,,Víte, když se člověk co je měsíc mimo domov vrátí o dva dny dřív do bytu  kde žije, očekává že tam najde to co tam zanechal...ale jaké bylo mé překvapení, když jsem ani jednu z vás nikde nenašla.

Samozřejmě že mě ihned napadlo že jste šly tady za Tonym vyřešit ten jeho problém protože proč ne žejo, ale kdybyste aspoň napsaly vzkaz, nebo mi nechaly hlasovku, nebo dokonce uklidily to špinavé nádobí co jste nechaly na stolku v obýváku!

Ale ne, vy si odejdete lovit duchy, mohly přijít o život, a co je nejhorší, jste nedaly ani nažrat kočce! Kdyby nebylo paní Bobinové která bydlí vedle nás tak by Čivab čiči byla dávno pod zemí.''

Kárala Metiu a Veriki jejich matka Verona, která byla velice naštvaná a zklamaná na své děti, že kdyby mohla, vyhodila by ty dvě z Toweru okamžitě.

,, Samozřejmě že jako plus k tomu tady Tony a zbytek Avengers už ví co děláme podle jejich výrazů, takže jste porušily rovnou tři, TŘI pravidla v našem domě: Nechodit na lov pokud nejdete se mnou, nikomu neříkat o lovu a nakrmit kočku předtím než odejdete z bytu, jsem velice zklamaná holky, dala jsem vám celou svou důvěru ve vás a to mě bolí nejvíc.''

Holky měly sklopené hlavy, nedokázaly se podívat vlastní matce do očí, jak se za sebe styděly, ale pak v sobě našla Metia hlas vzdoru, a tak se pomalu podívala na svou matku a sesbírala všechnu odvahu, co v sobě měla.

,,Mami, chápeme že o nás máš starost, ale už nám bude dvacet, už jsme dost staré na to abychom začly lovit samy, a to že jsme odešly přineslo nějaké ovoce, samy jsme dostaly ducha co unášel nevinné lidi, kdybychom sem nikdy nepřišly a zůstaly doma, jak si nám nakázala, ten duch by dostal klidně i tátu, a kdo by ti pak platil alimenty hm? Takže co chci říct je, že nelitujeme ani jedna toho co jsme udělaly, protože to bylo správné.''

Verona se na svou dceru po tom proslovu dívala trochu jinak, jakoby skutečně dospěla, ale i přesto byla její matka, a neposlechla jí, oč ji žádala.

,,O tom si promluvíme později, ale ty! Anthony Edwarde Starku, s tebou chci prohodit řeč!'' Ukázala na Tonyho a pomalým, vražedným krokem si to k němu nakráčela.

Jak se tak k němu přibližovala, ostatní mohli vidět jak se oproti Tonymu vysoká, a to neměla na sobě žádné podpadky, takže když se zastavila necelý metr od něj, Tony musel zvednout hlavu vzhůru, aby jí viděl do očí, a nervózně se usmál.

,,Hehe..ahoj Roni, jak je? Stále si udržuješ svou opálenou stránku jo? To je prima.'' Blekotal Tony blbosti a cítil jak se mu její dlouhý prst zabodl do hrudi.

,,Mohl jsi zavolat, napsat, poslat poštovního holuba to je fuk...ale přesto jsi je nechal u sebe aniž by jsi mi dal vědět, víš jak je to nezodpovědné?! Proto jsem tenkrát vyhrála opatrovnictví u soudu já a ne ty.''

,,Mami ale táta za to nemůže, my mu řekly že jsme ti nechaly vzkaz, nemůžeš ho vinit za to že jsme mu lhaly.''

,,Veriki má poprvé v životě pravdu mami, jestli chceš někoho vinit, jsme to my, tátu z toho vynech.''

Verona se na ně opět otočila a cítila, jak jí Tony dává ruku na paži. ,,Hele, přece vidíš jak už jsou vyspělé a zodpovědné...teda jak je Metia vyspělá a Veriki se snaží být zodpovědná.

To co jsem tu před chvílí viděl, jak se zbavily toho ducha, to bych ani já nedokázal, a to je už co říct jelikož já dokážu všechno.

Ale podle mě, už jsou dost staré na to...abys je nechala jít jejich vlastní cestou...ať už bude jakákoliv.''

Verona skutečně uvažovala nad Tonyho slovy, a v hloubi duše věděla že má pravdu, její dcery už nejsou ty malé holky které dělaly bordel všude kde se dalo, proto věděla, že je musí nechat jít, ikdyž to dělala nerada.

,,Dobře, fajn...můžete začít lovit, ale svoje auto vám nedám, na to rovnou zapomeňte.'' Holky byly ze začátku jak v transu, ale pak se rozpištěly a skočily po své matce.

,, Díky díky díky! Ale...kde seženeme auto?''

,,O něčem bych věděl.'' Řekl Tony a Veriki s Metiou byly zvědavé, co jejich tatík zas vymyslel.

-----------------------------------------------------------

,,Hele, vím že jste si o tohle auto říkaly hodněkrát, a jelikož narozeniny budete mít až za dlouho, dám vám ho hned.'' Řekl Tony, oddělal plachtu a holky se nemohly nenadívat na tu krásu, co stála před nimi.

Byl to krásný, červený cabriolet Ford Mustang Convertible, auto, o kterém snily odjakživa, a teď byl jejich.

,,Proboha proboha proboha! Ještě štěstí že sis dělala ten řidičák Metio, protože můžeme ještě dneska odfrčet pryč! Jdu nám zabalit!''

Vyhrkla rychle a odběhla pryč. Metia nemohla uvěřit že se to dělo, skutečně už mohla začít žít na vlastní pěst, už mohla být volná...ale přesto ji stále něco drželo na místě.

,,Takže...dneska opravdu odjedeš?'' Zeptal se Loki když ji zezadu objal. ,,Asi jo...je to zvláštní pocit...a ty tu zůstaneš?''

,, Bohužel ne, Ódin se od Thora dozvěděl o mém 'polepšení' a zítra mě chce zpět na Asgard, aby mě tam mohl mít pod dohledem a přesvědčit se o tom, jestli je to co Thor říkal pravda.''

Chvíli tam zůstali v tichosti, ani jeden nevěděl co říct, tohle mohlo být totiž naposledy co se viděli.

,,Ale uvidíme se ještě někdy... že jo?'' Zeptala se a otočila se na Lokiho, který stále mlčel, vzal si její tvář fo svých dlaní a políbil ji na čelo.

,,Já budu s tebou, i kdybych byl od tebe tisíc světelných let daleko, to ti přísahám.''

Šeptl a naposled ji políbil na rty, než ji nechal si sednout do auta na stranu řidiče.

,, Můžeme?'' Zeptala se usměvavá Veriki.

,,Můžeme.'' Řekla Metia, nastartovala, a spolu odjely za novým dobrodružstvím, které je ve světě čekalo.

-----------------------------------------------------------

Ok, tohle byla poslední kapitola, zítra očekávejte Epilog, který vám ukáže náhled do druhého dílu.