O dva týdny později

Začátek března

Narozeniny. Naprosto děsivý pojem. Stále nemám ráda jejich slavení, protože je to nesmysl. Proč slavit, že jsme zase o jeden rok starší. Pche humbuk.

***

,,Mám pro tebe překvápko," řekl Dave tajnůstkářsky, sotva jsme se ten den uviděli. Ráno měl seminář ze zemáku a já měla logiku, teda vlastně to je matika, ale už se tam nějakou dobu zabýváme i OSPčkovýma věcmi co budou na přijímačkách. Ale to je tak na okraj, určitě vás to vůbec nezajímá.

,,Jo a jaký?" vyzvídám s očima navrch hlavy. Děsila jsem se jedné konkrétní věci, ale zároveň si byla zcela určitě jistá, že si nepamatuje.

,,To bys chtěla vědět, že? Neříkej jí to Dave, nebo jí zkazíš překvapení," přidal se ke konverzaci Jared a já si je oba podezřívavě změřila.

,,Co to na mě šijete za boudu?" osopila jsem se na ně. Oni na sebe však jen spiklenecky mrkli a začali se smát. Tohle bylo opravdu hrozný. Nevědět nic.

No naštěstí jsem si spravila náladu literaturou, i když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně ani ne. Od té doby, co se ta učitelka češtiny domákla, kam chci jít na výšku, furt se mě na něco ptá a jako buďte neviditelná moucha na zdi, když na vás učitelka furt upozorňuje.

***

,,Už jí to můžem říct, ne? Protože jinak nebude vědět o co go," pronesl Jared, když jsme se balili po poslední hodině.

,,Jop, můžem. Takže Tess, dneska odpoledne si nic neplánuj. Sportovní oblečení a sraz ve tři, bodka. Tak ahoj," vychrlil na mě David a měli se k odchodu.

,,No vy jste teda blesci," odseknu, ale oni už jsou v půlce chodby.

Dnešek je samá záhada, když jsem psala Simonovi, jestli si se mnou prohodí směnu říkal, že nemůže dnes na směnu, ale že už to zařídil jinak a že nemusím bát. Z něho jde taky strach.

***

Když jsem dorazila domů, ještě tam nikdo nebyl, což se mi tak akorát hodilo.

Pak jsem se podle klučičích pokynů převlíkla do sportovního, jak jinak než celá v černým ...snad až na mikinu, ta trochu kazila dojem, bo zaujímala tmavě modrou barvu, ale vyzdvihla bych, že je nová. Když jsem naházela nezbytné věci do vaku, vzala do ruky bundu a nazula tenisky, ozval se zvonek.

Že by mamka zapomněla klíče? Napadlo moji hlavu snad jediné vysvětlení. Otevřu.

,,Všechno nejlepší!" ozve se dvojhlasně. Stojí tam ti dva spiklenci s balonky.

,,Nazdar čóni. Co tady vyvádíte? Sraz měl být u školy ne?" vykulím oči. Mělo by mi to být nad Slunce jasnější, ale zdráhám se tomu uvěřit.

,,No, co vejráš? To už sis vyhulila mozek? Nemá tu dneska někdo narozeniny?" ušklíbnul se nad mým překvapením David.

,,Eh asi jo, já ...překvapili jste mě," dostanu ze sebe.

,,To byla pointa, kámo. Jo a jestli se ptáš, jak jsme tě vyčmuchali, tak ptáčkové cvrlikali. Teda přesněji řečeno jen jeden, čeká v autě. Pojď," pobídl mě netrpělivě Jared. Zamkla jsem a rozutíkala se za nima, div jsem se nerozmajzla na těch třech schůdkách na cestičce k brance.

***

Jako jeden by tomu nevěřil, ale tím ptáčkem se ukázal Simon a taky tu byla Kate, Davidova holka. Zřejmě to bylo taky její auto, protože nikoho nechtěla pustit k řízení.

***

,,A jsme tadyyyyyyyy," zahlaholil vesele Simon po nějakých dvaceti minutách, když jsme zaparkovali před nevelkou budovou. Nápis Builder mi neunikl, ale neměla jsem představu, co to mohlo znamenat.

,,Snad se ti to bude líbit, oslavenkyně," mrknul na mě Dave už zase spiklenecky.

,,Kdybych věděla, že zorganizuješ moje very zanedbané narozky, tak bych si k tobě přesedla už před osmnáctinami, a ne až po nich," udělám pokus o soukromý vtípek. Je to k nevíře, že se bavíme teprve rok a jsme fakt dobří kámoši. I když já vždycky kluky vnímala spíš jako kámoše než jako objekt zájmu. Teda dřív jo...

Vevnitř mi dojde, co je to tu zač. Horolezecké centrum.

,,To je hustý, takže tohle je to překvápko?" obrátím se na kluky a ti horlivě zakývají hlavou. Rozhlídnu se a hned na mě zapůsobí ta atmosféra. Jsem fascinována. Jedinej, kdo kouká vystrašeně, je Kate. Ze zmateného výrazu soudím, že je asi krom mě jediná, kdo nic nevěděl. Zdi jsou lemované všemi možnými druhy lezeckých stěn a já už ted cítím to vzrušení, až se po nějaké budu škrábat nahoru.

Dáme si věci do skříněk u šaten a přemístíme se k recepci aka výdejnímu pultu. Dostaneme speciální boty a pak se nás ujme instruktorka s přiléhavým jménem Julia.

***

,,Opravdu je to bezpečné? Nechtěla bych slítnout z té výšky," ujišťuje se Kate, když už jsme byli navlečení do těch všemožných popruhů.

,,Pokud tě budou tví kamarádi dobře jistit tak se ti nemůže nic stát," ušklíbne se Julia. Absolvovali jsme taky pomalu přednášku o tom, jak to celé funguje. Pak jsme si udělali dvojice, přičemž k Jaredovu štěstí na něj vyšla ta pohledná instruktorka. No mě si už aspoň nepletli s klukem bo jsem měla takové kratší tmavě hnědé vlnité mikádo.

,,Kdo tohle vlastně vymyslel?" zeptala jsem se po namáhavém úseku asi v půlce trasy nahoru.

,,Já ale Simon se v tom evidentně víc vyzná. Já tu nikdy dřív nebyl," a už v tu chvíli mi to mělo být jasné. Jelikož jsem neuvěřitelně natvrdlá tak mi to došlo až dost dlouho poté. Mám nějaké zpomalené myšlení, a ne neházejte vinu na brokolici, ona za to nemůže.

Zdolávání stěny bylo opravdu obtížné, a to jsme začínali na základní úrovni. Člověk musel hodně rychle uvažovat kam dát nohy a jak se chytit. Samozřejmě, že nás zespodu jistili ale pro mě bylo dobrodružnější představovat si, že tam žádné jištění není. V člověku to probouzelo víc adrenalinu a dělat věci riskantnějšími je prostě úžasný.

,,Co by byl život bez rizika, že?" prohodí Jared jako by mi četl myšlenky a já se ušklíbnu a v tu chvíli mi to málem ujede a jen tak tak rychle uchopím nějaký úchyt. Soupeřili jsme kdo bude nahoře nejdřív a bohužel jsem to nebyla já, ale David. Na to, že tu byl taky poprvé, šplhal jako opice a my měli co dělat.

,,Jste pozadu," pochichtával se David, když jsme se doškrábali až za ním, na úplný vrcholek.

,,Když se snažíš nespadnout tak lezeš trochu pomaleji no, koukala jsem, že tys vůbec nedával pozor, kam dáváš nohy," odsekla jsem naoko naštvaně, v zápalu soutěživosti.

,,Když věříš tomu, kdo tě jistí a spolupracuje s tebou a provazem, to se pak šplhá rychle," odvětil David a poslal dolů vzdušnou pusu Kate.

,,A kdyby tě nikdo nejistil, nemohla bys prostě jen tak skočit dolů," křiknul Jared a skočil do prázdna, chvilku tam visel ale pak začal klesat dolů.

,,Má recht," odtuší Dave a napodobí jej. Zůstanu nahoře sama. Popravdě řečeno se trošku bojím, ale přiznat to by byla slabost. A já nejsem slabá!

,,To tam chceš zkysnout do příštích Vánoc?" ponouká mě zespodu Simon. Podívala jsem se dolů. Nebyla to zase tak závratná výška. Když jsem jednou v zimě vyskočila z okna mého pokoje a pak to slézala po okapu, taky jsem to dokázala. To půjde. Zavřu oči a pustím se úchopu, který jsem doteď křečovitě svírala. Když jsem oči otevřela, spouštěla jsem se dolů. Pak jsem se začala odrážet nohama od stěny a celkem to šlo.

,,No vidíš, ani to nebolelo, že?" rýpnul si Simon a přecvakával jistítko.

***

,,Já už mám asi vidiny, co děláš na základní úrovni, Simone? Minule už jsme spolu přece lezli na tý složitější," ozval se za námi hlas, jenž mi byl něčím povědomý. Druhá skupina už byla celkem dost nahoře, no jak kdo...Kate asi v jedné čtvrtině, zatímco Simon už byl pomalu nahoře.

,,Nebudu se před kamarády přece vytahovat," zakřičel Simon dolů. Mluvil na něj jeden z instruktorů, hnědé rozcuchané vlasy, přímé držení těla...a jooo sakra, když mi to došlo projel mnou mrazivý pocit a pak jsem ucítila příjemný pocit někde v oblasti žaludku.

,,Wille, co-co-co-tu děláš?" vykoktám ze sebe zmateně. Achjo, co jen si pomyslí, vždycky působím hrozně zmateně, když na sebe narazíme. Jsem z toho zase tak vykolejená, že úplně přestanu sledovat Simona, kterého jistím. Osudová chyba, když můj zrak spočine na Willovi.

,,Ahoj Tess, no já tu pracuju jako instruktor," usměje se měkce, oplatím mu plachý úsměv.

***

,,Tereso, povol to lano, krucinál!" ozve se z vrcholku stěny.

Při povolování lana k lezci je vhodné udělat jeden, dva kroky ke stěně, současně povolit lano v jistítku a nakonec, až lezec cvakne lano do expresky, udělat zase jeden až dva kroky zpět od stěny. Takhle nám to říkala Julia ale já...byla totálně mimo. Zničehonic.

Will měl zřejmě zrychlené reflexy, nebo už to byla prostě jen praxe. Stalo se to všechno hrozně rychle. Než jsem stihla zareagovat, Simona napjaté lano stahovalo dolů. Will ke mně přiskočil a povolil lano v jistítku. Jenže pozdě. Když se lano prověsilo, bylo to ještě horší.

Willovy dlaně sevřely podvědomě lano a současně jím trhly do protisměru, až to se mnou cuklo. Simon s pořádným žuchnutím spadnul na tlustou žíněnku.

,,Sakra, ženská pitomá. Neříkal ti náhodou někdo, že se musíš na to jištění pořád soustředit," nadával hlasitě a pak zůstal ležet.

,,Promiň, mě to hrozně mrzí. Já...zapomněla jsem se," začala jsem mumlat omluvy. Už zase trapas před Willem, no úžasný. Proč se mi furt dějí nějaké trapasy.

,,Není ti něco? Jsi v pořádku?" shýbl se Will k bratrovi, zatímco rozmotával uzly na provaze, které zajištovaly propojení.

,,Trochu mě bolí hlava, ale to bude dobrý. Spíš jsem se jen leknul," odvětil Simon s pokřiveným úsměvem a mně se trochu ulevilo. Kate s Jaredem ještě lezli, takže David dával o to větší pozor.

,,Zlato, copak jsi mě neposlouchala, když jsem vám to vysvětlovala?" spustila vyčítavým tonem instruktorka a já si kecla na zadek a vymotala se k popruhů.

,,Ale ano, jen ...,"

,,Ji něco rozrušilo. Nebo spíš někdo," doplnil mě Simon a vyprskl v záchvatu smíchu.

,,Ještě, že to dopadlo dobře a nikomu se nic nestalo. Nemohla bych si to vzít na svědomí. Wille, měli jsme sakra štěstí. A teď, když budeš tak hodný, dohlídli na zbytek té partičky, když tu máš bratra a zřejmě se s nimi znáš. Třeba tě budou poslouchat," Julia se od našeho chumlu rychle vzdálila. Asi nechtěla nic mít s potížistkou.

***

,,Tak co, bylo to dostatečně riskantní?" dobírali si mě kluci, když jsme si dali pauzu a šli se napít.

,,Nechte už toho, byla to náhoda. Už se mi to nestane," odsekla jsem popuzeně. Ano, cítila jsem se provinile, ale žádné strašlivé důsledky to nemělo takže...by mohli přestat.

,,Nojo Tess přece neměla v úmyslu mě na své narozky zrakvit, jen se tam brácha objevil v nevhodnou dobu. Nevěděl jsem, že tu bude," zastal se mě Simon, který v jednom kuse opakoval, že mu nic není a na mé neustálé omluvy už ani nereagoval.

,,To je ten, se kterým jsi tančila na maturáku ne?" vzpomněl si zničehonic David a já zrudla jako pivoňka

,,Jojo, víš ona je do něj Tess zakoukaná," uniklo Simonovi a já se po něm ohnala.

,,Zmlkni, ty plopáku! Tak to vůbec není," sykla jsem, ale zbytek party se pobaveně usmíval.

,,Copak tady drbete? Už máte dost lezení?" přichomýtl se k nám zase Will, jako by neměl dost práce někde jinde.

,,Jo, tebe tu drbem, teda spíš tebe a Tess, kdy si domluvíte to rande," odpověděl pohotově Simon a já bych se nejraději do země propadla.

***

Rozčileně přecházím po kabince, pak si sednu a koukám na kachličky. Neměla jsem tak vyletět. Neměla, ale nehorázně mě nasral. Snažím se přijít na to co mi na tom vadí, ale jsem příliš rozrušená. Ze vzteku to zničehonic přejde ke smutku. Otřu si pár osamělých slz. Pak se ozve zaklepání a dívčí hlas při němž se naježím jako kočka, když uvidí psa.

,,Tereso? Jsi tam?"

,,Jo, nech mě být!" odseknu vztekle.

,,Nechceš si promluvit?" ozve se Katiin hlas znovu. Je to tak protivné.

,,Nechci," odseknu zase. Pak však vstanu a vyjdu ven. Stojí tam a konejšivě se usmívá.

,,Pojď, kluci už chtějí jít," pobídne mě, ale já se nehnu. Pak ze mě vyleze cosi jako:

,,Možnásichcipromluvit. Kate se zatváří nechápavě.

,,Eh promiň, jen ...prakticky se neznáme a nechci tě otravovat," dodám.

,,To je v pohodě, povídej. To tě ty klučičí kecy tak nasraly?"

,,Jo, no teda...víš ...Will ...," leze to ze mě jak z chlupaté deky a nemůžu se nějak vymáčknout, ale Kate se toho dovtípí.

,,Se ti líbí, že? Máš ho ráda, akorát nevíš, jak to dát najevo?"

,,Pokaždé, když se setkáme, stane se mi nějaký trapas. Vždycky se před ním ztrapním. Aaaa proboha, prostě neumím v tomhle chodit. On je prostě tak...," zalykám se a už se mi zas po tváři kutálí slza. Kate se pousměje a vytáhne kapesník.

,,Hmm to jsou typické příznaky lásky, a tipovala bych, že on je taky jen ostýchavý. Když mu mladší bratr musí dělat dohazovačku," skryje smích v dlaních a já se nakonec začnu smát taky.

***

A víte, co je karma? Když jsme pak chtěli odjíždět tak Kate nešlo nastartovat auto a kdo nám pak musel pomáhat ? No samozřejmě, že Will. Jelikož Kate měla něco s baterkou, tak to museli nahazovat kabely z Willova auta a když motor konečně naskočil...Kate udělala ještě větší podlost, než bych čekala. Zeptala se Willa, jestli nepojede s námi. A on souhlasil.

***

,,Takže na Tessiny devatenáctiny a ať už nám nikoho nezrakví," zvolal David a všichni jsme zvedli skleničky a přiťukli si s něma.

,,Takže ty už máš devatenáct, to je úžasný. Poslední rok, kdy je ti náct," usměje se Will a já se zakuckám, když se napiju. Dost už, že i tak jsem rudá jako rak. Simon, který má jediný nealko si v pití pomalu omáchá nos, jak se zase snaží se mi nesmát.

I tak se ale úžasně bavíme. Pak jdeme tančit a pak zase trochu pít, já to moc nepřehnala na rozdíl od Davida, Jareda a Simona, který nakonec bratra usmlouval na pár drinků.

***

,,No já asi ty tři odvezu domů...," podotkne Kate, když se začnou motat.

,,No my se asi projdeme, v takovým stavu opravdu dojít domů nechci," vymyslím úplně tu první basic výmluvu jen abych se nemusela s Willem loučit.

,,Jo skvělý nápad, můžu pak předstírat, že se Simon opil, aniž bych s tím měl cokoliv společného," přispěchá se svou troškou do mlýna Will. Když Kate pomůžeme naložit ty tři pasažéry do auta a ona odjede...zůstaneme sami. Zvláštní.

***

,,Máš studené ruce," podotkne Will, když se dotkne mojí ruky.

,,Jo to já často," zamumlám a on vezme mou ruku do své.

A tak jsme ruku v ruce vyšli od baru nějakou ulicí vlastně ani nevím kam. Naše městečko není zase tak velké, aniž bychom za chvilku nebyli doma, a tak to bereme oklikou.

,,Dnešek byl guty, až na tu nehodu," prohodím do ticha.

,,S tím si nelam hlavu, jo dnešek je celkem dobrý. Víš už dlouho si s tebou chci o něčem promluvit."

,,Nooo, poslouchám."

Zhluboka se nadechne a pak

,,To je složitý...těžko se o tom mluví," začne se do toho zamotávat a já na něj vyjeveně hledím co z něho vypadne. Aspoň, že už je tma a ani v mdlém světle lamp není moc vidět, jak se tvářím já nebo on.

,,Chtěl jsem se zeptat...máš někdy čas? Jakože mohli bychom někde zajít nebo tak," vymotal se z toho konečně a já se zastavila.

,,Počkej? To mně jako zveš na rande?" Vyhrknu.

,,Noo asi už to tak bude, ále to byl jen takový blbý nápad. Zapomeň na to," mávne rukou.

,,O můj bože ano!" Vykřiknu radostně a pak dodám:

,,Vůbec to není hloupý nápadt, Wille, je to ten nejúžasnější nápad na světě," Mám takovou radost, že se snad rozbrečím. Obejmu ho a nepustím. V mém nitru se rozlévá opojný pocit, jak kdyby mi tam vybouchla bomba s motýlky. Musím se štípnout abych se ujistila, že se mi to nezdá.

Stojíme v objetí hezky dlouho když se Will zeptá:

,,Ty brečíš?"

,,To jsou slzy štěstí, ty hlupáčku. A pak kdo je tu natvrdlý," popíchnu ho a pohlédnu mu do očí.

,,Není tohle sen? Protože jestli je, nechci se z něj nikdy vzbudit," řekne a já se rozesměju.

,,No neřekla bych, že je to sen," a sama nevím kde jsem vzala tolik odvahy, ale nahnula jsem se a políbila ho.

Tím jsem mu vzala řeč a když ji konečně našel, vypadalo to asi takto:

,,Ženská jedna bláznivá, takhle zhurta na mě," to jsem se rozesmála, a asi kdybych neměla nějaké to promile v krvi, tak se takhle nechovám.

***
,,Promiň, už mě nebavilo, jak jsem z tebe furt nervózní a jak si mě kvůli tomu Simon věčně dobírá," opět jsem zrudla jako rajče a popošla o kousek dopředu. On mě doběhnul a opět vsunul mou ruku do své.

,, Nojo Simon je úžasný brácha. Tess, já...nemám slov. Tohle jsem opravdu nečekal. Já myslel, že si mě taky Simon dobírá jen tak z legrace, protože jsem na tobě mohl oči nechat. A všechny ty náhodná setkání...,"

,,Evidentně máš bratra dohazovačku," skočím mu do řeči a rozesměju se znovu. Pak mě doprovodí domů, a ještě před domem mi oplatí můj polibek.

Nejlepší narozeniny v životě.

______________________________________
Děj se nám začíná dostávat romantický nádech ❤😭
Ne, že by to po těch depkách nebyla příjemná změna.
Takové narozeniny by chtěl každý/každá.