Opět vás srdečně vítám u slova závěrem, tentokrát už druhého dílu Střípků a ani nevíte, jak jsem ráda (a zároveň ne), že jste se spolu se mnou prokousali celým příběhem Malfoyovic dvojčat, který nebyl ani zdaleka takový, jaký jsem si ho vysnila, ale i tak my budou všichni chybět.

Přemýšlím, odkud vlastně začít. Příběh dvojčat jsem psala déle, než mojí milované Alii, konkrétně o jeden měsíc a jeden den, což znamená, že to bylo rovné dva měsíce a šest dní, což je doba, za kterou se mi podařilo napsat 130 tisíc slov, 778 436 znaků, 387 stran, 432 normostran a- dobře, čísla vás asi nezajímají, chápu. Je to zatím nejdelší příběh, co se mi podařilo napsat a o to víc mě mrzí, že jsem si s ním nedokázala pořádně vyhrát a není to dokonalé, což ostatně není ani jednička, ale tady mě to mrzí snad ještě více, protože vím, že jsem se tomu mohla víc věnovat, ale mého vzdychání nad tím bych asi měla nechat, protože pravděpodobně není o moc víc zajímavý, než ty čísla výše. Vrhneme se zase pomalu na všechny ty škatulky jako v minulém slově, což znamená, že prvně začneme tou depresivní kolonkou smrtí, abychom se potom mohli potěšit něčím veselejším.

Kdo měl zemřít/zemřel?

-    Dnes nebudu začínat dvojčaty, protože až na onu situaci, že Philip měl zemřít už jako novorozeně v kolébce jejich smrt v plánu nebyla a není (i když kdo ví, co přinese třetí díl), ale jako první bych se pověnovala smrti Celeste. Můj problém je, že pořád nevím, jak na ni zareagujete, navíc když budete mít z vánočních bonusů dojem, že je stále naživu, ale holt se musím nechat překvapit. Celestina smrt v plánu nebyla, místo ní byla v plánu smrt Esmeé, poté měly obě sestry zemřít spolu, ale přišlo mi krutý připravit Denise o všechny tři děti a ještě k tomu o manžela, proto se nakonec obětí stala jen Celeste. Budu odhadovat, že mě za její smrt proklínáte, protože přece jenom byla těhotná a taky jsem tím dost ublížila Philipovi, ale přísahám, že všechno napravím! Celeste byla postava, která mě ze začátku trochu vytáčela, protože přece jenom nebyla zrovna dvakrát milá a sympatická, ale s Philipem tvořili tak sladký páreček, že mě upřímně mrzí, že na to nakonec doplatila ona.

- Faith, to byla další oběť, co byla plánovaná a neměnila bych ji. Kdybych měla nějakou postavu oživit, Faith bych si určitě nevybrala, protože ačkoliv je fajn, občas mě víc štvala, než že bych ji měla ráda. Její smrt mě mrzí, ale byla nezbytná pro další zápletky Leslie, takže na to bohužel doplatila a musela jít z cesty.

- Gia ta se vyhnula smrti posledně, tentokrát už bohužel ne. Jako jedna z mála nezemřela po nějaké kletbě, jako třeba Celeste, nebo Faith, ale zabila se sama, což je podle mě docela pochopitelné. Prožila si svoje, počínaje smrtijedstvím a pokračujíc ztrátou nejbližších, vězněním v Azkabanu, ztrátu Siriuse... zkrátka už by dle mého nedokázala dál zvládat další uvěznění a další bolest, jakou ji způsoboval Peter, když ji unesl, ačkoliv on se jí snažil rádoby ochránit. Mrzí mě to mnohem víc, než smrt Faith, ale podobně jako jsem to říkala minule u Aalyiah, Gia by byla nešťastná. Všechny milované, až na Faith, měla mrtvé, takže si myslím, že pro ni také byla smrt vysvobozením, obzvlášť když se zabila skokem z okna bytu, kde ji věznil Peter.

- A abych ty Delacroixovic holky dotáhla do konce, ano Esmeé měla nejenom zemřít, ale zároveň měla být nejmladším potomkem (ročník 82, jako byla Faith), čímž by její smrt byla ještě smutnější, protože v době bitvy by jí bylo pouhých šestnáct. Měla to být taková rodinná rebelka, ostatně jako částečně byla a taky se měla dát dohromady s Faith a obě měly zemřít společně bok po boku v bitvě. Její příběh, co jsem si pro ni ale ve finále nachystala se mi možná líbí ještě víc, než předchozí verze, protože ona a Draco spolu byli skvělí a stejně tak miluju její vlastně oběť, kdy to vypadá, že se projevuje její zlá zmijozelská stránka a dává se ke smrtijedům, ale vlastně to dělá jen proto, aby se pokusila chránit svého mladšího brášku, o němž ale zjišťuje, že vlastně vůbec chránit nepotřebuje. Sama nevím, co s ní vykouzlím v dalším díle, jestli něco bude, ale tady jsem si jí moc užila a měla jsem jí ráda, možná ještě víc, než Celeste.

- Několik plánovaných smrtí shrnu sem, protože bych tu byla až moc dlouho, každopádně jedním z adeptů na mrtvolu byl Rickon, který měl zemřít při Lanině útěku z Malfoyovic sídla, ovšem nedokázala jsem se vzdát myšlenky, že by nedostal s Narcissou trochu víc prostoru, tak jsem ho nechala být (jo a taky mě k tomu přemluvily holky v Praze, ale to je vedlejší :D). Poté taky hrobníkovi z lopaty utekla Pennelope, Olivia a ve finále i Abraxas, o kterém vám tady prozradím, že od něj pořád pokoj nebude. Všichni tři měli zemřít najednou. Abraxas měl zabít Oliviu, která od něj odvedla Pennelope, Pennelope se měla rozčílit a zabít jej a při truchlení nad její mrtvou láskou (samozřejmě, že nad Livkou a ne nad Abraxasem), měla trefit nějaká kletba i jí. Alee nakonec na to nedošlo, ale neprozradím vám proč, protože to se ukáže až za týden na začátku Střípků lásky. Jo a asi jsem to nikde pořádně nezmínila, ale narovinu vám říkám, že jsem nechala žít jednu postavu z kánonu, což se ostatně taky dozvíte v dalším díle, zatím můžete tipovat, kdo by to tak mohl být.😇

- A i nějaké ty neplánované smrti existují. Jeden příklad za všechny je Roger. Tomu jste všichni fandili ve vztahu s Lanou (nechápu :D) a určitě mi vyčítáte jeho smrt, která se teda ale opravdu stát neměla. Každopádně miluju jeho poslední slova a rozloučení s Lanou a někdy se k nim asi vrátím a užiju si je v nějaké povídce, ale to je zatím ve hvězdách.

Fuuu, vraždění by bylo dost, ačkoliv bych určitě ještě něco vytáhla. Vrhla bych se na trochu příjemnější kolonku, kterou by mohly být páry, ať už ty, co se uskutečnily, tak ty, co byly plánované.

- Moc z vás nebylo nadšených z toho, že Lana skončila s Bartym. Což já upřímně vůbec nechápu, protože ti dva jsou prostě soulmates, říkejte si co chcete. Ale jak určitě víte, Lana měla hned několik dalších možností, jak mohla skončit. První tu byl samozřejmě Cedric, který teda šel z cesty hned potom, co si uvědomil, že má Landu rád, ovšem jak jsem už naznačila, spoustu z váš shipovalo Lanu s Rogerem, což mě takhle zpětně dovádí k otázce, co vás k tomu vlastně vedlo? To bych moc ráda věděla. Můj názor to už teda nezmění, já si stojím za tím, že Delaney s Bartym zkrátka patří k sobě, ať se mezi nimi stane cokoliv, a v dalším díle uvidíte, že ti dva se opravdu potřebují.

- S Philipem to bylo o něco jednoduší, toho zase trable se vztahy čekají v dalším díle. Jeho románek s Leslie byla čistá improvizace a spontánní nápad, původně se spolu měli jenom vyspat během léta v Hlavním štábu a tím by to mezi nimi haslo, ale nakonec jsem si je tak oblíbila, že spolu snad rok vydrželi. A další žena Philipova života, tedy Celeste, s tou mu to vydrželo sice o něco déle, ale jejich konec byl teda o dost smutnější. Umírání těhotné Celeste se psalo těžko, dost těžko a pohrávala jsem si i s myšlenkou, že ji nakonec nechám žít, ale jelikož potom přišla myšlenka na to, jak příběh Philipa a jeho slečen ještě okořenit, Celeste musela jít. 

- Kdybych měla pokračovat ještě nějakým tím nepovedeným vztahem, spoustu z vás si oblíbilo Esmeé a Draca a nebudu lhát, já je taky miluju. Bohužel ani těm štěstí nepřálo a nedá se úplně říct, že bych jim přála i ve třetím díle, ale uvidíme, jestli tam s nimi ještě něco vykouzlím. 

   Za nepovedený vztah by se taky dal počítat vztah Remuse a Aline, kterým jste naopak nefandili     skoro vůbec, což upřímně nechápu, protože ti dva mi přijdou boží. Ale Aline se vztahy nekončí,     takže i ona nás čeká příště a Remus... no nechte se překvapit. 

    Další z těch nepovedených je určitě i Leslie s Percym a nebudu lhát, i tyhle jsem si oblíbila (jak      nečekaný). Ale ačkoliv se říká, že protiklady se přitahují, u těhlech dvou jsem to tolik necítila a      proto i oni šli od sebe. Nebo snad...?

- A kdo se mohl dát dohromady s někým jiným, než nakonec skončil? Všichni víme, že Danelle s Ashem jsou si souzení už od začátku jejich vztahu, ale dámy a pánové byla tu i možnost, že si Danelle vezme Rogera, Ash skončí se sestrou svého nejlepšího kamaráda a do "normálu", tedy verze Danelle+Ash a Lana+Roger, se to mohlo dostat a ve třetím díle, během spousty spousty milostných pletek. Neříkám, že mě to neláká, ale nakonec jsem ten nápad nechala ležet ladem. Možná to je škoda, možná to je dobře, těžko říct.

Minule jsem vám tu vykládala i o alternativních koncích, ovšem kromě těch jiných párů (což by logicky udělalo konec trochu odlišný) se žádný nelišil nijak rapidně od konce, který jste si přečetli, takže bych poslední část věnovala nějakým těm svým neuskutečněným, či pozměněným zápletkám, něčemu, co jsem chtěla víc rozvinout a zkrátka všemu ostatnímu, o čem bych vám tu ještě chtěla popovídat.

- Lana mohla a původně i měla v Malfoyovic sídle zůstat mnohem déle, měla jsem dokonce napsaný kus kapitoly odehrávající se na Silvestra 1996, kdy je pořád držená Abraxasem u něj a měla se odtamtud dostat až potom, co by porodila malou Marlee. Ona a Barty tam měli dostat mnohem více prostoru a nakonec by to byl on, kdo by jí pomohl utéct, což by bylo jednou z prvních známek toho, že ji skutečně miluje a nedělá to všechno jen z donucení. A když jsme u dítěte, bylo i více variant, kdo bude otcem malé Marlowe. První mě napadl Evan Rosier, potom nějaký jeho potomek, ale nakonec padla volba na Bartyho, protože se mi zdál jako nečekaná volba a snažila jsem se vás tím zaskočit. Což se mi snad (třikrát hurá) povedlo!

- Dvojčata mohla při své návštěvě minulosti v oné době uvíznout a seznámit se s Aalyiah, než by se jim podařilo vrátit domů.

- Už od začátku mohlo být všechno jinak tak, že by Philip stál na opačné straně než Lana, protože by byl vychovávaný Abraxasem Malfoyem, zatímco Lanu by vychovával Remus, nebo Pennelope.

- Kayla Reeseová, která byla přítomná u Lanina porodu, je ta Kayla Reeseová, kterou si můžete pamatovat z prvního dílu, kde byla posledních pár týdnů dobrou přítelkyní Alie a proto mi přišlo hezký, zapojit ji i k dvojčatům. A pokud chcete malý spoiler do třetího dílu, zase se tam s ní setkáme. A ne jenom s ní...

- Faith mohla být Siriusova dcera. Ano, plánovala jsem to, že by spolu Gia a Sirius měli úlet ještě předtím, než je oba zavřeli do Azkabanu a Faith by nebyla dcera Petera, ale Siriuse. A věřte mi, pohrávala jsem si s myšlenkou, že bych udělala nějaké odhalení právě tohohle, ale nakonec to zůstalo zatajené. Ale kdo ví, jak to vlastně tehdy bylo, že? Sirius měl jistě důvod, proč se tak moc snažil dostat Giu do nemocnice, když začala rodit, proč by to dělal, když v té době věděl, že byla smrtijedka a měla podíl na smrti Jamese a Lily?...

No, myslím, že brouků do hlavy už jsem vám nasadila dost, tak to tady už začnu pomalu balit. Jak už jsem naznačila nahoře, tenhle díl není úplně stoprocentně napsaný tak, jak jsem si ho vysnila. Spoustu věcí bych udělala jinak, nehonila se tolik a napsala to pořádně, rozvinula některé události, vylepšila spoustu věcí, ale to už holt nezměním. Jsem ráda, že se mi ale podařilo dát alespoň malý příběh více postavám a příběh byl komplexnější, než byla jednička. A navíc stejně nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem, že? Myslím, že nikdy nebudu s žádným svým výtvorem 100% spokojená. Proto jsem tak strašně moc ráda, že vás i příběh dvojčat a jejich přátel bavil, stejně jako předchozí příběh mojí drahé Aalyiah, protože v tuhle chvíli (28. prosince 2020, 14:30 přesně), kdy je to už čtyři měsíce a týden od vydání tu mám skvělých 4.4k přečtení, 1.3k hlasů a přes 1k komentářů, kterých si vážím snad ze všeho nejvíc. A pokud by vás zajímala ještě nějaká jiná postava, kterou jsem tu dneska nezmínila, ráda vám její osud objasním, pokud to bude v mých silách.

Prozatím je to ode mě všechno a já doufám, že se brzy (snad za týden)  uvidíme u prologu třetího, závěrečného dílu, který ponese název Střípky lásky.

S láskou,
Annie✨