Druhý den jsem viděla, Arcee jak někam jede, když se vrátila, byl s ní i Jack.

Všichni se loučili se svými Autobotími parťáky, protože měli odjet do vesmíru.

"Optime," řekl Ratchet, "jestli mne necháš samotného na planetě plné lidí, nikdy ti to neodpustím."

Já se hned k němu přidala: "a jestli mě tady s ním necháš samotnou, budu tě do smrti nenávidět."

Optimus nám odpověděl: "znovu se shledáme, můj příteli, neměj strach Kveno, vrátím se."

Hned na to se transformovali do auto modulů a vyrazili skrz pozemní most. Doufala jsem, že se jim nic nestane.

Měli jsme štěstí, že jsme vše slyšeli. Decepticoni měli zničený satelit, tak potřebovali, buď hodně silný satelit, nebo jich víc než jeden.

Bohužel v Texasu je satelitů celé obří pole. Ratchet Rafovi nevěřil, že by to mohlo fungovat, když mu to řekl, ale Optimus to schválil, a tak i přes Optimovi nejistoty, jsme se tam vypravili.

Když jsme prošli pozemním mostem, řekl Jack: "na tohle si nikdy nezvyknu."

"Ale zvykneš," řekla jsem mu. V budově nebyla žádná hlídka, tak jsme se do místnosti s hlavním počítačem dostali snadno.

Raf zjistil, že Decepticoni zaměřili Cybertron, ale zničil jim plány. Naneštěstí byl jeden z nich v budově a málem nás zabil, ale bohužel tam Miko musela vzít sekeru. Tu jí vzal a s ní přesekl vedení, takže satelity mířily na Cybertron, nadobro.

Na základně dal Rafael Ratchetovi flešku s nákresy vesmírného mostu. Ratchet říkal Arcee, jak zničit most.

Když najednou jsem cítila něco divného. "To bude bolet," řekla jsem a chytla se za hlavu, "předem se omlouvám."

Miko s Jackem nechápali, o čem to mluvím, ale já to věděla až moc dobře. Najednou jsem ucítila ukrutnou bolest hlavy, nemohla jsem si pomoct.

Musela jsem něco říct: "to jako fakt, horší to být nemůže," bolest byla čím dál silnější a silnější.

"Ratchete," vykřikla jsem a on už hned věděl, co chci, "potřebuju prášek na bolest hlavy."

Jakmile mi ho dal, spolkla jsem ho. Bolest ustupovala, ale moje zlost a strach o Optima nikoliv. Nevěděla jsem jak na tom je.

Poté co Ratchet zapnul pozemní most, řekl nám, že je někdo vážně zraněný. Bála jsem se, že tím zraněným je Optimus, ale když prošel mostem, ulevilo se mi a řekla jsem: "uf, tak jo můžu mu vynadat, a když tak ho pak zabiju."

Šla jsem za ním. Po něm se vrátil Bulkhead, Miko byla štěstím bez sebe. A nakonec Bumblebee s Arcee v náručí.

Se smutkem jsem se zeptala, ačkoliv nerada nahlas: "Arcee?" Ratchet řekl: "jednoho už jsme ztratili, u prajiskry, hlavně ať Arcee není druhá."

Byla mimo, ale probrala se, když se Jack dotkl její ruky. Řekla mu: "Jacku, vždyť víš, že jsou na světě i jiné motorky."

"Ale tys byla první," odpověděl jí. Rovnou nám Optimus řekl, že Megatron je pravděpodobně mrtvý.

"Prime," ozval se agent Fowler, "ani jsem vám nepoděkoval za záchranu. Jsem vám dlužen, celé lidstvo." A s tím odešel.

Arcee se postavila na nohy a zdálo se, že je v pořádku. Pak se Miko zeptala Optima: "takže teď přijde chvíle, kdy se rozloučíme a budeme muset zapomenout že se tohle stalo?"

S Optimem jsme se na sebe koukli a mně došlo, že se snaží u mne najít radu. Kývla jsem na něj, na známení, že je mi to jedno a řekla jsem mu to i telepaticky.

Optimus pak řekl: "jelikož se z tohoto světa, asi nedostaneme, budeme chránit vztahy s našimi třemi mladými přáteli."