červen 1993

Měsíce ubíhaly jako voda v potoce. Přes bradavický hrad a celé okolí se přehnal zbytek barevného podzimu, následován svou chladnou sestrou, která vše schovala pod bělostné přikrývky a tu zase vystřídal jejich další sourozenec, rozkvetlé a voňavé jaro. Ale i to mělo nyní na kahánku, protože se začínalo ozývat čtvrté roční období, léto. Přinášelo s sebou teplé slunce, jehož paprsky se mohli studenti nechat zahřívat, když posedávali venku na pozemcích a s každým krokem se blížily zkoušky a poté už jen vysněné dvouměsíční prázdniny. Nebylo málo studentů, kteří by se modlili, ať toto neoblíbené období školního roku přeběhne co nejrychleji a oni už se budou moci věnovat jen letním radovánkám. Ovšem ten den bylo slunce pod mrakem a ustoupilo i horko, které se ještě před pár dny prosazovalo nad příjemným teplem.

Tmavovlasá žena celou scenerii sledovala z okraje lesa. Majestátní hrad se tyčil do výšky a vévodil tak celému okolí. Na pozemcích se prohánělo a smálo několik studentů, kteří využili chladu a stínu, jež jim poskytovaly našedlé mraky na obloze, několik jich klidně posedávalo s přáteli, či osamotě jen začtení do knihy. Naposledy toto místo spatřila už téměř před šestnácti lety. Před šestnácti lety je opustila, byla nucena dospět a učinit spoustu rozhodnutí, z nichž jedno mělo za důsledek to, že nyní tu stála v otrhaných šatech, schovávajíc se mezi větvemi astromy s jizvou na levé ruce, a nečekala doma, ve svém bytě v Londýně, až se za pár dní vrátí z Bradavic její jediná dcera a zároveň i jediné dítě, Faith.

Ode dne, kdy s pomocí Siriuse uprchla Gianna z Azkabanu už uběhlo několik měsíců a až nyní oba dospěli do svého cíle. Bradavická škola čar a kouzel je vítala a byla před nimi jako na dlani. Stačilo už vydržet už jen do správné chvíle a všechno se vyjasní. Už za pár hodin bude Sirius a pevně doufala, že i ona, opět svobodní lidé, bez jakýchkoliv hříchů, nespojujících se s jejich jmény. Pro Siriuse to bude poněkud jednodušší, než pro ni, na to byla připravená, ale Siriusova víra a naděje byla nakažlivá. Sama věřila a doufala, že ji Starostolec vyslechne a ideálně uvěří tomu, že nikdy oddaná Pánovi Zla nebyla. Zprostí ji obvinění a ona bude volná. Najde Moriartryovi, vrazí Clare pěstí do nosu a odvede si od nich Faith, svou holčičku, někam daleko, kde začne nový život.

Pohlédla na muže po své pravé ruce, který jí naléhavě tiskl ruku. V jeho očích se zrcadlilo spoustu emocí. I on doufal v blízké očištění jejich jmen a znovunalezení svého dítěte a také jak doufal, k návratu ke své lásce, Lotte Eastmondové. Stejně tak doufal i v nalezení svého kmotřence, Harryho, syna svého nejlepšího přítele, aby mu odhalil celou pravdu a postaral se o něj, jak slíbil. Vlastně mu částečně záviděla. Její bývalá láska se teď skrývala v kapse jednoho z bradavických studentů v podobě krysy, jako zbabělec a zrádce. Nedokázala pochopit, proč tehdy kývla na jeho žádost o ruku, když už v té době se začínal chovat jako zbabělec a uvažoval o přejití na stranu Voldemorta. Cítila k tomu muži odpor. Ani zdaleka už v tom nebyla láska, či jiná podobná emoce. Jen čistý odpor a nenávist.

„Gio," vyrušil ji ze zamyšlení, „podívej se!"

V jeho hlase se mísila naléhavost s nadšením. Z hájenky, poblíž ní se tito dva lidé schovávali, právě vyšli tři studenti, ne starší než třináct, možná čtrnáct let. Dva chlapci, jeden s vlasy černými jako uhel, zatímco druhý s ohnivě oranžovou hřívou, a dívka se záplavou hustých hnědých nepoddajných kadeří. Všimla si, jak Siriusův pohled změkl, když zahlédl černovlasého chlapce skulatými brýlemi na nose. Harry James Potter a jeho dva přátelé, Hermiona Grangerová a Ron Weasley v tu chvíli netušili, že se jen několik desítek metrů od nich schovávají dva vězni z Azkabanu, kde byli dlouhých dvanáct let uvězněni.

Jejich chvíle nastala. Jeho pohled opět zvážněl a zachmuřil se, když spatřil kvičející krysu, v náručí zrzavého chlapce, Rona. I na tu dálku v něm spolehlivě poznal svého dávného přítele, nyní jen muže, kterého toužil vidět sténat bolestí a trpět zato, co všechno provedl, a také manžela ženy vedle něj, Petera Pettigrewa.

„Musíme za nimi, rychle," sykl, když se skupinka studentů vydala nahoru.

„Proměň se a seber ho. Já zatím zarazím vrbu, abychom ho tam mohli dostat," zamumlala jeho směrem Gia a jejich cesty se na malou chvíli rozdělily. Sirius se ve vteřině změnil ve velkého černého psa a vyběhl směrem k Harrymu, Ronovi a Hermioně, zatímco jeho přítelkyně vyrazila směrem k onomu vražednému stromu, jehož kmenu se s námahou dotkla a následně vklouzla do tunelu uvnitř. Z venčí k ní dolehly hlasy a křik.

Ron křičel, jako kdyby ho na nože brali, když Sirius popadl do zubů jeho nohu, za níž se ho pokusil odtáhnout do stejného tunelu, kam předchvílí zapadla i ona. Dále křik jeho přátel, Harryho a Hermiony, volající na svého kamaráda, ovšem jeden z hlasů byl zcela nový. Druhý dívčí hlas, příjemný, který se nechápavě ptal Hermiony, co se tady děje. Gianna tiše zaklela, když dospěla na konec chodbičky a objevila se v polorozpadlé místnosti údajně nejděsivějšího domu v Británii. Do téhle akce se nemělo namočit ještě víc lidí, než bylo potřeba. Už tak bude problém, že se Rona zřejmě pokusí zachránit Harry s Hermionou.

Křik se přibližoval a o několik vteřin později do místnosti vpadl velký černý pes, táhnoucí za sebou chlapce, který si málem vykřičel hlasivky, jak volal o pomoc a klel na Siriusův účet. Smrtonoš měl alespoň tolik slušnosti, aby ho dotáhl vedle postele, na níž klidně seděl a mával ocasem Hermionin zrzavý kocour se zdeformovaným čumákem, kde Ron zůstal sedět a jednou rukou si svíral zkroucenou nohu, z níž prosakovala krev, zatímco tou druhou si k hrudi tiskl krysu, kterou stále stejně jako jeho přátelé považoval za Prašivku. Zuby mu sebral hůlku z kapsy,odběhl od něj do stínu za dveřmi, kde se již schovávala Gia. Stačilo čekat, než dorazí zbylé dvě, možná tři, osoby apředstavení mohlo začít.

Nebylo třeba čekat dlouho. Po chvíli se na rozvrzaných schodech ozvaly kroky a do místnosti vpadli dva mladí kouzelníci s hůlkami napřaženými před sebe, následováni hnědovlasou dívenkou, která si z očí odhrnovala špinavou ofinu.

Faith Moriartryová se rozhlédla po místnosti, zatímco její nebelvírští spolužáci přiskočili k Ronovi. Z úst se jí vydral výkřik, když se dveře zabouchly a ze stínu vystoupil muž za nímž se ještě skrývala druhá postava, zřejmě žena, ve stejnou chvíli, kdy promluvil Ron vyděšeným hlasem.

„Tohle celé je past, Harry!" zasténal, „ten pes to je on, je to zvěromág!" Ruka mu vylétla do vzduchu a ukázal ke dveřím, kde se již vítězně šklebil Sirius. Hermiona se natáhla pro ruku dvanáctileté Faith a zatáhla ji k nim, zatímco dívenka muže vystrašeně sledovala.

Sirius opravdu působil vcelku děsivě. Černé pocuchané vlasy, delší než bylo zdrávo, mu lemovaly vyhublý bledý obličej, z nějž žhnuly oči, zatímco jeho ústa se roztáhla ve vítězném úsměvu, čímž odhalil léta nemyté zažloutlé zuby.

„Expelliarmus!" vykřikl, čímž Harryho i Hermionu zbavil hůlek. Jeho hlas byl chraptivý, ale zatímco Gia na to již byla zvyklá, ostatní přítomní sebou polekaně trhli. „Skutečně jsi přišel svému kamarádovi na pomoc, to jsem čekal. Tvůj otec by totiž udělal úplně to samé. A ani jsi nedoběhl pro nikoho z učitelů, za což ti patří můj dík. Takhle bude totiž všechno rychlejší a jednodušší."

„Jestli chcete dneska Harryho zabít, tak budete muset muset zabít i nás," ozval se Ron, který mluvil přímo na Blacka, pokusil se vstát, v čemuž mu Hermiona a Faith zabránily.

„Lež, chlapče, nebosi tu nohu ještě víc zraníš," odvětil už klidněji Sirius,„dnes dojde jen k jedné vraždě.

„Vážně? A proč?" křikl na něj Harry, zatímco bojoval se sevřením, v němž ho jeho přátelé uvěznili.

„Jste chladnokrevný vrah, když jste před dvanácti lety zabil spoustu těch mudlů jen proto, abyste se dostal k Peteru Pettigrewovi, tak vám na jejich životech taky nezáleželo, tak proč se najednou staráte?" ozvala se statečně Faith.

„Harry, buď ticho!" okřikla svého kamaráda Hermiona, „a ty taky, Faith!"

„Faith?" vydechla Gia, doposud se skrývající v Siriově stínu. Udělala krok dopředu a prohlédla si hnědovlasou dívku. „Jmenuješ se Faith?"

I přes Hermionu ruku, která Faith silně a varovně svírala, oslovená přikývla. Byla přece v Nebelvíru, nebude se bát. „Ano. Faith Moriartryová. A vy dva jste Sirius Black a Gianna Pettigrewová-Lloydová, uprchlí vězni z Azkabanu, kam po dnešku zase odejdete!"

„Siriusi," vydechla tmavovlasá žena a nahmatala ruku svého přítele, „je to ona. Ona je tady. Přímo před námi."

„Faith necháte napokoji!" bránila mladší kamarádku Hermiona.

„Zabil jste mi mámu a tátu!" vykřikl Harry a na Blacka se vrhnul.

Několik vteřin se oba váleli jen v shluku kopanců, pěstí a nadávek, proudících od Siriuse. Jeho ruka nakonec spočinula na Harryho krku.

„Už jsem dost dlouho čekal. Dvanáct let. V Azkabanu!" zařval Sirius.

Bitka pokračovala. Odněkud se vymrštila Hermionina noha, která donutilaSiriuse pustit Harryho hrdlo a poté se mezi chlapce a muže přimotal zrzavý kocour, který ovšem namísto Harryho bránil Siriuse. Harry se posbíral na nohy. Dostal z Blackova držení hůlky, které jim byly před malou chvílí odcizeny a zamířil s ní na Blacka.

„Chceš mě zabít, Harry?" řekl Sirius tichým hlasem.

„Zabil jste mi mámu a tátu, moje rodiče!" zopakoval rozlícený Harry.

„Ne, Harry. Sirius tvoje rodiče nezabil," ozvala se Gianna, která se odvrátila od Faith, jež doteď sledovala.

„Kdybys alespoň věděl, jak to tehdy bylo," poznamenal tmavovlasý muž zlomeně.

„Všichni víme, jak tobylo!" ozvala se odvážně Faith, zatímco se vykroutila z Hermionina sevření a přistoupila k Harrymu. Bázlivě pohlédla na Blacka i Giannu, ale nechtěla dát najevo, jaký strach v ní vzbuzují. „Zradil jste Harryho rodiče, prodal jste je Voldemortovi!"

„Musíte si to nechat vysvětlit. Všichni budete litovat, když to neuděláte a provedete něco bez rozmyslu."

V dřevěné rozpadající se místnosti se rozhostilo ticho. Vteřiny ubíhaly, zatímco Harry mířil hůlkou na Siriuse, jemuž se na hrudi usadil prskající Křivonožka. Faith uhýbala před pronikavým pohledem Gianny Pettigrewové a z donucení ustoupila o několik kroků dozadu, kde tiše sténal Ron, zatímco Hermiona seděla u něj a neříkala ani slovo. Mrtvolné ticho přerušily až kroky. Schody zavrzaly, následně se rozrazily dveře dokořán, následovány proudem rudých jisker. Harrymu vylétla hůlka z ruky a zmocnil se jí nový příchozí.

„Ale Siriusi, vypadáš trochu omšele, nemyslíš?" poznamenal Remus Lupin, když na svého bývalého přítele zamířil hůlkou, zatímco Hermiona odtáhla Harryho od Blacka, „konečně se v těle odráží šílenství duše."

„O šílenství duše ty přece víš nejvíc, že ano, Remusi?" odtušil Sirius. Zašklebil se na hnědovlasého profesora a chytil se jeho ruky, aby se s jeho pomocí vytáhl zpátky na nohy.

„V-vy..." zakoktala se Faith a zbledla, když spatřila, jak profesor obrany proti černé magii uprchlému vrahovi pomáhá. „Vy jste mu celou tu dobu pomáhal? Chcete, aby Harryho zabil?!"

„Celou dobu jsem vás kryla! Nikomu jsem neřekla ani slovo!" vykřikla Hermiona. „Nesmíte mu věřit ani slovo! Je to vlkodlak!"

„Věřil jsem vám. Já vám věřil!" křikl teď naopak Harry, „a vy jste celou tu dobu... byl jeho přítel a pomáhal mu!"

„Hermiona má pravdu! Proto ho na některé hodiny musela zastupovat profesorka Chernyshevsky. Pomáhal jste těm, co se snaží Harryho připravit o život!" ozvala se Faith, aby podpořila Hermionu.

„Jste obě skutečně chytré čarodějky," uznal Remus, „ale musím vás zklamat. Nepomáhal jsem Siriusovi, aby se dostal k Harrymu, stejně jako bych nechtěl, aby kdokoliv Harryho připravil o život. Ovšem obě jste se správně domnívaly, že jsem vlkodlak."

„Brumbál vás zaměstnal i když věděl, že jste vlkodlak?" zeptal se nevěřícně Ron.

„Někteří členové profesorského sboru si mysleli, že se zbláznil, to ano. Brumbál musel vynaložit velké úsilí, aby je přesvědčil, že mi mohou důveřovat," vysvětlil Lupin.

„A očividně se zmýlil! Celou dobu jste totiž těmhle dvěma pomáhal!"

„Dejte Remusovi šanci to celé vysvětlit. A pochopíte, proč se tohle všechno děje," ozvala se Gia, která znovu pohlédla na Faith, „protože všichni vám říkáme pravdu."

„Když tvrdíte, že jste Blackovi nepomáhal, jak jste se dozvěděl, že je tady?" pochybovala Faith, zatímco zkoumala tvář oné tmavovlasé ženy, která ji stále tak upřeně sledovala. Upřímně z toho byla nervózní.

„Dozvěděl jsem se to z Pobertova plánku," vysvětloval dál Remus.

„Jak je možné, že s ním umíte zacházet?" nechápal Harry.

„Aby taky ne. Náměsíčník je jeden z lidí, co ho pomáhal kreslit!" ozval se znovu Black.

„Ovšem to je teď nepodstatné, Siriusi," umlčel jediným pohledem Remus svého přítele, „celý večer jsem měl plánek v pohotovosti a zahlédl vás tři, jak se plížíte k Hagridovi, těsně před popravou jeho hipogryfa. Ovšem když jste odtamtud zase odcházeli, tak už jste nebyli tři, ale čtyři."

„No jistě. Přidala se k nám Faith," odvětila nedůvěřivě Hermiona.

„Ne, Hermiono, Faith sek vám připojila až později. Tentokrát se mezi vámi objevilo jiné jméno. A já tomu ze začátku nevěřil, myslel jsem, že s plánkem není něco v pořádu." Na chvíli se odmlčel, než zasepokračoval. „Potom se k vám vrhla jiná tečka, označená jako Sirius Black, zatímco Gianna Pettigrewová doběhla k vrbě mlátičce, aby Siriusovi umožnila projít s dvěma z vás skrz chodbu až sem."

„Nebyli jsme dva," odvětil Ron, „sebral jen mě!"

„Dovol mi, abych tě přesvědčil o opaku, Rone," odvětil trpělivě Lupin, „myslíš, že bys mi na malou chvíli půjčil svou krysu?"

„Co jí chcete udělat? Co s tím má Prašivka společného?" vyhrkl vyděšeně zrzek.

„Dost věcí. Tak mohu?"

Faith sledovala, jak se všichni tři dospělí nahnuli ke kryse, která se snažila bránit, a pečlivě si ji prohlíželi. Ona se alespoň na chvíli mohla schovat před zkoumavým pohledem té ženy, které se v očích při pohledu na ní lesklo štěstí a radost, ačkoliv vypadala zlomeně.

„Není to žádná krysa," prohlásil Sirius po chvíli, kdy si Ron Prašivku opět přitiskl k sobě.

„Není," potvrdil Lupin, „je to čaroděj. Zvěromág."

„A jmenuje se Peter Pettigrew," dokončila myšlenku všech tří Gianna, která se při vyslovení toho jména zachmuřila.

„Všichni tři jste zešíleli!" otituloval je Ron a začal se zvedat, aby mohl tohle místo opustit. V tom mu ale zabránila Gia, která na něj namířila Hermioninou hůlkou.

„Pettigrew je mrtvý! Vy jste ho před dvanácti lety zabil!" zařval Harry.

„Ne, to bohužel ne," zavrčel Sirius, „chtěl jsem ho zabít, ale náš drahý Péťa poprvé ukázal, že je schopnější kouzelník, než já. Ale dnes už mi neuteče!" A s těmito slovy se pro kryse vrhnul.

„Siriusi zadrž!" popadla ho za paži Gia. „Zaslouží si znát pravdu. Musíme jim to vysvětlit."

„Vysvětlit jim tomůžeme i potom, Gio!"

„Mají právo to vědět. Všichni a všechno," souhlasil s Giannou Remus a pomohl jí Siriuse udržet. „Pro Rona to byl léta domácí mazlíček. Některé ty články jsou stále zmatené i pro mě a ani já té historce pořádně nerozumím. Navíc dlužíš Harrymu pravdu." Zadíval se na Giannu, která mu pohled oplatila. Profesor kývl k hnědovlasé dívence, schovávající se za Hermionou. „A zároveň dlužíte pravdu i jí."

Gianna dlouze vydechla apustila Siriuse, který se přestal vzpouzet. „Bylo nebylo..."

„Pověz jim co chceš, ale mluv rychle," zpražil ji pohledem Sirius. „Protože jinak už se dlouho neudržím a konečně spáchám tu vraždu, za kterou jsem musel dvanáct let hnít v Azkabanu!"