,,Ťap, ťap, ťap" se ozývalo chodbami ze všech stran. Ráno bylo rušno, jak se všichni hlásili ke své práci.

Každý musel pracovat přesně podle Tabulky Práce alias Tabulky Mučení. Ta byla vyvěšena v Jídelně na dveřích. Ale ta tam byla spíše pro vychovatelky, jelikož žádné z dětí neumělo číst s ty, které se to nějakým zázrakem naučili nebo to už uměli si radši nechali své tajemství pro sebe.

V kuchyni se buďto vaří nebo myje nádobí a uklízí. Jenna měla to štěstí, že se dostala do kuchyně, protože jinak by neobjevila svůj talent na vaření. I z těch nejhnusnějších přísad dokáže připravit jídlo dost dobré, aby i vychovatelky změkly.

Ruční práce zase znamenají, že musíš vyrábět boty nebo kabáty. Většinou se dělají ve věžích hradu, kde zůstala hromada kůží asi ještě z dob, kdy tady sídlila šlechta. Je to dlouhá a namáhavá práce, vyžadující velkou dávku trpělivosti. Často sem byly posílány i děti, které něco provedly, takže pracovní síla pořád rostla.

Úklid samotného hradu obsahoval spoustu práce, jako třeba utírání prachu, vyklepávaní koberců, leštění zrcadel a další.

Zahrada tu byla od toho, aby se tam pěstovaly různé plodiny. Od jabloní a třešní po brambory a mrkev. Jenže se moc často nepoužívala a byla tam spíše kdyby byla nouze o jídlo.
Navíc zrovna nebylo vhodné roční období, takže místo zahradničení pomáhají s úklidem hradu nebo při ruční práci.

Lov byl ale něco jiného. To byla práce jen pro ty nejodvážnější a nejvíce postradatelný. Často se stávalo, že někdo umřel a nebo se ztratil. Jejich těla pak našli rozervaná a napůl snězená. Tady v horách si totiž každý musí dávat pozor na různá nebezpečí, jako jsou útesy, které nejsou pod vším tím sněhem vidět. Tam můžete vlétnout rovnou do náručí smrti. Nebo divočáci a jejich kly, kterými vás propíchnou.
Protože už toho vychovatelky měly dost, rozhodly se, že sestaví družinu s lidmi s nadáním.

Linda s černými vlasy spletenými do culíku umí výborně střílet z luku.
Nia, zrzka s krátkými vlasy zase dokáže nastražit pasti, tak že je často ani sama nenajde.
Ty dvě by ale nic neulovily, kdyby neměli stopaře, jenž jim ta zvířata najde. To byla Theova práce. Theodor, světlovlasý s kratším porostem vlasů, by dokázal najít i jehlu v kupce sena.
Nakonec zbývá jeden člen skupiny, a to Takkar. Takkar je mistrem tichého pohybu (téhle dovednosti vděčí vychovatelkám, na nichž mohl trénovat), takže se dokáže dostat nezpozorovaně až ke kořisti a v jistém případě ji i zabít.

Všichni byli ale starší než on a to mu nepřidávalo na velikosti. Linda s Niou jím pohrdaly a myslely si, že by tam takový prcek jako on vůbec neměl co pohledávat.

A aby toho nebylo málo, vedoucí tohohle ,,týmu" je Ingrid!

Na hradě nebylo moc vychovatelek, asi tak necelý tucet. Proto je ze zdravotnice vedoucí lovu.

Jediná dobrá věc na tom všem je, že tam je i Theo. Skamarádili se spolu v době, když k nim Theo ,,nastoupil," což jsou dvě zimy.

O dvě zimy dříve

Našli ho napůl mrtvého pod skálou nedaleko Útulku. Byl v bezvědomí.

Odnesli ho, ošetřili jeho zranění a čekali, až se probere. Čekání trvalo už dva dny a pořád se neprobral. Vychovatelky, které čekání už přestávalo bavit, se začaly na ošetřovně dohadovat, zda mu neulehčí jeho trápení. Měly naštěstí alespoň tolik dobra v srdci, že rozhodly, že ho někomu přidělí, aby se o něj mohl starat. Když se dohodly, vyrazily z ošetřovny, aby tu práci někomu přidělily. Ke své smůle se Takkar zrovna procházel chodbou, když na něj vybafly s tím, že se má starat o jednoho kluka na ošetřovně.
Takkar se o něj staral velmi pečlivě a doufal, že se probere. Jednou, když šel za ním jako obvykle, postřehl že nerovnoměrně dýchá a pohazuje sebou. Dokonce zjistil, že má horečky.

,,On umírá," pomyslel si a začal mu dávat na hlavu obklady se studenou vodou. Když mu srazil horečku, přemýšlel co dál.
,,Co mu tak může být?" říkal si pro sebe a doufal, že přijde na to co se mu děje.

,,Asi nějaká nemoc, ale jaká? Všechno Ingrid zkontrolovala, já se mám jen postarat, abych mu, kdyby se vzbudil, řekl, kde je."

Takkar byl bezmocný, nevěděl, jak ho zachránit, a než by došel za Ingrid, bude třeba mrtvý.
Tak si k němu sedl a s pocitem, že vše dobře dopadne, usnul.

Ráno se probudil, jak do něj něco strká. Otevřel oči a s překvapením poznamenal, že leží v posteli s tím klukem. Pomalu se zvedal, ale jakmile se podíval na svoje ruce, vyjekl údivem. Jeho ruce zářily zlatavým světlem. Vzpomněl si, že je ten kluk nemocný. Položil proto ruce na jeho hlavu a opakoval svoje přání.
,,Uzdrav se! Uzdrav se! Prosím, uzdrav se!" opakoval stále dokola a přál si, aby to fungovalo.

Když skončil, ruce mu přestaly svítit a vzdychl.

,,Opravdu jsem doufal, že ti to pomůže. A doufám, že až se probereš, budeme kamarádi," a s těmito slovy se pomalu šoural k odchodu. Jenže jakmile došel ke dveřím, uslyšel hlas, ,,díky že jsi mě zachránil."

Takkar se podíval zpátky a viděl toho kluka, jak se usmívá a kouká se na něj.
,,Ty žiješ!" vykřikl a rozběhl se k němu. ,,Jsem moc rád, že ses probral," řekl v jeho náručí. Zvedl se a s rudou tváří vykoktal: ,,Promiň, že jjjsem se ttak nechal rrozházet... jjá jsem... jjenom rád že žžiješ... a ehm mluvím jako idiot, co?"
Kluk se rozesmál a hned co se dostavila bolest hlavy toho zalitoval ,,Jasně že ne! Ty malý čaroději."

,,Čaroději?" zeptal se nesměle Takkar. ,,Já nejsem žádný čaroděj! Já jsem jen malý kluk."

,,A jak mi v tom případě vysvětlíš, co se teď právě stalo?" opáčil s pobavením v očích kluk.
,,Nemyslím, že může magii ovládat někdo jiný než čaroděj."

,,To nevím," zavrtěl hlavou Takkar., ,,já ani nevím, co to magie je."

,,Neboj, ani já ne," připustil ten druhý chlapec a začal zjišťovat, kde se vůbec nachází. Když chtěl vstát zjistil že má úplně ztuhlý nohy s skoro s nima nemůže pohnout.
Takkar si toho všiml a začal vysvětlovat, aby ho donutil si lehnout.

,,Jseš v Útulku, v domě pro osiřelé děti. Našli tě před několika dny pod skálou zmrzlého a v bezvědomí. Odnesli tě sem a ošetřili, ale nevzbudil ses, tak rozhodli, že tě tu nechají. Já tě měl hlídat a kontrolovat, jestli ses nevzbudil, ale nic se nedělo. Až do včerejška, kdy jsi sebou začal házet a měl horečky.," zachmuřil se.
,,Bál jsem se, že než pro někoho dojdu, umřeš, tak jsem se o tebe zkusil postarat sám. Asi jsem potom vyčerpáním usnul, jelikož jsem pobíhal sem a tam. Ráno jsem se probudil v tvé posteli, a když jsem se zvedal, zjistil sem, že mi září ruce. Byl to krásný pocit, jako kdybych mohl udělat cokoliv," zasnil se Takkar a v tu chvíli mu začaly ruce opět zářit.

,,Hmm, to je důkaz, že jsi čaroděj," přemýšlel ten kluk. Takkar položil ruce a záře ustala.

Najednou si vzpoměl: ,,No jo, já se vlastně ani nepředstavil. Jmenuji se Theodor. A ty?"

,,Řeknu ti to, jen když mi slíbíš že nikomu neprozradíš, co se teď stalo," zašklebil se.

,,Tak jo. Slibuji, že nikomu neprozradím, že umíš čarovat," prohládil slavnostně.

Takkar uznale kývl. ,,Já jsem Takkar," potřásl mu rukou.

,,Teď musím za vychovatelkami, říct jim, že ses probral. Tak tu chvíli počkej," ještě stihl říct, než odešel dveřmi.

O něco později, zatímco se uzdravoval, vychovatelky založily loveckou družinu, a do ní nacpaly i Thea.

To už se ale stalo dávno, teď Takkar vykračuje cestičkou až k bráně, kde se mají setkat. Linda tam už samozřejmě je a vymýšlí, jak Takkarovi zničit život.

Vote a nebo upřímný komentář mně potěší