„Ředitelka by z nás měla radost, že už se po nocích netouláme po chodbách," usmál se Draco a vklouzl pod zahřátou přikrývku k Harrymu. Přespával u něj čím dál tím častěji, zvykl si i na nebelvírské barvy povlečení a Harryho nepořádek už mu vůbec nevadil. Všechno v pokoji mu připomínalo Harryho. Jeho vůně z neuklizeného oblečení, všudypřítomné pergameny s poznámkami k výuce plné ztřeštěných nápadů, mudlovské předměty, které tak rád ukazoval studentům.

„Harry, jak je možné, že tě tak moc miluju?"

„Tak to fakt nevím," zasmál se Harry. „Zato vím, proč já miluju tebe. Protože jsi naprosto dokonalý, lásko moje."