„Tak jako my všichni nebo aspoň většina,“ podívala se Krákoravá na kuchyňskou linku kde v hrnci stál zbytek dýňové polívky, „jsem i já měla štěstí že jsem se dostala sem na parapet, já to samozřejmě věděla od začátku, ale když jsem předstírala nervozitu, a ta mi dodala hezkou barvu díky které jsem měla větší šanci na úspěch. Já měla být ta co dostane ten nejlepší úsměv, čímž pádem jsem hezkou pleť potřebovala.

A tak jsem se dostala na ten stůl před vámi, už si moc nepamatuji jak mi dělali pedikúru, manikúru a bůh ví co ještě. Hlavní je že pak jsem se stala nejhezčí dýní v celém vesmíru. Vybrali si tu nejkrásnější na trhu, do polévky by mě byla obrovská škoda, ať si k jídlu dávají třeba cuketu, ta je mi podřazená.

Nejdřív mě dali na balkon, tam jsem měla báječný rozhled, z toho čtvrtého patra je vidět široko daleko. Já se mohla krásně opalovat, užívat si těch chladných slunečních paprsků a mrazivého vzduchu který ve formě větru poháněl různobarevné listy.“