Stála jsem na úpatí kopce a sledovala, jak Megatron s Optimem Primem a jejich rodinami stojí u hrobu dvou femme. Jedné, která je dala dohromady a druhé, která si vzala život, aby zabila vraha své přítelkyně. Po Megatronově boku stáli jeho nová Junxie Zita a 21léta dcera Selena se svým přítelem Darkscreamem a jeho otcem Starscremem. U Optima stála jeho Junxie Kim a jejich nejstarší syn Blue.

"Shadow?"

Otočila jsem se na přítelkyni, která se vracela z mise.

"Hotovo?"

"Ano. Už je neohrozí."

Kývla jsem a znovu se podívala na zhluk Cybertroňanů. Akorát už odlétali a odjížděli na základny. Povzdechla jsem si a otočila se.

"Vrátíme se, Fern by měl přijít na oběd."

"Proč ho trpíš, Shadow?"

"Protože nemám na vybranou. Může rozhlásit, kdo jsme. Zapomněla si?"

"Bohužel se na to zapomenout nedá."

Fern miloval, když mne a Dark mohl trápit. Byl si vědom, že ho můžeme zabít, kdy se nám zamane, a proto nás držel v šachu. Věděl moc informací o nás dvou.

Dostali jsme se do jeskyně, ve které jsme žily už půl vorna. Půl vorna od smrti Kveny a Kendare.

Naše jeskyně měla vchod a pár metrů za ním se dělila na dvě slepé uličky. Každá jsme si vzala jednu a zabydlely se v nich. Měly jsme tu vše, co jsme potřebovaly. Nábytek, energon i něco jako koupelnu.

Ve svém "pokoji" jsem měla postel, stůl, nějaké fotky a zrcadlo. Pokaždé když jsem se do něj podívala, neviděla jsem tu fialovou femme, kterou jsem před půl vornem byla. Ne, viděla jsem šedivou femme. Femme se zelenýma optikama. Slzy se objevily, aniž bych si všimla. Vzpomínky mně zaplavily jako vodopád.

"Je tu někdo?! Shadow! Dark!"

Fern? To už bylo tolik? Utřela jsem si slzy a šla ho pozdravit.

"Ferne."

"Má krásná Shadow, jak se dneska máte?"

"Krásně, jen ty si mi nechyběl."

"Ach. To se mě dotklo. Kde máte svoji přítelkyni?"

"Dark? Asi se šla proletět."

Jako obvykle. Vždycky, když měl Fern přijít, se úplnou náhodou zdejchla. To je jí podobné.

"Tak co máme dneska k obědu?"

"Energonovou polévku, dáš si?"

"Té vaší nikdy nepohrdnu?"

To jak mi podlézal, mě vytáčelo. Věděl, že jsem se znovu nevdala, nikoho jsem nechtěla a to mu, podle něj, hrálo do karet.

Nandala jsem mu do misky a podala mu polévku. Vzal si ji, ale když jsem se otočila, že si dojdu taky nalít, mě chytil za boky a přitáhl k sobě.

"Pust mě!"

Jedno jeho servo úplnou náhodou zabloudilo k mému rozkroku a zřejmě by mi chtěl i sundat spodní kryty, kdybych se neotočila a nedala mu facku. Jakmile mě pustil, vzdálila jsem se.

"Tohle nezkoušej."

Zavrčela jsem na něj. On se jen zvedl a odešel. Uklidila jsem a sedla si na židli. Najednou dovnitř vletěla Dark a přiběhla ke mně.

"Udělal ti něco?"

"Ne, pokusil se, ale nevyšlo mu to."

"Díky Prajiskro."

Objala mě. Vstala jsem, vzala květiny a šla se projít. Došla jsem k hrobům a podívala se na ně.

"Ach Hyllo, kéž bys mi mohla poradit, co mám dělat."

Zašeptala jsem a položila květiny na její hrob. Jiskru jsem měla napadrť. Moc dobře jsem si vzpomínala, co mi to udělalo.

Flashback
"Shadow!"

Otočila jsem se na Dark. Byla celá vyplašená.

"Uklidni se a řekni mi, co se děje."

Zhluboka se nadechla. Jakmile se uklidnila, řekla.

"Megatron se chce znovu oženit."

Jiskra mi vynechala několik úderů. Neuběhlo ani půl vornu a on se už chtěl ženit?

"S kým?"

"Zita."

Kývla jsem a odešla do pokoje. Zitu jsem pochopila. Před Kveninou smrtí, ji požádala, aby nedovolila Megatronovi udělat nějakou pitomost. Zhroutila jsem se na postel a propukla v pláč. Nikdy mě nenapadlo, že by se ti dva vzali.

"Je mi to líto Shadow."

Dark ke mně přišla a objala. To zoufalství, co jsem v jiskře cítila, mě donutilo jednat. Dark znala termín, tak jsme jim poslaly svatební dar. Dar, který by nečekal nikdo. Dar, po kterém jsem měla co dělat, abych přežila. Smaragd Stínů.

V ten svatební den jsme tam byly a viděly jejich reakci. Zita se rozbrečela a Megatron se po všech rozhlédl.

"Kdo to poslal?!"

Nikdo se nepřihlásil. Smaragd se v Megatronovích servech rozzářil a tehdy to bylo naposledy, co jsem spatřila Hyllu. Dívala se na novomanžele. Megatron se ji zeptal.

"Kdo to poslal?"

"Dcera Primova."

Zita se na ni nevěřícně podívala.

"To není možné. Vždyť ta je mrtvá."

"Myslíte?"

V tu chvíli se Hylla podívala naším směrem a zmizela. Stejně tak i my odešly.
End flashback

Megatron se Zitou spolu vládli Nemesis, ale Zita byla rozhodnutá, že jestli se Kvena někdy vrátí, Megatrona se vzdá. Věděla jsem, že se nevrátí, aspoň jsem v to věřila.