Nebyli to draci, ale Draco se snažil necítit zklamání, když trojice o hodinu později procházela rušnou ulicí v jihovýchodním Londýně. Potter je odvedl pryč od hluku do tiché uličky, kde se ujistil, že se v okolí nenachází žádní mudlové, a pak na ně všechny tři použil kouzlo Muffliato.

Potter pohlédl na dům před sebou, vytáhl ze zadní kapsy plán a s mumláním "hominis deprendo" ho srovnal mezi ně. Na spodním patře vyznačeném v nákresu se červeným inkoustem objevily dvě malé tečky. Další tři se nacházely v horním patře. Poblíž se v rohu choulily čtyři fialové tečky.

"Celkem pět padouchů. Vypadá to, že mají mudly v ložnici nahoře." "Cože?" zeptal se. Weasley zamžoural na dům a ukázal do pravého horního rohu. "Myslím, že támhle to okno nahoře."

Právě mudlovští rukojmí byli důvodem, proč se Potter s Weasleym vydali za Tonksovou. Jakmile zjistili, že jejich podezřelí obývají dům, v němž je stále ještě mudlovská rodina, moudře usoudili, že dva Bystrozraci proti pěti protivníkům jsou velmi slabá šance, když se k tomu přidají mudlové. Draco byl překvapen, že Potter stejně nezaútočil se zdviženou hůlkou.

O padouších, kteří byli na Potterově mapě znázorněni červenými tečkami, se Bystrozraci poprvé dozvěděli z Úřadu pro nevhodné používání magie. Čaroděj z tohoto oddělení jménem Renault Dinkus se začal zabývat znepokojivým výskytem nepovedených lektvarů na omlazování. Padělaný lektvar, který Dinkus identifikoval, zbavoval náhodné části těla věku až do dětského věku. A co hůř, prodával se mudlům jako prostředek péče o pleť.

Když se objevil první mrtvý mudla - "Představte si dětské srdce v těle dospělého muže," vysvětlil Weasley s rozechvěním -, napochodoval Dinkus přímo do Potterovy kanceláře a předal mu štos spisů.

Následné Potterovo a Weasleyho vyšetřování odhalilo překvapivě dobře organizovaný a financovaný spolek padělatelů lektvarů, který operoval v jedné zadní místnosti u Příčné ulice.

Jejich první pokus o zatčení byl bohužel zmařen, když právě ve chvíli, kdy vnikli do budovy pomocí deziluzivních kouzel, se na ulici před budovou odpálil rytířský autobus. Weasley se lekl, shodil hrnek z nedalekého stolu a celá parta se rozplynula.

Následovala honička po celém městě, která nakonec skončila, když se podezřelí propadli do mudlovského domu před nimi.

"Malfoyi, myslíš, že si s těmi dvěma poradíš?" Potter ukázal na dvě červené tečky na prvním patře.

Draco odpověděl kladně a co nejlépe se ušklíbl.

Potter zklamaně nereagoval. "Já a Ron vejdeme oknem a omráčíme tyhle tady." Draco se usmál. Ukázal na tři červené tečky, které se pohybovaly po horní ložnici. "Zůstaň dole pro případ, že by se někteří dali na útěk, jakmile zjistí, že nemůžou dům opustit. Postavíme perimetr."

Kolem domu zvenčí položili ochranné kouzlo, které mělo komukoli, včetně jich samotných, zabránit v tom, aby se přenesl dovnitř nebo ven. Když byli hotovi, sáhli Potter a Weasley do kapes svých hábitů a vytáhli košťata. Draco poznal Hermionino Roztahovací kouzlo a ucítil náhlé zašimrání v hrudi, jako přízračnou ozvěnu bolesti z dnešního rána.

Setřásl ji a postavil se k zadním dveřím. Potter a Weasley se vznesli do vzduchu za oknem ložnice. Draco vzhlédl a čekal. Když byli připraveni, Potter na něj kývl a zamumlal: "Teď!".

"Bombarda!"

Dveře se rozletěly dovnitř a Draco se okamžitě přesunul dovnitř. Nad sebou slyšel, jak Potter a Weasley udělali totéž.

Před ním ležel muž v bezvědomí, z jednoho ucha mu vytékala krev. Stál přede dveřmi, když je Draco vyhodil z pantů. Jeden padl, jeden zbývá.

Zaslechl pohyb napravo a přikrčil se právě včas, aby se vyhnul kletbě mířící na jeho hlavu. Rychle se vzpamatoval a vypálil na útočníka Confringo, následované omračujícím úderem.

Obě neškodně dopadly na čarodějovu hruď. Muž se podíval na sebe, kam kouzla dopadla, a zčernalé zuby se mu ukázaly ve zlomyslném úšklebku. Draco sledoval jeho pohled a poprvé uviděl, co má muž na sobě. Byl to černý plášť z dračí kůže. Kurva.

Draco se rozhodl, že raději počká, až později ocení ironii spojenou s drakem, zaštítil se a zabořil se za kuchyňský ostrůvek. Rozhlédl se, co by se dalo použít jako primitivnější zbraň, vzhledem k tomu, že jeho nejlepší útočná kouzla by tu byla k ničemu. Kletby mu rozstřílely ostrůvek v zádech a rozmetaly úlomky dřeva.

Zahlédl na nedaleké lince blok kuchyňských nožů, levitoval je z držáku a poslal je směrem k útočníkovi. Muž zařval bolestí. Alespoň jeden našel svůj cíl.

Draco se riskantně rozhlédl po ostrůvku a včas spatřil, jak si muž vytahuje ze stehna kuchařský nůž. Namířil Reducto na zeď u protivníkovy hlavy a doufal, že ho výbuch srazí k zemi nebo alespoň dezorientuje natolik, aby měl Draco čas se ozbrojit. Zeď explodovala a vzduch zaplnily kousky omítky a prachu. Draco se vykutálel ze svého úkrytu a vystřelil další Reducto na podlahu přímo před mužem. Dřevěná prkna vybuchla a vymrštila ho dozadu do jídelny.

Draco se vyšplhal na nohy, sledoval dráhu muže a našel ho, jak se rozvaluje na zádech a sténá. Z nohy, do níž se mu zabodl nůž, mu tekla krev a na plešaté hlavě měl spoustu řezných ran od výbuchů. Jeho hůlka spočívala vedle jedné bezvládné ruky.

Aniž by z muže spustil oči, Draco se vydal ke krbu. Zvedl pohrabáč na oheň z místa, kde spočíval ve stojanu, a postupoval ke svému protivníkovi. Muž, který se vzpamatoval natolik, aby odhadl jeho záměry, popadl jeho hůlku. S panickým výrazem ji namířil na Draca a vykřikl: "Avada..."

Draco mu hůlku vyrazil z ruky. "To si nemyslím," zavrčel a pak zabořil pohrabáč do mužovy hrudi.

Nezemřel okamžitě. Draco stál nad ním a držel pohrabáč pevně, zatímco on sebou mlátil. Když v místnosti konečně zavládlo ticho, slyšel shora tlumené nadávky a výkřiky.

Draco na okamžik zaváhal a vzpomněl si na Potterovy pokyny, aby zůstal dole. Na to kašlu. Jestli si padělatelé mohli dovolit pláště z dračí kůže, nedalo se říct, co ještě mají tam nahoře.

Vyběhl po schodech a nevšiml si štítu, dokud nebylo pozdě.

Narazil do něj hlavou a potácel se zpátky dolů po schodech. Zaklel a položil ruku na neviditelnou stěnu vzduchu před sebou, aby ji vyzkoušel. Pod jeho dotykem byla pevná. Možná nějaké ochranné kouzlo? "Finite incantatem," zkusil to. Nic se nestalo.

Vtom se celým domem rozlehl Potterův magicky zesílený hlas.

"Malfoyi, okamžitě vypadni! Zablokoval jsem schody, abych ti získal trochu času, a odvádíme odsud mudly - REDUCTO! Sejdeme se v bezpečném domě! Mají na sobě dračí kůži, nebudeš moct..." Jeho hlas se přerušil, když kouzlo skončilo.

"Ano, na to jsem přišel sám, Pottere," zamumlal si Draco pod nos.

Takže nemohl jít nahoru po schodech. Ale možná by mohl zbývající uprchlíky přivést dolů k němu?

Chvíli poslouchal, dokud si nebyl jistý, že Potter, Weasleyovi a mudlovská rodina odletěli na košťatech. Pak hodil ochranné kouzlo přímo nad svou hlavu, namířil hůlku ke stropu a vykřikl: "BOMBARDA MAXIMA!".

Strop explodoval. Kolem Draca padaly obrovské kusy omítky a cihel. Tři muži se propadli o patro níž a přistáli jako hadrové panáky uprostřed obrovské hromady trosek. Ze zející díry nad Dracovou hlavou trčela prasklá trubka a uvolňovala spršku vody, která se mísila s prachem a vytvářela bahno, jež pokrývalo všechno kolem.

Jeden z mužů byl očividně mrtvý, rozdrcený pod těžkým dřevěným rámem postele, který spadl z místnosti nad ním. Další dopadl velmi špatně, nohu měl ohnutou do strany v pravém úhlu. Třetího neviděl. Zatímco ho Draco se zvoněním v uších pozoroval, muž se zlomenou nohou se s velkým úsilím začal vytahovat dopředu. S námahou se po něčem natáhl. Jeho hůlka, kterou Draco díky omráčenému mozku, zpozoroval právě ve chvíli, kdy se kolem ní mužova ruka sevřela.

Draco zvedl vlastní hůlku a poslal muži na hlavu cihlu. S odporným křupnutím se s ním spojila. Muž zasténal a vyplivl několik zubů, obličej měl pokrytý krví. Draco mu nechtěl dát čas, aby se vzpamatoval, zahlédl v sutinách těžce vypadající lampu a připravil se ji odpálit.

Někdo se ho zezadu ujal. S žuchnutím dopadl na podlahu a kutálel se. Třetí čaroděj mu klečel na zádech, hůlku přitisknutou mezi lopatkami. "Ani se kurva nehni!"

Draco ztuhl, mysl mu běžela jako o závod. Hůlku měl stále u sebe, ale jakékoli kouzlo, které by je mohlo včas zastavit, by se neškodně odrazilo od jejich dračí kůže.

"Zabij ho! ZABIJ HO!" křičel čaroděj se zlomenou nohou. "Každou chvíli se vrátí, musíme pryč!"

Hůlka se mu silněji zaryla do zad a on věděl, že má jen jednu vteřinu, poslední šanci před smrtí. Vymrštil beze slov kouzlo se vší silou, kterou dokázal sebrat.

Aqua eructo!

Lehká sprška vody nad nimi se změnila v přívalovou záplavu. Stříkala dolů silou vodopádu, udeřila muže naplno do obličeje a spláchla ho. Draco se s námahou postavil na nohy, kolena se mu pod tíhou vody, která se valila ze stropu jako stovky ohnivých hadů, podlamovala. Kašlal a dusil se, jak mu voda zaplavovala ústa a nos. Ve stoupající vodě u svých nohou zahlédl hůlku, kterou pravděpodobně ztratil v záplavě čaroděj, který se s ním utkal. Sehnul se a zlomil ji napůl.

"Sanen totalis!" Dracovi projela zády palčivá bolest. Zapotácel se a dopadl na ruce a kolena. Ve vodě kolem něj se hromadila krev a vzdálená část jeho já si překvapeně všimla, že je jeho vlastní.

Bylo to hodně krve. Voda byla v místech, kde se zvedala kolem jeho paží, sytě šarlatová a dál se měnila v růžové víry.

Otočil hlavu, aby našel útočníka. Chvíli mu to trvalo, vidění mu zastírala záplava, která se zažírala do okrajů.

Muž ležel na zádech ve stoupající kaluži vody, roztříštěnou nohu stočenou pod sebou. Vítězoslavně se podíval na Draca, zuby vyceněné proti bolesti.

"Myslíš, že mi odpustí, že jsem tě zabil, šmejde Smrtijedská?" "Ne," řekl.

"Jdi do prdele," odplivl si Draco a sesypal jim na hlavu celou budovu.

~

Draco se opět vznášel v nicotě. Smrt mu byla povědomá.

Povědomá, protože byla stejná jako včera, když se málem okludoval do neexistence. Tehdy ho to vyděsilo, ale jen proto, že to bylo doprovázeno ponížením, že ho Grangerová takhle vidí, ale tohle nebylo tak zlé. Teď se neměl čeho bát.

Pak si všiml, že něco slyší. Tiše mumlající hlas. Byla Grangerová zpátky s ním, ve smrti?

Ta myšlenka ho vynesla na povrch, protože by kurva neměla být mrtvá. Zbytek smyslů se mu vrátil a s ním i vědomí, že vůbec není mrtvý. Mrtví lidé necítili takovou bolest.

Roztáhl víčka a hned je zavřel před pronikavým bílým světlem nemocničního pokoje St. Munga. Poslepu nahmatal hůlku, aby světlo ztlumil.

"Jsi naživu. Skvělé." Byl to mužský hlas, ne Grangerové. "Počkej, zavolám léčitele."

Majitel hlasu odešel a on znovu otevřel oči. Když se přizpůsobily jasu, uviděl, že leží ve sterilní místnosti bez oken. Opatrně otočil hlavu a zjistil, že ho skutečně bolí krk spolu s každou jinou částí těla, a uviděl svou hůlku, která spočívala vedle mohutné kytice bílých lilií na nočním stolku. Nahlédl na kartičku a uviděl: "Brzy se uzdrav. Jakmile ti bude lépe, probereme tvůj dotyčný výpadek v úsudku. S láskou od Thea a Astorie" napsané Astoriinou úhledným rukopisem. Zachrčel a pak se rychle zarazil. Au.

Léčitelka vešla s deskami v ruce, Potter v patách. Draco se snažil zakrýt překvapení sarkasmem. "Čekal jsi nedočkavě u mého lůžka, že, Pottere?" Jeho hlas nezáživně zaskřípal.

"Tvoje matka je na cestě z Francie," řekla léčitelka hladce. Odznak na její hrudi ji identifikoval jako léčitelku Wiggins.

"Možná bys tu kvůli tomu nechtěl být," odpověděl Draco a podíval se na Pottera. "Bude hledat někoho, na koho by to svedla."

"Tohle je vážné, Malfoyi!" utrhl se na něj Potter.

Léčitelka Wiggins se mezi nimi rozhlédla a bezpochyby zvažovala riziko, zdali zasáhne. "Vlastně je to dost vážné. Pane Malfoyi, přijali jsme vás s rozbitou lebkou, dvěma propíchnutými plícemi, zlomenou páteří - vlastně toho bylo zlomeno docela dost - a těžkou ztrátou krve v důsledku ošklivé vykrvácivé kletby. Podél zad máte hlubokou ránu. Protrhlo to ledvinu." Chvíli se díval do desek. "A vy jste se utopil."

"Mám alespoň impozantní jizvu, která by se vyrovnala té ze předu?" Gestem ukázal na fialovou jizvu Sectumsempra viditelnou na holé hrudi. Potterův zářivý výraz se okamžitě změnil ve zkroušený a Draco si pomyslel, že už jen kvůli tomu pohledu to celé možná stálo za to.

"Jistě, že ano." Léčitelce to očividně nepřipadalo vtipné. "Ještě nejste vyléčený, pane Malfoyi. Ztratil jste hodně krve a hojení páteře trvá dlouho, dokonce i pomocí lektvarů. Zůstanete tu týden, možná i déle."

"Nemůžu." Draco zvážněl. "Musím jít. Grangerová mě bude brzy očekávat. Kolik je vlastně hodin?" Podíval se na Pottera, který pomalu vrtěl hlavou.

"Už dva dny jsi v bezvědomí, Malfoyi. Její projekt skončil."

Při té zprávě sebou bezděčně škubl a celé jeho tělo protestovalo. "Kurva. Ona mě zabije. Bude to tisíckrát horší než ti debilové dneska - ne, včera - předevčírem - kurva!" Pomyslel na to, že se na ten okamžik připravovala celý rok. A protože byl idiot, zařídil, že se bez něj nemohla dostat ani do Časové místnosti. Musela být šílená, když se neukázal.

"Řekl jsem jí, že tam budu. Řekl jsem, že..." Odmlčel se, když si všiml Potterova zvědavého výrazu. Zážitek blízké smrti nebyl záminkou k tomu, aby si s Potterem vyříkal srdceryvný rozhovor, připomněl si a uklidnil své myšlenky.

Pokusil se zvednout z postele, chtěl ji najít a vysvětlit jí to, ale bolest v zádech ho přemohla a zrak se mu zamlžil.

Léčitelka Wiggins zamávala hůlkou. "Nechci vás znehybnit, ale udělám to, pokud to bude potřeba." "Ne," řekl.

Draco na něj pohlédl, tvář bílou vztekem. "V téhle posteli nebudu ležet věčně. Namíříš na mě tu hůlku a já si tě najdu hned, jak se z ní dostanu."

"Dobrá, myslím, že jsme v pohodě, paní lečitelko. Nebude vám vadit, když si s Malfoyem promluvím o samotě?" Potter vyvedl otřesenou léčitelku z místnosti a zavřel za ní dveře. Otočil se zpátky k Dracovi a klesl do křesla u postele.

"Co se stalo? Dokončila časový obraceč?" Je v pořádku? Jak moc mě nenávidí?

"Šlo to perfektně." Potter pokrčil rameny, očividně zvyklý, že Grangerová dokáže nemožné. "Tonksová jí po tom, co jsme tě sem přivezli, dala vědět, že pro ni nepřijdeš. Ron s ní včera večer šel do Časové místnosti. Dovnitř samozřejmě nemohl, ale kouzlo se podle všeho povedlo. Ten starý Nevyslovitelný, myslím, že se jmenuje Puk, dokončil nastavení bezpečnostních opatření."

Draco přikývl a pocítil vůči Weasleymu nepříjemnou kombinaci vděčnosti a žárlivosti. Podíval se dolů, aby si Potter nevšiml, že ty myšlenky zatlačil zpátky za mentální hradby.

"Malfoyi." Draco zvedl oči k Potterovi, který se tvářil nesmírně rozpačitě při pomyšlení na to, co se chystá říct. "Proč jsi neodešel, když jsme odešli my ostatní?"

Draco, který očekával nějaké ocenění za to, že práci řádně dokončil, překvapeně zamrkal. "Někomu by ublížili."

"Ano, to jsem měl na mysli. Ublížili tobě." Draco nechápal. V jeho tváři se musel zračit zmatek, protože Potter naléhal dál. "Do nebezpečných situací nechodíme bez zálohy. Nehrajeme si na hrdiny..."

"Svatý Potter mě jistě neobviňuje z toho, že si hraju na hrdinu," vyprskl Draco. "Mě?" Ironie byla příliš velká, než aby ji dokázal pořádně vyslovit.

"Byli jsme děti, Malfoyi, vyrostli jsme! Alespoň já jsem vyrostl." Podíval se na své ruce. "Podívej, měl jsem Tonksové říct, aby tě od všech tak neoddělovala. Je to moje chyba, že to udělala. Všechny ty sólo mise... Vím, že tohle není tvůj první pobyt u Svatého Munga. Máme být tým."

Draco se musel hodně snažit, aby pod Potterovým upřímným pohledem udržel úšklebek na místě. "Pracuji sám. Rád pracuji sám. A dostal jsem se z toho, ne?"

"To sotva. Mysleli jsme, že jsi mrtvý. Bylo to... strašné. Celý dům na tebe spadl."

"No, ano. Udělal jsem to schválně."

Potter vypadal otřeseně, jako by si opravdu myslel, že se dům propadl nějakou podivnou nehodou. "Kdybychom se hned nevrátili, tak bys umřel."

Draco si náhle vzpomněl na mudlovskou rodinu a jejich sousedy. "Byl někdo zraněný? Tedy kromě těch, které jsem se snažil zabít."

Potter zavrtěl hlavou. "Zdá se, že jsi sousední domy nějak ochránil před vážnějšími škodami. Mudly jsme dostali ven, paměť jsme ji upravili hned na místě. Oficiálně je to výbuch plynu." Draco nevěděl, co to je, ale nehodlal se Pottera ptát na vysvětlení mudlovských termínů. "Co se týče podezřelých, nikdo nepřežil."

Alespoň kvůli tomu by se nemusel cítit provinile. Opřel si hlavu o polštář a na jeho tělo znovu dolehla únava.

Potter vstal. "Až se uzdravíš, chci slyšet celý příběh. Ale myslím, že opravdu odejdu dřív, než přijde tvoje matka."

Draco se slabě usmál a oči se mu zavřely. Během několika vteřin usnul.

~

Následující týden se nesl ve znamení bolesti a ospalosti. Svého zacházení s léčitelkou Wiggins začal litovat už třetího dne, kdy vyšlo najevo, že se mu její kolegové rozhodli pomstít.

Probudil se z mrtvolného spánku a zjistil, že na něj jedna ze sester nepříjemně shlíží. Než stačil zareagovat, levitovala s ním, převrátila ho ve vzduchu a bez okolků ho upustila zpátky na lůžko po přední straně. Sykl bolestí, když se jeho bolavá žebra dotkla měkkého povrchu.

"Je čas vyměnit vám obvazy," řekla sestra radostně.

"Tohle je krutý a neobvyklý trest," zasténal do polštáře.

Kromě nesoucitných léčitelů byl Draco nucen snášet i zdánlivě nekonečnou řadu návštěv. Nejhorší byla jeho matka. Hleděla na něj v kamenném tichu, zatímco on se chabě pokoušel vysvětlit, že se ve skutečnosti nesnaží nechat zabít. Pak mu přikázala, aby dal výpověď, což Draco chladně odmítl, a rozčileně odešla a zamumlala něco o tom, že si domluví schůzku s vedoucím oddělení.

Varoval Tonksovou, když později ten týden přišla do jeho nemocničního pokoje, ale její vlasy jen ztmavly do fialova, když mu sdělila, že jí není třeba připomínat, aby nechodila na schůzky se svou tetou.

"Ale má pravdu. Přidělím ti partnera. Dozvěděla jsem se," - "Díky moc, Pottere," pomyslel si Draco, "že neumíš hrát s ostatními pěkně. Zbytečně riskuješ. Ignorovala jsem to, protože - a nejsem si jistá, jak ti to říct slušně, takže to neudělám - nikdo jiný s tebou opravdu nechce pracovat. Ale upřímně řečeno, je zázrak, že jsi v téhle posteli neskončil už stokrát, a já nebudu mít na svědomí, jestli se to stane znovu."

Draco, který už byl na misích zraněn, se zamračil. "Pracuji sám, Tonksová."

"Mrtvý mi k ničemu nebudeš. Doporučuji ti, abys to bral jako vzrušující příležitost k osobnímu růstu. Potter a Weasley se nabídli, že se tě prozatím ujmou."

"Ale ne! Kromě toho Jorkins nikdy..."

"Pořád tě budou držet mimo pozornost veřejnosti, jestli chceš. " Mávla rukou, jako by na tom nezáleželo.

"Nakonec se navzájem zabijeme. Přece si nemyslíš, že to bude fungovat!"

"Potter si zřejmě myslí, že ano. Weasley... se k té myšlence blíží." Zvedla se k odchodu. "Odpočiň si. Příští týden tě chci vidět v kanceláři. Vymyslím něco zábavného pro váš první společný úkol."

Draco při jejím odchodu zíral do stropu. Nejdřív Grangerová, teď Potter a Weasley. Kdy se jeho život tak zahltil Nebelvíry?

Zahnal myšlenku na Grangerovou tak rychle, jak přišla. Od příjezdu do nemocnice ho bolest zaměstnávala natolik, že skoro ani nepotřeboval používat okluzor. Ale jakmile tento pocit začal odeznívat, uvolnil místo dalším: studu, když si vzpomněl na své zhroucení před Časovou místností, pocitu viny, že ji zklamal, a dalšímu pocitu, který nebyl ochoten pojmenovat, když si vzpomněl, že ho nenavštívila; že mu neposlala vzkaz. Ne že by si to zasloužil. Ale přesto.

Tu noc se mu zdálo o vlnitých hnědých vlasech a smutných očích, které ho tiše pozorovaly pod tlumeným modrým světlem Oddělení záhad.

Budu moc ráda za všechny komentáře a hvězdičky.
Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila.

3168 slov