3.pohled)
   Raksha běžela k hlídkařskému jezírku spolu se Zorem a Daeneris za sebou, ale zpomalovalo jí již trošku naběhlé břicho. Beta, milující Rakshin druh se na ni starostlivě díval a bál se oni aby neupadla a Gamma, jakožto nejlepší kamarádka Alfy si o ní taky dělala starosti. Znenadání Alfa zastavila a zavětřila. ,, Nechceš se vážně vrátit? My bychom to s Betou prozkoumali a ohlásili ti kdyby jsme objevili něco neobvyklého." Zeptala se Daeneris, ale odpovědi se jí nedostávalo. ,,Alfo?" Zavolala na ni Daeneris znovu. ,,Zmlkni!" Řekla stroze alfa, Daeneris už nepromluvila a Zoro se překvapeně podívala na Rakshu. Zavětřil, ale nic zvláštního neucítil. Počkat. Že by přeci jen něco. ,, Nejsme sami." Řekla neutrálně Raksha a otočila se na Daeneris. Ta se trochu nervózně otočila do tmavého keře za ní a vzdálila se od něj.
     Všichni se dívali do keře, ale když z tama nic nevyskočilo otočily se a poklusem se vydali k jezírku. Byli už skoro tam, když se to stalo. Jeden rezavý kožich skočil na Zora a Rakshu a začali je trhat. Daeneris se vydala na pomoc své březí kamarádce, protože Zoro to zvládal líp než ona. Chytla rezavý kožich za krk a prokousávala se svalovinou statného zvířete k obratlům na krku až byla skoro u nich, když liška sebou trhla a odhodila ji na vzdálenější kmen stromu a Daeneris upadla do krátkého zmateného spánku a o boji nedaleko od ní neměla ani zdání.
     Mezitím se Zoro snažil odehnat rezavý kožich od sebe i své družky křičící se za ním. Nakonec, když rezavý kožich kousl Rakshu, popadl Zora amok a zakousl se mu do rány co mu před chvílí udělala Daeneris a jedním rozzuřeným trhnutím ukončil rezavému kožichu život. Druhý kožich se stáhl a pak se rozeběhl pryč od místa činu, ale ještě se naposledy ohlédl a zlostně zavřeštěl ,,Já se vrátit, já se pomstít!" A pak už zmizel. Zoro se otočil na svou družku, ta jej láskyplně olízla, ale starostlivě se rozeběhla za pořád spící Daeneris. ,,Snad bude vypořádku." Řekla Raksha nešťastně a silně zavyla.

/5 minutes later/

   Po chvilce k nim přiběhla Perlena spolu s Blue Ice a Sorrou v závěsu. ,,Žije, ale je vyčerpaná a otřesená." Konstatovala Léčitelka a Blue Ice se Sorrou už odnášely Daeneris do tábora. ,,To jsem ráda, a kdy se vzbudí?" Alfa byla někdy vážně netrpělivá. ,,To bohužel nemohu říct, protože to se nedá určit, možná už dneska, možná za pár dní, možná to trochu potrvá." Perlena byla trochu zamýšlená a hned odešla za dvěma fenami. Alfa se otočila na Betu, ten kývl a dál pokračovali v cestě k jezírku.
    Když tam došli vypadalo to tam normálně, ale když se podívali pozorněji zjistili že jsou tam otisky tlapek ostrých drápků, bylo jich tam vážně hodně. V už trochu sušším bahnu byly všelijaké otisky, ostrých drápků, králíků, laní s mláďaty a malých, tlustých nelaní. Alfa a Beta začali čenichat, ale vždy je stopy dovedly k jezírku a od něj pryč do lesa, bylo to zvláštní, ale k ničemu to nevedlo a tak se oba dva museli vrátit s nepořízenou zpět do tábora a oznámit to smečce.

/In the Camp/

     Beta svolal smečku ke shromáždišti a  Alfa doplňována Betou řekla smečce o tom co našli a o incidentu s rezavými kožichy, které asi neodehnali na dlouho. Alfa také pozměnila na chvíli hierarchie, tak, aby měli víc hlídek.
     Lovci budou pořád stejně lovit, hlídky pořád hlídat, ale budou také občas trénovat na boj, a lovci se  připojí po lovu k hlídce. Bude to namáhavé období zvláště teď na začátku Květolesu kdy je nejtepleji a Alfa čeká štěňata, kdo ví, možná není jediná, možná je.

Já vím že je to krátké, jen 600 slov, ale ten děj chi dát až do další kapitoly. Snad se líbila.