Pondělí 15. dubna 1912 kolem 3 hodiny ráno

Draco pomalu plaval směrem k záchranným člunům, které viděl ve velké dálce. Už byl naprosto vysílený a uvědomoval si, že to možná nezvládne. Děsilo ho, že kolem sebe viděl samá mrtvá těla. Záchranné vesty by byly udržely přeživší pasažéry na klidné hladině oceánu dlouhé hodiny, ale ledová voda je postupně zabíjela. Všichni vypadali jako přízraky, nikdo už nevolal o pomoc. To ticho bylo horší než hrůzostrašné výkřiky, které bylo slyšet ještě před několika minutami. Čluny, které ještě před nějakou dobou svítily jasnými olejovými lampami do dáli, nyní zůstávaly skryté v temnotě. Ještěže Draco nevěděl, co za tím stojí. Mnozí z těch, komu se podařilo zachránit ve člunech, se totiž báli, že topící se masa přeživších se na ně vrhne, přetíží člun a strhne ho pod vodu, a tak raději světla ve člunech pozhasínali.

Draco chtěl volat o pomoc, ale z úst se mu dral jen neslyšný šepot. „Bože, pomoz mi," prosil. „Pomoz mi. Pomoz mému Harrymu. Prosím."

Nejednou spatřil, že jeden z mrtvých námořníků má na krku píšťalku. Strhl mu ji a co nejsilněji zapískal. Hororové ticho proťal ostrý hvizd. Draco akci opakoval znovu a znovu a znovu. Za chvíli uviděl, že se jeden z člunů obrací a míří směrem k němu. Nová naděje mu vlila do žil další adrenalin, a tak dokázal uplavat opět několik metrů směrem ke člunu. Za několik minut už si ho osazenstvo loďky všimlo a nasměrovalo člun přímo k němu.

Člun byl poloprázdný a bylo vidět, že posádka měla z nálezu dalšího zachráněného radost. Pomohli Dracovi nahoru a zabalili ho do teplé deky.

„Prosím, ještě se musíme vrátit pro mého přítele, tamtím směrem," ukázal. Byl si naprosto jistý, že ukazuje správně, ale i tak trvalo dost dlouho, než Harryho našli. Kvůli množství mrtvých těl a trosek nebylo možné veslovat, člun se spíše pomalu prodíral kupředu.

Harry ležel stále ve stejné poloze, jako když ho Draco opustil.

„Vždyť už je mrtvý," řekl muž, který před chvílí pomohl Dracovi do člunu.

„Prosím, dovolte mi ho vzít do člunu, je jen v bezvědomí." Draco si byl jistý, že kdyby Harry zemřel, pocítil by to. Měl svou intuici, které neměl důvod nedůvěřovat, a tentokrát žádné varování nepřicházelo. Mohl by být osud tak krutý, že by ho připravil o nejdražší bytost na světě bez varování?

Lidé ve člunu se ihned rozdělili na dva tábory – jedni by byli ochotni vzít Harryho tělo do lodě i s minimální nadějí na oživení – stejně je člun nevytížený. Jeho kapacita byla šedesát pět míst, nebyl zaplněný ani z poloviny. Druhá skupina lidí se však mrtvého těla bála natolik, že razantně odmítala přijmout ho do lodi.

„Jestli ho nevezmete s sebou, nebudu tu ani já," vyhrožoval Draco.

„To je ovšem chlapče tvoje rozhodnutí," řekl jeden z mála mužů, kteří v člunu byli.

„Já to myslím vážně!"

Draco se vymotal z deky a znovu skočil do ledové vody. Než přežít bez Harryho, to tu raději umrzne po jeho boku. Chytil se znovu desky a díval se na Harryho zsinalý obličej. Nemohl zjistit, jestli žije, ale stále ho neopouštěla naděje. Najednou cítil, jak ho znovu někdo zezadu chytil a silné paže ho vytáhly zpět do člunu.

„Řekl jsem, že bez něj nikam nejdu," odsekl trucovitě.

„No vždyť jo," ozval se nějaký ženský hlas. Byla to ta sympatická buclatá dáma, která mu vždycky fandila.

„Slíbila jsem tady mladýmu bednu whisky a sto dolarů, když ho vezme," zasmála se povzbudivě.

Muž sice nevypadal příliš nadšeně, ale společně s dámou pomohl Dracovi vtáhnout Harryho do člunu. Draco si ho přitáhl těsně k sobě a snažil se předat mu co nejvíc tělesného tepla, kterého se mu ale samotnému nedostávalo. Byli oba zachumláni do jedné deky, která byla už dost promočená, jak do ní Draco dvakrát vlezl úplně mokrý. Dáma mu půjčila teplou čepici a šálu. Draco všechny suché části oděvu, jež získal, ovinul kolem Harryho. Snažil se na něj aspoň dýchat. „Vydrž, prosím, Harry, lásko moje." Za několik minut vyčerpáním usnul, pevně přitisknutý k Harrymu.

Harry, prosím, vydrž, lásko naše. A vy taky, milí čtenáři, už se blížíme do finále. Draco, díky, jsi úžasný. Ale to všichni víme.