Rika LightDark:

V mém světě se mi líbilo nejvíc a pořád líbí. Ale je dost blbé, že je tady i jeden temný les, kde jsou duše všech, které jsem zabila. Naštěstí se mi povedlo tomu lesu vyhýbat. Jako upřímně, kdo by chtěl vidět, ty lidi které jsi zabil.

„Paní, máte tu hosta." Oznámil mi jeden strážný.

„Odveďte našeho hosta do zahrady." Přikázala jsem a strážný odešel.

„Taky by tě zajímalo, kdo to je?" zeptala jsem se Death.

„S největší pravděpodobností je to tvoje dcera." odpověděla mi a šlo se na zahradu, kde byl i altánek.

„Ahoj mami." Pozdravila mě má dcera.

„Ahoj." Pozdravila jsem jí také.

„Omlouvám se za tu scénu u strýce Zalga." Omlouvala se mi.

„V pořádku, hlavně, že jsi v pořádku."

„Proč jsi nechtěla, abych šla do normálního světa?" ptala se Ezra.

„Není tam bezpečno. Celkem dost lidí nás chtělo zabít, a kdyby zjistili, že máme dítě bylo by to ještě horší. Já měla pečeť, aby nás nebylo možné tak snadno najít." Odpověděla jsem jí a Ezra jen kývala hlavou na souhlas.

„Ale teď jsme spolu a v bezpečí." Říkala mi a v očích měla ty samé jiskřičky radosti, které jsem měla já.

„Máš pravdu. Klidně tady se mnou můžeš zůstat, ale nikdy nechoď do tamtoho lesa. Není tam zrovna příjemně." Poučovala jsem jí a ona se mi vrhla kolem krku.

„Děkuji mami." Dala mi pusu na tvář.

„A teď pojď, ukážu ti to tu." A rozešli nebo spíš rozletěli jsme se po půlce světě. Proletěli jsme se a já ji ukázala snad všechno co vědět potřebovala. Zůstali jsme na místě, které dává tomuto světu život.

„Je tu nádherně." Upírala svůj zrak na nádherné místo v tomto světě.

„To je." Odpověděla jsem jí.

Omlouvám se za extrémně krátkou kapitolku, ale jaksi jsem enormně vyčerpaná jelikož jsem měla praxi a na psaní mi moc nezbyl čas a už vůbec ne energie a jelikož jsme měli ještě v sobotu oslavu a já byla enormně vyčerpaná. Nevymlouvám se jelikož je to pravda a příště bude o hodně delší než teď.

Ještě jednou se vám moc a moc a moc omlouvám.

-Manakria