1. listopadu 1981

Remus Lupin za sebou zabouchl dveře a zády se po nich sesunul na zem. To přece nemohla být pravda. Jako by nestačilo, že před dvěma lety ho opustila Callie, teď mu osud musel přimotat do života i další ztráty? Pěstí udeřil do země a alespoň trochu tím tak ventiloval svůj vztek, jež se v něm dusil se smutkem, a on nevěděl, která emoce převládá.

Považovali ho za zrádce. Jeho. Řád ho nezasvětil do plánu na ochranu jeho nejlepšího přítele a jeho rodiny a tajemství svěřili Peterovi. Peterovi, který dnes, stejně jako dvanáct nevinných mudlů, padl rukou Siriuse Blacka, jejich čtvrtého a posledního člena Pobertovské party.

Nemluvě o dalším překvapení a zklamání, v podobě Peterovy přítelkyně Gianny. Havraspárka s upřímným úsměvem, která vždy vypadala tak šťastně a optimisticky, teď seděla z Azkabanu, stejně jako Sirius.

A James a Lily Potterovi byli, narozdíl od svého jediného syna, mrtví. Teprve roční Harry Potter totiž dokázal něco, nad čím kroutili hlavou i ti nejzkušenější kouzelníci Británie, možná i celého světa.

Avada Kedavra, nejhorší z kleteb, které se nepromíjejí, jež měla po zasažení vše živé ve vteřině zabít. Neexistoval nikdo, kdo by tuto kletbu přežil. A ten malý chlapec, který ani nemohl tušit, že se ho snaží zabít nejobávanější černokněžník kouzelnického světa, to přežil. Kletba se obrátila a místo chlapce, zmizel z povrchu zemského Lord Voldemort.

Harry Potter, chlapec, který přežil. Tak se teď malému Potterovi říkalo.

A Remus by se nejspíš jako ostatní kouzelníci, netušící o obětech, jež tenhle večer přinesl, radoval, ale okolnosti mu to nedovolili.

„Tati, ty pláčeš?"

Zvedl hlavu a i přes několik slz, jež se mu skulily po tvářích, se usmál na tříletou Delaney. Ačkoliv nebyl jejím pravým otcem a toto oslovení mu nenáleželo, nezatěžoval s těmito problémy Lanu. Byla přece jenom pořád ještě dítě, které sotva samo vylezlo do schodů.

„Proč ještě nespíš, Lano?" zeptal se Remus a natáhl k dívence ruce, aby mu mohla vklouznout do náruče, jako to dělávala pokaždé, když přišel domů.

Vtiskla mu mlaskavou pusu na tvář. „Babička povídala, že můžu počkat na tebe. Nemohla jsem spinkat."

I s ní v náručí se Remus zvedl a zamířil do obýváku, kde na pohovce seděla Irene Woodworková a soucitně se na Remuse pousmála. Byla se situací venku obeznámena.

„Zeptáme se Harper, jestli můžeš spinkat u ní, ano broučku?" usmála se na Delaney, kterou si osvojila jako svou vnučku, podobně jako si jí Remus zamiloval jako dceru.

„Tak joo!" zaradovala se malá Malfoyová a už natahovala ručky ke své babičce, aby jí mohla donést do postele k o šest let starší Harper, Irenině druhé dceři.

Remus vtiskl dívence pusu na čelo a přešel do kuchyně, kde do sebe nalil hrnek silného kafe. Proč? Proč zrovna on musel tohle snášet?