" LEPASKAN AKU LAH, MANUSIA MENJIJIKKAN! AKU BETUL-BETUL TAK TAHU APA-APA LAH! AKU— AAAA NAMJOON, TOLONG AKU! "
" TAK NAK! SAYA PERNAH LEPASKAN SATU MAKHLUK BERSAYAP PUTIH SEBELUM NI TAPI DIA LANGSUNG TAK DATANG BALIK! JADI KALI NI, SAYA TAKKAN LEPASKAN AWAK! TOLONGLAH! AJARKAN SAYA MATEMATIK! " aku lantas menolak tubuhnya yang bergayut diatas kakiku.
Aku berlari masuk ke dalam sebuah bilik berair sebelum melompat ke dalam sebuah lubang—
PLUSH!
" Eee, apa awak ni?! Kenapa awak lompat dalam lubang jamban?! "
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro