Vážně ten koňak miloval. Jeho jemnou, ale intenzivní chuť. Jeho lákavé aroma. Škoda, že ho na něj Potter nikdy opravdu nepozval. Pravděpodobně si ani nepamatoval, že spolu řešili tak závažné dilema.

Byly to ale ty Vánoce, které přinesly jeho nový zvyk. Skleničku koňaku večer před spaním. Chvíli klidu, kdy pustí z hlavy Minervu, učitelský sbor a celý hrad. Čas, kdy bude jednoduše vzpomínat, kdy dá prostor vlastním myšlenkám a pak půjde konečně spát, aby mohl doufat… Ne, napomenul se, nikdy jsi v nic nedoufal, byla by chyba začínat. Ale musel si přiznat, že doufal. Doufal v další tajemný vánoční dar.