červen 1993

„Všichni si mysleli, že Peter zemřel Siriusovou rukou. Dokonce se i přihlásili očití svědkové, kteří tvrdili, že to viděli," chopil se vyprávění profesor Lupin, protože ani jeden z jeho bývalých přátel a spolužáků se k tomu neměl, „i já sám jsem si to myslel, dokud jsem na jeho jméno nenarazil na plánku. Ron ho drží v rukou."

„Pane profesore ale vždyť to je hloupost. Není možné, aby byla Prašivka Peter Pettigrew," ozvala se Hermiona, „protože kdybyto tak bylo, všichni by to věděli. Všichni zvěromágové jsou registrováni na ministerstvu kouzel. Jejich jméno, v jaké zvíře se proměňují, jejich podrobný popis, ... Profesorka McGonagallová mi navíc poté říkala, že zatím se jich v tomhle století bjevilo jen sedm. A žádný Pettigrew mezi nimi nebyl."

„Ano, Hermiono, zase máš pravdu, ale před šestnácti a více lety ministerstvo netušilo a doposud netuší, že se v Bradavicích potulovali hned tři neregistrovaní zvěromágové."

Faith připadalo, že se jejich oblíbený profesor zbláznil. Vyprávěl jim sálodlouhý příběh o tom, jak se stal vlkodlakem, jak na to přišli jeho tři nejlepší přátelé a stali se zvěromágy, jako kdyby to byla ta nejjednodušší věc na světe. Vždyť to přece nejde. Profesor Brumbál, který věděl o všem, co se v celých Bradavicích šustne, musel zjistit, že se každý úplněk polesích potulovali tři zvěromágové dovádějící s vlkodlakem. Pravděpodobnost, že se tohle dělo, byla přece mizivá, no ne? A co s tím má dělat ta žena, co stále jednou rukou drží Siriuse, aby neublížil Ronově Prašivce? Hlavou jí létalo tolik otázek, ale zdálo se, že na odpovědi si ještě bude muset počkat, protože v chroptící chýši se náhle rozrostla o přítomnost dalšího člověka. Profesor Snape stál ve dveřích a zatímco mířil hůlkou na profesora Lupina.

„Tohle jsem našel u kmene vrby mlátičky," prohodil ledabyle při svlékání neviditelného pláště, přičemž nepřestával mířit na svého kolegu, „děkuji za půjčení,Pottere." Tvář profesora lektvarů zářila potlačovaným triumfem.

„Severusi," pokusil se ho přerušit Lupin, ale Snape jen pozvedl hůlku výš.

„Opakoval jsem Brumbálovi znovu a znovu, že jistě budeš pomáhat starému kamarádíčkovi, aby se dostal do hradu a teď mám konečně důkaz."

„Sirius tu není, aby se Harryho pokusil zabít, Severusi," naléhal Lupin.

„Mozkomoři budou jistě nadšení, když jim ke starým známým tváří přibude nový vězeň," pochvaloval si Snape, zatímco pohledem přejel Giannu i Siriuse, „z vás dvou budou možná tak nadšení, že dostanete i polibek na uvítanou. Vsadím se, že budou jistě líbat lépe, než tvůj drahý manžel, Pettigrewová."

„Neser se do toho, Srabusi!" vyjel na něj Sirius.

„Pane profesore, možná byste si mohl vyslechnout, co nám chtějí říct. Pokud opravdu došlo k nějakému omylu, tak-"

Hermiona byla neurvale přerušena právě oním profesorem lektvarů, který vypadal, že si svou chvilku nadvlády opravdu užívá a nenechá seo ni připravit. „DRŽ HUBU, TY NÁNO PITOMÁ! NEMLUV O NĚČEM,ČEMU NEROZUMÍŠ!" Snape si odkašlal a vypadalo to, že se znovu uklidnil. Pokynul rukou, v níž svíral hůlku, ke dveřím. „Tak jdeme." Nikdo z přítomných se ani nepohnul.

Jeho obličej zbrunátněl, když se chystal výzvu zopakovat důrazněji, ale než z otevřených úst stihla vyjít jakákoliv slova, náhle se v bezvědomí zhroutil na zem. Ve dveřích teď postávala tmavovlasá dívka, která si pohrávala s hůlkou, kterou držela v prstech, jakoby právě neomráčila svého profesora. Pohledem přejela svoje o rok mladší spolužáky z Nebelvíru, i prvačku stejného koleje, profesora obrany a dvě neznámé tváře, které ale byla schopna přiřadit na základě článků a fotografií, které byly od loňského léta k vidění prakticky pocelé Anglii.

„Leslie, cos to provedla!" vyhrkla vyděšeně Hermiona, ale Leslie Blacková ji nevnímala. Srdce se jí rozbušilo, když se zahleděla do tváře Siriuse Blacka, který zase zíral na ní.

„Myslím," promluvila nakonec, „že budu potřebovat objasnění všeho, co se tady teď děje."

Překročila Snapeovo tělo na zemi a vešla do stísněné místnosti, kde už tak bylo dost lidí.

„Toho se ti dostane, slečno Eastmondová," odvětil Remus, který si dobře všiml Siriusova pohledu, když zmínil dívčino jméno, „ale teď musíme vyřešit jistou záležitost."

Sirius přikývl a napřáhl ruku k Ronovi. „Dej mi tu krysu, chlapče."

„Tohle nedává smysl!" prohlásil zrzek. „Jak jste mohli vědět, že zrovna Prašivka je Pettigrew?"

„Rone, prostě to udělej!" oslovila ho nakonec přísně Faith. „Já se chci konečně dozvědět, jestli tohle celé není jen šáhlá historka, co se před dvancáti lety stalo a hlavně, proč na mě tahle ženská pořád tak zírá!"

Gia se za sebe zastyděla. Nechtěla svou dceru vyděsit tím, že ji bude tak sledovat, ale nemohla si pomoct.

„Moje řeč, holka, moje řeč," přikývla Leslie, která se připojila ke svým spolužákům a stála u nich, naproti třem dospělým kouzelníkům.

„V novinách se loni v létě objevila fotografie tvé rodiny, na které jsme se Siriusem Petera v jeho krysí podobě zahlédli,"odpověděla Gia na Ronovu otázku. „Na přední tlapce jí chybí prst, nemýlím se?"

„Jediné, co se z Pettigrewa našlo, byl-"

„Prst," dokončil za Harryho Sirius, „ten parchant si ho uříznul sám. Potom zlikvidoval celou ulici i s těmi mudly a utekl s ostatními krysami do kanálu."

„Dokaž to. Dokaž, že mluvíte pravdu a ty jsi nevinný," ozvala se Leslie, která Siriuse sledovala podobně, jako Gianna zírala na Faith. Stála v jedné místnosti se svým otcem, před kterým se jí celá ta léta snažila máma uchránit. Poslala ji do Bradavic, aby byla v bezpečí a on se tu objevil. Ten nahoře měl očividně smysl pro humor.

Sirius jen přikývl a popadl krysu, ačkoliv ta se bránila a Ron taktéž. Držel ji za hřbet, než se mu do ruky dostala hůlka a poté ji pustil na zem. Oba bývalí Poberti po ní vypálili stejné kouzlo. Několikrát. Prašivka byla ani ne metr od toho, aby zmizela a přítomní už ji nikdy neviděli, když ji kouzlo zasáhlo a namísto krysy se teď na zemi choulil muž. Odporný malý muž, s vodnatýma očima. Zdálo se, že léta v krysím těle ho natolik ovlivnila, že i jeho lidské tělo, začalo mít znaky tohoto zvířete. Chvíli mu trvalo, než zjistil, co se mu stalo. Remus se Siusem ho popadli za paže a vtáhli ode dveří zpět do místnosti. Mužík, tedy Pettigrew, několikrát zamrkal, než pisklavým hlasem promluvil.

„S-Siriusi! R-Remusi! Staří přátelé" promluvil a z jeho hlasu čišelo čiré překvapení. Oči se mu rozšířily překvapení, když pohledem spočinul na Gie. „Gio, jsi to ty? Tolik let jsem tě neviděl, myslel jsem-"

„Drž hubu!" okřikla ho Gianna, jejíž oči se zaplavily slzami, ačkoliv se mračila a dusila v sobě vztek. „Opovaž se na mě ještě někdy v životě promluvit ty odporný zrádný zbabělý parchante! Opovaž se někdy promluvit na Faith, opovaž se k ní vůbec přiblížit, ty hajzle!"

Zmíněná překvapeně zamrkala. Proč zrovna na ní? Co s tím má co dělatona? Neměla ponětí, proč se jí ta žena zastává a chrání ji.

„Nazdárek Petere," pozdravil ho rádoby přátelsky Lupin, ale mířil namužíka hůlkou, „to je ale let, viď? Zrovna tady vzpomínáme na tu noc, kdy Lily a James zemřeli, určitě k tomu máš co říct, ne?"

„Remus, přece si nemyslíš, že bych to opravdu udělal! Sám jsi teď Siriuse slyšel, chce mě zabít! Je tady, protože mě chce zabít!"

„Nikdo nikoho zabíjet nebude, dokud nám neobjasníš pár věcí,"odvětil Remus.

„Není přece co vyjasňovat! Snažil se mě zabít tehdy a jde mu o to i teď! Čekám na tuhle chvíli dvanáct let!"

„Nic vezlém, ale jak jste mohl vědět, že můj otec uteče z Azkabanu?" přerušila jejich rozhovor Leslie a pozornost se na několik vteřin přesunula jenom na ni. Sirius na ni bolestně zíral a zamumlal si pro sebe něco ve smyslu já to tušil, zatímco její spolužáci překvapeně mrkali a urovnávali si její slova v hlavě. Leslie je všechny ignorovala. Chtěla mít tohle za sebou, aby se konečně dočkala chvíle, o níž tak dlouho snila. Promluvit si s ním, se Siriusem Blackem. Se svým otcem.

„To je jasné už od začátku! Ovládá tajné síly, kouzla, která ho učil sám Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit!" bránil se Peter svou narychlo spíchnutou historkou.

Black sezasmál ostrým štěkavým smíchem, který nezněl vůbec pobaveně. „Takže sám Voldemort mě učil svým trikům, říkáš?"

Peter sebou trhnul, když zaslechl Voldemortovo pravé jméno.

„Těch dvanáct let ses neschovával před Siriusem," ozvala se chladným hlasem Gianna, na níž se Peter ublíženě zadíval, „Voldemort ozvi přívrženci by tě vyslýchali a trápili tě za to, že na základě tvé informace Voldemort padl."

„Gianno, lásko moje-"

„Neopovažujse jí takhle oslovovat!" zavrčel na něj Sirius, „tahle ženská kvůli tobě strávila dvanáct let v Azkabanu!"

„Remusi, ty přece téhle magořině nevěříš!" otočil se Pettigrew na posledního člověka, který se ho mohl zastat.

„Působí mi jisté potíže pochopit, proč by nevinný člověk jinak trávil dvanáct let života v těle krysy, Petere."

„Vždycky sis potrpěl na vlivné přátele, kteří by se o tebe dokázali postarat, že Petere. Dříve jsem to byl já, Remus a James, ale jakmile Voldemort nabíral na síle, zareagoval jsi na to tím, že jsi přešel k silnější straně, která tě mohla ochránit před újmou. A zatáhl si do toho i Giu a vaší dceru, která kvůli tomu jedenáct let žije ve lži!" pokračoval Sirius.

Faith se oči rozšířily údivem. Jedenáct let ve lži... Slova Moudrého klobouku najednou dávala o tolik větší smysl. Otec v Nebelvíru, ale nezalsoužil si tam být. To, jak lidem, které považuje za rodiče není vůbec podobná, jak se na ní její údajní prarodiče vždy mračí. Spojilo se to ještě s pohledem oné ženy, kterou označili jako Giu a její ochranitelské pudy vůči ní...

„Já jsem vaše dcera?" vypadlo z ní tichým hláskem. Tázavě pohlédla nejprve na Giannu a potom i přes svůj odpor malou chvíli sledovala Pettigrewa.

„Ano," přikývla Gianna, „jsi moje dcera, Faith. Když mě zavřeli do Azkabanu, tak jsem byla už pár měsíců těhotná. Jen díky Siriusovi mě v květnu, když ses klubala na svět, vzali do nemocnice, kde ses narodila a já doufala, věřila jsem v to, že když jsi tu teď ty, třeba mě pustí ven. To byl také důvod, proč jsem tě pojmenovala zrovna Faith. Jenže pár hodin po porodumi tě vyrvali z náručí a dali tě jiné matce, zatímco mě strčili zpátky do Azkabanu."

Zpanikařila. Zatřásla hlavou, praštila Petera přes prsty, když se k ní natahoval. Ne, tohle nemůže být pravda. Ona byla Faith Clare Moriartryová, nemohla být dcera smrtijedky a tohohle odporného muže, jenž byl podle všeho zrádce. Všechno to bylo hloupost. Pomalu vycouvala z místnosti a jen o chloupek tak unikla Gianně, která se ji pokusila chytit. Tohle přece nemůže být pravda... opakovala si stále dokola, když proběhla tunelem a rozběhla se k hradu. Ani si nevšimla narůstajícího měsíce na obloze.

„Rodinné záležitosti až za chvíli," povzdechl si Sirius, který tím mířil i na Leslie, které se na jazyk hrnulo desítky otázek, na něž chtěla znát odpovědi. Po slovech svého otce ale zavřela pusu a netrpělivě čekala, až celé tohle divadélko skončí.

Další minuty, další slova, další výčitky, Peterovy nesmyslné řeči, jež se snažil použít na svou obhajobu. To on byl strážce tajemství Potterových, jak se všichni dozvěděli. On běžel zaVoldemortem a vyzradil jim jejich tajemství, aby je mohl zabít. A poté zfalšoval svou smrt tak, aby vinný vypadal Sirius, kterého odvezli do Azkabanu. Leslie si celý ten příběh stihla v hlavě přehrát ještě několikrát, než všichni zcela opustili chorptící chýši i chodbu vedoucí k ní. Peterovy pišitvé prosby, ať ho nevedou mozkomorům, ji vytáčely, stejně jako Harry, který se nyní bavil se Siriusem. To ona byla jeho dcera, ona s ním chtěla a potřebovala mluvit. Postěžovat si na opatrnost její mámy a na Aarona, kterého si našla jako náhradu. Siriuse Blacka neznala ani hodinu a už teď jí přišlo, že by to bylurčitě lepší otec, než ten mudla.

„Leslie."

Zvedla hlavua setkala se s bouřkovýma očima, stejnýma, jakými se mohla pyšnit i ona. Shlížel na ni její otec, zatímco Harry se teďpřesunul ke svým přátelům a strachoval se o Ronovu nohu.

„Budeš mi věřit, když ti řeknu, že na tuhle chvíli jsem se těšil ještě víc než na dopadení toho parchanta? Chtěl jsem tebe i tvou mámu sevřit v objetí, vyptat se tě na to, v jaké koleji jsi, jak ti to jde s klukama, nebo co jste dělaly, zatímco já trčel v té díře. A teď to všechno udělat můžu a nevím, co dřív," řekl nervózně. Uklidnil ho malý úsměv, který mu Leslie věnovala.

„Taky jsem si tohle často představovala. Všem holkám jsem vždycky záviděla, když vyprávěly, jak jejich tátové zuřili, když je viděl s tím čí oním klukem, nebo si chtěli vzít něco moc odvážného na sebe. A já místo Bradavic tři roky tvrdla doma a poslouchala jen Connorovy nudné přednášky o tom, jak se mám a nemám chovat."

Zachmuřil se. „Tvoje máma, ona..."

Trochusmutně přikývla. „Našla si nového přítele, když mi bylo pět. A vzala si ho. A od té doby jsme si čím dál víc cizí."

Bolestně sevřel oči. Vypadalo to, že ho to oznámení nepředstavitelně ranilo. Jeho Charlotte. Jeho milovaná Lottka už není jeho, ale někoho jiného. On už vedle ní nebude moct usínat a budit se, rozmazlovat a hýčkat ji, jako před lety. Nebude jí moct vynahradit ty roky, kdy byli od sebe. Ona si za něj našla náhradu.

„Jestli tě to utěší," ozvala se znovu Leslie, „je to mudla a hrozný suchar. Řekla bych, že si ho našla spíš proto, aby nebyla sama. Protože tobě nesahá ani po kotníky."

„To jsem rád," zasmál se, ale jeho smích nezněl ani trochu radostně.„Když tě bude štvát, u mě budeš mít vždycky dveře otevřené, to si pamatuj. Rád bych zjistil, koho jsem to vlastně pomohl přivést na svět."

Pousmál se, když se její paže omotaly kolem jeho pasu a líbl ji do vlasů sepnutých v nedbalém culíku. Ztratil Charlotte, ale alespoň našel Leslie. A té teď ty roky bude moct vynahradit, když o to Charlotte nestojí a raději ho nahradila někým jiným. Svou dceru si ale vzít nenechá.

Pohlédl do strany, kde mu věnovala úsměv Gia. Tváře měla mokré od slz. Muselo ji ranit, jak Faith utekla, hned poté, co jí odhalila pravdu. Tolik let doufala, že se s ní setká, a když se konečně dočkala, dopadlo to katastrofálně. I ona bude jistě chtít začít nový život, pokud budou jejich jména očištěna. A možná v tom novém životě bude figurovat i on.