Varování pro začátek:
Závěr kapitoly je trochu lechtivějšího rázu, než byste u mě asi obvykle čekali, ale zase to nepovažuju za žádnou nepřístupnou porno povídku. Ovšem radši sem na začátek dám tohle, aby každý dole pokračoval se čtením dle vlastního uvážení. Byli jste varováni! (tak si potom nestěžujte🤫)

prosinec 2014

„Netuším, proč já ti s tímhle vůbec pomáhám."

Imogen, oděná do plesových dlouhých šatů, připravená na vánoční ples, se na svou kamarádku a spojenkyni jen nevinně pousmála a poté spolu s ní pohlédla na kruvalského profesora, bezvládně ležícího na lehátku, ostatně jako tam ležel už přes týden. Tentokrát byl vlivem lektvaru uvržen do klidného bezesného spánku, aby se vykurýroval ze silných migrén, jimiž trpěl už několik dní.

„Protože jsi moc dobrá přítelkyně a chceš, abych si ten ples užila?"

„Tohle mám u tebe. Jestli na to někdo přijde, tak já letím," pohrozila jí bradavická ošetřovatelka. Nelíbilo se jí, co dělá a v čem Imogen pomáhá, ale omlouvala si to sama sobě tím, že člověk ležící na lehátku vedle nich si to jen a jen zasloužil. A pokud to má Imogen na jeden večer zajistit klid a štěstí, což u ní znamenalo moci se věnovat svému zmijozelskému doprovodu, byla ochotná to překousnout. 

Uhladila kamarádce tylovou sukni v barvě rozkvetlých slunečnic a upravila pramínek vlasů, který vyklouzl ze sevření gumičky. „Moc ti to sluší. Declan z tebe bude nadšený."

Blondýnka se nadšeně usmála a zatočila se kolem dokola, aby sukni pořádně roztočila. „Doufám v to."

Od jejich okamžiku v knihovně uplynulo už něco málo přes tři týdny a dalších polibků bylo pomálu. Vždycky se někdo objevil, něco je vyrušilo, či se jednoduše ani jeden k ničemu neměl. Ale dnes se to Imogen rozhodla změnit. Proto se taky rozhodla vypomoci tím, že se zbaví člověka, který jejich další chvilku nejvíce ohrozit - Eliase Löfgrena.

„Tak už za ním utíkej. Tady už to zvládnu sama," pousmála se na ni Talia a na chvíli sevřela tu cizí studentku, z níž se během dvou tří měsíců stala její velmi dobrá kamarádka, v objetí. „A kdyby něco, nezapomeňte, aby to bylo bezpečné, jasné?"

Líčka se jí začervenala, ale raději její poznámku přešla bez řečí. Netušila, zda ona a Declan dojdou až tak daleko, ale co věděla bylo to, že má toho tmavovlasého mladíka ráda. Cosi ji k němu táhlo, jako kdyby mezi nimi bylo napnuté neviditelné lanko, přitahujíc je k sobě a ona věděla, věřila v to, že tohle je láska. Že ji konečně objevila a nenechá se oni připravit ani svým snoubencem.

„Vypadáš báječně, Imogen," usmál se blondýnku Brian, kterého Imogen potkala během své cesty k Velké síni, kde se ples konal. Vedle něj kráčela i Thea spolu s Nicolette, ta se ovšem netvářila ani zdaleka tak nadšeně, jako její dvě přítelkyně. Vděčně se na tmavovlasého mladíka usmála a lichotku mu zdvořile vrátila.

„Proč tam musím, když ani neumím tančit," přerušila je Nicol svým postěžováním.

„Tak se tančit naučíš. Není to zase tak těžké," usmála se na ni Imogen, jejíž dobrou náladu dnes nemohlo snad nic zkazit. Pouze se zasmála tomu, když Nicol cosi zabrblala a její spolužačka jí začala provokovat, stále opakujíc jméno nějakého mladíka, co si zřejmě vysloužil Nicolinu náklonost. Všechno okolo sebe ignorovala, když zahlédla před velkou síní Declana ve společenském hábitu, čekajícího jen a jen na ni.

Zrychlila krok a zamířila přímo k němu, nechávajíc své dvě dosavadní společnice za sebou. obě pobaveně hleděly k místu, kde se Imogen vítala s primusem letošního ročníku, pocházejícího z Nicoliny koleje. Letmo se dotkl jejího pasu skrytého pod látkou šatů a následně jí vtiskl polibek na hřbet ruky. Imogeniny tváře chytily červený nádech a něco mu oznámila, na což Declan reagoval spokojeným úšklebkem a líbl blondýnku znovu, tentokrát na tvář, než společně zmizeli ve velké síni.

„Vždycky mi připadal trochu jako parchant," poznamenala Nicol, hledíc za usmívajícím se párem, co před pár vteřinami zmizel za dveřmi do velké síně, „ale vypadá to, že Gen je s ním spokojená, nemyslíš?"

„Sluší jim to spolu. A jestli se k ní chová slušně a mají se rádi, tak jim to přeju," odvětila Thea, která vzápětí zrychlila krok, stejně jako před chvílí jejich třetí společnice, aby věnovala jemný polibek svému, již čekajícímu, doprovodu, zavěsila se do jeho rámě a taktéž zmizeli za dveřmi do velké síně, jako před malou chvílí Imogen spolu s Declanem.

Nicol neměla nejmenší chuť strávit na plese celý večer. Tančit neuměla, partnera na rozdíl od všech svých přátel taky neměla, formální společenské akce jí evokovaly spíš nudu. Těšila se, jak dnešní večer stráví na úplně jiném místě, oblečená do toho nejpohodlnějšího a zároveň nejméně přitažlivého oblečení, co vlastnila, ale tahle představa se rozplynula ve chvíli, kdy ji Althea začala přemlouvat, aby dorazila na ples taky. A přestože mohla dnešní večer strávit s Maxem u něj v bytě a jen v klidu a pohodě sledovat filmy, na kamarádčino naléhání přece jenom dorazila, uklidňujíc se myšlenkou, že kdyby bylo třeba, může kdykoliv odejít a strávit zbytek večera v pokoji. Doufala, že ples ve finále nebude taková nuda, jako se domnívala, ale ani to nedokázalo překonat představu příjemně stráveného večera s jejím novým kamarádem po boku.

Ples nebyl v Bradavicích obvyklá událost. Naposledy se pořádal před dvaceti lety, při příležitosti Turnaje tří kouzelníků a tehdy to byla ještě větší a slavnostnější událost, než nyní. Všichni se zdáli být ohromeni přenádherně vyzdobenou Velkou síní. Všechno okolo se lesklo, ze stropu se snášely dolů drobné sněhové vločky, které však roztály ve vzduchu dřív, po obvodu místnosti stály drobné stolky namísto těch dlouhých dřevěných, u nichž byli studenti zvyklí sedět během obvyklých školních dní, zkrátka celá síň byla pohádková a kouzelná.

V jednom rohu postávalo několik hudebních nástrojů, které vlivem kouzla zřejmě některého z profesorů vydávala uchu lahodící zvuky, jež donutily nejeden pár, aby se vydal na parket a dal se do tance. Zahlédla mezi tanečníky i několik profesorů a mezi nimi i svého skoro adoptivního dědečka Remuse Lupina, který vychovával její adoptivní matku, a v posledních týdnech několikrát zaskakoval za profesorku obrany proti černé magii, když se necítila dobře, což se poslední dobou dělo čím dál častěji. Školou kolovaly všechny možné zvěsti, od těhotenství oné profesorky, až po to, že je jistě vlkodlak, jako je on, ale Nicol věděla, že to není pravda. Něco takového by se u nich doma neutajilo a jelikož byla Aline zrovna Philipovou přítelkyní, bylo ještě méně pravděpodobné, že by jí něco bylo a ona spolu s celou její rodinou o tom nevěděla.

Lupin se zahleděl jejím směrem a zvedl ruku k pozdravu. Opětovala mu ho, což mělo za následek, že se omluvil bradavické ředitelce a nějaké profesorce z Krásnohůlek a vykročil vstříc jejím směrem.

„Co že jsi tu tak sama? Žádný kluk se nenechal přemluvit, aby si šel zatančit?" usmál se na ni, jakmile došel až k ní.

„On by se asi nechal přemluvit, ale problém je, že není místní," odvětila Nicol a úsměv mu alespoň částečně oplatila. Když přišlo na Remuse, šla veškerá odtažitost stranou. Byl to jeden z jejích nejoblíbenějších lidí.

„Ale nepovídej," překvapeně se usmál. „Takže někdo starší? Nebo snad dokonce mudla?"

„Mudla," přiznala hnědovláska. „Potkala jsem ho před pár týdny v Londýně v kavárně."

„Tak hlavně neříkej mámě, že si z Bradavic utíkáš do Londýna."

Pokrčila rameny. „Ta má teď svých starostí dost. Pochybuju, že by jí tohle zajímalo."

„Takhle nemluv. Je to tvoje máma a i když je těhotná, tak tě pořád má ráda a zajímá se o tebe," napomenul ji jemně a pohladil ji po paži.

Nicol se rozhodla to raději nekomentovat a dál sledovala páry na tanečním parketu. Remus přemýšlivě svraštil obočí, když pohledem spočinul na blondýnce se zjizvenou tváří a pravou rukou, která tančila s Declanem Rosierem. Přišla mu povědomá, ale zároveň neměl pocit, že by ji někdy potkal. Raději opět sklouzl pohledem na hnědovlásku po svém boku.

„Hledáš si nějakou krásku, se kterou by sis zatančil?" provokovala ho.

„Já jo? Tady mezi tvými vrstevníky?" povytáhl kriticky obočí. „To spíš ty by ses měla trošku socializovat a jít se bavit s někým tobě věkově bližším, než se mnou."

Nicolette pohlédla ke dveřím vedoucím z velké síně a zmohla se na pouhé povzdechnutí, když zaslechla odbití hodin, oznamující, že je půl deváté. V tuhle chvíli už měla spokojeně sedět u Maxe doma a dohadovat se s ním, zda budou večer sledovat mudlovské Star wars, či Pána prstenů.

Lupin se pobaveně usmál a rozhlédl se. Nikdo jim nevěnoval přílišnou pozornost. „Tak za ním utíkej. Ale kdyby se máma ptala, není to na mě, jasné?"

Nadšeně ho objala, načež si chytila sukni šatů a rychlým krokem se vydala ven z velké síně.

xxx

„Posledních pár dní ses mi zase vyhýbal," poznamenala Imogen ke svému tanečníkovi a podtočila se pod jeho paží. „Myslela jsem, že no... že to bylo kvůli té věci v knihovně a kvůli tomu pozvání... Byla jsem z tebe zmatená."

Declan s odpovědí zdržoval. Nejprve se bedlivě rozhlédl okolo sebe, snad aby zkontroloval, že je nikdo nesleduje a zejména jeden nejmenovaný profesor. Poté si blondýnku přitáhl blíže k sobě a jeho rty se letmo otřely o ty její. Jeho rty byly studené jako dva kousky ledu, ale Imogen se i přesto pousmála a přitáhla si ho k sobě znovu, aby si vynutila pořádný polibek.

„Kvůli té věci v knihovně to rozhodně nebylo," ujistil ji, jakmile si dostatečně dopřáli polibků. „Spíš už jsem nechtěl znovu dostat pěstí od tvého snoubence, jako tehdy, kdyby nás spolu někde zastihl. Ale rozhodně to nebylo kvůli tomu, že bych ztratil zájem." Šibalské mrknutí, které jí věnoval bylo jasným potvrzením jeho slov, což už stejně dokázaly polibky, jež jí věnoval před několika dny, když ji na ples zval.

„No dneska tady není," nevinně se pousmála a sem tam se zachvěla, jak cítila jeho ruce na svém těle. Chvěla se, částečně zimou, částečně vzrušením a očekáváním z toho, co bude dál. Motýlci v jejím břiše se opět probrali k životu a jí bylo jasné, že od něj chce víc. Mnohem víc dotyků, mnohem víc jeho pozornosti. Někde v soukromí, kam by si po plese mohli zalézt a věnovat se jen a pouze jeden druhému. „Takže se nemusíme bát, že by nám dneska něco překazil."

Spokojeně se ušklíbl a sklonil se k ní, aby jí věnoval další polibek, tentokrát mnohem náruživější a vášnivější, než ten předchozí. A Imogen ani nenapadlo protestovat. Neměla ani ponětí o tom, že čím víc Declanovi podléhá, tím větším nebezpečím se to pro ni stává, protože nebude trvat dlouho a bude ji mít dokonale omotanou kolem prstu.

xxx

Spokojenost z toho, že mohla Nicol ples opustit jen pár vteřin na to vystřídal hněv. V té euforii si neuvědomila, že nápad, přemístit se do Londýna přímo, pouze v plesových šatech bez jakéhokoliv jiného oblečení, není zrovna ten nejlepší, co ji mohl napadnout. Ač nebyla zima nijak šílená, stejně se těšila na to, až ji Max pustí dovnitř a ona se bude moci ohřát u něj doma.

„Ty teda umíš překvapit," vykulil Max oči, když za dveřmi našel klepající se hnědovlásku. „Neříkala jsi mi, že musíš být na nějakém školním plese?"

„Nemohla bych ti to říct až uvnitř? Není tady zrovna nejtepleji," odvětila a přejížděla si dlaněmi po studených pažích. Jakmile ustoupil ze dveří, aby mohla vstoupit dovnitř, vklouzla do bytu a vydechla úlevou, když se konečně ocitla v teple. Maxim jen pobaveně sledoval, jak přitiskla dlaně na topení opodál a sám k ní přistoupil a hodil jí přes ramena deku, která ještě doposud ležela na pohovce.

„Tak povídej. Jako zjevení se objevíš skoro v deset večer v plesových šatech, je to jak vystřižené z nějaké špatné romantické komedie," zažertoval a pečlivě si prohlížel její tělo v tom slušivém oděvu. Byl zvyklý ji vídat v mikinách a svetrech, šaty, obzvlášť takové formální, byly tudíž novinka v jejím šatníku, ale rozhodně jí to slušelo. To nemohl popřít.

„No co by," pokrčila rameny a pomalu se na něj otočila. Otevřela pusu, aby pokračovala, ale místo toho jen svraštila obočí a uchechtla se. „Tak ty máš doma vánoční výzdobu a jmelí, jo? Na co ho potřebuješ, když-"

Polibek, jímž ji vyrušil z jejího polemizování nad tím, proč má tuhle rostlinu doma pověšenou, byl krátký a zbrklý. Nicol prsty vystřelila ke svým rtům a dotkla se jich, jako kdyby se ujišťovala, že se to skutečně stalo. Byl to tak letmý a něžný dotyk, který ji přišel spíš jako kdyby ji po rtu pohladil vítr, než že ji políbil.

„Přesně proto," zašeptal jí do ucha a hnědovlásce na krku naskočila husí kůže, když ji jeho horký dech pohladil po krku.

Stejně jako při jejich druhém rozhovoru, kdy se loučili, tak i dnes věděla, že po tomhle gestu měla zároveň ho ulíbat k smrti a zároveň ho praštit za to, že ji zná takovou chvilku a už moc dobře zná, na jaká místa je citlivá, i přes to, že mezi nimi nic nebylo. Alespoň tedy zatím. A Nicol si neodpustila myšlenku na to, jaké by to bylo, kdyby se do objevování jejích citlivých místeček pustil řádně, zatímco ona by byla uvelebená v posteli a užívala si jeho doteky.

Nedokázala tomu zabránit, ač se snažila, protože zároveň věděla, že tohle může naprosto zruinovat jejich přátelský vztah, ale v okamžiku, kdy ji Maxim znovu políbil, tentokrát už pořádně, jak nejlépe to dokázalo, dočista se jí zatemnil rozum a zdravé rozumné uvažování šlo stranou. V tu chvíli nedokázala myslet na nic jiného než na to, jak z ní stáhne šaty a ona ucítí jeho doteky na nahé kůži.

Nejprve se obávala, že přestane, že má stejné obavy, jako měla v hlavě ona - co když tohle bude poprvé a zároveň naposledy? Změní se to mezi nimi a už nebudou přátelé, jako doposud? Chystala se to namítnout, opravdu chtěla, ale jakmile sáhl na její záda a prsty poslepu začal bojovat se šněrováním, tak se její myšlenky opět přemístily úplně jinam.

Nicolette cítila, jak se živůtek šatů povoluje, zatímco Maximovy polibky na malou chvíli zvolnily a spíš než divoce a naléhavě, si její rty vychutnával. Líbal ji pomalu, jazykem se líně otíral o ten její a jemně ji tahal za ret. Zašustění látky, jak šaty sklouzly po Nicolině těle na zem ho ale rázem opět dostalo do ráže.

Shodil hnědovlásku na postel, následně ze sebe stáhl své tričko a ihned ji následoval. Jemně ji přilehl svým tělem a jeho rty si našly citlivou jemnou kůži na Nicolině krku. Obsypával její krk i dekolt polibky, zatímco prsty bloudil po celém jejím těle. Měl pocit, že se jí nikdy nebude moci dostatečně nabažit. Rty ochutnával její studenou jemnou pokožku, rukama prozkoumával celé její tělo, ale věděl, že tohle jim nestačí. Chtějí víc, oba dva.

Jeho polibky mířily z krku čím dál níže. Nejprve pomocí nich dlouhé minuty opečovával Nicolina ňadra, až se dívka pod ním kroutila slastí. Dovolil si na chvíli se odtáhnout a dopřát si pohled na ní. Oči měla zavřené, zatímco ústa naopak otevřená, což zapříčinilo, že co chvíli z nich vyšlo spokojené zasténání. Sklouzl pohledem přes její tvář na štíhlý krk a na její hrudník. S šibalským úsměvem se k ní sklonil a věnoval jí letmý polibek mezi ňadra, než si začal propracovávat cestičku dolů.

Jakmile se polibky začal dostávat níž a níž, Nicol se donutila otevřít oči a zahledět se na něj. Vypadal neodolatelně. Tmavé vlasy mu padaly do tváře, když na chvíli ustal ve své práci a zahleděl se jí do tváře, v očích se mu odrážel chtíč a vzrušení, stejně jako v tuhle chvíli jí. Kousla se do rtu, když pomalu a líně přejel svou horkou dlaní od jejího holého lýtka až na vnitřní stranu stehen, aby ji donutil nohy pokrčit a jemným zatlačením je odtáhl od sebe.

Zaslechl, jak se trhaně nadechla a donutil se ještě na chvíli odtáhnout. Na malou chvíli zvolnil a obyčejným polibkem na rty ji ujistil, že pokud bude chtít, tak může kdykoliv přestat. Ona jej ale pobídla, aby pokračovat.

Něžnými polibky zopakoval předchozí úmornou cestičku od prsou až k jejímu podbřišků a na několik vteřin se zdržel tam. Mrkl na ní, než se jeho tvář ztratila Nicol z dohledu v úrovni pod jejím podbřiškem. A jakmile ji tam poprvé políbil, se zavzdycháním se zhroutila na polštář a zatnula prsty do deky, na níž ležela. Rázem jí bylo jedno, jestli je to správné, nebo není. Nevnímala nic jiného než Maxův spokojený smích a jeho jazyk, dovádějící ji ke všem těm slastným pocitům, co právě prožívala.