Z pohledu Davida

Když se řekne sobota, představíte si nevinný, lenošivý možná i brunch obsahující, den. Musím vás vyvést z omylu. U nás to znamená chaos. Člověk nemůže spát dlouho, protože mamka a její vysavač řádí snad už od osmi. Sotvaže člověk vystrčí nos z pokoje, je zavalen seznamem, co všechno má udělat a nepomáhá ani výmluva:

,,Mami, já mám ale hrozně moc učení," i když já toho mám opravdu dost, bo po Vánocích začnou všude zkoušet maturitní otázky. Mazec. A to nemluvím o TSP a jiných věcech na přijímačky na výšku. A proto teď stojím u kuchyňského dřezu a škrábu brambory. Ano, vím, že to nedává logiku.

,,Sarah, běž pověsit to prádlo, ta pračka už tam pípá asi deset minut," zakřičí mamka nahoru do patra, jenže žádná odpověď nepřichází. Ségra klasicky ignoruje.

,,Mám takový pocit, že tě neslyšela, nebo jen ignoruje," podotknu, jako by mimochodem, když dávám vařit brambory. To už však vydupe schody nahoru a za chvilku se ta kukuřice objeví, že přece dělala úkoly. To si dokážu představit, to její dělání úkolů, leda tak projíždění Instagramu a Tiktoku.

,,Jistě s mobilem v ruce a sluchátky v uších. Já ti ten mobil asi zabavím, mladá dámo." Doteď obdivuju výkonnost mamčiných hlasivek.

,,A proč to prádlo mám věsit já? Proč ho nemůže pověsit on?" protáhne Sarah a mamka po ní hodí zkázonosný kukuč.

,,Protože ten mi pomáhá s oběděm. Tak Paule, řekni taky něco!" Mamka se, když už neví kudy kam, vždy obrátí na tátu. Ten v klidu složí noviny, Sarah je v jeho očích stále malá holčička.

,,Sarah, běž pověsit to prádlo, ať mamince nerupnou nervy," řekne hlasem nepřipouštějíce odpor. Sarah se zjevným zhnusením v obličeji odejde.

,,Jeden by si myslel, že už má pubertu za sebou," povzdychne si mamka, zatímco diriguje tátu, aby šel vynést smetí a kompost.

,,To nebude pubertou, to bude tím, že Sarah je ztělesněné období vzdoru," rozesměju se možná maličko jízlivě a mamka mě klepne vařečkou.

,,Autsch, to bolí," mnu si postižené místo.

,,Kdo se směje naposled, ten se směje nejvíc." Nojo mamka a ty její všetečný přísloví.

***

,,Odpoledne jdu se Simonem na rozsvícení vánočního stromečku," oznámí Sarah našim, přičemž já se málem udusím kouskem pečeného kuřete, jak se snažím nesmát.

,,Jeee to už je dneska? No vidíš, mohli bychom jít všichni...jako rodina. Pamatujete, když jste byli malí. chodili jsme tam pravidelně každý rok," přijde táta s nápadem a myslí si, jaký není úžasný a grandiózní. Vtom mi zapípá mobil v kapse mikiny a já ho bleskově vytáhnu.

,,Oh my God! To snad není možný," vykřiknu nadšeně a překvapeně zírám na displej. Jestli si ze mě ten Mess nedělá srandu tak mi napsala Kate.

,,Souhlasí, bože ona ...," řeknu nahlas dočista jako v rauši.

,,Davide! Co jsme si říkali o mobilech u stolu? Teď je oběd," řekne mamka nespokojeně, já jen vzhlédnu a zamumlám.

,,Nojo mami, ale tohle je důležitější jak oběd," a dál si pročítám tu konverzaci.

,,Kate souhlasila, že se mnou půjde na rozsvícení stromečku. To docela mění situaci."

,,Počky, jakože ta Kate Morganová? Ta ze 4.B?" zeptá se ségra, a já se celkem ani nedivím, že má takový přehled.

,,Jojo přesně ta," přisvědčím horlivě, jako bych tomu pořád nemohl uvěřit. Líbila se mi už zatraceně dlouho a konečně mi na to kývla. To už můžu brát jako znamení k tomu, abychom šli na rande. Omg, to je ten nejlepší den v historii.

,,Poslouchá mě tady vůbec někdo? Ty vaše schůzky si řešte po jídle," bouchne mamka rukou do stolu, až se leknu. Sarah protočí oči vsloup. Mamka a technika nejsou zrovna kamarádi.

,,Já už dojedla, můžu jít?" složí příbor, zatímco já do sebe naházel zbytek jídla a napodobil ji. Mamka rezignovaně mávla rukou. Vstali jsme a uklidili naše talíře do myčky.

,,Miláčku, moc to hrotíš. David je už dospělý a Sarah skoro taky. Tak proč tolik humbuku," uklidňoval táta mámu alá vzteklá saň.

,,Někdy mám pocit, že prostě rostou příliš rychle, ale rozhodně se kvůli tomu nerozčiluju," nalévá mamce druhou skleničku vína. Radši jsem odešel do pokoje, protože tyhle jejich kecy je lepší neposlouchat.

Pořád jsem nemohl uvěřit tomu, že Kate souhlasila, že se mnou půjde. To vypadá na slibné první rande. Po pár minutách čtení zpráv na skupině však moje nadšení opadlo. Chystala se tam minimálně půlka třídy. Zatraceně.

***
Z pohledu Tess

,,Halooo?" zdvihla jsem telefon. Vím brát cizí čísla je trochu risk, aleee to se vsákne.

,,Čau Tereso, tady Jared...ze třídy," ozval se klučičí hlas a mně poklesla brada.

,,Nazdar, kdes u všech ďasů vzal moje číslo?" vyhrkla jsem.

,,Dal mi ho Dave...Poslyš, dneska se otvíraj trhy, nezajdem tam? Víš, spolu..." zarazil se a mně začalo bít srdce o malinko rychleji a zaraženě jsem mlčela.

,,Jako kámoši samozřejmě...jsi tam?" ozval se znovu.

,,Jo jsem, jen ...eh..ještě nikdy mě nikdo takhle nikam nepozval. Víš ...ne, že bych se nikdy o nikoho nezajímala, ale..." zadrhávala jsem se a musela působit jako totální zoufalec.

,,Nemluv nesmysly. No tak co? Bereš? Mohli bychom se tam sejít třeba okolo třetí," byl očividně dobře naladěný a mě i docela mrzelo, že ho musím zklamat. Podívala jsem se na hodinky. Bylo půl druhé.

,,Jarede...já...já bych s tebou ráda šla, ale ...nemůžu. Musím za chvilku na trénink," lezlo to ze mě jak z chlupaté deky.

,,Jasně chápu," řekl zklamaně.

,,Opravdu mě to mrzí, třeba můžeme jindy," snažila jsem se znít povzbudivě, ale něco mi říkalo, že mi to moc nejde. Pocítila jsem vlnu výčitek.

,,Tak ahoj," típnul to.

,,Ahoj," řekla jsem do ticha. Ztěžka jsem dosedla na postel. Doprdele, proč mám výčitky kvůli klukovi, kterýho ani pořádně neznám. Jo, jakože od té doby, co jsem se bavila s Davidem, tak jsem se tak nějak bavila i s ním, ale ....brala jsem ho prostě jako spolužáka. Možná kámoše, nic víc. Tak proč jsem kvůli tomu, že jsem ho odmítla, měla takové výčitky?

***

,,Proč jsi ,ty idiote, dával Jaredovi moje číslo?" zakřičela jsem do telefonu, sotvaže jsem vyšla z domu a vytočila Davidovo číslo.

,,A jdete spolu teda?" ozval se dychtivě.

,,Ne! Já jdu teď na trénink," odbyla jsem ho stále ještě celkem nasraně.

,,Jak to, že ne? Kámo bráško, ten kluk je do tebe asi blázen. Vždyť ten retard o holky dřív ani zájem neprojevoval, a to už ho znám nějakých pár let," už se taky asi dostával do varu, chápu, byl to jeho kámoš, ale...

,,Hele mě to taky mrzí, měla jsem z toho dokonce výčitky, ale už se stalo...," řekla jsem, zatímco jsem se vyhýbala těm zamrzlým plochám, abych sebou nešvihla o zem.

,,Stejně tam asi bude půlka třídy, tak to neřeš. Užij si trénink," zavěsil.

Bezva Holdensová, dnes jsi naštvala jen dva kluky...jen dva kamarády, pomalu jediné, se kterými se ve škole bavíš, skřípala jsem zuby a nadávala jsem si do idiotů, zatímco jsem přicházela k Triogymu.

***

,,Nejlepší bude ten vztek vyboxovat, pojď sem," zavolal na mě Ricko asi po hodince, když viděl moje marné snažení posilovat s medicinbalem. Popravdě spíš jsem měla chuť ho nakopnout.

,,Jaký vztek? Já o žádném nevím," opáčím s ironickým klidem, ale Ricko mě vezme za ramena.

,,Símtě sálá to z tebe jak z kachlíků. Pojď, můžeš mi popovídat u pytle."

Nechala jsem tedy přesvědčit a šla zdokonalovat své umění u boxovacího pytle. Příčinu vzteku se mu však nepodařilo ze mě dostat.

,,Sophieee!" zavolal na jednu blondýnu, co se o kus dál protahovala se švihadlem.

,,Ano?" popošla k nám.

,,Nechceš s T. do ringu? Bude vám to pasovat," zeptal se jí a já vyhrkla:

,,Proboha, Ricko! Vždyť má úplně jinou tělesnou stavbu."

,,Co tím chceš říct?" oboří se na mě Sophie, zatímco si nandává půjčené rukavice.

,,Niic jen jsi menšího vzrůstu a trochuuuu...no jinak stavěná než já. A sparing partneři by měli mít stejnou či aspoň podobnou postavu," odvětila jsem maličko nervózně. Jedno obočí jí vylétne vzhůru.

,,Ale můžeme to zkusit i tak," dodám a moje protivnice se na mě podívá ještě více pohoršeně.

,,Máš problém, ty vyžle? Divím se, že tvoje tělo ještě vůbec drží pohromadě, když jsi jen kostra potažená kůží," odsekla a dvěma rychlými pohyby se zhoupla přes hrazení do ringu.

,,Náhodou mám i svaly," sykla jsem ještě jejím směrem, jenže to už se do mě pustil Ricko.

,,Tess! Co to jako bylo? Ponižování protivníka je za-ká-za-né! Neprospívá to sebevědomí, a to se tu přece u některých snažíme posílit, jak ty dobře víš," strhnul mě k sobě.

,,Já vím, ale v podstatě ...neřekla jsem nic špatného," myknu rameny a on mě pustí.

,,Pak si to povíme, teď běž."

Postavila jsem se proti své protivnici. Jak se můžeme vzájemně respektovat, když nás pak postaví proti sobě do ringu.

,,Tak pojďme už na to," křikl Ricko, když jsme kolem sebe nervózně chodily a zkusmo se snažily se trefit.

***

,,Dej si pozor na zakrytí, máš spoustu nechráněných míst," řekl Soph a já se ušklíbla.

,,Ty se nesměj, T., máš taky co zlepšovat." Vtom Sophie bez varování provede přímý výpad na můj obličej. O zápasu se dalo říct asi jen to, že byl krátký a rychlý.

***

,,Předkloň se, Tess, nebo to nikdy nepřestane."

,,Super, tak tu vykrvácím a co na tom?" rýpnula jsem si ze srandy, ale Mia zřejmě neměla náladu na vtipy. Většinou se chovala mile, tak nevím, co to dnes bylo v ovzduší. Seděla jsem teda s hlavou předkloněnou a z nosu mi ještě trochu odkapávala krev. Otřásla jsem se, když jsem ucítila, jak mě cosi zastudilo za krkem.

,,Hele, Tess, nevíš něco o Samovi? Dlouho se mi neozval," vylezlo nakonec z Mii a já se pousmála a zavrtěla hlavou.

,,Tak co? Jak jsi na tom?" přišel se podívat Ricko se Soph.

,,Ále už snad dobrý. Nos má furt na svým místě," prohodila Mia.

,,Chci se ti omluvit," začala Soph, ale já jen mávla rukou.

,,V pohodě, to se občas stane. To já bych se ti měla omluvit, za ty řeči. Neuvědomovala jsem si, co mluvím," vysypala jsem ze sebe rychle, když jsem cítila, jak mě Ricko propaluje pohledem. Vzápětí jsem od něj také dostala zpětnou vazbu.

,,Jsem rád, že ses změnila k lepšímu, ale nikdy bys neměla zapomínat jaké to je, být ponižována, abys nezačala ponižovat ostatní. Jednoduše i z oběti se může stát agresor," spustil svůj kázací monolog a já chca nechca musela přiznat, že má pravdu.

,,Asi mi řekneš, že tady v téhle oblasti mám stále nějaké bloky, že? Že si to mám vyčistit a přijmout?" narážela jsem na Jayovy nové psychologické metody.

,,Ano," přikývl a taktně přešel můj sarkasmus.

,,Nooo popravdě...jsem asi dnes ponížila víc lidí," vylezlo ze mě provinile, a nakonec jsem mu to celé pověděla. Nakonec jsem dostala nápad, tak pozdě přece ještě nebylo.

***

Podle Davidových instrukcí jsem se dostala až k domu, kde bydlel Jared. Ted jsem zazvonila a netrpělivě čekala, kdo otevře. V břiše jsem cítila svíravý a nervózní pocit. Pak se zevnitř ozvaly hlasité kroky a dveře se otevřely.

,,Ty? Co tady děláš?" podivil se Jared.

,,Ahoj, přišla jsem se ti omluvit, že jsem tě tak odbyla," řekla jsem a popošla blíž.

,,Eee aha, no to už je asi stejně jedno," zamumlal.

,,Můžu dál?" vytáhla jsem z tašky flašku medoviny.

,,Fíha, to je...,"

,,Černý rybíz, sice jsem ji nikdy nepila, ale bylo mi řečeno, že ty s ní máš bohaté zkušenosti," mazala jsem mu dál med kolem pusy.

,,Tak jo, pojď dál," řekl nervózně. No i tak je to retard, ale takovej neškodnej.