Kolem Zmijího se ozývali hlasy. Rozhlížel se, ale nic neviděl.
V dálce se něco mihlo.
Snažil se zaostřit, ale nemohl.
Ze tmy se vynořili dvě postavy. Jednu poznal hned a to Krvavého měsíce. Druhou poznal po nějaké době. U Krvavého stál jeho syn, Žaluďáček.

Někdo do něj dloubl tlapkou. Otevřel oči. Nad ním stál Pruh a přátelsky se usmíval.
Zmijí vstal. Poplácal ocasem Pruha po zádech a šel si pro úlovek. Vzal si malou vyhublou veverku.
Ahoj. Pozdravila ho Laní hvězda, která si sedla vedle něj.
Dnes v noci vyrazíme. Připoměla mu. Zmijí souhlasně zamručel a zakousl se do veverky.
Vezmeme sebou i Rákosku s Břízkou, jsou už zralé na vyšší pozici. Řekla.
Zmijí přemýšlel, koho má ještě vzít.
Vezmeme sebou všechny válečníky, kromě Strakáče, Fleka, Vločky a Sýkorky. Oznámil velitelce, když dojedl.
Flek bude mít na starost tábor když budeme pryč. Dodal.
Laní jen mňoukla, že souhlasí a začala si čistit kožíšek.

Den uplynul jako voda a měsíc byl skoro nejvýš.
Zmijí řadil kočky do řady a čekali až velitelka dá pokyn k východu z tábora.
Břízka s Rákoskou si něco radostně šeptali a Mechotlap s Myšovousem přešlapovali na místě.
Když vyšla velitelka ze svého doupěte všichni zpozorněli.
Mlčky se vydali lesem a putovali na území Mračného klanu.
Laní vedla skupinku a Zmijí šel vzadu a uzavíral ji. Na hranici se velitelka zastavila a zavětřila. Našpicovala uši a vešla na cizí území.
Kolem nich byl klid. Nikde nebyli cítit nepřátelské pachy.
Laní hvězda se kradla podrostem a prohlížela každý krůček.
Blížili se k táboru, protože pach Nebeských zesílil.
Tábor měli na očích. Stáli přímo před vchodem.
Jdeme. Zavelela hlasitě Laní hvězda a vřítila se do tábora. Kočky se drali za ní.
Velitelka hlasitě zahalekala. Z doupat se vynořovali ospalé kočky. Z malé vyhrabané díry v zemi vyšla Mátová hvězda. Křikla na svoje kočky, které se hned vrhli do boje.
Zmijí skočil na jednoho šedého mourka. Zabořil mu drápy do zad a vythrl chomáče srsti. Kocour se mu vyvlíkl a praštil ho svojí obrovskou tlapou do tváře. Rozdrápl mu tvář. Zmijího rána strašlivě pálila, ale bojoval dál. Zakousl se protivníkovi do nohy. Šedý mourek zaskučel a utekl pryč. Z jednoho doupěte se vyřítila skupinka starších koček. Tři skočili na Zmijího. Ten se divoce zmítal a jednomu staršímu zasáhl svými drápy oko. Malý černý kocour do něj vrazil a povalil ho na zem. Přitiskl ho k zemi a výhružně prskal.
Někdo z něj kocoura stáhl. Byla to Břízka, která měla ouška úplně na cáry. Rvala se jako o život.
Laní zápasila s zlatou kočkou, která měla strašlivě rozdráplí bok. Běžel na pomoc Pruhovi. Strhl z něj kocoura a zakousl se mu do ocasu. Kocour vyjekl a utekl.
Všude to vřískalo a vzduchem létali chomáče chlupů.
Na Zmijího se vřítili dva učedníci. Vytasil drápy, ale hned je zatáhl. Učedníky pouze tlapkami odrazil. Byli malí, sotva šest měsíců.
Rozhlédl se. Hledal Laní hvězdu. Jeho velitelka ležela v prachu a nad ní se skláněla Mátová hvězda. Laní hvězda byla podrápaná a ležela bez hnutí. Zmijí se k nim rozběhl a srazil Mátovou k zemi. Skočil na ni a zabořil jí drápy do břicha. Mátová hvězda mu vyrazila dech a běžela pryč. Zmijí si přisedl ke své velitelce a pozoroval ji. Najednou Hvězda zvedla hlavu.
Přišla jsem o jeden život. Zašeptala a postavila se. Zmijí se zase vrhl do boje. Rval se s obrovským kocourem. Kocour napřáhl tlapu a máchl Zmijího přes obličej. Zmijí padl k zemi. Rány ho strašlivě štípali. Namáhavě vstal.
Ústup! Slyšel jak volá Laní hvězda. Rozběhl se ven z tábora. Cestou se zastavil aby pomohl Rákosce a pak běželi bok po boku. Zastavili se až na svém území. Tam počkali na ostatní kočky. V dálce už běžela Flíčka, Rizka a Šedín a za nimi kulhal Pruh. Jakmile došli poslal je všechny do tábora. Na jejich území vběhla Břízka s Temnotou a nakonec zbylé kočky v čele s Laní hvězdou. Zmijímu se ulevilo a běžel do svého tábora.
Na mýtině byl klid. Kočky tam leželi, jen Jalovčinka běhala sem a tam.
Zmijí si začal lízat zkrvavené rameno. Šrámy na obličeji ho strašlivě pálili. Čekal až k němu Jalovčinka dojde. Když na něj přišla řada, tam Jalovčinka dala pavučiny na rameno a když se mu podívala na zranění na hlavě, tvářila se hodně vážně. Opatrně mu přiložila pavučiny a dala maková semínka.
Zmijí! Volala Havranka a přiběhla k němu.
Když se na něj podívala zastavila se.
Jalovčinka k nim přistoupila blíž.
Zmijí, jsi slepý na jedno oko. Oznámila jim zklamaně.
Zmijího to vystrašilo a Havranka se k němu přitulila. Zmijí kývl na léčitelku a ta odešla ošetřovat další.
Ze školky se ozvalo naříkání. Byli to koťata. Havranka se rychle rozloučila se Zmijím a běžela do školky, koťata uchlácholit.
Zmijí si olízal pocuchaný hrudník  a zbylou srst. Laní hvězda k němu došla.
Vše v pořádku? Zeptala se ho.
Jsem slepý na jedno oko. Oznámil jí a ukázal jí svoje poraněné oko.
Laní hvězda nakrčila čumáček a odešla za Jalovčinkou. Zmijí si položil hlavu na tlapky a usnul.

Tatínku vstávej!
Zmijí zvedl hlavu. Před ním stál Uhlíček a vesele se usmíval.
Omotal kolem něj ocas a přitáhl si ho blíž k sobě. Teprve když se pořádně probral, zjistil že kolem je hromadu sněhu.
Je zima Uhlíčku, pojď do školky. Pobídl ho.
Ale já nechci. Je tam nuda. Odporoval a rozběhl se do doupěte starších. Zmijí šel za ním. Nakoukl do doupěte. Uhlíček tam poslušně seděl a poslouchal jak vyprávý známí příběh o prvním veliteli jejich klanu.

Zmijí se potiše plížil podrostem. Měl za úkol vzít Rákosku a Břízku na lov a potom vše vylíčit velitelce. Sledoval Břízku. Plížila se kapradím. Skočila po malém vrabčáčkovi a chytla ho křídlo.
Nakonec počkal na kočičky a pak se s nimi vydal do tábora.
Odneste to straším. Řekl jim a mířil do velitelčina doupěte.
Laní hvězda vyšla ven a zachvěla se. Zřejmě ještě nebyla za celý den venku. Byla strašlivá zima. Vyskočila na Plochý balvan a Zmijí za ní.
Jedním křiknutím svolala kočky.
Dnes se stanou dva učedníci válečníky. Břízko a Rákosko, jste připraveny stát se válečnicemi?
Dvě učednice kývli.
Rákosko, od dnešního večera budeš známa pod jménem Rákosdrápka. Klan oceňuje tvoji statečnost a odhodlanost.
Břízko, od dnešního večera budeš známa pod jménem Jizvoouška. Klan oceňuje tvoji statečnost a odhodlanost.
Dnes budete bdít a strážit náš spánek. Ukončila a dotkla se nosem hlav dvou nových válečnic.
Všechny kočky začali provolávat jejich jména a gratulovat jim.
Zmijí byl unavený. Zalezl do doupěte a zavřel oči. Na své slepé oko si už zvykl a nedělalo mu potíže.

Zduř!
Jsem tady zase! 🙈
Snad byla tahle kapitola záživná, ale i tak v další kapitole to bude taky záživný C:
Tak se tu svámi loučím a mějte se fanfárově!