25. prosince 1994

Velká síň se pro tuto výjimečnou událost změnila k nepoznání. Dlouhé kolejní stoly nahradily menší kulaté stolky lišící se počtem židlí, ze začarovaného stropu se sypaly sněhové vločky a celá místnost vypadala jako pokrytá čirým ledem. Na stěnách se třpytila jinovatka, strop křižovaly girlandy z břečťanu a jmelí. Vypadala naprosto kouzelně a pohádkově.

Delaney byla tou krásou uchvácena a prakticky zapomněla na to, jaké obavy a trápení jí tato akce přinesla, když řešila problém s neexistujícím partnerem. Pobaveně se usmála nad Rogerem, již usazeným u čestného stolu se svou partnerkou Fleur, sledujíc jí rozzářenýma očima. Fleur něco pronesla a praštila pěstí do stolu, přičemž on něco rychle přitakal a její gesto zopakoval. O pár míst vedle se Potter dusil smíchy nad něčím, co zřejmě pronesl ředitel Bradavic, zatímco Percy Weasley vedle něj, tvářící se víc důležitě než obvykle, se na něj jen pohoršeně podíval. Naschvál se vyhnula pohledem místům, kde seděl se svou partnerkou Cedric. Nehodlala si pokazit dobrou náladu, jaká ji zaplavila, když se cestou do Velké síně smála spolu s Philipem, Ashem, dvojčaty a jejich partnerkami Danelle, Albertine, Angelinou a Celeste.

„Támhle je ještě volno, měli bychom si to rychle zabrat, než nezbude místo nikde," ozvala se Albertine, načež volnou rukou ukázala ke stolku poblíž tanečního parketu.

„Sestřenka má pravdu," přikývl Philip a zazubil se na Alby. Lana se nestačila divit, jak se snažil, aby Celeste Delacroix zaujal. Snad poprvé ho viděla s řádně učesanými vlasy a ve formálním oblečení.

Alby mu úsměv vrátila a celý jejich hlouček zamířil ke zmiňovanému stolku. Právě včas, jelikož jen tak tak předehnali zmijozelskou skupinku v čele s Dracem Malfoyem, bratrancem Philipa s Delaney i Albertine, kterému na paži visela hnědovláska v jemných růžových šatech se spoustou volánků, následován dvěma svými spolužáky v identických mechově zelených hábitech. Draco nevypadal se svým doprovodem zrovna spokojen, stejně jako se mu nelíbilo, jak ho Philip gestem ruky odehnal, když se ke stolu přiblížil.

„Chtěl pozvat tvojí sestru, říkala mi o tom," otočila se Lana na nejnovější článek jejich skupinky, na Celeste.

„Když je teď v jejich koleji, asi si k ní chtěl najít cestu," usoudila Celeste, „ale Esmeé narozdíl od svých spolužaček a ostatních dívek nikdy nevypadala, že by toužila po nějakém klukovi. Ale přece jenom je na to ještě docela brzy."

„No tak mě s Lany ve čtrnácti podezřívali, že to táhneme spolu," uchechtl se Philip.

„A mě bylo čtrnáct, když mě Fred pozval do Prasinek," připojila se Albertine, známá také jako Tine, či Fredem také oslovována jako Bertie, a zamilovaně pohlédla na zrzavého mladíka po svém boku.

„Podezřívali vás, že spolu chodíte?" zasmála se Celeste a pohlédla nejprve na svůj doprovod a poté na jeho sestru.

Delaney se pobaveně usmála nad onou vzpomínkou a přikývla. „Krátce potom, co jsme zjistili, že jsme sourozenci, jsme spolu šli do Prasinek, aby nám naše babička řekla pravdu. No a Phily se mě pár týdnů předtím kvůli nějaké sázce snažil pozvat na rande. Neúspěšně, podotýkám. A naši kamarádi si na základě toho domysleli, že jsme spolu byli na rande."

Celeste se zasmála, na což Philip reagoval užaslým úsměvem. Zřejmě myslel, že se bude chovat odtažitě a zahořkle jako k němu, když se jí pokoušel někam pozvat, ale zřejmě si to skutečně hodlala užít a bavit se, i když tam přišla s ním. To ho těšilo a bylo to na něm vidět.

Ovšem naopak Laně úsměv z tváře zmizel, když zahlédla, jak šampioni vstupují na místo vyhrazené jako taneční parket. Nevyhnula se pohledu na Cedrica, do jehož rámě byla zavěšená Cho Changová. Delaney vlastně s potěšením zjistila, že Cedric vrhá na okolí úsměvy, ale její štěbetání zřejmě nebere najevo. Odtrhla se od něj pohledem dřív, než se stihl zadívat jejím směrem.

„Čekala jsem, že váš šampion, ten starší, půjde s tebou," poznamenala směrem k ní Celeste, protože jako jediná zjistila rychlou změnu její nálady.

„To jsi nebyla sama," povzdechla si Delaney a upila ze své skleničky s punčem. „Je to můj nejlepší kamarád, ale zřejmě se rozhodl pro někoho více reprezentativního."

„Myslím, že ty bys tam zazářila ještě více, než tahle. Nedrží dobře tělo, i když taneční kroky docela ovládá," zhodnotila Cedricovu partnerku.

To vykouzlilo Laně na tváři znovu úsměv, který bratrově přítelkyni věnovala, těsně před tím, než se k jejich stolu přimotal nějaký francouzský mladík, který ze sebe angličtinou se silným přízvukem vysoukal žádost o tanec, přičemž svou ruku napřáhl směrem k Delaney. Ta se po Celestině pošťouchnutí znovu pousmála, tentokrát na onoho mladíka a vyšla s ním k tanečnímu parketu. Nehodlala celý večer prosedět u stolu, zatímco by se ostatní bavili na parketu. Čert vem Cedrica i tu jeho černovlasou krásku.

Bavila se, celý večer, poctivě a opravdu. Tváře měla zardělé, jak se prakticky nezastavila, její natočené vlasy už dávno netvořily tak krásné prstýnky, jako na začátku plesu, ale na tváři se jí rýsoval úsměv a v její  blízkosti jste zřetelně slyšeli její smích. Už ji netrápilo, že přišla sama, protože taneční partneři v podobně Ashe, Philipa a Rogera, který se k nim následně připojil i s Fleur, jí bohatě vystačili a prakticky neměla čas sedět.

Opravdu si odfrkla a posadila se jen posledních pár chvil před půlnocí a tedy i před koncem plesu, kdy Sudičky, hudební skupina pozvána exkluzivně pro tento večer, začala hrát pomalou skladbu, a její přátelé se svými protějšky a partnery se pustili do pomalého ploužáku. S úsměvem sledovala, jak se obrovitý šafář Hagrid kolébá do hudby s ještě větší madame Maxime, Ginny Weasleyová se usmívá na Nevilla přestože sebou každou chvíli cukne, když jí její tanečník přišlápne nohu, Danelle se usmívá zamilovaně na Ashtona a Philip se trochu nervózně pousmívá na Celeste.

S úsměvem na tváři vstala a uchopila do ruky prázdnou skleničku, jelikož její tělo volalo po osvěžení, ovšem jistá osoba ji zastavila. Neudělala ani krok a její oči se setkaly s šedýma očima jejího nejlepšího přítele, který jí ten večer nestál ani za jediný pohled. Dobře, možná mu jako kamarádka měla vztah s Cho, pokud tedy nějaký byl, přát, ale nějak se k tomu nemohla donutit.

„Vyhýbáš se mi celý večer. A vlastně i posledních pár dní," poznamenal Cedric, zatímco zkoumal její tvář, lehce zkrášlenou makeupem, pohledem.

„Chtěla jsem ti dopřát soukromí s Cho," odvětila Delaney, „bavil ses s ní, alespoň to tak vypadalo."

„Bavil," připustil Diggory, „ale to neznamená, že jsem se nechtěl bavit i s tebou. Řekni mi, jak často takovouhle akci zažijeme? Ale ty ses mi vyhýbala. A já chci vědět proč."

„Přemýšlej. Proč asi," založila si ruce na hrudi.

„Upřímně? Myslím si, že žárlíš, Lano. Tvrdila jsi mi, že nemáš ráda pozornost, tak jsem tě nechtěl upsat k tomu, že jakožto partnerka šampiona budeš muset tančit přede všemi první tanec, jíst u čestného stolu a bůh ví, jestli se tu neschovává Rita Holoubková, aby pleskla na hlavní stranu Denního věštce nějak smyšlenou pikantnost. Než jsem ti to ale stihl vysvětlit, ty ses urazila, začala jsi žárlit a přestala ses se mnou bavit, úplně zničehonic."

Překvapeně zamrkala a nějakou chvíli analyzovala, jestli to je jen výmluva, nebo mluví pravdu. Dlouze vydechla a objala ho.

„Byla jsem tak hloupá," zavrtěla poté hlavou, „i kdyby to nebylo kvůli tomuhle, měla bych ti to jako kamarádka přát, ale já žárlila jako malá holka."

Cedric se jen pousmál a pohladil ji po zádech a následně ji chytil za ruku. „Tak když máme tohle vyjasněné, poctila byste mě jedním tancem, slečno?"

„Když jste to vy, pane, dá se jen těžko odporovat," zamrkala na něj, načež se společně připojili k ostatním párům na parketu. S úsměvem se podtočila pod jeho paží a položila si hlavu na jeho hruď. Ten tíživý pocit z hrudi, co tam nosila už od chvíle, kdy shledala, že Cedric půjde s Cho, najednou úplně opadl a zmizel, jako kdyby tam nikdy nebyl.

A nebyla jediná, kdo ještě před pár vteřinami jen sledoval dění na parketu, namísto toho, aby se s někým pustil do tance. Leslie Blacková na tom byla podobně, až na to, že ji k tanci už do konce skladby nikdo nevyzval. Ovšem ne, že by se někdo nesnažil.

Percy Weasley, který tu dnes byl namísto Bartyho Skrka seniora, dceru Siriuse Blacka zpozoroval, jakmile vstoupila do nazdobené velké síně. Od konce loňského školního roku se prakticky nebavili. Možná kdyby nebylo jejich malého úletu, bylo by to jinak, ale to už nikdo z nich změnit nedokázal. Celý večer Percy doufal, že by si ho Leslie mohla všimnout a třeba si to mezi sebou konečně vyjasní, ale marně. Leslie mu nevěnovala jediný pohled, takže ho to víceméně donutilo dojít za ní sám.

Urovnal si společenský hábit a vyšel jejím směrem. Zpozorovala ho, ale až moc pozdě na to, aby před rozhovorem s ním někam utekla.

„Ahoj," pozdravil ji a zdvořile jí líbl na tvář.

„Sám Skrkův ocásek osobně," spráskla ruce Leslie, „jak se máte, Weatherby?"

„Proč tak nepříjemně, Les?" svraštil obočí.

„Proč tak naškrobeně, Percy?" oplatila mu to tmavovláska.

„Dlouho jsem tě neviděl, chci si s tebou promluvit," bránil se. „O loňském červnu.".

„Loni v červnu jsi byl většinu času zalezlý v knížkách a po nocích trajdal po chodbách, jakožto primus."

„Určitě teď zodpovědnost spojenou s hlídkováním na chodbách chápeš taky," řekl s nadějí Percy, ve snaze ještě chvíli oddálit rozhovor o jejich pletkách.

„Ne, nemám odznak prefekta, Percy. A vůbec mi to nevadí," odvětila zase Leslie. „Ale mám takový pocit, že o tomhle jsi zrovna mluvit nepřišel."

„To, co se mezi námi stalo na konci června-"

„To byl jen úlet," zavrtěla hlavou Leslie.

Zatvářil se skoro až ublíženě. „Jen úlet?"

„Ano, Percy, jen úlet. Netušili jsme, že se to stane, když jsem si z tebe utahovala. Navíc jsi o tři roky starší a jsi pryč z Bradavic. Jak dlouho by vydržel vztah, kde bychom se deset měsíců v roce neviděli? A ještě k tomu jsi teď pořád ponořený do práce."

„Ale co když tě-"

Leslie ho opět nenechala domluvit a gestem ruky ho zarazila. „Nedělej to ještě těžší. Prostě to nejde, jasný?"

Sklonil se k ní a věnoval jí polibek na rty. Neodporovala, ale hned poté se odtáhla. „Zbytečně to protahuješ a děláš to složitější a složitější."

„Třeba ještě dokážu změnit tvůj názor," odtušil Percy, načež ji políbil znovu, tentokrát vášnivěji a náruživěji.

Objala ho okolo krku, ale tentokrát mu nedovolila víc. Neustále si připomínala, že teď pracuje pro lidi, co stíhají jejího tátu jako lovnou zvěř a všechny ostatní důvody.

„Ty máš někoho. Někoho sis našla, že?" zeptal se tiše Percy, když přestala spolupracovat a odtáhla se.

„Na tom nezáleží."

„Já to chci vědět," zavrtěl hlavou Percy.

Na malou chvíli zavřela oči a dlouze vydechla. Říct mu o všech svých úletech, co za poslední půl rok měla, to by se mu jistě nelíbilo, ale možná by ho to odehnalo. I přes to ale zavrtěla záporně hlavou.

„Nikoho jsem si nenašla, ale ani nikoho nehledám. A ty nejsi výjimka," dodala, když už se nadechoval k nějakému argumentu. Vtiskla mu letmý polibek na tvář a následně stáhla ruce z jeho ramen. „Měj se, Percy."

Nestihl nic udělat, ani jí zastavit, když si chytila sukni, aby se jí nepletla, a vydala se ke dveřím vedoucím z velké síně. Jen za ní koukal a držel v ruce skleničku, kterou tam po sobě zanechala.