Když Giannu poprvé zavřeli do Azkabanu, zapřísáhla se, že pokud ji odtamtud někdy pustí, už víckrát tam nevkročí. To místo v sobě nemělo nic dobrého, přineslo jí jenom utrpení a smutek, nenávist k sobě samé za zbrklá a hloupá rozhodnutí, které dělala jako osmnáctiletá, kvůli tomu, že byla bezhlavě zamilovaná. Vlastně jí přinesl jenom jednu jedinou dobrou věc. Prohloubení přátelství se Siriusem Blackem, který obýval celu hned vedle té její. Ačkoliv byl na tom stejně jako ona, téměř vždy ji dokázal rozveselit, zvednout jí náladu, když na ni přišel smutek, což bylo skoro každý den. Byla tomu muži zavázána po zbytek svého života a ne jen za tohle, ale zejména za jedno gesto, kterým zachránil život jejího dítěte a dost možná i život Gianny samotné.

Poznal na ní, že je těhotná pár týdnů poté, co je v noci z jednatřicátého října na prvního listopadu do toho chladného, smrtí prodchnutého vězení zavřeli. Ze začátku její nevolnosti, neustálý pláč a usínání ve schouleném klubíčku, u čehož si tiskla ruku na břicho, přikládal šoku a smutku a zlosti z toho, že je tam skutečně zavřená. Nejprve nemohl uvěřit tomu, že se skutečně přidala ke smrtijedům, několik prvních dní s ní nemluvil, ale její neustávající pláč a to, jak sama sobě ubližovala ho nenechaly dlouho chladným. Začal na ni mluvit, komunikovat s ní. Nejprve neodpovídala, ale trvalo to ani ne tři dny, než začala v jeho slovech hledat útěchu a jedinou cestu k tomu, jak se alespoň na chvíli uklidnit a zbytečně nevyvádět. Dlouhé hodiny proseděl natisknutý na mříži, snažící se jí dopřát něco vzdáleně připomínající objetí, protože s mříží mezi nimi to nebylo zrovna jednoduché, když si jednoho dne všiml, že se netiskne na mříž tak zoufale se mu snažíc být co nejblíž, ale je opatrnější, než předtím. Několik dní ji sledoval, když spala, či jen ležela a nějakou dobu na to jí předložil svou myšlenku o jejím těhotenstvím.

Potvrdila mu ji, s pláčem a zoufáním o tom, co se stane, až v květnu, kdy jí vycházel termín porodu, začne rodit a bude stále zavřená tady. Snažila se upozornit dozorce, marně. Dovolávala se odložení jejího trestu alespoň do té doby, než její dítě pár let povyroste, dožadovala se i zopakování jejího soudního řízení, kdy ji bez milosti vsadili do Azkabanu, ale marně. Až pátého května, kdy se poprvé ozvalo děťátko, deroucí se na svět, se po sedmi měsících dostala z Azkabanu, aby mohla svého potomka porodit v bezpečí nemocnice a nebát se o svůj i o život miminka. Za to vděčila Siriusovi. To on na dozorce tak dlouho naléhal, že Gia musí do nemocnice, on ho dokázal přesvědčit, že to skutečně není jen tak něco, co by mohla zvládnout tady, bez pomoci lékouzelníků, či obyčejného mudlovského doktora. A za to mu byla neskonale vděčná a nejspíš stále bude, až do konce svého života.

Sirius Black byl důvod, proč dnes byla tam, kde byla. Stála přímo před vchodem do azkabanského vězení, na dešti smíšeném se sněhem, snášejícím se z oblohy, odhodlávajíc se k tomu, aby nabrala dostatek síly na to, vstoupit dovnitř a poté odtamtud zase v klidu odejít. Zoufale pohlédla na zabalenou krabici, jež ji byla dozorcem zabavena se slovy, že vězňům se dárky nosit nesmí a zalitovala toho, že se ji nepokusila nějak propašovat pod kabátem. Sama dobře poznala, jak umí být Azkaban nelítostný, obzvlášť teď, v období Vánoc a během celé zimy, kdy jste marně doufali, že se dozorci či ministerstvo slitují a dopřejí vám alespoň něco teplejšího na sebe, nebo deku, a donést Siriusovi něco, co by mu v téhle době pomohlo by bylo alespoň malá splátka za to, co pro ni před sedmi měsíci udělal, jak pro ni dokázal zařídit svobodu, ačkoliv on sám bude stále tam.

„Nemám na tebe celý den, Lloydová, buď jdi dovnitř, nebo zmiz, ale déle už tady na tom mrazu kvůli tobě a tomu, že jsi podělaná strachy, stát nehodlám," pobídl ji nevrle dozorce, netrpělivě čekajícího na to, až se tmavovlasá žena rozhodne vstoupit do vězení.

Zpražila ho nepěkným pohledem a pomyslela si, že alespoň na Vánoce by se mohli snažit být příjemní, když už jsou během celého roku tak šíleně protivní, všichni dozorci, které za svoje měsíce v Azkabanu měla tu smůlu poznat. No tak, vždyť to nic není. Nemůžou tě tam jen tak zavřít a nechat tě tam, povzbudila se v duchu. Jeden hluboký nádech a udělala krok dopředu. Tak nějak instinktivně čekala, že se na ni vrhne nějaký mozkomor, či jí dozorce spoutá ruce a ona znovu skončí v její cele, kde by stále byla i teď, kdyby se nad ní ministr kouzel neslitoval.

Jeden krok za druhým, buď klidná. Děláš to přece pro Siriuse. Budeš odsud moci kdykoliv odejít zpátky domů. Tam na tebe čeká Faith a babička Lloydová, všechno bude v pořádku a ty se vrátíš za nimi, abyste mohly oslavit Faithiny první Vánoce.

Po paměti pokračovala mezi celami k té Siriusově. Provinile klopila hlavu při výkřicích ostatních vězňů, dožadujících se toho, aby i je pustili, jako to udělali s ní. Proč by přece měla mít pravomoc být na svobodě, když se dopustila zločinů stejně jako oni? Gianna jejich zoufalost a šílenství chápala. Sama měla problém s tím, udržovat se stále při zdravém rozumu, ačkoliv si byla jistá, že nebýt Siriuse, nedařilo by se jí to. Ten muž jí nezachránil život jenom jednou, ale zachraňoval jí ho po celých sedm měsíců, které trávila v jeho společnosti v azkabanské cele.

„Veselé Vánoce, Gio. Přišla sis se mnou nostalgicky zavzpomínat na to, jak nám tady loni na Vánoce bylo společně fajn?" ozval se povědomý hlas z rohu cely a bouřkové oči vyhledaly ženu stojící před celou.

Zoufale sevřela mezi prsty mříže a oči se jí zalily slzami. Ti ostatní vězni měli pravdu. Proč má ona právo být na svobodě i přes to, co provedla, a Sirius, který tu byl nevinně a nic zlého neprovedl, tady musel strávit dost pravděpodobně zbytek svého života?

„Siriusi," vydechla plačtivě, natahujíc svou ruku mezi mřížemi k němu, ve snaze mu stisknout ruku.

„Jestli tady chceš chvilku pobýt, tak se drž pravidel," broukl na ni dozorce, „nebo zavolám nějakého mozkomora, aby vám tady při tom dojemném svátečním setkání dělal společnost."

Stáhla ruku zase zpátky za mříže, ale nepřestávala muže v cele sledovat provinilým pohledem.

„Věděl jsem, že za mnou přijdeš. I když tě ubíjí tady být, tak jsi za mnou přišla," pokračoval Sirius.

„Zachránil jsi mi život," řekla tiše. „Mně i Faith. Přišla bych za tebou i na konec světa jen proto, abych ti za to poděkovala. Ale akorát se teď cítím špatně."

„Tak s tím přestaň," utnul ji a vážně na ni pohlédl. Nezvedal se ze země a nepřešel k ní, ale neměla mu to za zlé. Nechtěla, aby mu její přítomnost nepřinesla víc zlého, než dobrého a vánoční návštěva mozkomora v jeho cele rozhodně nebyla jednou z těch dobrých věcí. „Byla jsi těhotná a Faith potřebuje mámu, která se o ni postará, ne mámu, která by zůstala v tomhle zpropadeném vězení, kam nepatří."

„Ale patřím," zakroutila hlavou. „Já sem patřím a po právu, na rozdíl od tebe. S-snažila jsem se je přesvědčit, že jsi v tom všem nevinně, ale..."

„Nemá to smysl. Užívej si život, když můžeš. Jsi matka a čeká tě to nejradostnější období v životě, což si po té noční můře tady zasloužíš. Nepřipadej si provinile kvůli něčemu, za co nemůžeš."

„Siriusi," vydechla, oči zalité slzami. „Nikdy se ti nedokážu odvděčit za to, co jsi pro mě udělal. A nevíš, jak šíleně moc mi je líto, že pro tebe nedokážu udělat to samé."

„Jdi domů, Gio. Dělej všechny ty vánoční věci, o kterých jsme loni mluvili. Peč cukroví, zdob stromečky, bal dárky pro svoje blízké a hlavně si užívej čas strávený s Faith, protože tyhle chvíle jsou nenahraditelné a čím víc jich zažiješ, tím snáze zapomeneš na to, co se ti dělo tady. Ona tě potřebuje jako silnou ženskou, jaká jsi, tak tu pro ni taková buď. Můžeš mi to slíbit?"

Dojalo ji to. Zatoužila potom, pevně ho obejmout a odvést ho s sebou, dostat ho z tohohle nenáviděného místa, ale věděla, že to není v jejích silách. Dojalo ji, že ačkoliv je tu zavřený a on má ke štěstí daleko, stará se o to, aby ona své štěstí zase našla. Záleželo mu na ní. Otřela si slzy, stékající jí po tvářích, do rukávu a pomalu přikývla.

„Můžu. Slibuju, že se pokusím-"

Zavrtěl hlavou. „Nechci, aby ses pokoušela. Já chci, abys zase začala žít. Abys byla tak veselá a plná energie jako kdysi, když jsme ještě byli ve škole a netrápili se tím, co bude."

„Dobře, já... slibuju, že to pro tebe udělám. Začnu zase žít, ať to znamená co chce."

„Tak se mi to líbí," přikývl spokojeně. „A teď už jdi. Nezasloužíš si na tomhle místě strávit víc času, než je nutné."

„Děkuju, Siriusi. Za všechno," zašeptala dojatě, než se skutečně vydala k odchodu.

Jen se unaveně pousmál a zavřel oči. „Veselé Vánoce, Gio. Pozdravuj ode mě Faith."

xxx

„Vyřídila sis, co jsi potřebovala, Gio?" usmála se na svou vnučku Eleanor Lloydová, jediný zbylý člen její rodiny, který Gianně zůstal po masakru na svatbě jejího bratra.

Tmavovláska sebou trhla, protože babiččin hlas ji překvapil, ale přikývla. Byla zabraná do vlastních myšlenek, vyčítajících jí, jak si mohla tak klidně odkráčet, když věděla, že Sirius tam bude muset strávit ještě desítky let.

„A prozradíš mi, za kým jsi byla?" zeptala se nevinně babička, s viditelně dobrou náladou. Gia za to byla ráda, ale sama se nedokázala tak radovat.

„Je podstatné, abys to věděla?" vyhýbala se odpovědi a raději přešla ke kolébce sedmiměsíčního děvčátka a vzala si svou dceru do náručí. Moc dobře věděla, že babičce by se její návštěva Azkabanu nelíbila. Snažila se jí vtloukat do hlavy, že pokud chce člověk překonat minulost, nesmí se k ní stále vracet a musí hledět kupředu, neohlížet se. A to se Gianně příliš nedařilo, ačkoliv se snažila.

„Není to podstatné, ale já bych byla ráda, kdyby ses mi svěřila, po kom tvoje srdéčko tak moc toužilo, že jsi ho na Vánoce musela poctít svou přítomností."

Mírně se pousmála. To byla celá její babička. Sama si prožila zamilovanou pohádku s jejím dědečkem, Bradleym, a ač už tu s ní čtvrtým rokem nebyl, protože byl jednou z obětí právě svatby Tobiase a Natalii a Eleanor byla ovdovělá, stále to byla romantická duše a teď, když se její vnučka dostala z Azkabanu a neměla manžela, chytala se každé příležitosti, jak jí s někým seznámit, aby nebyla sama jen s malým dítětem.

„Nic v tom nehledej," zakroutila hlavou. „Člověk, za kterým jsem byla je jenom dobrý přítel, kterému vděčím za strašně moc."

„Znám ho?" nenechala se odbýt babička.

„Babi," povzdechla si Gianna, „nemusíme ještě dodělat večeři na dnešek? Mám za to, že nemáme dozdobené všechny perníčky."

Eleanor svolila a obě ženy se přesunuly do kuchyně, kde se pustily do tradičního zdobení perníkových panáčků různě barevným zdobením, za doprovodu vánočních koled, sem tam přerušených Faithiným zakňouráním. Gia ale ani nedokázala zapudit smutné myšlenky a naladit se na vánoční vlnu, jako její babička, vesele si prozpěvujíc spolu s rádiem.

„Jmenuje se Sirius Black," promluvila nakonec, „ten, kterého zavřeli do Azkabanu ve stejný den jako mě. Donutil dozorce, aby mě při porodu vzali do nemocnice, tak... jsem mu chtěla poděkovat."

„Byla jsi zase v tom Azkabanu?" povzdechla si Eleanor. „Ale Gio, vždyť jsme o tom mluvily."

„Já vím, ale... já prostě nezvládnu myslet na to, že já bych se měla o Vánocích radovat tady s tebou, zatímco on na svou rodinu může leda tak myslet a sedět přitom zavřený ve vězení," rozhodila zoufale rukama a už podruhé ten den se jí oči zalily slzami. „Připadám si tak strašně provinile, že já, která bych tam měla sedět a právem jsem venku na svobodě a on... on ne."

Eleanor si vnučku přitáhla do náruče a s povzdechem ji líbla do vlasů. „On ti ale určitě nic takového nevyčítá, nebo snad ano? Věřím tomu, že jestli je to opravdu dobrý přítel, raduje se za tebe, že můžeš prožívat něco, co jemu je odepřeno a můžeš zase být šťastná."

„Ale on... má rodinu, stejně jako já. Dceru a přítelkyni a ty musí být bez něj. Není spravedlivé, že je rozdělili a on neuvidí Leslie vyrůstat."

„Ne všechno na světě je spravedlivé, Gio," povzdechla si Eleanor. „A obávám se, že my dvě s tím nic nezmůžeme. Můžeš na něj teď o Vánocích myslet a spoléhat na to, že spravedlnost nakonec vyhraje a on se z toho hrozného místa dostane. Co kdybychom za něj zapálily svíčku, jako za rodiče a Tobiase s Nataliou?"

Nezmohla se na nic víc, než na přikývnutí a přivinula si Faith blíže k sobě, aby se ukonejšila její dětskou přítomností. Sirius měl pravdu. Nemůže se pořád takhle skládat. Faith potřebuje mámu, která tady bude pořád a nebude den co den litovat svých rozhodnutí a myslet jen na to špatné. Je na svobodě, má zdravou krásnou dceru a přesto, že ztratila tolik svých blízkých, stále má někoho, kdo tu pro ni bude. Měla by být šťastná.

Eleanor zápalkou rožhnula několik svíček na okenním parapetu a opět se vrátila ke své vnučce, kterou objala a pohladila po tváři. „Jsou Vánoce, tak mysli jen na to dobré. Mysli na to, že se jednou se odtamtud dostane a bude mít možnost je trávit tak, jak si zaslouží. A ty ho budeš moci uvítat s otevřenou náručí, protože budeš jedna z mála, co opravdu pochopí, co všechno si musel prožít. Vrátí se ke své rodině a všechno bude zase dobré, uvidíš."

„Kdy?" zašeptala Gianna, sledující mihotavý plamen svíčky.

„Brzy, holčičko moje. Pokud je opravdu nevinný, jak mi tvrdíš, dříve nebo později se Pán bůh rozhodně, že si Sirius protrpěl dost a pustí ho zase na svobodu, uvidíš."

Gianna nikdy v boha nevěřila, ač se k tomu její babička snažila vést ji, jejího bratra i jejich otce, svého syna, ovšem teď ta myšlenka představovala naději, že tam nahoře se někdo nad Siriusem skutečně smiluje a on bude moci být zase šťastný, jako se teď pokusí být ona. A všechno bude zase v pořádku, tedy alespoň v to doufala.

Veselé Vánoce, Siriusi, pomyslela si v duchu a s pohledem upřeným na jednu z hvězd na obloze si vybavila před očima jeho tvář, takovou, jakou ji znala předtím, než ji poznamenal Azkaban. S úsměvem na tváři a rozzářenýma očima. Nechtěla na něj myslet jako na ztrápeného muže sedícího v Azkabanu s jedinou věcí, co ho stále drží při rozumu - myšlenka na jeho nevinnu a zejména na rodinu, k níž se toužil tak moc vrátit. Doufám, že babička má pravdu a my dva se znovu brzy uvidíme, oba svobodní a spokojení. A než ta chvíle nastane, slibuju, že se pokusím být taková, jako dřív. Kvůli Faith a kvůli tobě, protože to je to nejmenší přání, co ti můžu splnit za to, co jsi pro mě v květnu udělal. A tahle hrozivá kapitola našich životů nakonec šťastně skončí.