Sobota 13. dubna 1912 dopoledne

Celé sobotní dopoledne strávili Harry a Draco v posteli. Nemluvili, jen se jeden druhého těsně dotýkali a užívali si vzájemné přítomnosti. Harry by byl rád zjistil, co Draca v den jejich prvního setkání trápilo.

„Jsi šťastný?" zeptal se Harry.

„Ano, jsem." Znělo to upřímně.

„Ten tvůj problém už tě netrápí?"

„Nemám žádný problém." Z netrpělivého hlasu Harry vyčetl, že Draco o tom stále nechce mluvit. Určitě to ale není tak bezvýznamná záležitost, jak se jeho přítel snaží předstírat. Natolik už ho poznal, aby věděl, že by neplakal pro nic za nic. Draco se uměl ovládat a to, že ho přistihl přemoženého smutkem, muselo něco znamenat. Ale co? Harryho zraňovala jeho nedůvěra a obával se tajemství, které skrývá. Provedl snad něco zlého či ilegálního? To mu přišlo nemožné, Draco na něho působil jako velmi čestný a dobrý člověk. Chce ublížit někdo jemu? Tato varianta mu přišla daleko pravděpodobnější. Kdyby mu to jen prozradil! Pak by Harry mohl nalézt způsob, jak mu pomoci.

---

Sobota 13. dubna 1912 odpoledne

Odpoledne se opět ponořili do zábavy, kterou parník nabízel hostům první třídy. Navštívili tělocvičnu, která byla vybavena mnohými inovacemi: byl tu elektrický kůň a elektrický velbloud, napodobující skutečný pohyb jízdy na zvířecím hřbetu; dále cyklistický trenažér a veslařský trenažér, boxovací pytel a vzpěračský stroj. Hodiny, kdy měli do tělocvičny přístup muži, byly přísně oddělené od časů vyhrazených ženám. Na cvičící dohlížel tělovýchovný lékař.

Harry i Draco se především snažili zapůsobit jeden na druhého. Oba byli ve sportu dost zdatní a prozkoumávali dovednosti toho druhého. Obzvlášť Harry pociťoval naléhavou potřebu dokázat Dracovi, že ho alespoň v něčem předčí, stále si pamatoval svou prohru v plavání, o kterém se domníval, že je to jeho nejsilnější stránka. O to větší měl radost, když nad Dracem zvítězil ve vzpírání. Draco sice vypadal, že si z prohry nic nedělá, ale posléze div neroztrhal boxovací pytel, s jakou vervou se do něj pustil. Harry od něj nemohl odtrhnout oči. Blonďák, celý zpocený a rozcuchaný, agresivně útočící na nebohý vak, vypadal neodolatelně.

„Když jsi takový silák, uzvedl bys i mě?" škádlil ho Draco cestou do své kajuty v první třídě, kterou se rozhodli využít kvůli soukromé koupelně.

„No jasně," zasmál se Harry sebevědomě. Zvedl Draca ze země, vzal ho do náručí a přenesl ho přes práh. Položil ho do široké postele a vklouzl k němu.

„Máš to tady daleko lepší než já. Proč vlastně nepřespáváme u tebe?"

Draco se zamračil. „Potřebuješ ke štěstí luxusní ubytování?"

Harry nechápal, čím se Draca dotkl.

„Samozřejmě že ne. Jen je tady prostě víc místa a koupelna. Líbí se mi to tady, ale určitě to není něco, bez čeho bych se neobešel. Nikdy jsem prostě tak krásné věci neviděl, na rozdíl od tebe, tak si jich chci užít, to je všechno."

Dracův obličej se topil v melancholii.

„Řekl jsem něco špatně?" Harry se snažil po celou dobu brát ohledy na Dracovy city, ale jak má vědět, co se druhému muži honí hlavou, když mu to sám odmítá prozradit?

Draco mlčel. Jak má Harrymu říct, že tohle všechno je jen pozlátko, že je ve skutečnosti bez peněz a velmi se stydí mu to přiznat?

Odešel beze slova do koupelny, čímž vzal Harrymu veškerou naději, že by tam mohli být spolu. Když viděl, jak se jeho přítel ve své kajutě cítí stísněně, už se k tématu nevracel a smířil se s tím, že se na noc opět vrátí do maličké kajuty ve druhé třídě na postel, která byla pro dva prostě příliš úzká.

Rychle se umyl, vděčný za možnost využít soukromé koupelny, a snažil se Draca rozveselit. Nedalo to příliš práce; jakmile opustili jeho kajutu v první třídě, už se zase choval rozpustile jako malý kluk. Běhal po točitých impozantních schodištích a nevynechal jedinou příležitost vtisknout Harrymu polibek, když nikdo nebyl v dohledu.

Před večeří si ještě stihli vyzvednout peníze, které Harry každý den vyhrával v sázce na to, jak daleko Titanic dopluje následující den. Dařilo se mu to propočítat ze všech účastníků hry nejlépe a všichni ho za to obdivovali. Harry byl rád, že měl díky sázkám aspoň nějakou hotovost, když už za něj všude platil Draco. Doufal, že mu to bude moci splatit; porovnání jeho vlastní a aristokratovy finanční situace bylo pro něj dost ponižující. Byl by mnohem raději, kdyby byl Draco stejně chudý jako on sám.

Milí přátelé, jsem zpět. Na dovolené jsem začala psát letní výzvu 2022, drabbles na vybraná slova. Jak jinak – Drarry. Příběh se jmenuje Cesta z letiště a je to letní oddychovka.