Kendare stála na můstku, opřená o zeď, a nepřítomně hleděla na stěnu. Myšlenkami se toulala u událostí, jenž se za poslední dny staly. Dokonce i přeslechla otázku svého vlastního syna. Její myšlenkový pochod byl však přerušen přibíhajícím vehiconem.

"Pane, kolem lodi lítá nějaký Predacon!"

Snad všichni na můstku se zděsili. Kendare však jako by do sebe dostala bleskem. Odrazila se od stěny, servem odstrčila svého syna tak silně, že dostal ránu od zdi, a hnala se chodbami Nemesis na přistávací plochu.

Když na ni doběhla. Spatřila skupinu vehiconů, jak mířili na Predacona, který lítal v malých kruzích nad Nemesis.

"Skloňte zbraně vy mozek-postrádající bytosti!"

Vehiconi se na ni jako jeden otočili, ale zbraně nesklonili. Kendare na ně zavrčela, a když se jimi prodírala, jednomu drápy rozervala hrdlo. Vehiconi to pochopili jako varování a stáhli se.

Kendare s úsměvem došla na konec přistávací plochy a sledovala, jak Predacon klesá, co nejníže to jde. Pak se transformoval a dopadl do podřepu. Mech se narovnal a usmál se na Kendare rošťáckým úsměvem. Rozpřáhl serva a pomalu se k ní rozešel.

"Chyběl jsem ti?"

Kendare se jen zasmála a skočila Ressovi kolem krku. Než ji však stihl objetí opětovat, Kendare mu přelezla na záda a položila mu bradu na hlavu.

"Nečekala jsem tě tady tak brzo."

"Ále. To víš. Na naší lodi nemáme takovou zábavu, jako vy. Viďte, Lorde Megatrone?"

Megatron stál ve dveřích a podezíravě si Resse měřil. Ress nyní neskrýval své predaconní rysy. Mohutná křídla držel pozvednutá a ocas mu nehybně ležel u nohou.

Kvena si ho bez výrazu měřila od hlavy až k patě a opět ji překvapovala ta podoba, mezi ním a Kendare. Bylo to, jako by někdo vzal Kendare, vytvořil její kopii a tu pak předělal na mecha.

"Rád bych si s mou sestrou popovídal o samotě, pokud dovolíte."

Pronesl Ress posměšně. Než však Megatron odpověděl, Ress, i s Kendare, přepadl přes okraj. Megatron, Kvena, Scream a Darko překvapeně vyvalili optiky. Najednou však měli problém udržet se na místě. Kendare s Ressem proletěli přímo před krajem plošiny a každý mávl křídly, když jimi byli nad plošinou. Vehiconi bohužel náhlý silný poryv větru neustáli.

---

Kendare s Ressem přistáli na louce daleko od Nemesis. Oba si vypnuli vysílačku hned, co se transformovali. Nyní spolu seděli v trávě a povídali si, křídla vystavená Slunci. Spíše Kendare vyprávěla.

Vyprávěla Ressovi o jejím životě od doby, co ji unesli, až po dobu, co se znovu setkali. Za celou tu dobu byl její hlas stálý, bez emocí. 

Celou tu dobu se psychicky připravovala na to, že jakmile dokončí její příběh a podívá se na Resse, uvidí v jeho obličeji opovržení, znechucení, odletí a nechá ji tam zase samotnou.

Když však skončila a podívala se na něj, neviděla na jeho obličeji známku po znechucení. Místo toho tam viděla tu něhu, se kterou se na ni díval pokaždé, když se jako dítě zranila. S něhou, sní se ona dívala na něj, když se on jako dítě zranil.

Ress ji celou dobu poslouchal. Tak dlouho si o ní myslel, že je mrtvá. Že její vyhaslé tělo někde reziví, zatím co jemu se dostává všechny péče. A když Kendare skončila a podívala se mu do optik a viděla tu něhu, Ress se k ní naklonil a objal ji.

Zabořil ji hlavu do ohybu mezi krkem a ramenem, jako to dělal, když byl malá youngling. Kendare ho po chvíli napodobila. Toto gesto si vyvinuli jako malí. Navzájem si tak vyjadřovali podporu.

Seděli takhle dlouho. A seděli by i déle, kdyby se jim nad hlavou neozval hrom. Jak Kendare, tak Ress překvapením nadskočili a stáhli se navzájem do trávy. Další úder hromu přehlušil jejich smích.

Vstali a oprášili ze sebe trávu. Kendare se podívala na nebe. Mraky byly uhelnatě černé a kousek od nich se objevil blesk. V jeho těsném závěsu se ozval hrom. Kendare roztáhla křídla a jedním mohutným úderem se zvedla ze země. Ress ji následoval. Jediná stopa po jejich přítomnosti byly malé krátery, které po nich zbyly.

Kendare rychlostí blesku vletěla do mraků, prohnala se jimi a zase vyletěla ven na druhé straně. Tady po bouřce nebylo ani stopy. Kendare se zastavovala a údery jejich křídel rozháněla mraky. Ress se k ní za chvíli přidal.

Jen tam tak poletovali a sledovali, jak blesky protínají tmavé mraky stříbrnými 'stužkami'. Nikdo nic neřekl.

"Hej brother!"

Kendare melodický hlas se roznesl nad mraky jako neviditelná mlha. Ress se na ni zmateně, ale se zájmem v optikách podíval. Jako malí si často navzájem zpívali.

Kendare:
"There's an endless road to rediscover."

Ress se usmál a přiletěl ke Kendare blíž. Kdyby se na ně teď někdo podíval, řekl by, že vidí dva milence.

Ress:
"Hey sister! Know that water's sweet but blood is thicker."

Oba se s těmi rošťáckými úsměvy rozletěli skrze mraky. Opět si připadali jako ty malé děti, co neznaly tu krutou stránku světa.

Kendare:
"Hey brother! Do you still believe in one another?"

Ress:
"Hey sister! Do you still believe in love? I wonder."

Both:
"Oh, if the sky comes falling down, for you. There's nothing in this world I wouldn't do."

Ress:
"What if I'm far from home?"

Kendare:
"Oh brother, I will hear your call! What if I lose it all?"

Ress:
"Oh sister, I will help you out!"

Both:
"Oh, if the sky comes falling down, for you. There's nothing in this world I wouldn't do."

Kendare:
"Hey brother! There's an endless road to redisover."

Ress:
"Hey sister! Know that water's sweet but blood is thicker."

Both:
"Oh, if the sky comes falling down, for you. There's nothing in this world I wouldn't do."

Ress:
"What if I'm far from home?"

Kendare:
"Oh brother, I will hear your call! What if I lose it all?"

Ress:
"Oh sister, I will help you out!"

Both:
"Oh, if the sky comes falling down, for you. There's nothing in this world I wouldn't do."

---

Už dávno za sebou nechali černá mračna. Kendare a Ress přistáli na okraji skály a oba si přehodili nohy přes její okraj. Se spokojenými úsměvy na tvářích.

Tohle jim chybělo. Potřebovali si připomenout, jaké to je, nevnímat svět a soustředit se jen jeden na druhého.

"Takže... Nechci nějak rušit naši šťastnou náladu, ale ráda bych věděla tvůj příběh."

Kendare se na Resse otočila se zvědavostí v hlase, a když viděla, jak mu úsměv zvadl na rtech, přisunula se blíž k němu a položila mu hlavu na rameno. I když byl Ress Kasanova s velkým egem, pod tou narcistickou maskou se skrývala osoba uzavřená do sebe. Oba dva byli takoví. A již v raném věku se ji naučili schovávat.

"Když tě zajali a odtáhli, byli jsme s rodiči na policii, aby tě našli. Jenže oni nás odehnali s tím, že jsi byla vybrána pro zvláštní projekt,  a že oni do toho nesmí zasahovat. Tolik jsem se naštval, že jsem jednomu policistovi hodil židli na hlavu.

Od té doby jsem se ještě více uzavřel do sebe, ale pro společnost jsem byl stále ten věhlasný Kasanova, jehož zájem se ubírá k mechům. Přestal jsem spávat u sebe v pokoji a spal jsem u tebe v pokoji. Rodiče se mi snažili pomoct, ale poslat mě s tím k psychologovi mi fakt nepomohlo.

Ve škole jsem se zdržoval sám, ale pak k nám přestoupila Denny. Až s ní jsem se nějak... Zlepšil. Denny mi hodně pomohla a dokonce se k nám přestěhovala. Po základce jsme oba šli na vojenskou školu. Denny, ale šla jen proto, aby mohla být se mnou.

Když jsme nastupovali do druhého ročníku, přišel za námi nějaký vědec. Tehdy jsem ho neznal, ale kdyby ano, roztrhal bych ho na kusy. Byl to Shockwave."

Kendare zalapala po dechu. Kdesi hluboko doufala, že její bratr si nemusel podstoupit taková muka, jako ona. A tak jen tiše poslouchala.

Chtěl po nás, abychom mu předvedli, co umíme. Že prý ten nejlepší přestoupí do speciální jednotky. Vyhrál jsem to. Všechno jsem vyhrál, všechny jsem překonal. Ale to byla chyba. Shockwave si mě na druhý den odvedl. Co se dělo u něj v laboratoři si dokážeš představit.

Když už byla moje přeměna hotová, vědci mě vzali a vedli mě do sálu, aby mi vpíchli další injekci. Ale já v polovině cesty zdivočel a všechny je roztrhal. Pak jsem se proměnil a s laboratoří udělal krátký proces. Shockwave jako jediný utekl.

Probral jsem se až několik dní na to, zrovna v den začátku války. Nejdříve jsem žil v divočině, učil se ovládat své schopnosti. Když jsem se to naučil, přidal jsem se k Decepticonům.

Rychle jsem to vytáhl vysoko. Všichni se mě báli. Jednou na sólo misi jsem přistihl nějakého mecha, jak mě sleduje. Byl malý, snad stejně vysoký jako já teď od pasu po ramena, možná menší. Nejdříve jsem si myslel, že je to youngling, ale byl to dospělý mech.

Byl skoro celý bílý, jen některé místa byly trochu tmavší a pleťovější. Na rameni měl Autobotí znak. Měl velké, modré optiky plné strachu. Nezajal jsem ho. Nechal jsem ho být. Tehdy jsem nevěděl proč. Ale tehdy jsem taky nevěřil na lásku na první pohled.

Uběhl týden a já byl zase na sólo misi. A zase mě sledoval ten malý, roztomilý bot. Ještě stále nevím, jak se to seběhlo, ale začali jsme se scházet. Co druhý večer jsme se scházeli u jezera a povídali si. Jednou jsem přišel, odhodlán, že mu vyznám své city.

A on tam stál, usmíval se na mě a ve měsíčním světle se mu leskl jeho zlatý zub. Ten pohled mi vyrazil dech. Celý nadšený jsem k němu přišel a zeptal se ho, proč je tak nadšený, nedokázal stát v klidu na místě.

Do dnes si pamatuji, přesně slovo od slova, co mi řekl: "Ressi! Tomu bys neuvěřil! Víš, jak jsem ti říkal o Gensovi?! Dneska jsme se dali dohromady!"

Byl jsem šťastný a zničený zároveň. Popřál jsem mu to. A... Heh... On se mi začal omlouvat. Omluvil se mi za to, že mi tím zlomil jiskru a já jen stál a hleděl na něj, jako by to byl bůh!

Od toho dne se náš vztah jen zlepšil. Ale... Jednoho večera nepřišel. Stál jsem tam zmatený. Než jsem uviděl ten hustý, velký sloup kouře. Poprvé po dlouhé době jsem použil svou Predaconní CNA. Prohnal jsem se lesem a vběhl přímo do vypáleného tábora Autobotů.

A první, koho jsem viděl, byl Akairo. Ležel tam v objetí fialového mecha, dvakrát tak většího jako on. A i ten mech byl mrtvý. Prošel jsem celý ten tábor. Žádný oheň mě nedokázal zastavit. A nenašel jsem žádné přeživší. Vrátil jsem se zpět k Akairovi a tomu mechovi. Ještě tu noc jsem je všechny pohřbil. Akaira jsem nechal v Gensově náruči. Přišlo mi špatné, je od sebe oddělit.

Na druhý den jsem už vyhledal tu skupinu Decepticonů, co zničili ten tábor. Přidal jsem se k nim. Velel jim zkušený generál, ale na mě neměl. Za tři dny jsem shodil kamerový záznam a zabil ho ve spánku. Převzal jsem velení lodi, ujal se titulu generála a nechal povraždit všechny cony, kteří se podíleli na zpustošení Akairova tábora.

"Těsně před exodem jsme nabírali nové rekruty. Vrátil jsem se k masce Kasanovy. Procházel jsem je a hádej kdo tam nebyl. Denny si to stála v řadě, s cigárem v puse a naprosto nejevila zájem o okolí. Zacpal jsem jí digitou cigáro. Už se po mně chtěla ohnat, ale když mne poznala, byla v tu ránu ve dveřích MÉ lodě a přivlastnila si místo druhého zástupce.

"Po exodu jsme se toulali po vesmíru. Pak naši vědci zaznamenali nějaké zvýšené něco a my našli Zemi. Ihned jsem si tuhle planetu zamiloval. A jako důkaz jsem naši loď pojmenoval po jedné z lodí z lidského filmu. Pak už to znáš."

Ress se smutně usmál a sledoval, jak vlny bijí o skály. Kendare nevěděla, co dělat. Jestli se smát, nebo bratra litoval. Nakonec to skončilo bitkou o to, z koho se stane větší chodící trávník.