Uplynulo mnoho dní od rautu. Od chvíle, kdy se mladý důstojník Deathclaw rozhodl, že chce do našich řad. Megatron to po dlouhém jednání s generálem schválil a on se stal důstojníkem na Nemesis.

Vídala jsem se s ním každý den. Stali se z nás přátelé a náš vztah se pomalu rozvíjel v něco jiného. Hlubšího. V lásku. Bylo to zvláštní, ale byla to pravda.

Po nějaké době jsme se stali milenci a já si uvědomovala, co je jinak. Megatron si ani jednou nevšiml, že je něco jinak. Navíc do pokoje chodil tak málo, že to nemohl ani nijak zaznamenat.

S Deathem jsem trávila čas, především v noci. Měli jsme pokoj, který mi před několika lety ukázal Soundwave, když jsem s Megatronem nechtěla sdílet lože.

Šla jsem k němu a usmívala se. Vždycky jsem se na to velmi těšila. Bylo to úplně jiné než s Megatronem. Párkrát jsem zahnula, pak jsem vešla do pokoje a sedla si na postel. Ještě tam nebyl.

Po chvíli se otevřely dveře a on vešel. Usmála jsem se na něj. On se pousmál a dveře se za ním zavřeli.

"Asi...ahoj?"

"Ahoj."

Vstala jsem a vydala se k němu. Celou dobu se usmíval a já taky. Byla jsem s ním šťastná, i když jsme se vídali tak málo.

"Tak...měli jsme si pokecat nebo co?"

Pokrčila jsem rameny a dívala se mu do těch rudých optik. Někdy jsem se v nich jen ztrácela.

"Hm....tak co třeba si povídat?"

Pousmál se a díval se na mne.

"Můžeme. Sedneš si ke mně?"

 "..jo jasně."

Šel ke mně blíž a sedl si vedle mne. Usmála jsem se na něj.

"O čem si chceš povídat?"

"Hm.....hoď sem nějaké téma...prosím."

"Proč já?"

"Nebo...třeba řekni o sobě víc než vím."

"A co tě o mně zajímá?"

"Hele...tak...bude mě zajímat vše, co řekneš."

Musela jsem se zasmát.

"Tak se ptej."

"Ehm...třeba...máš nějaké tajemství?"

Zarazila jsem se. Nenapadlo mě, že se na tohle zeptá. Po dlouhém váhání a přemýšlení nad odpovědí, jsem řekla.

"Každý máme tajemství."

"To...je pravda a trvalo ti to dlouho, to říct."

"Zamyslela jsem se nad odpovědí."

"Aha...chápu já celou dobu přemýšlel, jak rozjet tuto konverzaci."

Uchechtnul se nad tím. Musela jsem se zase zasmát.

"Co tě dál zajímá?"

"Sranda by byla...kolik že máš nejlepších přátel tady? Teď nevím, jestli jsi mi to vůbec říkala nebo ne."

"Tři."

"Aha...hm...nechceš se projít?...nebo co ráda děláš?"

Vstala jsem a sedla si mu obkročmo na klín. Ne že bych se nechtěla projít, ale bála jsem se, že by zjistil pravdu.

"Tak...to je moc fajn."

Pohladila jsem ho po tváři a zašeptala.

"Chci tě."

Začali jsme se zase líbat a začal mne hladit po bocích. Zavrněla jsem mu do rtů a dál ho líbala. Dravě mne líbal a po chvíli se odtáhl, ale dál mne hladil po bocích. Usmála jsem se a sundala mu hrudní kryt. Ušklíbnul se a dal ruce k sobě.

"Teď povedeš ty."

Usmála jsem se, tohle neměl říkat. Otevřela jsem mu port, abych viděla jeho chloubu a začala ji hladit. Začal sténat a dál se na mne díval. Usmívala jsem se a pokračovala. Sténal a celou dobu se na mne díval.

"Jsi na řadě."

Usmála jsem se a slezla z něj.

"Víš....nevím, jestli se mi dneska chce."

"Tak ahoj."

Vydala jsem se ke dveřím.

"To jako vážně?"

Podíval se na mne.

"Jo."

"Hele...příště slibuji...dobře?"

Usmál se na mne, pak se zeptal.

"Nechceš někam aspoň jít?"

Zavrtěla jsem hlavou, přišla k němu a políbila ho.

"Hm...no když o to tak prosíš."

Uchechtnul se a začal mne líbat. Spolupracovala jsem a užívala si to. Líbal mne a po chvíli mne shodil na postel a zase se uchechtnul. Usmála jsem se na něj.

"Se ti to líbí až tak jo?"

Vstal a lehl si nade mne. Pak to dopověděl.

"Jak moc se ti líbím?"

"Hodně."

Pohladila jsem ho. Zase se zeptal.

"A jak moc..."

Sundal mi horní kryt a projel mi rukou po prsu.

"...mě chceš?"

"Hrozně moc."

Zašeptala jsem sladce.

"To je...bylo roztomilý, jak jsi to řekla."

Začal mi hladit jedno prso.

"Moc tě chci."

Šeptala jsem a bylo mi jedno, že jsem vdaná. Tenhle mech uměl něco, co můj Junxier ne.

"Dobře...ale pak se půjdeme projít...jinak se tu unudím skoro k smrti."

Uchechtnul se a stáhl mi spodní kryt.

"Hodně moc mě chceš?"

"Chci, ale nebudu potom chtít někam chodit."

"Škoda...ale v pohodě."

Políbil mne a servama pomalu sjel níž. Spolupracovala jsem s ním a zavrněla. Líbal mě a začal mě tam hladit. Vzdychala jsem mu do rtu a nehorázně si to užívala. Pokračoval a vášnivě jsme se líbali. Pohladila jsem ho po hrudi. Přestal, sedl si a ušklíbl se. Zakňučela jsem.

"Copak ?"

Opřela jsem se o ruce a dívala se na něj.

"Proč mě zkoušíš?"

"Jak to myslíš?"

Pohladila jsem ho.

"Proč mě zlobíš? Chvíli to vypadá, že mě fakt chceš a v tu druhou už tolik ne."

"Jen vypadá...ale opak je pravdou."

Pousmál se a ušklíbl. Usmála jsem se.

"Miluješ mne?"

"To je zatím tajné...jestli ano nebo ne."

"Proč mi to nechceš říct?"

"Protože chci...a možná ti to řeknu třeba za chvilku."

"Kolik ti vlastně je?"

Usmála jsem se na něj sladce.

"Proč se ptáš? Moc tě to zajímá? A víš, že jsi moc roztomilá?"

"Chci vědět kolik let jsme od sebe a nevím, nikdo mi to nikdy neřekl."

"To jak ses před chvílí usmála bylo roztomilé moc...a je mi...29 asi už ani moc teď nevím."

"Aha a kolik bys typoval mně?"

"Hm...tak mezi 17 a 19...dělám si srandu tak na...20 že by?"

Musela jsem se zasmát.

"Děkuji za kompliment, ale ne, jsem starší."

"Škoda...ale vypadáš na 20...fakt."

"Děkuji, snažím se si udržet stále stejný vzhled."

Položila jsem si hlavu na jeho nohy.

"Upřímně...jde ti to..."

Přitáhnul si mne k sobě. Usmála jsem se na něj.

"Jsi jediný mech, který mne poslouchá."

"Hold nemám nic jiného na práci...a ani mě to nevadí, když se můžu k mluvení přidat."

Usmála jsem se a pohladila ho. Pak jsem si sedla a políbila ho. Chvíli nic nedělal, ale pak mne začal dravě líbat. Líbala jsem ho, pak jsem se jimi přesunula na jeho krk. Trochu zasténal. Odtáhla jsem se.

"Budu hádat...furt na to čekáš, že?"

"Už mě trochu znáš."

Pohladila jsem ho a lehla jsem si k němu.

"Hm...takže teď...nebo až zítra?"

"Teď."

"Příště to bude rychlí, chceš-li."

Kývla jsem a políbila ho

"Pa."

Začala jsem nandavat kryty. Byla jsem sice sobecká.

"Ty už jdeš?"

"Co bych tu dělala?"

Usmála jsem se a hledala hrudní kryt. Sedl si a ukázal na místo, kde ležel můj hrudní kryt.

"Nevím...ale sám tu být nechci."

"Díky, ale budeš muset."

Líbla jsem ho na tvář a usmála se.

"A...nemůžu jít s tebou?"

"Promiň, musím za lordem na můstek."

"Jasně....a nevíš, jestli mě nesháněl někdo?"

"Netuším."

Pohladila jsem ho po tváři.

"Sejdeme se zase zítra."

"To bude dlouho, než bude zítra."

"Tak později večer?"

Usmívala jsem se.

"Jo....to beru..."

"Budeš už tady?"

"Nevím...ale jo myslím, že jo."

Políbil mě taky na tvář. Usmála jsem se a odešla za Megatronem na můstek.