„Co jsi provedl mé ženě?“ vyštěkl Ron, sotva vešel do Harryho kanceláře. Bez zaklepání, pochopitelně.

Harry sebou trhl, jak byl vyrušen od vzpomínání, a pokusil se nasadit nevinný výraz, ale mocné zívnutí mu to překazilo.

„Eee…“ spustil nepříliš inteligentně, ale Ron to stejně nevnímal.

„Když jsem ji ráno budil, aby mi udělala snídani, seřvala mě, že není moje služka, a ať si laskavě poradím sám, že ona hodlá ještě spát. A když jsem se jí zeptal, co dělala v noci, řekla jen ‘Zeptej se Harryho,’ a zabouchla mi kouzlem dveře před nosem,“ vychrlil Ron rozladěně a probodával Harryho ukřivděným pohledem.