,,Chudák Tajemný...''
Zašeptala jsem a rukou přejela po hřbetě knihy na níž byl obrázek může. Byl vysoký, krátké černé vlasy budily jakýsi mě neznámý pocit. Vypadal vznešeně a byl vznešený. Jeho duch byl totiž lev. Král zvířat.

Myslívala jsem si, že lev je král zvířat. Až teď vím, že to není tak úplně pravda. Člověk nemusí být lvem, stačí mít jen lví srdce. A král je na světě.

,,Bujná srst se vlnila ve vzduchu, když král uháněl líbeznou namodralou krajinou.'' Nastala tichá odmlka, písmo na stránce pro mě již bylo nečitelné. 

Dargština, jazyk svovody. Kličky. Nepřeložitelné a milióny let staré písmo, které uměli číst jen vyvolení. A já byla vyvolená. Stejně jako kdysi ty.