Nejspíš to nebyl dobrý nápad. Copak mohla bratrova nenávist zmizet tak rychle? Po otcově smrti už ho nic nedrželo zpět, ani matka nedokázala jejich vzájemně špatný vztah utlumit. Vypadalo podezřele, když tak najednou obrátil kartu. Jenže Getu už to unavovalo. Když se po uvolnění císařského místa vraceli do Říma, jeli odděleně. Když dorazili, palác si rozdělili a utěsnili všechny průchody. Kvůli jejich nevraživosti hrozila občanská válka. Pravda, Geta bratra neměl rád, ale nikdy by se nesnížil k tomu, aby mu škodil. Jeho reakce byla pouhá obrana - to Caracalla začal se snahou ho zabít. Copak mohl udělat něco jiného? Dobře věděl, že v téhle hře jde o jedno - trůn. A stejně tak si uvědomoval, že pokud zvítězí Caracalla, římský lid bude utiskován. Což nemohl dovolit.

Teď tedy mířil za svým bratrem a matkou. Doufal, že se opravdu usmíří. Možná skutečně dostal Caracalla rozum. Rozhodně by dával přednost takové možnosti před dalšími intrikami. Ta věčná snaha o zalíbení se občanům a získání vlivu, o pletichaření a nastražování pastí ho unavovala. Došlo to tak daleko, že se začalo uvažovat o rozdělení celé říše! Asie a Egypt by získal on, zatímco Evropě a Africe měl vládnout Caracalla. Geta o podobném řešení nikdy dřív v dějinách neslyšel a i tento návrh se nakonec zamítl. Trochu ho to mrzelo. Kdyby si říši rozdělili, neměli by už k nenávisti důvod a oba by mohli vládnout.

Konečně se před ním objevily dveře do místnosti, kde se s ním chtěl bratr setkat. Zhluboka se nadechl. Vstoupit neozbrojený do blízkosti Caracally se mu nelíbilo, ale měl na výběr? Zvedl ruku a váhavě zaklepal.

Něvěděl o vojácích skrytých poblíž, neviděl lesk a úskok v bratrových očích. Neslyšel lež na jeho rtech. Necítil napětí a předzvěst smrti ve vzduchu. Pochopil až příliš pozdě.

Tak to vypadá, že to fakt nedávám 😅 No nic, většina kontextu je už v textu samotném a že jde o vraždu, jste už určitě všichni pochopili :D

Au revoir