Vánoce a celý předvánoční čas jsou svátky, které bychom měli trávit v přítomnosti milovaných. Ať už se jedná o rodinu, o přátele, či o drahé polovičky, byl to čas lásky, radosti a čas, kdy se i ta nejtajnější a jindy nemožná přání a sny staly o něco málo uvěřitelnějšími a možnými. Aalyiah Malfoyová měla takových přání hned několik, ale u některých z nich se zdráhala uvěřit tomu, že by se mohly vyplnit, ačkoliv by si to z celého srdce přála.

Otřela si slzy, jež začaly proti její vůli stékat dolů po tvářích a odložila dopis i fotografii patřící k němu. Nebylo na ní nic špatného, ani dopis jí neoznamoval žádné špatné zprávy, právě naopak, ovšem pohled na to, co mohla mít, ale nemá, kvůli jedné jediné osobě ji neuvěřitelným způsobem zraňoval. Pohlédla ke dveřím jejího skromného bytečku, jako kdyby je mohla pohledem přimět k tomu, aby se otevřely a v nich stála osoba, po které v tuhle chvíli nejvíc toužila. Ale její přání zůstávala nevyslyšena. Za dveřmi nezaslechla jediný náznak toho, že by k ní někdo mířil, dveře zůstávaly zavřené a zvonek v tichosti, marně očekávajíc příchod někoho, kdo by jej stiskl a dal tak mladé ženě čekající uvnitř bytu znamení, že na ni ona milovaná osoba skutečně myslí a přišla za ní.

Bylo by moc dokonalé, kdyby se ukázal, Aalyiah. Můžeš být ráda, že se v srpnu přišel podívat na děti a sem tam ti pošle pozdrav po Remusovi, napomenula se Aalyiah v duchu a přesměrovala pohled raději na něco, co ji narozdíl od zavřených dveří způsobovalo mnohem větší radost a to už téměř čtyři měsíce.

Jakmile se její kolena dotkla měkkého koberce v obývacím pokoji a ona si klekla hned vedle deky, na níž spočívaly ony dva uzlíčky štěstí, které ji už stihly v životě přinést tolik radosti, čtyřměsíční děvčátko vesele vyjeklo, zatímco její bratříček si nezúčastněně ocumlával prsty rukou. Slzy na sebe nenechaly dlouho čekat a vyhrnuly se z očí mladé maminky, opět naprosto bez varování.

„Alespoň že tu mám vás dva," usmála se něžně i přes slzy na tváři a jemně zašimrala holčičku s modrýma očima na noze. „Vy mi nic vyčítat nebudete, že ne? Alespoň ne v nejbližší době a až s tím začnete, budete už dost velicí na to, abych vám vysvětlila, že ne všechno je vždycky taková pohádka, jakou si vysníme. My nepotřebujeme vašeho nezodpovědného tatínka, aby se nám montoval do života, že ne? Zvládneme to sami."

Úsměv jí z tváře sklouzl a ona se s dlouhým vydechnutím opřela o pohovku za sebou. „Co si to namlouvám. Vždyť já chci, aby se nám montoval do života a nechci to zvládat bez. I když je to nezodpovědný, neukázněný, nedospělý, občas trochu arogantní a přehnaně sebevědomý zmetek. Milý a starostlivý zmetek, do kterého jsem se zamilovala, a po kterém pořád toužím, protože jsem blbá, hloupá a zkrátka nepoučitelná."

Malá Delaney stiskla své mamince v malých prstících její prsteníček, jako kdyby se jí snažila být podporou a zabránit jejímu pláči, narozdíl od svého brášky. Philip jen cosi zažvatlal a s velkou námahou se ze zad překulil na bříško a znovu si začal ocumlávat pravou ruku, u čehož se tvářil nadmíru spokojeně. Blondýnka se zasmála a pohladila svého syna po jemných tmavých vláskách, které mu rostly na hlavě, stejně jako jeho o pár minut mladší sestřičce. Její smích ale utichl, když se ozvalo zazvonění zvonku.

Že by...? Ne, ani si nedělej plané naděje. Nejspíš je to paní Williamsová zespoda a přinesla ti cukroví, aby ti zpříjemnila Vánoce.

Opatrně vymanila prst ze sevření své dcerky, vstala a nerozhodným krokem zamířila ke dveřím. Co když to opravdu bude on? Co když za ní skutečně přišel, aby jim vynahradil ty měsíce, co byly od sebe?

Nebuď naivka, napomenula se opět v duchu, jako před pár minutami. Už v Bradavicích ti dal jasně najevo, že s tebou už nic mít nechce.

„Paní Williamsová!" usmála se na postarší tmavovlasou ženu, která se na ní usmívala bezzubým úsměvem. Rychle skryla zklamaný výraz, jenž se jí dral do tváře. „Co vás sem přivádí?"

„Omlouvám se, že ruším tak pozdě, slečno Aaliyah, ale vracela jsem se s manželem domů, když jsme před domem potkali tohohle mladíka, který nám tvrdil, že jde za vámi, ale nemá klíče, aby se dostal nahoru," vysvětlila její sousedka, což způsobilo, že Aliino srdce se divoce rozbušilo. Měla pocit, že jí vyskočí z hrudi, při pohledu za malou baculatou ženou, kde zahlédla člověka, na nějž celý večer myslela. Oči se jí rozšířily údivem, když i po několika rychlých mrknutích zjistila, že tam stále stojí a nezdá se jí to. Vypadal nejistě. Rukou si neustále zajížděl do vlasů plných sněhových vloček, zatímco přešlapoval za starou dámou a taktně čekal, až odejde.

„A taky jsem vám přinesla nějaké cukroví, ať si ty svátky užijete. Určitě s těmi svými drobečky nic nestíháte, když jste na ně sama," pokračovala soucitně paní Williamsová a napřáhla k blonďaté mamince papírovou krabici plnou těch nejrůznějších druhů cukroví. Poté přejela zvídavým pohledem mezi Jamesem a vykulenou Aalyiah, která rychle zatřásla hlavou, aby se vrátila myslí zpátky do reality.

„Moc vám děkuju, neměla jste si ale dělat škodu," usmála se vděčně na svou sousedku, ačkoliv jí pohled stále ujížděl za ní. „Krásné svátky, paní Williamsová. A šťastný nový rok."

Trvalo ještě skoro celou minutu, než se paní Williamsová rozloučila a rozhodla se, že bude nejvhodnější dopřát těm dvěma soukromí. Pro Aalyiah byla ta doba mučením. Byl tady. On tady byl. Měla chuť radostně vyjeknout, skočit mu kolem krku, potom mu možná vynadat za to, jak se zachoval a následně zahrnout polibky. Uvěznit ho v objetí, aby jí už nikdy neopustil, užít si s ním sváteční večer, usnout v jeho objetí a ráno se v něm zase probudit. Všechno špatné, co mu vyčítala, jako by mávnutím kouzelného proutku zmizelo a ona viděla jen to dobré. Jen to, kvůli čemu se do něj zamilovala.

„Přišel jsem-" odkašlal si, aby zahnal jasně slyšitelnou nervozitu v jeho hlase. „Přišel jsem vám popřát hezký svátky."

Mírně přikývla a ustoupila ze dveří. „Chceš... chceš jít dál?"

Tentokrát byla s přikývnutím řada na něm. Oprášil si boty od sněhu a následně vešel do úzké chodby. Dýchl si na zmrzlé ruce, načež si znovu prohrábl vlasy. Zdálo se, že to co nejvíce protahuje, aby nemusel mluvit.

„Tys přišel," zašeptala nakonec Aalyiah. Potřetí toho večera se jí do očí vtlačily slzy. Tentokrát však nebyly smutné. „Přišel jsi za námi. Za mnou."

Něha a láska, s jakou na něj hleděla ho nutila k tomu, aby něco udělal a nenechal ji hádat, proč přišel. Nutila ho, aby nad tím přestal přemýšlet a zkrátka něco řekl, podal jí nějaké rozumné vysvětlení, proč je vlastně tady a proč přišel a co vlastně cítí a chce, ale nedokázal přemýšlet nad slovy. Ne když ji po takové době viděl. Živou a zdravou, ačkoliv se slzami v očích, které svým příchodem způsobil. A tak se namísto slov rozhodl pro něco jiného, čím by dokázal tohle všechno vyjádřit.

Na nic nečekal. Bylo mu úplně jedno, že dveře na chodbu jsou otevřené, nebo že před hodinou byl ještě na jiném místě s úplně jinou ženou, než si uvědomil, že to není ta, s níž by chtěl tenhle svátek a i zbytek života strávit. Jednoduše si k sobě tu uplakanou blondýnku přitáhl a přitiskl své rty na ty její. Po tolika měsících, kdy se s ní nevídal a choval se k ní tak, že jim oběma akorát ubližoval, tak zase cítil ten omamný pocit, když ji líbal. Cítil její charakteristickou vůni a mohl si ji tisknout k sobě.

Jeho rty byly studené, když se setkaly s těmi jejími, ale Aalyiah na tom nezáleželo. V tu chvíli na ničem nezáleželo, než na tom, jak si ji James Potter tiskl k sobě a něžně a láskyplně ji líbal. Dokázala by tam s ním takhle stát hodiny. Prožívat tenhle okamžik, kdy se o Vánocích její přání skutečně vyplnilo, znovu a znovu, aby se jí vryl do paměti a ona ho nikdy nezapomněla.

„Omlouvám se," zachraptěl James, zatímco držel v dlaních její obličej. „Omlouvám se za všechno. Za to, co jsem ti řekl ještě tehdy v Bradavicích, za to, že jsem se nestaral tak, jak by sis ty a děti zasloužily, nebo za to, že jsem nechal Lily, aby se mezi nás vetřela a rozdělila nás. Ale nejvíc se omlouvám za sebe. Za to, že jsem se choval jako idiot a nebyl tu pro tebe, když jsi mě nejvíc potřebovala. To se změní. Jestli o mě ještě alespoň trochu stojíš, dokážu ti, že se o vás dokážu postarat a budu takový, jako si zasloužíš. Protože tě, Aalyiah Malfoyová, miluju. Miluju tě, miluju naše děti, i když jsem ještě neměl čest je pořádně poznat. Chci být jejich táta, jakého si zaslouží a stejně tak chci být tvůj přítel, takový, jakého si zasloužíš. Slibuju, že vám to všechno vynahradím, pokud mi dáš šanci."

Na tváři mu s tichým plesknutím přistála její dlaň, ale jakmile od ní chtěl odstoupit a nechat jí chvíli na to, aby si to promyslela, přitáhla si ho za klopy kabátu k sobě a vroucně ho políbila. Jejich rty se o sebe otíraly, zdravící se jako dávní známí a milenci. Aalyiah se koulely po tvářích slzy, které James otíral svým palcem, zatímco druhou ruko si ji něžně přivinul k sobě.

„Ty jsi mi kdysi dal druhou šanci," zašeptala poté, co se od něj odtáhla a opřela si své čelo o to jeho, „tak by bylo fér, kdybych ti ji dala i já."

Víckrát už toho večera Aalyiah nebrečela, ačkoliv k tomu neměla daleko. Málem musela sušit další slzy, když sledovala Jamese, svého Jamese, jak s nekonečnou láskou v očích chová jejich dvojčata. Po dlouhé době zažila kouzelné svátky, které si užila plnými doušky. Jakmile uložila děti do postýlek, dlouhé minuty strávila v Jamesově objetí, pohupujíc se s ním do rytmu vánočních koled tiše hrajících a dodávajících tomu okamžiku pravou vánoční atmosféru, zatímco poslouchala, jak se jí stále dokola omlouvá a vysvětluje své nedospělé chování. Velmi často bylo jeho vyprávění přerušeno polibkem, ať už z jeho iniciativy, aby si dal chvíli času na to, urovnat si myšlenky v hlavě, nebo z té Aliiny, která mu tím dávala najevo, že pokud zůstane s ní, jak sliboval, všechno mu odpustí, protože její láska k němu za ty měsíce ani o kousek neustoupila. Stále mu patřilo celé její srdce, které předtím roztříštil na malé kousíčky, ale teď ty zakutálené střípky opět začal skládat dohromady a všechno jí vynahrazovat.

Později toho večer leželi v objetí na měkké pohovce v obýváku. James jemně prohraboval a hrál si s Aliinými blonďatými vlasy, zatímco jeho milá se svým tělem tiskla k tomu jeho, oči měla zavřené a tvář jí zdobil spokojený úsměv. James si v duchu uvědomil, že ve světle drobných mihotajících se světýlek, které vykouzlil, aby alespoň něco zdobilo zelený voňavý stromeček, je snad ještě půvabnější, než obvykle. Sklonil se k ní a líbl ji na spánek. Její úsměv se tím ještě rozšířil.

„Víš co bych si ještě přála?" zašeptala, snad aby ten okamžik neporušila moc hlasitým zvukem.

„Ne, ale moc rád se dozvím, co to je."

„Aby sis se mnou tehdy na vánočním plese zatančil ještě jeden tanec, ne jenom ten, ke kterému tě donutil Brumbál."

„Kdo říká, že mě k čemukoliv nutil?" odvětil tmavovlasý mladík a položil si hlavu vedle té její. „Věř mi, že kdybych to v hloubi duše nechtěl udělat, tak by mě k tomu ani samotný Brumbál nedonutil."

Tiše se zasmála, což mu v tuhle chvíli připadalo jako ten nejhezčí zvuk, co kdy slyšel, a zadíval se jí do očí, které pomalu otevřela. „Ale i tak sis pro mě znovu nepřišel."

„Kdybych mohl, tak to vrátím zpátky a protančím s tebou celý večer," prohlásil, což ji donutilo se pousmát. „Když jsem říkal, že ti všechno vynahradím, myslel jsem tím úplně všechno, co si budeš přát. Tancování nevyjímaje."

„Dneska už ne," zakroutila hlavou a krátce ho políbila. „Dnes už nechci dělat nic jiného než to, že ti budu ležet v náručí a ujídat to cukroví od paní Williamsové. Už nechci poslouchat o minulosti. Hodíme ji za hlavu a začneme žít znovu. Společně, s čistým štítem. Necháme ji za sebou a budeme si užívat už jen to, co nám přinese přítomnost a budoucnost. Chci si vychutnávat okamžik, kdy mám konečně pocit, že Vánoce jsou opravdu časem splněných přání a i ta nejtajnější a nejnemožnější přání se plní, když si to člověk opravdu vroucně přeje. Protože mám konečně jednou pocit, že jsou, když mi přivedly tebe. A taky si chci vychutnávat to, že jsi tu se mnou ty. Bez jakékoliv přetvářky, bez kohokoliv, kdo by se mezi nás mohl plést. My dva. Ty a já."

„Ty a já, a ti dva malí ďáblíci v ložnici, které za chvíli tuhle kouzelnou chvilku přeruší."

Smích, který se rozezněl pokojem donutil Jamese se upřímně a široce usmát. Byla šťastná. Konečně dokázal odčinit všechny ty slzy a věci, co si kvůli němu prožila. Aalyiah Malfoyová, jeho Aalyiah Malfoyová byla šťastná.