,,Takže zejtra, lidi! Sraz už dopo v kulturáku. Ať to tam nachystáme. Půlka zítra dopo a půlka to pak bude uklízet. A doufám, že je na vás všechny spoleh, ať to všechno klapne," rozdávala nám nejnovější rozumy Alice. Co se týče zítřka, jsem děsně nervózní. To se taky dá poznat podle vykouřené krabičky o, kterou jsem se milostivě rozdělila s Davidem a Jaredem. A taky se musím stavit u Diega, bo zásoby se též tenčily.

Skoro nikdo se nesoustředí na výuku a učitelé to nejspíš taky vycítili, a tak rozhodli udělat to dneska takové volnější. Například v němčině nám učitelka dokonce pomáhala s lístečky na tombolu.

Ale to hlavní pozdvižení dne přišlo o volné hodině. Mohl za to ten kurník, no teda holčičí chumel. Seděla jsem na lavici a kecala s Davem, Jaredem a Maxem, a ještě pár dalšími kluky, když v tom k nim přiletěl Gibson celý, ehm, nervózní, že holky něco řešej asi dost akutního a že přitom špitání slyšel svý jméno. Blablabla. Okázale jsem ho ignorovala a dělala, že neposlouchám, protože co mi bylo do něj a do tý šikanátorský krávy.

Celou hodinu češtiny poté mi to stejně vrtalo hlavou a nebyla jsem schopna se soustředit. Dokonce ani když učitelka prohlásila mou slohovku za nejlepší z celé třídy, a že jestli se tenhle slohový útvar a dobré zadání objeví u maturity, tak mám vyhráno. A též se ptala, proč jsem se nikdy neangažovala třeba do školního časopisu. Vyměnila jsem si s ní nechápavý pohled like tady něco také existuje? No, protože na sebe nechci upoutávat pozornost?

Další přestávku zas celým slepičincem probíhala vzrušená šeptanda. Po návratu z wécka mi možná začínalo svítat. Někdo do koše zahodil těhotenský test, nevím, s jakým výsledkem, protože jsem ho mezi mokrými ubrousky zahlédla jen letmo, ale možná byl pozitivní.

,,Takže nějaká borka, je tady teď těhotná? No ty vole, tak to je frasácký," zeptal se Dave poté, co jsem mu sdělila své domněnky. Kývla jsem na souhlas. Ne, že by se to nestávalo, ale přece jen taková ehm věc nieje zrovna dvakrát normální. A hlavně, proč to ta dotyčná zahazovala do koše. Anebo to není pozitivní, a proto to vyhodila.

,,Mám tip, na Beátu a Tima," řeknu a Dave se ušklíbne.

,,Teda ne, že by mě to překvapovalo. Si na ně vysazená už od začátku."

,,Tak jako sorry, ale ona je šikanátorka a on mi nadával do nacistických sviní. Jako pardon, ale můžeš být rád, že zůstalo pouze u hluboké nenávisti," ohradím se ostře a pak se k němu otočím zády a přestanu se s ním bavit.

Se všemi cloumají vybičované emoce, nemá cenu se hádat.

Ale jestli ji zbouchnul, tak to bude ještě sranda, řeknu vám. Jako jo, už jim je myslím oběma devatenáct, ale i tak ...jasné, že to nebyl úmysl.

***

Odpoledne se událo poslední nacvičování před zítřkem, takže něco jako generálka, rovnou na místě konání. Trochu jsem popletla svou úlohu a hned dostala zjeba. Hádejte od koho? No samozřejmě, že od ní.

,,Proboha, Tereso! Musí to být dokonalé, tak se snaž!" zaječela na mě Beáta, ale já měla vzápětí připravenou odpověď."

,,Svět není dokonalý a tím, že zahodíš ten pozitivní test do koše, problém nezmizí," pobaveně jsem se ušklíbla. Přála bych vám v tu chvíli vidět její obličej, stálo to za to.

Tohle naše handrkování zřejmě bude trvat donekonečna, jelikož oplácet jí její činy by byl ten nejhorší možný způsob a já se nechci snižovat na její úroveň. Ale trocha srandy na její účet neuškodí, spíš naopak. Jako ale nesmí to sklouznout k šikaně. Sice se říká, že agresor byl původně obětí a z oběti se může stát agresor, ale myslím, že u mě to nehrozí.

Po cestě domů jsem se stavila u Diega, který byl evidentně špatně naložený, takže jsem se tam ani moc nezdržovala.

Největší překvapení dne mě ovšem mělo čekat až doma. Už u dveří na mě číhal Fergus.

,,Teiii," skočil mi do náruče, až jsem málem spadla.

,,Nazdar prcku, co, že ještě nespíš?" obejmula jsem ho. Vždycky mě bodl trpký osten výčitky, že se bráškovi málo věnuju, měla bych víc. Jenže je toho teď tolik. Určitě to napravím.

Sundala jsem si batoh a bundu a Fergus mě hned táhl do kuchyně. Světe div se! Seděl tam Sam, mamka umývala nádobí. Zůstala jsem na něj překvapeně zírat s otevřenou pusou.

,,Ať ti do tý pusy nevletí moucha Tess," rýpl si do mě, ale to už jsem se vzpamatovala z překvapení a vzrušením vypískla:

,,Same!" a dvěma skoky byla u něj. Vstal.

,,Nazdar, ségra, no konečně, ty tulačko, nemohli jsme se tě dočkat," pozdraví mě vesele.

,,Jo a ahoj mami," prohodím, když se otočím na mamku. Ta mi pro změnu ani neodpoví.

,,Fergie, zlatíčko, rozluč se a jdeme spinkat," promluví na brášku. Ten nám zamává, a ještě mi dá pusinku. Ani ty sourozence si chudák neužije.

,,Dobrou Ferry, a hezky se vyspi," řeknu mu, ale to už ho mamka žene nahoru. Je asi kolem osmé, nemusela by to tak hrotit.

,,Co tady vůbec děláš?" spustím na Sama, když se ocitnem v kuchyni sami.

,,Přijel jsem za tebou, zítra máš přece ten svůj velký den. Tvůj maturitní ples si nemůžu nechat ujít," usměje se na mě. Nevěřím vlastním uším.

,,OMG! Ty si to pamatuješ? Ty sis na to vzpomněl? Bože, to je tak úžasný!" skoro se rozteču radostí.

,,Moc se těším, že budeš u toho velkého trapasu," dodám kousavě. Pak si vzpomenu ještě na něco z našeho minulého setkání před Vánoci:

,,A ta zrzavá ochechule tam bude též? Protože mám jen dva lístky a už bych asi nesehnala třetí. Bude nás totiž hodně." Přitom co mluvím mi neunikne Samův bolestný škleb.

,,Ne, Victoria je zpátky v Bostonu, nemusíš si dělat obavy, přijdu tam sám."

Pak jsem si šla dát jídlo, naštěstí zůstal zbytek těstovin od večeře. Přitom jsme jen tak rádoby nezávazně tlachali, až mi to po nějaké chvilce nedalo a musela jsem se zeptat:

,,A jak dlouho přede mnou jsi přišel? Mohl jsi napsat, že přijdeš. Nemuseli jsme se scházet tady," podotknu nervózně, jelikož se divím, že sem vůbec přišel. Nebo spíš, že ho mamka nevyhodila.

,,Asi 10 – 15 minut, nevím, nebylo to dlouho. Jo, taky jsem si říkal, co za blbý nápady to mám, ale tak chtěl jsem ti udělat překvápko. Dokonce jsme spolu prohodili i pár vět, a Fergie je fajn," odpoví Sam a mě se zdá, že co se týče konverzace s mamkou trochu přeháněl. V duchu uvažuju, jak se to jejich setkání mohlo odehrát. Ale pak mi vlastně dojde, že se museli vidět už před rokem, když jsem ležela s horečkami na vojenské základně a Sam mě pak dovezl domů.

,,Taky jsem tě mohla čekat venku, ale já tady nejsem ta, co by se na někoho vykašlala," ozvalo se ode dveří. Mamka chodí jako duch, skoro jsem se až lekla.

,,A ten někdo jsem já, že? Uvědomuješ si sakra v tý svý makovici, že lidi dělají chyby? Sakra myslíš si, že mě to nemrzí?" vyjel Sam zhurta. Jeho reakci bych přirovnala k tomu, když někdo podráždí roj včel a ony se na něj sesypou.

,,Co já vím, jestli tě vůbec něco mrzí. Ale jedno ti povím, nečekej, že tu ted budeš smět bývat často. Dnešní den je výjimka," odvětí zase mamka, taktéž zvýšeným hlasem.

,,Tak to bez obav, už mě tu nikdy neuvidíš! Chodit sem dnes bylo pomýlené. Tohle se za domov považovat nedá," odsekl Sam chladně. Napětí sílilo a já prostě musela něco udělat.

,,Přestaňte se hádat!" zaječím a pak pokračuju už klidněji.

,,Je mi líto, že máte takové problémy. Ale prosím, kvůli zítřku. Nemůžete aspoň zítra předstírat, že jste v pohodě? Oba vás mám ráda, a oba jste má rodina, tak prosím, zkuste to vydržet," sepnu ruce v prosebném gestu. Sam kapituluje.

,,Pardon, nechtěl jsem tak vyletět. Jasně zkusím se chovat způsobně," řekne a já mu věnuju úsměv.

,,Senzace, budu mít totiž dost nervů i bez vašich hádek," myslím to zcela vážně.

,,Když se tvůj bratr nebude chovat jako hovado, kterým je, tak to možná bude v pohodě," prohodí mamka a celá tiráda se tímto ukončí.

,,Tak abych šel, na shledanou zítra, Zoe. A Tess, doufám, že mi věnuješ tanec," mrkne ještě na mě a pak se vypaří. To mu jde dobře.

,,Ten blbec...Byli si vždy tak podobní...Vždycky mě dovedl akorát rozčílit," uslyším ještě mamku, než odejdu do svého pokoje. Jen nevím, jestli tím myslela Sama nebo tátu. No ten dnešní večer byl ale totální krynč, co si budem.

***

Den D

Nervozita vystoupala na vrchol a pak se prostě rozpustila. Možná jsme ji vyfoukali do balonků, kdoví. Byly jich tuny a nám se pokazila pumpička. Ale vypadalo to tady úžasně. Ty písničky mi zřejmě budou v hlavě znít ještě do konce života.

***

,,Holky, to snad není možný! Beáta zas prej půl dopoledne prozvracela. Opravdu nevím, co budeme dělat," vletěla odpoledne do šatny Cindy a mě to nedalo a propukla jsem v obrovský záchvat smíchu, načež mě půlka slepičince sežehla pohledem.

Pak si sem madam konečně přilezla, přičemž ji sem Tim div na rukou neodnesl.

,,Tak šup šup, musíme se převléct, dámy, máme málo času," oznámila jakoby nic. Doslova uvězněná ve slepičí šatně jsem nemohla nic dělat. Jen se navléct do šatů a bot. Snad nemusím dodávat, že jsem byla jediná v černých. Ostatní byly doslova jedna princezna vedle druhé.

,,Páni, sluší ti to, Tess, myslím, že v šatech jsme tě ještě neviděly," prohodila Rebecca mým směrem, když jsem byla hotová s oblékáním. Jako chápete to? Já si ty šaty na sebe opravdu dobrovolně vzala. Jakoby ignorujme ten pocit, že mi bylo pomalu na zvracení.

,,Díky, Becco, tobě to taky sluší. Ta tmavě modrá ti ladí s očima," přinutila jsem se na ni usmát. Becca byla celkem fajn holka.

,,Hej Tess, tak jsem si říkala, nemůžu tě namalovat? Víš, když už sis vzala ty šaty," objevila se u nás Natasha a já se zatvářila opravdu jako bych se měla každou chvíli pozvracet. Nakonec jsem souhlasila, protože mi nic jiné nezbývalo. A ty dvě z toho měly radost. Asi to bude příjemná změna, pro jednou vypadat jinak.

Když byly Becca s Nath hotové s úpravami mého obličeje, musela jsem i já sama uznat, že to nebylo tak špatné. Mohla bych dokonce i říct, že se mi to jistým způsobem líbilo. Řasy najednou nabyly objemu a obočí nepůsobilo tak nepatřičně. Prohlížela jsem se v tom zrcátku celkem dlouho a ty dvě se jen culily, že se jim to povedlo. Ale dost už o líčení a těchhle věcech. Nejsem přece žádná slepice. Což je mimochodem taky nálepka, s kterou bych měla něco začít dělat, jenže merde nálepek a předsudků a celkově tohoto problému se zbavuje tak nesmírně obtížně.

***

,,Přestaň se klepat, krásko, dobře to dopadne," šeptl mi David, když už jsme ve dvojicích stáli před sálem a co nevidět jsme tam měli vejít.

,,Dala bych si cígo, nemáš?" on se ušklíbnul, načež zavrtěl hlavou. Písnička (mimochodem čistě náhodou to bylo Halo od Beyonce) začala hrát, a tak jsme postupně začali po dvojicích chodit dovnitř. Tohle byla nejvíc nervní chvilka, hlavně nezakopnout během okružního kolečka kolem stolů. Zařadili jsme se do tvořícího se půlkruhu kolem červeného koberce a já nevěděla z čeho jsem vlastně tak moc nervózní. Možná z toho neuvěřitelně velkého množství lidí kolem, z té slavnostní chvíle, či co já vím. Roztržitě jsem se kolem sebe podívala a snažila se neklepat. Když pak začali vyvolávat jednotlivá jména, začala jsem dávat pozor. Když zaznělo moje jméno, začala hrát moje oblíbená písnička od RS tedy The Last Time a já se zbytky nabytého sebevědomí vystoupila z půlkruhu a vykročila po koberci vpřed. Musela jsem se pochválit za dobrý výběr songy, bo jsem minimálně jednou uslyšela obdivné hvízdnutí merlinví od koho.

,,This could be last time," a s těmi slovy na rtech skončila má chvilka slávy. Pak už jsem si jen podala ruku se zástupkyní, ředitelem a třídní učitelkou. Ta barva šerp není zase tak hrozná, vcelku ujde, když se to vezme kolem a kolem. Co mi vadilo, byl spíše ten všudypřítomný zvuk fotoaparátu, ale co nadělám. Nic.

Pak už jen chodili ostatní, a tedy to nebylo nic co bych musela nějak extra vnímat. Potom se uskutečnila taká hrozná věc, jakou společné focení určitě je. Bože, už nikdy víc, chápete to? Já tady dobrovolně vypadám jak maškara, a ještě to bude upe xkrát zdokumentovaný. A z jednoho šampusu se bohužel nedá opít.

***

Když jsme si odbyli ty ceremonie, přišel na řadu náš vlastní program. Sotva jsme se stíhali převléct. Jako první jsme měli společné vystoupení na písničku ,This is the Greatest show'. Musím říct, že jsme publiku určitě vytřeli zrak.

Když přišly na řadu skupinovky, kvalita trochu poklesla, ale to se vsákne. Všem se určitě vryje do paměti ta nechutně přeslazená scénka Beáty a Tima s , Million Dreams'. Když přišla řada na naši skupinku, zpozdila jsem se možná tak o setinu vteřiny a hned zas byl problém. A to jsem dělala jen křoví při ,This is me'.

***

,,Tess, to je neuvěřitelný, vypadáš fantasticky, málem bych tě nepoznal," objal mě Sam, když jsem po představení, už zase v šatech, zamířila k našemu stolu, přivítat mé skromné rodinné publikum.

,,Ahoj bráško, ahoj mami, tak co užíváte si to?" vychrlila jsem na ně jedním dechem. A pak na ex vyprázdnila jednu ze sklenic s vodou, protože jsem měla v ústech totálně vyprahlo.

,,Jo, a díky za kompliment, Sami, taky tomu nemůžu uvěřit, ale je to tak," zazubila jsem se na něj. Pak jsem se pozdravila i s Jeffersonovými, tedy rodiči od Davida, kteří seděli u stejného stolu. Se Sarah jsem neprohodila ani slovo a ona popravdě taky dělala, že mě nikdy neviděla. To by mě zajímalo, proč tu s ní není i Simon.

Ještě se musím zmínit o tom husarském kousku, co se mi vyvedl. A sice to, že jsem přesvědčila mamku a Sama abychom se šli vyfotit do fotokoutku. Celkem jsme ho vymakali, ale mamka žádné rekvizity nechtěla, no, co už. Fotograf z nás musel být na nervy, ale asi jsme nebyli nejhorší.

,,Aspoň budeme mít na tvůj ples nějakou památku, Teres," prohodila mamka jako by mimochodem a já se pousmála. Sam však vyvrátil oči vsloup.

,,To budeš mít narážky i po tolika letech? Budeš mi to vyčítat napořád? Už jsem se ti za to omluvil!" odsekl nesmírně nasraně a vzápětí se vytratil kamsi k baru.

,,Neber si všechno tak hrozně osobně," zavolala za ním ještě, ale málo platné. Hleděla jsem na mamku tak zmateně, jak to jen šlo. Vůbec jsem nechápala, o čem to zase sakra mluvili.

,,Co to mělo znamenat?" utrhnu se na ni a čekám co mi na to odpoví.

,,Tvůj úžasný bratr, kterého vzýváš jako světce, mě na svůj maturitní ples nepozval, a kdyby jen to, on na něm ani sám nebyl," vypadlo z mamky a já stále nechápala co je na tom špatně. Jakože jo, věděla jsem, že to bylo v té ,,těžké" době, ale taková blbost jako to, že nebyl na plese přece nemusí být důvodem k jejich další hádce. Na veřejnosti to snad neudělají. Já taky na tuhle maškařici nechtěla ale nakonec jsem donucena osudem (a hlavně Davidem) musela souhlasit. Hmm mohla bych se zeptat Mii, proč vlastně ho tam nedotáhla ona, ale štourat se v minulosti asi nemá smysl.

,,Aha, a to je všechno?"

,,Teres, já nevím, po kom je on tak vznětlivý, ale věř mi, že bych ti tu rozhodně nechtěla udělat ostudu. A ted si asi zase půjdu sednout. Paní Jeffersonová je skutečně báječná, musím s ní ještě prohodit pár slov," a s tím mamka odešla a nechala mě tam stát.

,,Tess! Jsi to ty? Páni, ty jsi ale kočka. Sekne ti to," otočila jsem se po hlase a vyjevila se ještě více. Ty lichotky pocházely od Simona. Na tváři se mi objevil poťouchlý úsměv.

,,Simone, především moc díky za komplimenty. To se dobře poslouchá. Už jsem si říkala, kde se touláš, když nesedíš se Sarah, " úsměv mu po vyslovení jejího jména doslova spadl, jak škraloup na mléce.

,,Víš," poškrábal se rukou ve vlasech, ,,my se rozešli, před pár dny." Tak tohle mě zaskočilo, co si budem.

,,Jejda to ne, to mě mrzí," chtěla jsem ho obejmout, jenže akosi to nevyšlo.

,,Hele v pohodě, nemusí, no stejně to nestálo za nic," breptal, a nakonec nad tím mávl rukou. Pak jsme se narychlo rozloučili, že se musí vzdálit, bo se prej přidal k dobrovolničení u tomboly. Já se vydala za spolužáky k baru, většina už jich měla něco v sobě, ale já hledala jen Davida. Ten jako by se snad do země propadl. Pak jsem zaslechla Jareda.

,,Jestli hledáš Daveho, tak ten šel někam s tou borinou z béčka, Kate, taká ta tmavovlasá."

,,No úžasný, tak ho necháme být. Nedáš si panáka?" zeptala jsem se. Pro dnešek jsem se rozhodla alkoholu nebránit, však co, je to maturák. Taky jsem říkala, že se nebudu nikdy líčit a nosit šaty, tak proč si nedát kapičku alkoholu.

Totálně jsem vyprskla smíchy v tom okamžiku, když jsem spatřila Sama v obležení nějakých holek, přičemž některé byly i moje spolužačky. Zkrátka nemůžu říct, že by nebyl pohledný, ale že by na něj holky až tak letěly, to mi nebylo známo. Asi to bude tím, že jsem ho s žádnou holkou nikdy moc neviděla pokial nepočítám tu americkou nánu a Miu. Hmm aké to asi bylo, když mu ještě taky bylo náct?

,,Tady se někdo těší velké popularitě," rýpla jsem si do bratra, když jsem ho míjela.

,,To víš, to je u nás vojáků vždycky," spiklenecky na mě mrknul. Můj bratr je šašek.

,,Nojo na rozdíl od tebe, že?" poznamenal Jared, když jsme do sebe kopli dva panáky merlinví čeho.

,,Od tebe to sedí," vrátím mu to a opět se zašklebím.

***

Jenže jak se večer chýlil k druhé polovině, přišly daleko horší věci a tím byl TANEC. Ano tanec s velkým T. Chtěla jsem se nejlépe někam ztratit, bo se najednou všichni nahrnuli po dvojicích na taneční parket. Ale jak jste asi uhádli, tak se mi dost dobře zmizet nepodařilo. Ta kapela začala hrát valčík nebo co to bylo, možná to byl waltz, to netuším bo v tancích se nevyznám. A můj bratr nějak vypadnul z toho kruhu svých fanynek a vyzval mě, jestli si s ním nezatančím.

,,To bude učiněná katastrofa," utrousila jsem sarkasticky, když jsem mu podala ruku. Díky bohu, že po mně nikdo nechtěl abych měla podpatky, to bych už byla dávno umřitá.

,,To zvládneme, Tess, neboj. Důvěřuj mi," zasmál se Sam, ale já se na něj zaškaredila.

,,Neumím tančit a nemám ráda společenský tanec a vůbec," cedila jsem mezi zuby, zatímco on si mě postavil do správného postavení.

,,Už jsem říkal, že to zvládneme. Povedu tě," no a opravdu se nám to začalo dařit, když jsem se snažila jít ty kroky tak jak mi napovídal a nešlapat mu na nohy.

,,Kde ses ty naučil tak tančit? A proč byla mamka naštvaná, že jsi nebyl na svým maturáku?" vyhrkla jsem jen dvě otázky z těch všech co se mi draly na jazyk. On se zasmál.

,,Ehm no, já chodil do tanečních, na rozdíl od tebe, a pamatuju si to prostě. A nebyl jsem tam, bo mi to tehdy nepřišlo důležité," vymáčkl ze sebe odpověď, a já byla ještě zmatenější.

,,Ale co Mia? Neříkal jsi, že jste byli nejlepší kamarádi?"

,,Hmm ta tehdy s někým chodila, já jí nechyběl."

,,Ale jak?"
,,Už dost otázek, Tess! Co bylo, bylo. Soustřeď se na přítomnost a minulost nech plavat," skoro mě až okřikl. Trochu jsem se zapotácela, když jsem se ho tak pustila.

,,Myslím, že ty už seš taky slušně opilej. Běž vyzvat mamku, určitě na to čeká. Já si musím jít něco zařídit," zamumlám potom, co valčík, nebo co to bylo, skončí. A konečně se mi podaří zmizet. Z našeho ,rozhovoru' nemám nejlepší pocit, spíš naprosto mizerný.

***

Naše hulicí kolečko na pavlači před šatnama se rozrostlo ještě víc, než jsem myslela. Dokonce tu byli i úplně cizí lidi, ale co už. Ono se to o brokoličce rozkřikne rychle, jen doufám, že mi nepůjde cítit ze šatů. A taky se nějak musí zamaskovat ty červený oči nebo rozšířený zorničky, i když u mě se to většinou moc neprojevuje. I když člověk nikdy neví. Akorát Dave se tu neobjevil, bo se celý večer beztak cucal s Kate, někde v rožku. Jeho smůla.

Když jsem se o hodnou chvíli později vrátila do sálu, nesmírně mě potěšilo, že si Sam vzal mou radu k srdci i když srandovnější tanec jsem ještě neviděla. Ale nebylo sporu, že jak mamka, tak Sam uměli tančit vcelku obstojně. Ale sakra, stále mě v hlavě pálily otázky, a já se prostě potřebuju rýpat v minulosti.

***

Jenže největší zázrak měl teprve přijít. Bylo už k půlnoci a já si povídala s Davidovým tátou, vlastně ani nevím o čem. Alkohol a brokolička udělaly své. Najednou jsem na svých očích ucítila ruce, poznala jsem, že jsou to chlapské. Myslela jsem, že je to bratr, bo ani ve snu by mě nenapadlo, že by to mohl být někdo jiný.

,,Same, přestaň!" sundala jsem jeho ruce z mých očí a otočila se. Vykřikla jsem leknutím a taky trochu úžasem. Přede mnou totiž nestál Sam, jistě vysoký byl taky, ale...

,,Wille! Co tady děláš? To už mám vidiny?" nic jiného jsem ze sebe vypravit nedokázala, protože jsem nabyla dojmu, že jsem v tu chvíli oněměla.

,,Ahoj, krásko, smím prosit?" zeptal se a já měla pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi, jak rychle mi začalo bít. Rozpačitě jsem se usmívala, až nakonec jsem vložila svou ruku do jeho a vstala. Odvedl mě na taneční parket a mě bylo rázem naprosto jedno, že neumím tančit nebo, že se mi maličko motá svět před očima.

,,Můžu, tě ujistit, že vidiny nemáš, protože ty bych musel mít též. A co se týče toho, kde jsem se tu vzal, tak to je jednoduché. Simon," pošeptal mi a já se musela culit jako úplný debil. Být tady s Willem, to-to se rovnalo splněnému snu, o kterém člověk ani neví, že ho měl. Prostě a jednoduše jsem se vznášela v oblacích ne-li přímo v sedmém nebi. A můj nepřítomný úsměv toho byl důkazem.