Zrovna vycházelo slunce. Vzduch byl vlhký a chladný. Z nebe padaly malé vločky sněhu, které na ztvrdlé zemi tvořili mírný poprašek.
Zmijí šel na Dvounožčí paseku. Měl sebou Pruha, Sýkorku, Vločku, Havranku a Šedína.
Kořisti bylo obvykle málo a nebylo nikde cítit ani myš. Zmijí rozdělil kočky na tři skupinky. První byl Pruh s Vločkou, druhá Šedín se Sýkorkou a třetí Havranka a on.
Kočky se rozešli a Zmijí s Havrankou zůstali sami. Snížek jim křupal pod tlapkami.
Kéž by už to bezlistí skončilo! Prosila Havranka a třepala tlapkou aby se zbavila sněhu. Zmijí souhlasně kývl a větřil. Nic necítil. Jen dvounožce s jeho obludou co tu byli asi v noci.
Havranka mu zmizela z dohledu. Zmijí se snažil něco ulovit, ale slunce už bylo nejvýš a on za celou dobu ulovil jen jednu malou myšku. Havranka se vrátila s vrabcem a hrabošem v tlamičce.
Vrátili se do tábora. Šedín se Sýkorkou už tam byli. Zmijí odešel do doupěte válečníků. Bylo tam větší teplo než venku. Havranka šla kamsi pryč z tábora. Z trnitého tunelu se vynořila Dřevka a Plamen se svými učiteli. Něco si zběsile povýdali. Uhlíček byl s Jalovčinkou v léčitelském doupěti a Žaludtlap byl zřejmě mimo tábor. Zmijí ho od rána neviděl a Pruh byl na lovu.
Zmijí radši vstal a šel Žaludtlapa hledat. Jeho syn ještě hranice neznal a tak mohl jít na cizí území.
Nikde ale nevedla jeho pachová stopa. Jen tak šel po lese a špicoval uši, aby zachytil i to nejmenší šustnutí. V dálce kdesi před sebou slyšel jakési syčení.
Zmijí se tam pomalu plížil. Opatrně vykoukl z keřů. To co viděl ho natolik rozzlobilo že se z křoví rychle vydral. Byl tam Žaludtlap a ještě nějaký další učedník, který byl cítit po Ptačím klanu.
Oba učedníci se váleli ve sněhu a snažili se jeden druhého zřejmě zabít. Učedník z Ptačího klanu byl o něco větší, ale Žaludtlap se rval jako kdyby už byl válečníkem. Zmijí na ně zařval a učedníci se přeli rvát a zbystřili.
Co tady děláte?! Zasyčel výhružně a přitom se mu naježila srst na zátýlku.
Žaludtlap se zamračil.
Kdo to je? A co dělá na našem území? Dožadoval se odpovědi.
Žaludtlap mu neodpověděl a tak se učedník představil sám.
Jsem Proutek a tohle kotě bylo na mém území. Prskal učedník. Žaludtlap se naježil a pustil se do Proutka. Proutek ho mocně srazil k zemi a stoupl mu tlapkou na hlavu. Žaludtlap sebou házel.
Tak dost! Zmijí se výhružně díval na oba dva kocourky. Proutek si sedl a začal si urovnávat pocuchanou srst.
Žaludtlape okamžitě pojď sem. Zevelel Zmijí. Žaludtlap si cosi mumlal a neochotně se odšoural ke svému otci.
Liščí lejno. Brblal si pro sebe Žaludtlap a při tom vytahoval a zatahoval drápky.
Zmijí k němu natáhl tlapu a praštil Žaludtlapa přes uši. Ten sebou cukl a vycenil zuby.
Proutku, ty se hned vrať na svoje území. Nařídil cizímu kocourkovi.
Proutek neváhal a rozběhl se zpět na své území.
Jdeme. Řekl Zmijí a rozběhl se do hloubi svého území. Občas se ohlížel, aby se ujistil jestli ho Žaludtlap následuje.
Došli do tábora a Žaludtlap zalezl do učednického doupěte. Zmijí zašel zjistit jestli se Havranka vrátila. Chtěl jí říct co se stalo. Laní hvězdě to říkat nechtěl. Mohli by nastat zbytečné problémy.

Zduř! Tuhle kapitolu jsem si celkem užívala, ale stejně je nudná XD
Každopádně děkuji za všechny ty skvělé ohlasy💛