Sotva co jsem otevřel oči, jsem spatřil pár hnědých očí, sledujících mě. Nadskočil jsem, čímž jsem spustil jeho smích. „Kámo, jsi v pohodě?"

Na mé tváři se okamžitě vytvořil úšklebek, když jsem uviděl chechtajícího se Liama, vyskočil jsem z pohovky a těsně ho objal, až jsem ho málem rozmačkal. „Liame!"

„Harry! Co ti je?!" Odtáhl jsem se od něj.

„Vyšlo to, ono to vyšlo!" Skákal jsem se smíchem.

Tak moc mi chyběli kluci, chyběl mi mé staré šílené já. Podíval jsem se do zrcadla, které stálo za Liamem a ano, byl jsem zpátky.

„Co to s tebou sakra je? Jsi v pohodě?"

„Kluci, jste připraveni?" Zayn, Louis a Niall vešli do místnosti a samozřejmě jsem se k nim rozeběhl a všechny je objal. Když jsem se odtáhl, zvláštně se na mě podívali, poté hodili na Liama zmatený pohled.

„Je v pohodě?" zeptal se Louis.

„Jsem! Úplně!" Zayn se uchechtl.

„Dobře, tak pojďte. Máme fanoušky, co na nás venku čekají."

* * *

Náš koncert už skončil, všichni jsme už seděli v tour busu. Tour už oficiálně skončil, tohle byl náš poslední koncert a myslím si, že byl zatím ten nejlepší. Skákal jsem nahoru a dolů, běhal jsem kolem, vydal jsem na jevišti úplně všechno. Tak moc mi chyběli naši fanoušci, byli úžasní ostatně jako vždycky.

Chyběli mi taky kluci a vůbec s nimi být na pódiu, byl jsem požehnán a nikdy jsem si to neuvědomil, dokud jsem to neztratil.

„Je to tak super být zase zpátky," zamumlal jsem si pro sebe.

„Cože?" Niall po mě hodil nechápavý pohled.

„Oh nic," věnoval jsem mu úsměv.

„Hele, kluci, slyšeli jsme o tom padání hvězd?" zeptal se Zayn. Má hlava se otočila čelem k němu.

„Cože? Ono bylo padání hvězd?" Přikývl.

Všechno to dávalo smysl, to bylo, proč se mé přání vyplnilo. A to mi připomíná...

Mandy.

Neměl jsem v plánu znovu porušit náš slib, chtěl jsem všechno napravit. Chtěl jsem to zkusit, aby mi odpustila. Je mi jasné, že zapomněla čas, který jsme strávili spolu, však to bylo jen přání, který jsem prožil. Byl to jako sen nebo život na jiném světě. V mém vlastním světě.

Chtěl jsem udělat to nejlepší, aby ona byla má v našem světě.

* * *

„Harry, vítej zpátky!" usmál jsem se na mámu a políbil ji na tvář, poté jsem ji těsně objal.

„Chyběla jsi mi," řekl jsem, když jsem se od ní odtáhl.

„Taky jsi mi chyběl, zlato." Zahlédl jsem Robina a také ho objal.

„Kde je Gemma?"

„Je v New Yorku, chybíš jí."

„Oh, taky mi chybí."

„Dobře, drahoušku, pojď se najíst a potom si můžeš na chvíli odpočinout." A to bylo přesně, co jsem udělal. Poté, co jsem se najedl, šel jsem do svého pokoje a skočil na postel. Jenže jsem nemohl usnout.

Má mysl byla zaneprázdněná jí. Jak zareaguje, až mě uvidí?

Bude plakat? Dá mi facku? Nebo mě možná zabije?

Uchechtl jsem se nad tím, jak krásná a hodná byla. Nemohl jsem se dočkat dalšího dne, přestože jsem věděl, že budu vyděšený, až k ní půjdu.

Ráno přišlo velmi rychle a začínal jsem se cítit více nervózní než předešlou noc. Pěšky jsem zamířil k jejímu domu, který vypadal stejně, nic se nezměnilo. Zaklepal jsem na dveře a zhluboka se nadechl.

Vyšel se ze mě malý povzdych, čekal jsem, že mi otevře její máma, jako tomu bylo vždycky, ale tentokrát to byla ona. Vypadala zaraženě, přesto mi ale věnovala hřejivý úsměv. Poté, co jsme oba v tichosti stáli bez jakéhokoli pohybu, zírajíc na sebe, se uchechtla.

„Ahoj."

„Ahoj, Mandy." Její úsměv se ještě rozšířil.

Rozevřela svoji náruč a vtáhla si mě do objetí. Omotala si své paže kolem mého krku a já své ruce kolem jejího pasu, objímal jsem ji těsně. „Vítej zpět, Haz."

Cítil jsem se, jako bych se měl v daný moment rozbrečet, ale zadržel jsem to. Nikdy jsem se nedokázal snadno rozplakat, byl jsem dospělý muž, jenže když jsem býval ještě s ní, tak jsem byl osamělý kluk a já ji potřeboval k tomu, abych nabral sílu.

Odtáhl jsem se a políbil ji na líci.

„Pojď dál," dodala.

Vešli jsme dovnitř, velmi pěkně to tam vonělo. Byla sama doma a my jsme vyšli nahoru do její ložnice. Změnilo se to tam, nová barva a výzdoba, ale vypadalo to úžasné, přesně jako ona.

Také se samozřejmě změnila, vypadala ještě krásněji a vyspěleji. Překrásná žena, která mi brala dech. Její vlasy byly delší, neměla na sobě moc makeupu jako ve svých teenagerských letech a byl jsem rád. Vypadala o moc lépe bez toho.

„Vypadáš elegantně a vyspěje. A miluju tvůj nový účes!" řekla s úšklebkem na tváři. Krátce jsem se zasmál a poděkoval jí.

„Ty vypadáš překrásně a líbí se mi, že už nenosíš tolik makeupu."

„Ah ha, ty sis všiml." Přikývl jsem. „Děkuji," řekla a posadila se na svoji postel, já se posadil vedle ní a díval se na podlahu.

Po další tichu jsem vydechl a otočil hlavou tak, abych na ni viděl. Dívala se na mě s lehkým úsměvem.

„Chtěl bych ti vysvětlit-"

„To nemusíš."

„Ne, já chci," řekl jsem, „nekontaktoval jsem tě a ani jsem s tebou nemluvil, jen aby ti nikdo nemohl ublížit. Bál jsem se vší té nenávisti a médií, že by zničili všechno mezi námi a stále si za tím stojím."

„Tak proč tady jsi? Po všech těch letech?"

Nebyla naštvaná, ani nešílela, což bylo neočekávané, abych byl upřímný. Ale hádám, že mě znala a pochopila, jak by někteří fanoušci reagovali. To byla jedna z těch nejlepších věcí, které jsem na ní miloval, chápajíc mě a dokázala mě jednoduše přečíst, protože mě znala lépe než kdokoli jiný.

„Protože... nemůžu ti to teď vysvětlit, ale na tom nezáleží. Na čem ale záleží je, že jsem tady a já..." odmlčel jsem si a postavil se. Pozvedla na mě obočí.

„A ty jsi?"

„Já tě miluju." Zhluboka se nadechla.

„Harry-"

„Miluju tě tak dlouho, co se dokážu vzpomenout a kdybych se mohl vrátit a všechno změnit," povzdychl jsem si, „lituju zmaření všech těch let, že jsem s tebou nemluvil a nikam tě nevzal. Tak moc jsi mi chyběla."

„Harry, já tě milovala." Teď přijde to hrozný, pomyslel jsem si. „Ale teď už nevím, jak se vůči tobě cítím. Jsem natěšená, překvapená a šťastná, že tě znovu vidím, ale neočekávej, že ti padnu do náruče a budu tvá přítelkyně." Postavila se, zatímco vysvětlovala.

„Já vím. Neočekával jsem úsměv, natož to, že mě obejmeš."

„Abych byla upřímná, vždycky když jsem si na tebe vzpomněla, měla jsem chuť tě zabít, udusit tě, nebo dokonce zničit ten tvůj fakt hezký obličej," uchechtnul jsem se, „ale přiznejme si to, pak bych byla zabita tvými fanoušky, rodinou a přáteli. A pak bych toho litovala, protože jsem tvoje kamarádka, hlupáčku."

„A taky jsem na tebe hrdá. Vždycky jsem v tebe věřila a věděla jsem, že to dokážeš," dodala ještě.

„Ale já chci, abychom byli něco víc, Mo," její úsměv se rozšířil, když jsem použil její přezdívku, „Bože, jak já nesnáším friend zone."

Zasmála se: „Pojďme to vzít pomalu a pak uvidíme, co se stane, jestli zůstaneš."

„Zůstanu, přísahám, že tentokrát zůstanu," vzal jsem její dlaně do těch mých, „a budu tě ochraňovat před něčím po všechno, i před sebou."

Přikývla: „Jsem ráda, že jsi mě pochopil."

„To já jsem tady ten, kdo je vděčný mít někoho jako jsi ty, chápajícího a úžasného."

„Harry, znám tě. Ty nejsi špatný nebo lamač srdcí. Všechno co děláš, děláš z nějakého důvodu a já asi vím všechen ten důvod za vším tímhle."

Nemohl jsem odolat, naklonil se k ní a políbil ji na její hebké rty, s čímž jsem počítal. Doufal jsem, že se na mě za to nenaštve, protože říkala, že na to chce pomalu. Ale to jsem mohl rovnou vypustit z mysli, když mi polibek opětovala.

„Líbí se mi, jak pomalu na to jdeš, Haz," řekla, chichotajíc se poté, co se ode mě odtáhla, „a taky jsem ráda, že jsi zpátky."

„Taky jsem rád, že jsem zpět, už tě nikdy neopustím."

„Slibuješ?"

„Slibuju." Znovu jsem ji políbil, ale odtáhl jsem se, když jsem se začal smát.

„Co?" zeptala se zmateně.

„Takže ty chceš vědět proč zrovna teď?" zeptal jsem se. „Proč jsem se vrátil po všech těch letech?" Přikývla.

„Jo, celkem mě to zajímá."

„Dobře, ale nemysli si, že jsem se zbláznil, nebo tak něco." Znovu přikývla.

„Všechno to začalo pouhým přáním."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak a je to tu. Už můžu tento příběh označit za dokončený. Autorka se při psaní této knihy u předposlední kapitoly ptala, zda čtenáři chtějí šťastný konec, či ne a očividně ten dobrý vyhrál. Jestli někdy autorka vydá dodatečně i druhý konec, samozřejmě ho také přeložím, ale to je zase na ní. :)

Já osobně bych vám chtěla poděkovat za všechny votes, komentáře a samozřejmě reads. The Wish přesáhlo za tu 'krátkou' (heh :D) dobu 2K a já vám za to neskutečně děkuji. ♥

And a special thank you to @londonstars for letting me translate this beautiful story.

Budu moc ráda, když se zastavíte na mém profilu a kouknete se, na čem pracuji tentokrát. Jak jsem slíbila, po dokončení překladů (ano, už nemám momentálně co překládat) se budu plně věnovat svým dvěma knížkám FORGET a nově TROUBLEMAKER, která byla do teď jen ve fázi příprav.

Ještě jednou děkuji. xxx