Rue se vydala Káju vyhledat okamžitě, jakmile začal ohňostroj. Normálně by se na něj podívala, ale teď měla potřebu někomu skvělému sdělit něco důležitého. Při rychlé chůzi a vyhledávání se sem tam mrkla směrem k nebi a pokochala se různě barevnými blikajícími světly. Bylo to nádherné zakončení akce. Působilo to opravdu velkolepě.

Prodírala se skrz masu mladých lidí, aby se dostala k volnému průchodu, a zběsile se rozhlížela kolem. Její zbrklé hledání způsobilo to, že do někoho hned při vstupu do vymezených prostor, narazila. Vzhlédla. Spatřila MenTův zvědavý výraz: „Kam tak spěcháš?" zeptal se překvapeně.

„Za Kovym," odpověděla okamžitě: „Teda Kájou," zavrtěla hlavou. Nechtěla ho oslovit jeho přezdívkou.

„Jo, no," rozhlédl se kolem: „Ten je támhle," ukázal směrem, kde se tyčila Karlova dlouhá vyzáblá postava. Něco zběsile probíral se Shopaholičkou.

„Díky," usmála se na něj Rozi a s poklidem se vydala za ním. Měla štěstí. První si ji všimla usměvavá Nicol a vymluvila se na to, že musí něco zařídit. Rychle se vydala za Martinem a zavedla bez problému rozhovor s ním. Začali se jí vytrácet z dohledu.

Kája se neotočil a Rue toho nadšeně využila. Zaklepala mu na rameno: „Já jsem to viděla," oznámila pyšně.

„Co?" otočil se. Jeho blankytní oči se rozzářily.

„Ty slzy," objasnila mu to.

„Jo tohle," podíval se do země a přemýšlel, co na to říct: „Dostalo mě to. Na takové velké akci jsem vlastně poprvé," pousmál se. Rozi na něm tak nadšený výraz ještě neviděla. Nervózně se zavrtěla.

„Tak to je fajn, že jsem tu mohla být s tebou a vidět to. Je to něco... nového. A neskutečného. Ale to není důležité. Víš, chtěla bych ti něco důležitého říct," zavedla na to rovnou řeč. Přišlo jí to jako vhodná chvíle. Navíc už to chtěla mít za sebou. Myslela na to už hodně dlouho.

„Ano?" nadzvedl obočí.

„No," nadechla se: „Byla hloupost se na tebe naštvat. Teď už všechno chápu. A musím říct... ve tvém případě bych se zachovala stejně," přiznala a pokračovala: „Takže jediný člověk, který by se měl omlouvat, jsem já,"

Karel se zarazil. V jeho očích se začalo zrcadlit mnoho zvláštních pocitů. Mohl si z nich vybírat. Nakonec se opět pouze usmál: „To není pravda," chtěl ji vyvést z omylu.

„Ale je," vyhrkla okamžitě: „A nesnaž se to vyvracet!" zatvářila se výhružně, ale jen na chvíli.

„Dobře," zvedl ruce na svou obranu: „Ale myslím si svoje. Mně by stačilo, kdybys přijala moji omluvu,"

Rozálii se na čele vytvořila naštvaná vráska. Nepatřila jemu, tedy z velké části ne. Byla naštvaná pouze sama na sebe: „Pochop, není co přijímat,"

„Jak jsem řekl, měl jsem ti to říct dříve,"

„Mohls, ale bůhví, co by to udělalo," pokrčila rameny.

„Byla bys na mě naštvaná více?" zeptal se pozvednutým obočím.

„Možná. Možná bych se s tebou nekamarádila," zauvažovala nad tím. Dokázala by vůbec být tak povrchní?

„Jenom kvůli Youtube?"

„Kvůli všemu," odůvodnila mu to.

„Co je všechno?" zajímalo ho. Tohle slovo si mohl každý člověk vyložit podle svého. On to chtěl. Chtěl po ní konkrétní odpovědi.

„Třeba tvé naštvané pohledy vůči mě, pak ta lampa, Martin," vyjmenovala mu to.

„Jo tohle," kývnul: „To první se ti jen zdálo a ta lampa, no... bylo to vtipné. Byla jsi pro mě cizí. Mě rozesměje téměř všechno. Navíc ta lampa tam byla jako pěst na oko," vybavil si ji.

„No a? Byla jsem nervózní," odpověděla s úšklebkem na rtech.

„Kvůli čemu?" zajímalo jej.

„Kvůli tobě," odpověděla mu po chvíli. Nevěděla, zda tohle byla zrovna správná odpověď. Mohlo to vyznít zvláštně. Například, že ji znervózní každý kluk nebo, že se do něj zamilovala na první pohled, což nebyla pravda. Způsobil to jeho pohled. Pamatovala si to. Cítila ho zabodnutý v zádech a to byl nepříjemný pocit.

Na chvíli nastalo trapné ticho. Oba na sebe koukali. Sem tam jeden z nich uhnul pohledem, nebo se snažil něco říct, ale pak si to na poslední chvíli rozmyslel. Nakonec to byla Rozi, kdo tuhle špatnou chvíli přerušil: „Stejně nechápu, že jsem to nepoznala. Například ty malé holky v obchoďáku," vzpomínala na jejich první větší setkání.

„Pokud nemáš podezření, nedojde ti to. Snažil jsem se to zamaskovat. Vtipné bylo, že jsem pak ty fotky našel na instagramu se svým označením a dost podivnými titulky. Musel jsem to smazat, aby to někdo nezačal řešit více," povzdechl si nad tím.

„Jakými titulky?" zaujatě se zeptala.

„Ale znáš to. Takový malý bulvár. Něco jako Chodí Kovy s někým? Nebo Máme útrum? A nejlepší bylo A mám po svatbě," už minule ho to pobavilo. Teď se nad tím ušklíbnul. Jeho kamarádka se rozesmála.

„Hele. Urbánková. To není k smíchu. Víš, jak často mi chodí takové zprávy do emailů nebo na facebook?" vážně se na ni podíval, ale ten pohled mu dlouho nevydržel. Změnil se zase na pobavený.

„Nedokážu si to představit," zasmála se opět.

„Ne? Vytáhni si mobil," pobídl ji.

„Proč?" zeptala se zmateně.

„Udělej to a zapni si instagram," pozoroval ji a čekal, až se nějak pohne.

Blonďatá dívka ho tedy poslechla. Odemkla si mobil. První si smazala okýnka příchozích zpráv na messengeru a pak až klikla na ikonu malého polaroidu. Sociální síť se začala pomalu načítat. Nebylo zde úplně nejlepší připojení a tak to chvíli trvalo. Rozi to netrpělivě pozorovala s očekáváním, co tam má vidět. Karel se nakláněl a díval se také.

„Co to je?!" zděsila se při pohledu na počet upozornění, které jí tam naskočilo. Ukazovalo devadesát šest nových sledujících, patnáct komentářů a přes sto patnáct označení fotky jako to se mi líbí.

„Hmm, čekal jsem to dramatičtější," vzdychl Kovy a bez zeptání to překlikl Rozi na její profil.

„Co to sakra je?!" ozvala se druhá reakce a nevěřícně si prohlížela čísla. Ukázalo se, že jí upozornění ukazovalo sotva polovinu nových sledujícíh. Zmateně se podívala na Karla, který se křenil.

„Martin našel už dávno tvůj instagram. Před chvílí přidal tu fotku a označil tě tam. Ty to nevíš?" podíval se na ni.

„No vím, ale neříkal nic o označení. Doufala jsem, že neví, že něco takového mám," zoufale si povzdechla.

„To jsi ho pěkně podcenila,"

„To vidím," rozklikla si fotku, na které ji označil. V popisku fotky stálo "Nejlepší holka na světě" a pod ním byl hashtag s nápisem vražedkyně. Vzala si do pusy boží jméno a rozhodla se prohlédnout pár komentářů pod fotkou. Většina z nich byla otázka, jestli je Martinova holka. Zbytek byly buď lichotky, nebo urážky. Mnoho takových otázek se nacházelo i pod jejími fotkami. Dokonce i ve zprávách: „Super,"

„Je to jen Instagram, Rue," připomněl ji s úsměvem: „Teď už třeba můžeš vynášet i nějaké poselství,"

„Díky za povzbuzení," ironický podtón z ní jen sršel.

Kovy jí vzal mobil z ruky a zhasnul jej. Navrátil jí ho do ruky: „Takže, vše odpuštěno?" zeptal se s nadějí ve hlase.

„Ano. Vše odpuštěno?" zeptala se. Nedostala se jí odpověď. Místo toho Kája roztáhnul své dlouhé paže a váhavě se k ní přiblížil. Mladé dívce došlo, o co mu jde, a pomalým pohybem zaplula do jeho náruče. Ruce prostrčila kolem jeho pasu. Byl snad ještě hubenější, než se zdálo. Přesto si  připadala velice malá a zranitelná. Naštěstí něměla důvod. Bylo to vřelé a upřímné objetí. Rozi ucítila, jak zakýval v souhlasu s hlavou lehce položenou na té její: „Vše odpuštěno," zašeptal.

Pozn. autorky: Dneska je to opravdu delší kapitolka. Asi o třista slov. Není to moc, ale zase je po většině dialogová, tak snad se vám líbí. Snažila jsem no :D Co myslíte, jak to bude pokračovat? :O Budu ráda za každý ohlas do komentářů :3 Předem taky děkuju za vaše votes a přečtení! :3

Tuto kapitolku jsem se rozhodla věnovat další mé čtenářce KarolnaKostkanov :3 Moc děkuju, že tuhle povídku čteš! ♥