10. kapitola

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Rika LightDark:

Než jsme došli domů, šla jsem ještě pro Slenyho, Clock a Jacka. Řekla jsem že se sejdeme v lese, kde mě učili bojovat a zabíjet. Všichni došli do půl hodiny.

,,Copak potřebuješ?" zeptal se Slendy.

,,Chci něco vyřešit. První věc je, že chci vědět co uděláme s Tobym, jelikož mi málem zabil rodinu. A ta druhá je aby jste mi řekli můžu "lovit"." dokončila jsem svůj monolog a všichni se po sobě dívali a dobrých 10 minut jim trvalo než nějak zareagovali.

Jako první se slova ujala Jane ,,Tobyho zabít nemůžeme, ale můžeme ho na nějakou dobu někam zavřít, vzít mu zbraně a připoutat ho."

,,Souhlasím a vím, že ho nemůžeme zabít, ale nechci aby se někomu z mých rodičů něco stalo."

,,Chápeme tě Riko." řekl Slendy a objal mě. ,,A "lovit" můžeš po půlce lesa a ve městě kde chceš. Většina z nás je stejně někde po lesích, tak to nemusí být problém." dořekl Slendy. Já se podívala po ostatních a ti přikývly hlavou, že souhlasí.

,,Budeš si ale muset dávat pozor na Slendyho a jeho lístečky. Jestli začneš hrát jeho 'hru' půjde po tobě." řekl Clock.

,,Rizika znám moc dobře."

,,Kde je teda náš maličký Toby?" zeptal se Jack.

,,SAKRA! On je ještě u nás doma!" zakřičela jsem a rozběhla se domů. Všichni běželi za mnou a Slendy se teleportoval.

,,Mami! Tati!" křičela jsem, ale nikdo se mi neozýval. Proběhla jsem celý dům, ale jediné co jsem našla byly rozřezané lana všude po obýváku, celý dům byl rozházený. Zase se mi zatemnili oči a kolem mě byla ta samá temná aura jako je vždy. Vyběhla jsem z domu, ale někdo mě chytil.

,,Počkej Riko." řekl úplně klidným hlasem Jeff. Šla jsem se ještě podívat do sklepa a to co jsem viděla mě vytočilo na nejvyšší míru. Ležel tam otec s rozpáraným břichem a všude byla krev. Matka tu nebyla tak doufám, že je v pořádku.

Přišla jsem k otci a všimla si, že mu chybí ledviny. Po tvářích se mi kutálela jedna slza za druhou a nešli zastavit. Otci jsme dala ještě pusu na čelo, zavřela oči a přehodila přes jeho tělo plátno.

,,Byl tu Eyesless Jack." řekla jsem a odešla nahoru a modlila se aby aspoň mamka byla v pořádku. Zase jsem se změnila a soustředila se jenom na to abych našla mamku. Něco mě táhlo do staré opuštěné fabriky. Neváhala jsem a rozběhla se tím směrem.

Dveře jsem vykopla a uviděla vyděšenou matku, která je připoutaná ke zdi a jak se naproti ní napřahuje Toby se sekerou a Jack jenom čeká, kdy si bude moct sníst ledviny.

Vytáhla jsem tu dýku, kterou jsme dostala od rodičů a hodila ji po Tobym. Toho si, ale všiml Jack a dýka ho trefila do ramene.

Slenderman:

Potom co jsme si všechno vyříkali se Rika vyděsila a zakřičela, že je Toby ještě pořád u ní doma.

Když jsme tam doběhli byli všude rozházené věci a Rika se změnila.

Potom co našla jejího otce rozpáraného ve sklepě na zemi, začalo to v ní vřít. Rozloučila se s otcem,

,,Byl tu Eyesless Jack." potom co řekla tohle jsme věděli, že to není dobré. Rika doslova vyletěla z domu a běžela asi za svou matkou.

,,Lidi jsme v háji." řekl Clock. Všichni přikývli a Jeff s Jane si to dávali za vinu, že na něj zapomněli. Pak pobrali nože z kuchyně a honem za Rikou.

,,Slendy mohl by si nás za ní přenést?"

,,Jasně, ale chytněte se mě." řekl jsem a udělali přesně to co jsem po nich chtěl.

Přenesl jsem nás do nějaké opuštěné fabriky, ale to jsme viděli bylo moc i na každého z nás.

Rika se snažila osvobodit matku, ale nedařilo se jí to. Všude se najednou setmělo a my neviděli pomalu ani na krok. Najednou se ozvalo něco co je dost podobné výbuchu bomby, ale malé bomby.

Rika padla k zemi a všude se vyjasnilo a její matka byla volná. Toby a Jack leželi na zemi omráčení a dost poranění. Rika taky. Všichni jsme přiběhli za ní. Jane odvedla její matku stranou. Jeff si ji vzal do náručí.

,,Riko! Prober se! Prosím!" křičel pořád dokola Jeff. Já si klekl vedle nich a ji zkontroloval životní funkce.

,,Žije, ale je dost slabá." řekl jsem a postavil se. Její matce spadl kámen ze srdce a běžela k Rice.

,,Pojďte odneseme ji." ozval jsem se a vzal ji do náručí.

,,Pojďte k nám." řekla nám její matka a my poslechli.

Doufám, že se vám kapitola líbila. Každá hvězdička i komentář potěší. a chci vás poprosit aby jste mi napsali do komentářů, jak moc vás příběh baví. :)

Zatím se loučím

-Manakria :)

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro