Živě si pamatoval svůj šok, když na Boží hod vylezl z ložnice. Hned věděl, že něco není tak, jak bylo ještě večer, když šel spát. Přimhouřil oči a prohlížel svůj vlastní obývák.

Při pohledu na římsu u krbu se zarazil. Myslel, že ho šálí zrak.

Zelený papír. Rudá stuha. Smrková větvička. Další vánoční dar. Hned vedle přání od Pottera, které mu ten blázen ten rok poslal, a o kterém vůbec netušil, proč ho tam dal.

Ten rok Severus snad poprvé opravdu zadoufal, že by nemusel zůstat celý život úplně sám. Že by i jeho třeba někdy někdo mohl mít rád.