Letěl rovnou za třpytivou cestou. Dovedla ho ke škvíře ve zdi. Jako žák školy Průzkumníků se učil lézt dírami, takže mu to nedělalo žádný problém. Vylezl za školou a otřepal se. Nad hlavou uviděl mnoho cizích sov. To jste neměli! Rozletěl se vzhůru, ale dával si pozor, aby ho nepřátelé neviděli. Letěl za nimi nějakou chvíli. Nad náměstím se už bojovalo. Před Macíkem byla jedna malá Sovice. Macík jí klovnul. V tu chvíli si uvědomil, že on neměl žádnou ochranu, narozdíl od Sovice. Vrhla se na něj. Mrštný Macík se jí uhnul a bouchnul jí do hlavy. Vzhlédla k němu, s vystrašeným pohledem poté uletěla. Asi mi zase září oči. Některé Sovice se na něj otočili, a zaútočili na něho. Macík je jim při každém jejich útoku vyhnul a porazil je. Tyhle Sovice byli ale velké, takže hned neuletěli. Macík se hodně naštval, víc než před tím. Zazáří mu oči tak, že protivníky na chvíli oslepil. Sovice zpanikařili a uletěli.
Macík zahlédnul krále Puštíků bojovat s královnou Sovic. Ostatní Puštíci bojovali se zbylími Sovicemi. Macík se zahleděl do dálky, zahlédl tam záblesk světla. Tuhle chvíli Macíkovi nepozornosti využila cizí sova a zaútočila na něj zezadu. Macík se vylekal a ztratil kontrolu. Málem spadnul dolů. Naštval se. Hodně se naštval. Okolo Macíka se udělala světelná koule, která ozářila všechny bojující sovy. Po tom, co světlo pomynulo, Sovice strachem uletěli. Zbylí Puštíci sledovali Macíka, jak mu svítili oči. Dívali se na něj nejistě a vystrašeně. Macík se bál, že si myslí, že je posednutý. Proto hlasitě vykřikl: „Já jsem Strážce tajemství!” Zněl nadpozemsky, stejně jako hvězdný král sov z rodu Puštíků. Puštíci se na něj začali dívat s očima plnýma radosti i nejistoty. Chvíli na to promluvil král Puštíků. „Děkujeme, Macíku! Zachránil jsi nás!” Ostatní Puštíci začali vykřikovat Macíkovo jméno. Ze všech domů a škol ve městě vyletěli ostatní Puštíci a přidali se k davu. Macík byl rád. Najednou zahřmělo. Z nebe vyšel Král hvězdných sov z rodu Puštíků. Roztáhl křídla nad Macíkem. Na jeho krku se objevil zlatý přívěsek. Hvězdná sova zmyzela. Houkáček přiletěl k Macíkovi, za ním byl Mňamík, Bručík, Rychlík a ostatní mladé sovy. Všechny mu gratulovali. Macík byl konečně po dlouhé době šťastný.