29.

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Chytili jsme nějakého mecha, který měl nejspíš něco společného s matčinou onehdou smrtí. Výslech přinesl z části ovoce. Řekl nám, že si ho někdo najmul, aby mámu zabil. Nic víc nevěděl.

Čekala jsem na tátovi rozkazy. Bohužel těsně před tím než jsem rozkazy dostala, Darko toho mecha zabil, pak odešel. Chvíli jsem se ještě dívala na mrtvého mecha, pak jsem se rychle vydala za Darkem.

"Darko, můžeme si promluvit?"

"A o čem Sel?"

Teprve teď si šavli od energonu schoval. Dívala jsem se mu do rudých optik.

"Proč si ho zabil?"

"A proč ne? Už nám stejně byl k ničemu."

"Řekl nám, co jsme chtěli. Měli jsme počkat na rozkazy."

"A proč? Tvůj otec by stejně vydal povel ho zabít. A buď by ho zabili vehiconi, já nebo matka."

"Chováte se jako Sparkling všichni. Svého otce bych pochopila, i tvoji matku, ale proč ty?"

"Protože mě to baví? Znáš mě už od narození a nevíš, že mě zabíjení baví?"

"Vím to, ale nechápu to."

"Co je těžkého pochopit na tom, že někoho zabíjení baví? Dyť i mou matku baví zabíjet a té to chápeš. Tak proč né u mne?"

Poslední větu zavrčel a zhrbil se do mé výšky. V tu chvíli se mi vypnulo všechno myšlení a já řekla větu, jež jsem říct nechtěla.

"Protože tě miluju."

"Cože?"

Vypadlo z něj po dlouhé době. Musela jsem ho tímhle slušně dostat. Sklopila jsem pohled. Cítila jsem, jak se na mne šokovaně díval, když se na rovnal do plné výšky. Byl o dvě hlavy vyšší jak já.

"Jak dlouho?"

"Dlouho, ale rodiče to neví."

Myslela jsem to vážně. Milovala jsem ho už ode dne, kdy naši partu táta rozdělil. Tehdy jsem poznala, že Darka skutečně miluju.

Zase se zhrbil, jemně mi vzal bradu do digit a donutil, abych se na něj podívala. Zadívala jsem se mu do optik. V těch mých musel vidět jen strach.

Chvíli se mi díval do optik, pak opatrně přiložil svoje rty na ty moje. Políbil mě! Stuhla jsem šokem, ale pak jsem polibek prohloubila. Obmotal serva kolem mého pasu a přitáhl blíž k sobě. Dala jsem mu serva kolem krku. Takhle jsme se chvíli líbali, než se odtáhl a zašeptal.

"Taky tě miluju."

"Jak dlouho ty?"

"Nevím."

Sledoval mě, pak však bezradně zavrtěl hlavou a zopakoval to slovo. Vzala jsem jeho obličej do serv a zašeptala.

"To nevadí."

Opět mě políbil. Pravým servem chytil to moje, sundal ho a propletl naše digity. Druhé servo mi dal za krk a přitáhl si mě ještě blíž, že by se mezi nás už nic nevešlo. Bohužel se k nám začal někdo blížit, tudíž jsme se odtáhli.

"Promiň."

Zašeptala jsem, a pak na něj začala křičet.

"Chováš se jako idiot! Právo zabít ho měl jen můj otec!"

"Právo zabít ho měl každý!"

"Ne, můj otec velí a tudíž mě máš poslouchat!"

"Tebe budu poslouchat až TY budeš velet lodi!"

"Jsem jeho dcera, poslouchat mě budeš tak jako tak!"

Dala jsem mu dost silnou facku. To servo chytil a zavrčel mi do obličeje, čímž ukázal ostré denty.

"Opravdu to chceš riskovat? V žilách mi koluje predaconí CNA, myslíš, že je moudré mě provokovat?"

"To ti může být jedno a pusť moje servo!"

"Nebo co? Půjdeš si stěžovat za tatínkem?"

"Ne."

Kopla jsem ho a shodila na zem. Bohužel mě stáhnul s sebou. Jakmile jsme dopadli, shodil mě pod sebe a ke krku mi přiložil čepel jeho šavle. Zavrčela jsem a zahlédla vehicona, který odešel a radši nás ignoroval.

"Se mnou si není radno zahrávat."

Zavrčel. Zvedl se, schoval zbraň a odešel. Rychle jsem vstala a doběhla ho.

"Promiň, já jinak nemohla."

"V pořádku. Jen si nechtěla, aby na to někdo přišel."

Zasmál se a pokrčil rameno. Tenhle mech byl opravdu zajímavý. Během chvilky změnit náladu, neumí jen tak někdo. Musel to zdědit po tetě.

"Kdyby otec zjistil, že tě miluju, neskončilo by to dobře pro nikoho."

"Otec by z toho nejspíš dostal mrvolu, a pak by mohl vychodit důlek v pokoji, jak by byl nervózní."

Zasmál se. Vzala jsem ho za servo a on mi ho stisknul. Taky jsem se zasmála a dívala se na něj

"Možná tvůj, můj by nás zabil oba."

Rozhlédla jsem se, jestli nikdo nejde, pak jsem jej políbila. Uchechtl se, ale polibek mi opětoval. Propletla jsem s ním digity a přála si, aby ta chvíle neskončila. Bohužel pro mne se odtáhl a zašeptal.

"Tohle bude naše malé tajemství."

Přikývla jsem. Naposledy stisknul moje servo, pak jej pustil a odešel. Smutně jsem se za ním dívala, i když moje jiskra jásala. On mě miluje.

Ano je to tu! Zase píšu 😂😂😂 snad se líbilo

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro