Zlatovlasý čaroděj se zastaví ve stínu jednoho z domů Godrikova dolu, odkud má perfektní výhled na rodinný domek, ve kterém o minulých letních prázdninách zažil tolik hezkých chvil. Ještě nikdy k nikomu necítil to, co v něm v létě probudil Albus Brumbál. Někdy mu připadalo, jako by snad na něj o dva roky starší čaroděj použil lektvar lásky. Tak rád by se s ním znovu setkal. Chtěl by, aby všechno bylo zase jako v létě, než došlo k tomu nedorozumění s Arianou. Tak rád by teď seděl s Albusem někde v teple u krbu. Jsou přece Vánoce a být s tím, koho milujete k Vánocům prostě patří.

V okně se objeví mladý hnědovlasý čaroděj, na sobě má rudý vánoční svetr, v rukou drží hrnek s kouřící tekutinou. Pravděpodobně to bude jeho oblíbená horká čokoláda.

Gellert Grindelwald udělá krok více do stínu a na chvíli zadrží dech, aby mráz neprozradil jeho přítomnost obláčkem páry vycházejícím z jeho úst. Ví, že se chová jako malé dítě, ale jinak to nejde. Bojí se Albusovy reakce po tom všem, co se stalo. Bojí se odmítnutí.

Už je ale pozdě. Albus Brumbál svého bývalého přítele již spatřil. Avšak než stihne jakkoli zareagovat, Gellert Grindelwald se otočí na patě a s hlasitým prásknutím zmizí.

Kraťoučká jednohubka podle zadání mé vlastní vánoční výzvy.
❄️ název: To k Vánocům patří
❄️ čas: doba Gellerta Grindelwalda
❄️ postavy: kánonové; alespoň zmíněn Grindelwald; ne studenti chodící do Bradavic v době Toma Raddlea
❄️ místo: kdekoli, kromě Bradavic
❄️ povinná slova: svetr, mráz, čokoláda, lektvar, dítě