Pokud jsem si myslel, že je předchozí vyjadřování dvojčat peklo, tak jsem se mýlil. Byla tu ještě mnohem horší fáze, než náhodné komentování všeho okolo.

I když jim teď Zemana a Ovčáčka nahradili Michal s Františkem, nezabránilo to období zvanému "dotazování se na nejméně sto otázek denně".

Každý má holt něco. Zatímco Alzák rozdával svých sto tabletů týdně, dvojčata mi takovou salvu otázek byla schopna položit za jediný den a snad nebudu ukamenován, když v záchvatu prudké neskromnosti poznamenám, že těch sto tabletů bych uvítal mnohem raději.

„Tati, ty si pamatuješ dinosaury?“

„Ne, Ráďo, ty si skutečně nepamatuji.“

„A maminka si je pamatuje?“

„Ne, Žanet, ani ta si je nepamatuje.“

„A lední medvědy si pamatuješ?“

„Ti ještě nevymřeli.“

„A vodní medvědy si pamatuješ?“

„Nic takového jako vodní medvědi neexistuje.“

V tu chvíli propukl Radim v hurónský řev a tituloval mě urážkou “ty bláťáku", což byla jeho oblíbená reakce na všechno, kdy jsem ho naštval anebo mu jakkoliv nehodlal vyhovět.

Žaneta se v tu chvíli předklonila k Radimovi a cosi mu zašeptala do ucha.

Jestli jsem si tehdy myslel, že jejich náhodné otázky bylo to nejhorší, byl jsem na omylu i tentokrát.