Čtvrtek 11. dubna 1912 dopoledne

Harryho překvapila prudkost, se kterou mu Draco začal polibky oplácet. Doslova drancoval jeho ústa, Harry se skoro nemohl nadechnout. Draco ho také velmi pevně držel, jako by se bál, že ho chce opustit. Tiskl se na něj celým svým tělem, spoutával ho končetinami, nedovoloval mu ani na chvilku se odtrhnout. Harry si nebyl jistý, kam až by bylo vhodné zajít, ale zdálo se, že Draco nezná žádné hranice. Harry za žádnou cenu nechtěl udělat něco, co by se jeho příteli nelíbilo. Zdálo se mu, že si bere víc, než mu přísluší. Jako by na hostině pil nejdražší víno, které možná vůbec nebylo určené pro něj. Nechtěl být potrestán za nějakou chybu, kterou učiní z nevědomosti.

„Co bys chtěl?" zeptal se bezradně.

Blonďák se nevěřícně uchechtl. „Nedávám ti to dost najevo? Tebe chci."

Harrymu se rozbušilo srdce. Udělal by pro Draca cokoliv, ale tohle bylo spíš privilegium pro něho samotného. Postupoval pomalu, aby mohl kdykoliv přestat, kdyby si to Draco rozmyslel. Harryho pořád ještě neopouštěla nedůvěra, že jde jen o nějaký rozmar bohatého aristokrata, který hledá pouze povyražení. A i kdyby? Harry byl připraven využít této příležitosti. Koneckonců vůbec ho nezná. Dracovo chování bylo pro něj nečitelné. Spojovala je jen vzájemná přitažlivost, nebo v tom bylo něco víc? Harry slyšel v Dracově jednání volání o pomoc a byl připraven mu ji poskytnout ve všech podobách. Pomalu rozepínal knoflíčky na přítelově košili. Nemohl se na jeho obnaženou bělostnou hruď vynadívat. Na několik vteřin se zastavil a jen Draca pozoroval. Ten už ale opravdu potřeboval pomoci a dal to Harrymu dost okázale najevo. Harry něžně líbal Dracův hrudník a dál se nechal vést tam, kde to Draco vyžadoval. Slyšel jeho zrychlený dech a po chvíli velmi tlumené sténání. Na moment se střetl s Dracovýma očima, aby se ujistil, že postupuje správně. Dracův pohled už byl velmi rozostřený a ústa mírně pootevřená, jindy bledé líce měl teď celé zrůžovělé. Harrymu připadalo, že vypadá rozkošně. Najednou si s mírným úlekem uvědomil, že v jeho kajutě není koupelna a že za žádnou cenu nechce přivést to okouzlující stvoření do trapné situace... a tak okusil, co se mu právě nabízelo...

---

Ležel s hlavou položenou na Dracově hrudi a snažil se vyčíst z jeho dýchání a tlukotu srdce, jestli je spokojený. Draco mu jemně vískal vlasy. Otočil Harryho obličej k sobě a dojatě přejel prstem po jeho lehce potřísněném rtu. Byl si dobře vědom ohleduplnosti, se kterou pro něj Harry všechno konal. Draco se za sebe velmi styděl, že Harryho takto svedl. Nikdy nic takového dříve neudělal a jeho zkušenosti s Diggorym by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Co si o něm Harry pomyslí? Ale Draco to musel udělat. Ne proto, že by se nemohl ovládnout. Ne proto, že se opět potřeboval vymezit proti svazujícím konvencím, i když to rovněž mělo svůj význam. Především si chtěl Harryho k sobě připoutat. Ve své situaci, ze které nebylo úniku, se k němu upnul a Harry se stal středobodem jeho malého vesmíru. Teď se děsil toho, zda předčasná intimita Harryho spíše neodradí.

------

Ozval se gong ohlašující oběd ve druhé třídě a Draco se prudce napřímil. Neuvědomil si, že už je tak pozdě.

„Musím jít."

Harryho srdce vynechalo úder. Jen ho využil a teď ho odkopne, vrátí se do své společenské třídy a k Harrymu už se nebude hlásit. Ale i tak to za to stálo, pomyslel si vzdorně. Draco se před zrcadlem oblékal a vůbec netušil, co se Harrymu honí hlavou. Konečně byl se svou vizáží jakžtakž spokojený a zamířil ke dveřím. Lehce políbil Harryho do vlasů. Pohlédl do jeho očí, které byly nyní zastřené smutkem. Dracovi to došlo. Takže nic nepokazil? Neodehnal Harryho od sebe?

„Nechci přijít ani o minutu s tebou," řekl něžně. „Teď pozvu zase já tebe."

Harryho obličej se rozzářil jako jarní sluníčko. Draca dojímala čitelnost citů jeho přítele. Cítil se s ním bezpečně. S Harrym bylo vše jasné a čisté. Byl jako projekty, které rýsoval – spolehlivý, funkční, efektivní, bez zbytečných kliček – dokonalý.

Draco se mi trochu vymkl kontrole, nezlobte se prosím na něj. Nezdá se, že by to Harrymu vadilo :-)

V příští kapitolce se podíváme opět za Narcissou do první třídy.