„Kolikrát se ještě z Anglie vrátíš těhotná, Celeste?"

Světlovlasá Celeste se zasmála a objala svou mladší sestru hned ve dveřích, ačkoliv to značně komplikovalo její kulaté břicho. Neviděly se několik měsíců a bylo to znát, protože v objetí setrvaly téměř celou minutu.

„Upřímně doufám, že tohle je naposledy," odvětila pobaveně její sestra. „Bohatě mi stačí Theo a já se jen modlím, aby to druhé nebylo taky takový ďábel."

„Tak to víš, Theo je holt syn svého otce," zasmála se Esmeé a jako na zavolanou se ve dveřích objevila hlava s rozčepýřenými tmavými vlasy, s malým kloučkem v náručí.

„Mluví se snad o mně?" zazubil se na obě mladé ženy a vtiskl své hnědovlasé švagrové polibek na tvář.

„Jen v dobrém, neboj se," usmála se na něj Esmeé a po přivítání s ním nadšeně natáhla ruce ke svému synovci. „Tak co, ďáblíku, půjdeš ke své nejoblíbenější tetě Esmeé, aby si máma s tátou chvíli odpočinuli?"

„S radostí ti ho předávám a doufám, že během těch tří dnů ho uvidím minimálně," zažertoval Philip, předávajíc svého prvorozeného syna jeho tetě, než se vydal do obývacího pokoje, aby pozdravil další dvě ženy v domácnosti.

„Philipe, tak ráda tě zase vidím," usmála se na něj Celestina máma Denise a políbila zetě na obě tváře.

Jen co spatřila snoubence, teď už manžela, své dcery poprvé spatřila, bylo jí jasné s kým má právě tu čest. Jamese Pottera sice nikdy neviděla naživo, ale i pouze z fotografií dokázala spolehlivě odhadnout, že se právě dívá na potomka své zesnulé přítelkyně. Netušila, jak je možné, že žije, když celých devatenáct let od jeho narození a Aliiny smrti žila v tom, že obě dvojčata jsou mrtvá, bylo to asi to nejkrásnější překvapení, jaké ji mohlo potkat. Zamilovala si Philipa, stejně tak jeho sestru a snad ještě více zbožňovala svého prvního vnuka, malého Thea Malfoye, který pár dní zpátky, před očekávaným narozením svého sourozence, oslavil jeden rok života. Všichni noví členové její rodiny tak postupně zaplňovali prázdnotu, kterou cítila po loňské ztrátě svého milovaného manžela.

„Rád tě vidím, Denise," usmál se vesele na svou tchyni a následně nakoukl i do kuchyně. „I vás, paní Delacroix. Veselé Vánoce vinšuju."

„Content de te voir, Philip," usmála se na na něj Aurelie Delacroix, kuchtící zřejmě slavnostní večeři.

Celeste se přidala k nim a přivítala se se svou mámou. „Jsem ráda, že zase vypadáš o něco spokojeněji, mami."

„Když ty mi každý rok přineseš tak hezký vánoční dáreček, ani to jinak nejde."

„Tím se mi snažíš naznačit, aby jich bylo víc? To prosím ne, to radši najdu jiný způsob, jak tě rozveselit," zasmála se Celeste, ale v tu chvíli se jí tvář zkřivila bolestí a s heknutím se za břicho chytila.

Philip, doposud se ládující jednou lahodnou makronkou za druhou, k ní ihned přiskočil, aby zjistil, co se děje. Než ale stihl dostat z Celeste jakékoliv slovo, Denise, která za sebou měla už tři porody zkušeně rozpoznala, o co se tady asi jedná.

„Doufám, že mi nechceš říct, že jste se přemisťovali, když máš už po termínu," povzdechla si a káravě na dceru pohlédla.

„Cítila jsem to už doma," připustila Celeste, načež zpražila svého milého pohoršeným pohledem, když si do úst vložil další mandlový pamlsek tak typický pro Francii. „Ale s Theem to trvalo tak dlouho, vůbec jsem nečekala, že se to najednou tak rozjede. Navíc to bylo tak mírné... Myslela jsem, že to jsou jenom poslíčky."

Hnědovlasá žena nad svou dcerou zakroutila hlavou a zamumlala cosi o nezodpovědnosti, než se s ní vydala do předsíně, aby ji navlékla do kabátu.

„Philipe!"

„Už letím," zahuhlal nastávající tatínek, než se rozběhl za Celeste a její matkou do ložnice.

„Přestaneš už konečně jíst?!" okřikla ho Celeste pohoršeně a znovu se chytila chytila za břicho, když v intervalu pěti minut přišla bolest znovu.

„Skoro jsem zapomněl, jak umíš být při porodu nepříjemná," broukl Philip, když s ní vyšel z domu. „Jsou Vánoce, nechceš se alespoň pokusit být hodná?"

„Chtěla bych vidět, jak bys to zvládal ty, kdybys musel otvorem o průměru pingpongového míčku protlačit věc, velkosti citronu!" vyjela na něj nastávající maminka. „Občas vážně uvažuju nad tím, co mě vlastně donutilo vzít si tě."

„Radši už běžte, nebo se pohádáte kvůli takové hlouposti a úplně si zkazíte tu radost z toho vašeho vánočního dárečku."

xxx

Philip se rozčiloval, když se mu doktor snažil francouzsky vysvětlit, že nemůže být s Celeste a nejlépe udělá, když se vrátí domů a poté si zavolá, protože by tady mohl čekat klidně i pár hodin. Doktor se snažil mluvit klidně, ale viditelně ho rozčilovala Philipova umíněnost a k tomu ještě neschopnost dorozumět se a porozumět francouzsky, zatímco nastávajícího otce víc rozčilovalo to, že doktor byl neschopný mluvit s ním jeho rodným jazykem, anglicky a navíc mu nechtěl svolit být s Celeste po celou dobu. Prý by jí nijak nepomohl a lepší bude, když si užije štědrý den se zbytkem rodiny doma a počká, až tady mladá paní porodí, že mu prý dají vědět.

„Mám něco, co by ti mohlo zvednout náladu," vyrušila Philipa Denise s úsměvem na tváři, když se jí mladý Malfoy snažil marně vysvětlit svoje rozčilení z přístupu onoho doktora. Esmeé byla venku s Theem, aby si ho trochu užila, když vlastní děti nemá a svého synovce vidí tak málo a Aurelie byla stále v kuchyni, francouzsky si zpívající, takže Denise s Philipem si tak nějak zbyli.

Se zájmem si prohlédl tmavé desky, mezi nimiž se nacházelo nespočet stránek, na nichž byl nadepsán letopočet 1978, což bylo v tuhle chvíli už jednadvacet let zpátky. „Co pro mě máš?

„Vzpomínky, Philipe. Vzpomínky," usmála se Denise. Jakmile desky rozevřela a Philip spočinul pohledem na prvních fotografiích. „Tohle jsou fotky z posledních jednadvaceti let. Ale dneska ti chci ukázat hlavně ty první."

Tmavovlasý mladík pochopil v okamžiku. Rok 78 byl posledním rokem života jeho mámy, taktéž jeho rokem narození. Denise ji v tu dobu znala, byla jednou z jejích nejbližších přátel, jak se mu podařilo společně s jeho sestrou vypátrat během jejich školních let, ale je pravda, že se nikdy nedostali k tomu, aby si s Aliinou francouzskou přítelkyní opravdu promluvili.

„Spousta z nich je vyvolaná a vyfocená jenom ze vzpomínek, když jsem chtěla mít na Aalyiah nějakou památku," začala s vypravováním a vzala do prstů první fotku. Sedmnáctiletá Aalyiah na ní elegantně tančila s vysokým tmavovlasým mladíkem. Při pohledu na fotografii Denisin pohled zjihl a něžně ji pohladila bříšky prstů. „Tahle je nejstarší, je ještě ze srpna sedmasedmdesát, ze zásnubního večírku právě tvojí mámy a Jacquese. Pamatuju si, jak jsem na Aalyiah žárlila, že ona s ním může protancovat celý večer, jelikož mu je zaslíbená, ale já měla smůlu a musela jsem až dlouho do noci čekat, jestli se vůbec Jacquesovi proklouznout a přijde za mnou."

„Máma už o vás tehdy věděla?"

Zakroutila hlavou. „Ne, dozvěděla se to až den poté, když mě požádala, abych s ní vyrazila na Příčnou ulici, kde si potřebovala pořídit všechny potřebné věci, aby mohla nastoupit do posledního ročníku v Bradavicích. Byla jsem do Jacquese tak bezhlavě zamilovaná, že jsem se tvojí mámy prostě musela zeptat, jestli ho miluje i ona. Riskovala jsem tím, ale Aalyiah mi přiznala, že ne. Její srdce už tehdy totiž bušilo jen a pouze pro vašeho tátu. A v tu chvíli přišla s tím svým šíleným nápadem, jak bych já mohla zůstat s Jacquesem a ona by se mezitím snažila dobýt Jamesovo srdce. Takže ten rok odjela do Bradavic se zásobou mnoholičného lektvaru, svazečkem mých vlasů, které mi den předtím ostříhala a nově vytvořenou identitou.

Denise Campbellová, mrzimorská studentka, až moc nenápadná na to, aby si jí kdokoliv z jejích čtyř nebelvírských spolužáků, k nimž se chtěla dostat, do té doby všiml. A kupodivu, ačkoliv já tomu z počátku nevěřila, dařilo se jí to. Snad každý týden mi přišel dopis, kde mi nadšeně oznamovala, jak jí ten plán vychází a ona se s Jamesem začíná sbližovat, což bylo do té doby nemyslitelné."

Schovala fotografii nazpět do alba a z obálky připevněné na vnitřní straně desek vytáhla několik popsaných listů papíru, které Philipovi podala. A mladíkovi se do očí začaly hrnout slzy už po přečtení několika prvních řádků. Ze slov jeho mámy bylo i pro takové necitlivé poleno, jako byl on, jasně znát, jak bláznivě zamilovaná do jeho táty byla. Básnila tam o svém nadšením z toho, že James se s ní dokáže bavit, v jednom z dopisů popisovala jakousi stezku napříč Zapovězeným lesem, kde k ní byl prý milý i bez toho, aniž by musela být její pravá tvář schována pod účinky mnoholičného lektvaru, v jiném zase o jejich prvním polibku, který se odehrál v Prasinkách pod větvičkou jmelí. Uvědomil si, jak mladá vlastně byla, když otěhotněla a následně byla Jamesem tak nesoucitně postavena před rozhodnutí, vybrat si buď její nenarozené děti, jej a o pár minut mladší Delaney, nebo o děti přijít a zůstat s Jamesem, o jehož lásku usilovala tak dlouho. Pro ni bylo ale i tak rozhodnutí jasné. Místo toho, aby si dopřála být šťastná, po boku mladíka, pro nějž její srdce tak bláznivě bušilo, vybrala si své děti, které ve finále ani neměla možnost spatřit vyrůstat.

Vrátil dopisy majitelce a skleslý výraz se trochu rozjasnil, když spatřil fotografii čerstvě narozeného děťátka s hnědýma očima. Měl pocit, že se dívá na totožnou fotografii, jakou jeho sestra pořídila během loňského prosince, pár hodin poté, co se narodil jeho syn. Nebylo pochyb o tom, že miminko na fotografii je jeho milovaná manželka, která v tuhle chvíli zřejmě přivádí na svět jejich druhého potomka.

„To je naše malá Celeste," usmála se Denise, „sotva pár hodin po narození. Trvala jsem na tom, že to chci mít zdokumentované, takže Jacques kolem nás potom hodiny a hodiny běhal s fotoaparátem, aby nás zachytil na fotkách. Mám takový pocit, že každý, komu jsme její narození oznamovali, má jinou fotku a nikdo nedostal stejnou. Jen tuhle jsem měla dvakrát. Jedna byla pro mě, jedna pro tvou mámu."

„Lana ji našla během toho léta, co jí věznili u Malfoyů v sídle," přikývl Philip dojatě. „Byla tehdy zavřená v mámině pokoji a našla jak vaše dopisy, tak nějaké fotky."

„Divím se, že si je Aalyiah nechávala. Její otec... děkuju Merlinovi, že nikdy nezjistil, jaký má podíl na útěku mě a Jacquese od nich, protože," povzdechla si, „ten člověk byl labilní šílenec. Nechci si raději ani představovat, co by ztropil, kdyby se to dozvěděl, jak by vaší mámě, nebo vám dokázal ublížit. Lana je stejně silná ženská, jako byla Aalyiah, když to tam s ním zvládla a dala se tak rychle do pořádku i po tom všem, co jí tam provedli. Ale ve finále to bylo i pro něco dobré, že?"

Philip přikývl a pousmál se při myšlence na to, jak je poslední rok a půl jeho sestra šťastná a to hlavně díky jednomu člověku, svému příteli, ačkoliv jí způsobil tolik bolesti, našli si k sobě cestu a Danelle o nich prohlašovala, že jsou spřízněné duše, předurčené k tomu, být spolu, když je ani tolik hádek nedokázalo rozdělit.

„No a tohle je naše svatba," dala se Denise do pokračování, po čemž vytáhla další fotografii, na níž Philip poznal svou mámu, pohlednou blondýnku s velkým těhotenským břichem, a stejně tak děvčátko v její náruči. „Umím si představit, jak by byla nadšená, kdyby věděla, že ty a Celeste jste se dali dohromady. Vždycky jsme snily o tom, jak budete všichni vyrůstat společně a přestože nám to nebylo dopřáno, stejně jste si k sobě našli cestu. Jak ty k Delaney, tak i k Celeste a Esmeé."

„Chvilku nám to dalo, ale taky si myslím, že by byla máma ráda, kdyby viděla, jak jsme se dokázali najít," přikývl Philip s dojatým úsměvem. „Ačkoliv jsem ji neznal tak dobře, jako ty..."

„Je to nespravedlivé, že jsem dostala dar strávit s ní víc času, než vy. Ani nevíš, jak moc si to vyčítám. Možná kdybych tehdy byla důraznější v přemlouvání a ona přijela za námi do Francie, nic takového by se nestalo, možná by vás oba v pořádku porodila a sama se s vámi dál mohla radovat. To jsou všechno jen dohady, ale mysli na to, že i když tu není fyzicky, tak na vás odněkud dává pozor a hlídá si vás. A zvlášť teď o Vánocích, kdyby měla být rodina a všichni milovaní společně, je určitě blíž, než si myslíš, jenom ji nedokážeme spatřit. Ale je tady někde mezi námi, já tomu věřím. Stejně jako všichni, co nás opustili. A až jednou nastane ten správný čas, zase se s nimi setkáme."

Věnoval jí úsměv a musel zamrkávat slzy při pohledu na jednu z posledních fotografií, kde Aalyiah objímá ženu vedle něj okolo ramen a obě s potutelnými úsměvy ukazují na svatební kytici, kterou Aalyiah chytila. V očích obou žen se zračilo takové štěstí. Podobně jako jemu o několik hodin později, když zazvonil telefon a on se pro něj rozběhl, div že neporazil Esmeé, vycházející z koupelny a Aurelii, nesouc jídlo na stůl.

Všechny tři ženy ustaly ve svých stávajících činnostech a napjatě sledovaly, co z teď už dvojnásobného otce vypadne, až domluví. Esmeé se usmívala nad tím, jak se mu postupně plní oči slzami a ani neremcá nad tím, že zkomolené angličtině, napůl smíšené s francouzštinou, pomocí níž s ním komunikoval doktor, vůbec nerozumí. Denise objímala kolem ramen svou tchyni, tisknouc její ruku ve své, zatímco Aurelie si tou druhou otírala slzy z tváří, kdy se na ně Philip konečně otočil.

„Tak ten náš vánoční dáreček je konečně na světě."

„A?"

„Jak je na tom Celeste? A co to malé?"

Na tváři se mu usadil šťastný úsměv, když se chystal znovu promluvit. „Mám dceru. Malou Aalyiah Jacqueline Malfoyovu."