Vstávejte! Zavřískl někdo přes celý tábor.
Zaútočily na nás! Vřískl druhý hlas. Byla to Flíčka a Rákosdrápka.
Kočky se z válečnického doupěte vyřítily s vytasenými drápy.

To, co Zmijí viděl mu vyrazilo dech.
Po celé mýtině byli kočky.
Cítil Skalní klan, Mračný klan a i Ptačí klan.
Tyhle tři klany na ně útočily.
Zmijí vytasil drápy a vrhl se do boje. Všechny kočky bojovali.
Starší se vyřítily z doupěte.
Uhel se taky dostal do boje. Zběsile se rval.
Laní hvězda se rvala s nějakou menší kočkou.
Zmijí viděl jak Jantar s Vrabčáčkou bojují bok po boku a přitom se drží ocasy.
Zmijí se zakousl nějaké kočce do nohy. Kočka zavřískla. Zmijí toho využil a stiskl její krk. Kočka byla mrtvá.
Zmijí se vrhl na další kočku. Byla asi dvakrát větší.
Tu kočku poznal. Byl to Trnitý měsíc. Velitel Skalního klanu.
Zmijí ho od sebe odrazil, protože nad ním neměl šanci zvítězit.
Viděl Rizku. Útočily na ni čtyři kočky.
Rizka padla na zem. Její zrzavá srst poklesla pod tíhou čerstvé krve.
Ne Rizko! Zařval Zmijí a po tváři mu tekla slza.
Všechny jeho kočky se bily. Ostatních bylo moc.
Neměly šanci vyhrát.
Zmijí se rval jak nejlíp uměl. I učedníci se statečně rvaly.
Jeden z učedníku vykřikl a jeho tělo padlo k zemi.
Byla to Javorka.
Zmijímu se zatočila hlava. Někdo mu rozdrápl rameno. Zaútočil na kočku. Skočil na ni. Kočka mu rozdrápla kůži pod bradou.
Zmijí zareagoval rychle a i přes strašnou bolest stiskl kočce krk.
V tu chvíly mu někdo roztrhl ucho.
Otočil se. Stála tam Černá vločka.
Zmijí se do ní pustil kousl ji do ramene a zadními tlapami jí rozdrásal břicho.
Vločka ale byla stále silná a rozdrápla Zmijímu bok.
Krev mu stékala na zem, ale bojoval dál.
Všiml si Havranky. Bojovala s někým povědomím.
Zmijí ho poznal a zděsil se. Havranka bojovala se svým synem. Se svým synem, kterého tolik milovala. Se svým synem který byl pro ni to nejdražší.
Se Žaluďákem.
Žaluďak byl mnohem silnější než jeho březí matka.
Zmijí se nemohl pohnout.
Když se rozeběhl bylo pozdě.
Havranka přestala bojovat. Žaluďák od ní odběhl.
Havranko! Zakřičel na svou milou a oči se mu zaplavily slzami. V tu chvíly všechny bolest zmizela.

Zmijí k ní doběhl a dřepl si u ní.
Zmijí... Řekla chraplavě Havranka  a její oči se zaplavily slzami.
Havranko... prosím zůstaň tu se mnou! Zaprosil Zmijí a přiskl hlavu na Havrančin zakrvavený krk.
Havranko prosím neodcházej! Já tě tolik miluju tak mě neodpouštěj!
Havranka se hluboce nadechla.
Sbohem Zmijí, uvidíme se v Hvězdném klanu... Vydechla a zavřela oči.
Zmijímu kapla slza na její čelo.
Ne! Havranko! Vřískl.
Já se do Hvězdného klanu nedostanu. Řekl potichu a po tvářích se mu řinuly slzy které dopaly na Havrančin hedvábný kožíšek.
V tu chvíly se Zmijímu v hlavě ozvaly slova Ledového měsíce.
V hlouby tvého srdce jsi správný kocour...

Zmijí odvrátil pohled.
Ty zrádče! Zasyčel na Žaluďáka.
Ty zrádče! Zařval a rozběhl se ke svému synovi.
Ty jsi zabil vlastní matku! Zavřískl a zaryl Žaluďákovi drápy do ramena. Žaludák mu rozdrápl obočí.
Zmijímu se vybavil hlas Havranky.
Její hlas mu dodal odvahy. Praštil tlapou Žaluďáka do hlavy. Žaluďák máchl tlapou po jeho hrdle.
Zmijí se mu vyhnul a zakousl se Žaluďákovi do hrdla. Zmijí škubl.
Žaluďák dopadl na zem. Zmijímu z tlamičky kapala krev jeho syna.
Zmijí zabil svého syna.

Někde u kraje tábora se ozval výkřik. Zmijí zpozorněl.
Viděl Strakáče. Držel v tlamě nečí tělo. To tělo bylo Laní hvězdy.
Zmijí ze sebe vydal zlostné zavrčení.
Já nejsem jako ty Strakáči! Zařval na zástupce a rozběhl se proti němu.
Já myslel že jsi na mojí straně! Prskl Strakáč a drápl Zmijího do zad.
Byl jsem! Křikl Zmijí a zadníma nohama ho kopl do břicha.
Strakáč padl na zem. Zmijí si stoupl na jeho hrudník. Strakáč už byl nyní bezmocný.
Jsi zrádce! Zakřičel na Strakáče Zmijí.
Ty taky! Připoměl mu Strakáč s úsměvem.
Zmijí zasyčel. Strakáčovi se v očích mihl strach.
Máš nahnáno co se stane po tom co tě zabiju? Zeptal se Zmijí.
Strakáč se na něj zamračil a kopl zadníma tlapama. Zmijímu vyrazil dech.
Zmijí ho však rychle popadl a Strakáčovi udělil smrtelné kousnutí.
Strakáčovi oči se zúžily a z tlamičky mu tekl čůrek krve.
Správně. Ozvalo se za Zmijím.
Zmijí se otočil.
Za ním stál Ledový měsíc.
Nad tábor se snesla bouře. Začal silný déšť.
Ledový měsíc se podíval na nebe a zmizel.
Kočky ostatních klanů začaly prchat pryč.
Některé odvážnější kočky za sebou tahaly těla mrtvých přátel nebo spolu soupeřů.

Tábor Kamenných byl už prázdný.
Všechny kočky se ohlíželi.
Všimly si těla velitelky a Strakáče. V táboře se zvedla panika.
Zmijí se s námahou vyšplhal na Plochý balvan.
Déšť dopadal na krvavou zem. Zmijí byl vyčerpaný.
Z posledních sil zavřískl.
Kočky se na něj otočily.
Laní hvězda zemřela! Vykřikl.
Strakáč byl zrádce. Strakáč zabil svoji velitelku!
Kočky udiveně mňoukaly.
Kdo bude náš velitel?! Křičely jedna přes druhou.
Zmijí! Zmijí bude náš nový velitel! Vykřikla Temnota. Kočky se k Temnotě postupně přidávaly.
Uhel namáhavě začal ošetřovat zraněné.
Sám měl úplně zakrvavené rameno, ale dal přednost klanu.
Nový velitel Kamenného klanu budu já! Vykřikl a rozhlédl se po zničeném táboře.
Všechny kočky začaly jásat.
Zmijí slezl dolů a lehl si.
Z roztženého boku mu stále tekla krev.
Uhel k němu hned přišel a ošetřil ho.

Zmijí si prohlížel kočky které tento útok přežily.
Byli to: Temnota, Vrabčáčka, Jantar, Uhel, Liščí tlapa, Prachobouře, Myšovous, Flíčka, Pruh, Pahýl, Jizvoouška, Křídlík, Poštolík, Jiskřík, Žlutinka, Rosotlapka, Sýkorka, Šedín, Zlatý plamen, Paprsek a všechna koťata.
Kočky postupně šly trucovat u mrtvých těl.
Zmijí šel trucovat u těla Havranky, Rizky, Zlatule a Laní hvězdy.
Těla Strakáče a Žaludtlapa odtáhly mimo tábor a pohřbily u hromové stezky.

Nad les přišla noc. Déšť pomalu ustával a silnější kočky odtahovaly poslední těla z tábora a pohřbívaly je.
Za Zmijím přišla Jizvoouška.
Zmijí, Havranka porodila kotě...

Je to tady!