konec června 1994

Události, které se toho večera udály přímo na pozemcích Bradavic se roznesly po celé škole rychle jako mor. Neuběhly ani dva dny a všechno bylo venku, hlavně díky Dennímu věštci, kam o těchto událostech napsala Rita Holoubková velice pikantní článek (alespoň Remus se této potupě vyhnul, protože Holoubková díky bohu nezjistila jeho tajemství). Ten den měl pozitivní, ale zároveň i negativní dopad, na oba bývalé azkabanské vězně. Peter Pettigrew utekl, což pro Siriuse znamenalo, že jeho útěk nekončí a stále se musí skrývat, pokud nechce vyzkoušet, jak asi líbá mozkomor. Zatímco Gia měla o trochu větší štěstí. Brumbál jí ujistil, že se jí dostane řádného soudu, ne jako před lety, a skutečně svůj slib splnil, takže tmavovlasou ženu čekal v červenci soud, který měl rozhodnout o její vině či nevinně. Ovšem to ji na duchu povzbudilo jen nepatrně.

Jediný důvod, kvůli němuž z Azkabanu uprchla, viděla naposledy onoho večera v chroptící chýši, než se Faith rozhodla před svou biologickou matkou utéct a uzavřít se do sebe, do svých myšlenek. S nikým o tom nemluvila, ani domů nenapsala. Tohle si s rodiči chce vyřídit osobně z očí do očí. A to se snažila nemyslet na Siriuse, který na rozdíl od ní utekl a dál se skrýval. Popravdě neměla tušení, kde zrovna teď je, ale doufala, že vzal její nabídku a ukryl se v jejím starém bytě, který do teď zel prázdnotou.

Remuse Lupina ale v tu chvíli trápila i trochu jiná věc, než jen útěk jeho přítele, Pettigrewovo opětovné zmizení, nebo blížící se soud Gianny.

„Vážně musíš odejít? Řekla bych, že za mých posledních pět ročníků jsme neměli lepšího učitele obrany, než jsi ty!" podotkla Delaney, které se večerní akce v chýši se Siriusem Blackem úplně vyhnula a dozvěděla se o tom až zpětně od Remuse, který po své přeměně skončil na ošetřovně.

Seděla v Remusově kabinetu na stole a sledovala, jak si hnědovlasý profesor, který dnešního dne vypadal ještě hůře, než obvykle po úplňcích vypadal. Na tváři mu přibylo několik nových jizev, kterých ho ani madame Pomfreyová nedokázala zbavit, měl tmavé kruhy podočima a vypadalo to, že usne ve stoje.

„Nejsi první, kdo mi to říká, ale zanedlouho by se moje malé chlupaté tajemství mohlo roznést po celé škole a za chvíli by Brumbálovy chodily desítky sov s naštvanými dopisy od rodičů. Toho ho raději ušetřím," povzdechl si Remus, „navíc vám tu nejspíš zůstane Aline, ta přece taky neučí špatně, no ne?"

„Ne," zavrtěla hlavou Lana, „ale ty to nejsi. Až příště odcestuju do minulosti a potom se vrátím přímo Brumbálovi pod nohy, tak budeš muset z Londýna až sem a nebude ti stačit vyjít z kabinetu."

Pobaveně se na svou ne-dceru pousmál a políbil ji na čelo. „Je fajn, že už jsme se dostali do bodu, kdy o tom můžeme vtipkovat a už z toho nejsi jen složená jako hromádka neštěstí."

„Tahle minulost je za mnou. Můj táta byl idiot, moje máma moc zamilovaná a přivedlo to na svět mě s Philipem, dvojčata, kterým umřeli rodiče a málem bylo i po nich. Řekla bych, že když si to v dospělosti napíšu do životopisu, tak to zaujme," prohodila a uchechtla se spolu s Remusem.

„Je pravda, že Sirius Black tady má dceru? A ta Gianna Pettigrewová, co utekla s ním taky?" změnila poté téma.

Remus přikývl. „Je to pravda. Leslie Eastmondová ze čtvrtého ročníku Nebelvíru je dcera Siriuse a Faith Moriartryová z prvního ročníku je dcera Gianny a Petera Pettigrewa."

„Stejně pořád nechápu, jak někdo dokázal zfalšovat tak přesvědčivě svou smrt a potom být takový zbabělec, že žil dvanáct let v těle krysy."

„Tak to jsme, drahá Lano, dva," povzdechl si Remus a až poté, co si ji pořádně prohlédl, zjistil, že není oblečená v klasickém školním hábitu, „kam se chystáš takhle nastrojená? Není náhodou večer?"

Nevinně se pousmála a pohladila látku vypůjčené sukně od Danelle. „Sedmáci z Nebelvíru objevili někde v horních patrech místnost, která vypadá jako ohromná společenka a dělají tam takovou menší oslavu."

„A ty tam nesmíš chybět, viď?" pousmál se pobaveně Remus.

„Philip tam jde taky, stejně jako Ash, Cedric, Roger, Danelle,..." začala na prstech odpočítávat všechny své známé a přátele, „tak jsem si řekla, že půjdu taky. Slibuju, že tam nebudu moc dlouho a nebudu pít."

„Už jsi dost velká na to, abys snad věděla, co je pro tebe dobré a co ne, tak jdi. Ale doufám, že spát budeš ve svém pokoji a nikde jinde."

Zasmála se jeho varovně zdviženému prstu a políbila ho na tvář. „Tak se měj, uvidíme se za pár dní, až dorazím domů. A přísahám, že na té oslavě budu hodná holka a nebudu dělat blbosti."

Zakroutil nad ní pobaveně hlavou a smál se za ní, když rychlým krokem vyšla z jeho kabinetu a vydala se zřejmě na místo konání. Byla to skutečně dcera svého otce. Ani James spolu se svými kumpány a kamarády, mezi které se počítal i Remus, s oblibou vymetal a pořádal oslavy a večírky při jakékoliv příležitosti a zdálo se, že Lana nebude jiná, ačkoliv by měla být o něco rozvážnější a zodpovědnější, když ji moudrý klobouk poslal do Havraspáru.

Delaney s úsměvem zamávala na svého bratra, který už spolu s několika dalšími přáteli čekal před onou místností. Byla zavřená a na první pohled to vypadalo, že se uvnitř nic neděje, jaké bylo na chodbě ticho. Místnosti byla zřejmě dobře zabezpečená před všemi profesory, kteří by chtěli na chodbě čenichat.

„Připravená to rozjet, sestro?" zazubil se na ní, když ho Delaney objala na přivítanou.

„Zkoušky NKÚ se musí řádně oslavit!" prohlásil Ash, stojící po Philipově boku.

„Všechny zkoušky se musí řádně oslavit," opravil ho Cedric, který měl NKÚ úspěšně složené již v loňském roce a za rok ho čekaly další, nejspíš ty nejdůležitější, OVCE.

„Tak když mě pozvete, pánové, tak se nenechám pobízet dvakrát," zasmála se Lana a dvakrát krátce klepla klouby do dveří. Domluvené znamení, po němž vás dovnitř vpustili.

Místnost do níž skupinka přátel vstoupila byla skutečně jako velká společenská místnost jedné z kolejí. Už se tam nacházely desítky studentů, kteří sem tam tancovali na vyklizeném místě, což měl být zřejmě improvizovaný taneční parket, protože v místnosti zněla hlasitá hudba, jiní v rukou drželi skleničky a popíjeli, nebo se jen smáli, se svými přáteli, či drahými polovičkami. Delaney prolétla v tu chvíli hlavou myšlenka, jestli byly večírky takovéhle i v letech, kdy tu studovali její rodiče.

„Tak tady jste!" zajásala Danelle, která k nim přispěchala s Rogerem v závěsu, „Je to paráda, že? Nevěřila bych, že tu taková místnost je."

„Je to paráda," přisvědčila Lana.

„Ale nejsme tu proto, abychom obdivovali, kde to jsme. Pány a dámové, jdeme slavit!" přeřekl se Roger, který v ruce držel prázdnou skleničku azřejmě mu už v těle nějaký ten alkohol koloval. Ten zodpovědný Roger, který byl vždycky proti každému průšvihu a špatnosti, kterou se jeho přátelé chystali provést.

Celá skupinka skládající se z dvou nebelvírských studentů, jednoho mrzimorského a tří havraspárských se dostala skrz dav lidí k baru, kde Philip, který byl zřejmě v tomhle už zběhlý, poručil všem panáka ohnivé whiskey, nehledě na to, že nejstaršímu z nich bylo teprve šestnáct. Zdálo se, že mladíkovi za pultem na tom příliš nezáleželo.

„Vypadá to dost pochybně," poznamenala Delaney, když se jí do ruky dostala její sklenička s rudohnědou tekutinou.

„Nezkoumej to a kopni to do sebe," naléhal na ni Ash.

„Ty už jsi to někdy pil?" povytáhla obočí Danelle, která stejně jako její kamarádka dost nedůvěřivě whiskey sledovala.

„Ne, ale je to asi nejznámější alkohol kouzelnického světa, tak to musí být dobrý, ne?" pokrčil rameny hnědovlasý mladík.

„Tak na zkoušky! Ať alespoň pár NKÚ nám vyjde!" zahalekal Philip.

„A ať je příští rok konečně normální," uchechtla se Danelle a symbolicky přizvedla skleničku. Vzápětí jí ale úsměv z tváře zmizel, když jí krkem ona whiskey, jež si tak nedůveřivě prohlížela, probudila krkem. Obě přítomné dívky se rozkašlaly a ani chlapci na tom nebyli o moc lépe.

„Nekuckej a pojď radši tančit, Grammerová," popadl Danelle za ruku Ashton a už táhl zrzku na parket.

Philip neváhal a vešel do davu, aby si nějakou společnost k tanci taky našel a Lanu vytáhl za jejich přáteli Cedric. A ani jeden z nich si nevšiml zoufalého pohledu, které za svou kamarádkou vrhnul Roger, když se Delaney se smíchem protočila pod Cedricovou paží, zatímco k nim doléhaly tóny Dancing queen. Dvojčata neměla ponětí, že téměř před šestnácti lety na tuhle písničku tančili i jejich rodiče, ačkoliv na začátku roku. Zdálo se, že je oblíbená napříč všemi generacemi, protože jakmile ji Lana zaslechla, dala se do zpěvu spolu s několika ostatními. Dlouho se necítila tak odvázaně a spokojeně, jako když tam poskakovala se svými přáteli a ani ke svému štěstí nepotřebovala alkohol.

A nebyla jediné dítě Poberty, které si onu party nenechalo utéct. I Leslie, která sepřed necelými dvěma dny konečně setkala se svým tátou se na oslavu ke konci roku dostala, protože ačkoliv byla ve čtvrtém ročníku, povinnou patnáctiletou hranici splňovala. A takovouhle akci si první rok svého pobytu v Bradavicích rozhodně nemohla nechat ujít.

Chopila se první skleničky, kterou ale vzápětí vyměnila za skleničku obyčejného punče a proklouzla davem lidí k rohu, odkud by se mohla porozhlédnout po místnosti a zjistit, co tady vlastně chce podniknout. Obočí jí vyjelo téměř až k vlasům z překvapení, když tam našla posedávat svého dobrého kamaráda, o tři roky staršího Percyho Weasleyho, který vypadal, jako kdyby tam byl zdonucení, na rozdíl od všech ostatních, kteří se bavili.

„No ne, já žasnu, Percy," uchechtla se a upila ze skleničky, „jsi asi poslední člověk, kterého bych tady čekala, pokud nepočítám třeba Snapea."

Vzhlédl k ní a mírně se zachmuřil. „Co ty tady? Nejsi přece v pátém ročníku."

Potlačila protočení očima. „Možná sis toho za ten rok nevšiml, ale nemusím nutně dodržovat každé pravidlo, které někdo vyřkne. A ty bys taky neměl. Užívej si ten život trochu!"

„Nedělám to. Sedím tady a sleduju, jak se nezletilí opíjí, zatímco bych to měl jít nahlásit profesorce McGonagallové," odvětil Percy, zatímco propaloval pohledem bar a následně i její skleničku.

„Já mám nealko," vyvedla ho z omylu. „Ale tobě by nějakej ten alkohol určitě prospěl. Měl by ses trochu odvázat, protože jinak budeš mít celej život sešněrovanej a nudnej."

„Já se umím odvázat!" protestoval. Postavil se, čímž ji o dobrých deset centimetrů převyšoval.

„Že jsem si toho nevšimla," prohodila Leslie.

„To, že se neopíjím do bezvědomí neznamená, že jsem suchar a neumím se bavit!" vedl si pořád svou a sledoval její tvář lemovanou tmavými kudrlinkami, které se vymanili ze sevření gumičky. „Chceš to dokázat?"

„To se vsaď, že to chci doká-"

Nestihla svou větu ani dokončit, protože Percy ji umlčel. Přitáhl si svou o tři roky mladší kamarádku a spolužačku k sobě a vášnivě ji políbil na rty, až se Leslie prohnula v zádech. Nebránila se tomu, ač ji to možná trochu překvapilo. Objala ho pevně okolo krku a tak nějak automaticky se natiskla k němu. Leslie Blacková právě prožívala svůj první polibek. Na místě, kde je mohl kdokoliv sledovat, nebo to přerušit příchod některého z profesorů, nechala svého kamaráda, aby si ji tiskl k sobě, laskal její ústa a jednou rukou sjel níž a prozkoumával její pozadí. A Leslie ani nenapadlo, že by mu v tom bránila. Ani v tomhle, ani v dalších věcech, co s ní dělal potom.

xxx

Philip Malfoy sledoval pobaveně svou sestru, jak to se svým mrzimorským kamarádem roztáčí na parketu, zatímco přejížděl pohledem i zbylé hosty a účatsníky téhle party, ve snaze najít někoho, kdo by zaujal jeho pozornost a on tak nemusel dělat křena svým přátelům.

Stočil svůj pohled doprava, kde zahlédl svého nejlepšího kamaráda, jak zrovna bere do rukou dvě skleničky punče. Zajímalo ho, co se mu asi tak honí hlavou, když se jako sluníčko usmíval na Danelle, čekající naněj opodál.

Zatím to vypadá docela dobře, ale co když celý ten večer zkazím, až jí řeknu, že se mi líbí? Třeba mě vážně bere jen jako kamaráda.

Mladý Malfoy překvapeně zatřásl hlavou. Připadalo mu, jako kdyby mu v hlavě právě promluvil hlas Ashtona. Přišlo mu to jako hloupost, tak naopak pohlédl na Danelle, k níž už Ash stihl dojít, a ona k němu něco prohodila, když si převzala jeho skleničku. Soustředěně svraštil obočí a měl co dělat aby nevykřikl, když se v jeho hlavě opět rozezněl hlas, tentokrát ale dívčí.

Přinesl mi punč, tančí se mnou... Líbím se mu? Měla jsem se zeptat Lany, ať to od něj vyzjistí Philip. Sakra, určitě teď vypadám jako rajče, po tom všem tančení. Ale nevypadá, že by mu to vyadilo... To je jen dobře. Poslední, co chci, je, abych v jeho přítomnosti smrděla potem a on se kvůli tomu přestal starat a snažit se o mě. Jestli se o mě tedy snaží...

Ale vždyť to přece...

Philip nechápal. Neměl sebemenší tušení, že podědil stejnou schopnost, jakou ovládala i jeho babička a podstatná část její rodiny. Aniž by o tom věděl, právě přečetl svému nejlepšímu kamarádovi a dívce, která se mu líbila, myšlenky.