Došla jsem ke Screamovi, chytila jsem ho pod krkem a vyzvedla. Scream na mne vyděšeně vytřeštil optika a snažil se dát moje serva pryč.

"Máš štěstí, že tě mám ráda, jinak bys už byl mrtvý. Vážně štěstí, že tě miluje."

Scream mě stále nechápavě sledoval. Najednou se ozvala Selena.

"Mami? Co to děláš?"

"Seleno nepleť se do toho a ty si koukej vzpomenout. Dala jsem ti dvě nápovědy a netvrď mi, že sis toho nevšiml."

"Čeho?"

Dostal to ze sebe hodně těžce. Musela jsem zavrčet.

"U Prajiskry, mechové jsou vážně tak natvrdlí."

"O čem to mluvíš mami?"

"Ještě slovo Seleno a nepřej si mě."

Vrčela jsem a ona se vyděšeně přikrčela. Jako kdo jsem se to chovala? Podívala jsem se na Screama a znovu zavrčela.

"Jak se jmenovala?"

"Kdo?"

"První láska. Chci jméno."

"Kendare?"

"A?"

Nechápal to. Třásl se strachy.

"To nemyslis vážně? Mám ti to snad do té palice vmlátit, aby ti to došlo?"

Začal sebou kopat jenom, aby unikl z mého sevření. Zavrčela jsem.

"Přestaň nebo to bude horší."

"Mami přestaň! Bolí ho to!"

Měla mlčet. Mlčet!

"Seleno! Mlč!"

Jakmile začala plakat, došlo mi, koho připomínám. Megatron. Můj pohled zjihl a pustila jsem ho.

"Jestli se hneš, zastřelím tě, jasné?"

Zavrčela jsem na něj. Vzala jsem Sel do náruče a začala ji utěšovat. Scream si přiložil servo ke krku a začal nasávat vzduch. Znovu jsem se podívala na Sel, která se zeptala.

"Proč jsi to udělala?"

"Protože si po dobrém nevzpomněl a mne vážně nebaví být zticha."

Stále se na mne nechápavě díval. Zeptala jsem se ho.

"Jak zněly ty nápovědy, které jsem ti dala?"

Začal přemýšlet.

"A jak se jmenuje tvoje Sparkmate?"

Zornice se mu zúžily šokem. Konečně!

"Už ti to došlo? Nebo tě mám vážně flaknout?"

Vstala jsem a došla k němu se Sel v náruči.

"To nemůže být pravda."

"Může a je."

"Celou tu dobu jsem to měl pod 'nosem'."

"Ona ti to chtěla jednou říct, ale ty jsi ji okřikl a ublížil jí."

Nechápavě se zamračil, pak mu to však došlo a začal opakovat.

"Ne, ne, ne, ne."

"Ale jo."

"Kde je?"

"Na stromě, naposledy jsem ji viděla jak sleduje západ slunce."

Chytila jsem ho před tím než odešel.

"To co se tu stalo si necháme pro sebe všichni tři, jasné?"

Sel jen přikývla a Scream též. Všichni tři jsme se rozešli ke stromu, který byl prázdný.

"Mne z ní trefí."

"Kde je teta?"

Podívala jsem se na Selenu a odpověděla.

"To bych taky ráda věděla."

Rozhlížela jsem se, když moji pozornost přilákala Selena.

"Mami?"

"Ano?"

"Od kdy mají keře oči?"

"Cože?"

Sel ukázala na keř, ze kterého šlo vidět jeden pár žlutých očí. Přitáhla jsem ji k sobě a vyděsila se.

"Screame?"

Podíval se na mne, a následně na keř. Oba jsme udělali krok zpět. Z keře se najednou ozvalo zavrčení a vykoukl z něj čumák. Scream jen potichu zašeptal.

"Vlkobot."

"Kendare, kde jsi, když tě potřebuju."

Za námi se ozvalo další zavrčení a objevili se další vlkoboti.

"Jsme na jejich území."

Zašeptal a došel ke mně. Jak se dostali na Zemi? Selenu jsem si přitáhla ještě blíž a zašeptala.

"Jsme v háji."

Vlkobot před námi na nás vyskočil, avšak těsně před námi se mu do krku zakously ostré denty a jedním stiskem ho zabily. Vykřikla jsem, protože jsem se lekla. Kendare vyplivla tělo alfa samce a otočila se na zbytek. Zbylí vlkoboti se na ni sesypali až nebylo vidět nic než jejich těla.

"Kendare?!"

Uslyšela jsem silné zakňučení a zmizení uvnitř vřavy. Vlkoboti na kraji se přestali bít a udělali krok zpátky. Kendare vystartovala a začla zabíjet jednoho po druhém. Se Screamem jsme to zděšeně sledovali. Po chvíli jsem pískla, abych si přilákala Kendařinu pozornost. Zabila posledního a podívala se na mne.

"Je to v pořádku."

Mrskla ocasem a vyplivla tělo mrtvého vlkobota. Zkusila jsem k ní přijít blíž, ale nespokojeně zatřásla hlavou a udělala krok dozadu.

"Klid, to jsem já."

Kendare se v sebeobraně přikrčila a napla svaly. Rychle jsem zvedla serva do obranného gesta a začala mluvit konejšivým hlasem.

"Ššš to jsem já, ty mě nepoznáváš? Jsem tvoje kamarádka."

Bohužel pro mne se sice trochu uvolnila, ale stále mě propalovala nedůvěřivým pohledem.

"Nemám zbraň, neublížím ti. Jsem Kvena, znáš mě už několik vornů a několikrát si mi zachránila život."

Natáhla se ke mně, aby očichala mé servo. Natáhla jsem ho k ní, aby mohla.

"Nikdy bych ti neublížila, ani já, ani moje Sparkling, ani tvůj Sparkmate."

Při slově Sparkmate sebou škubla a slabě zavrčela. A sakra.

"Dobře promiň, ale máme tě rádi, tak se vrať, prosím. Chci si promluvit. Musíš cítit, že se tě nebojím, že tě mám ráda, tak se mi vrať kamarádko."

Všimla jsem si, že se jí zorničky stáhly do normálu a úplně uvolnila svaly.

"Hodná, mám tě ráda jako sestru, vrať se."

Začaly mi pomalu stékat slzy, které jsem nedokázala zastavit.

Kendare si sedla, ale zůstávala ve své polo podobě. Asi to pro ni bylo lehčí schovávat tak emoce.

"Vím, že tě to bolí, tak prosím neutíkej, ale on si vzpomněl. Došlo mu jaký byl hlupák a myslím, že se ti chce omluvit. Budu tady kdybys mě potřebovala, ale vyslechni ho. Prosím."

Podívala se na Screama. Pak se otočila a rozešla se do lesa.

"Chováš se jako malá. To ti ublíží, když ho jenom vyslechneš?"

Podívala se na mne pohledem, který mi říkal, že ještě není připravená.

"A kdy budeš? Od doby, co si na Nemesis ses tomu vyhýbala. Sakra jsi femme, postav se tomu čelem, neutíkej od problémů. Nedělej tu samou chybu jakou jsem udělala já. To že před problémem utečeš, ti nepomůže, naopak všechno to jenom zhorší. Už jednou o tebe přišel, to chceš, aby o tebe přišel znovu?"

Sledovala mě. Potom pohledem sklouzla za mne, zavrčela a přikrčila se. Otočila jsem se. Z křoví vyskočil vlkobot přímo na Sel a povalil ji k zemi.

"Seleno!"

Vytáhla jsem luk a šíp a namířila.

"Nemůžu vystřelit, můžu ji trefit. Kendare prosím pomoz."

Kendare se prohnala kolem mne a svalila ze Seleny toho vlkobota. Ta se zvedla a s pláčem běžela ke mně.

"Mami!"

Odhodila jsem luk a doběhla k ní.

"Ššš jsem tady, neplakej."

Podívala jsem se na Screama, který stál jak přimražený. Když v tom jsem uslyšela, jak Kendare zakňučela po tom, co ji vlkobot kousl do břicha a následně jím byla odhozena.

Rychle jsem popadla luk a na toho vlkobota vystřelila šíp. Bohužel se šípu taktak vyhl a vystartoval po mně.

Scream, který se už vzpamatoval, vystřelil na toho vlkobota. Otočil se na něj a vyskočil. Kendare se rychle vyškrábala na nohy, pomocí křídel se odrazila a odhodila Screama, takže se jí vlkobot zakousl do krku.

"Kendare!"

Začala bolestně kňučet. Už mě ten vlkobot štval, tak jsem zamířila, vystřelila a trefila ho do jiskry. S kňučením pustil Kendařin krk a spadl mrtvý na zem. Kendařino tělo se proměnilo a ona se začala dusit energonem.

Se Sel jsme k ní doběhly.

"Sakra, ztratila mnoho energonu, bude zázrak, jestli přežije."

Začala jsem jí léčit krk. Selena stála u mne. Čišel z ní strach. Strach o Kendare. Bohužel ta začala vykašlávat energon.

Scream celý v šoku k ní doběhl a klekl si vedle ní. Chytil ji za hlavu, sklonil se k ní a začal brečet.

"Ne, ne, ne. Tohle mi neděj. Kendare."

Poslouchala jsem ho, ale starala se o Kendařin krk. Pak jsem se podívala na dceru.

"Sel natrhej nějaké listy."

Selena odběhla natrhat listy. Scream celou dobu šeptal.

"Kendare neumírej. Omlouvám se, že mi to nedošlo. Celé ty vorny jsem ti tím tolik ubližoval. Promiň. Promiň."

Selena mi přinesla listym

"Šikulka, teď si vezmi můj nůž a z toho vlkobota mi přines jeden plech, ve kterém bude dost energonu."

Začala jsem listy přikládat na ránu a doufala, že se léčí. Selena mezitím došla pro energon.

"Kendare."

Scream pořád dokola šeptal její jméno. Selena přinesla plech, ve kterém byla tuna energonu a podala ho Screamovi.

"Nakrm ji, jinak nám tady umře"

Řekla jsem Screamovi, ale ten nebyl ničeho schopný, tak si to Sel vzala zpátky a začala Kendare krmit sama. Ta naštěstí přestala plivat energon a naprosto bez vědomí o realitě pojídala energon. Když jsem dodělala svoji práci, poznamenala jsem.

"Teď už jen, aby se najedla a bude v pohodě. Pojď Sel jdeme si lehnout o kus dál, ať tihle dva mají taky soukromí."

Se Selenou jsme se vydaly k jednomu stromu, u kterého jsme si lehly.