5.

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Vyjít ze stínu a vrátit se k rodině? Ano to byl můj sen. Sen, o který jsem přišla. Sen, který zemřel společně s mojí minulostí.

Teď padám na dno a nevím, co dělat, nebo jak se z něj zvednout. Dno. Tak známé a přesto mne nenáviděné. Nejsem na dně prvně a určitě ne naposled.

Rodina. Co je to rodina? Každý ji vidí jinak. Někdo jako rodiče, někdo jako Sparkmata a Sparkling. Já ji vidím jako všechny, co mám ráda. Ty, které jsem opustila, abych je ochránila a teď za to pykám.

---

Ráno jsem se probrala se smíšenými pocity. Jako každé ráno. Pokaždé, když jsem se podívala na zeď s fotkami, viděla jsem jen vzpomínky. Špatné, ale i dobré.

Vstala jsem a vyšla z pokoje. Dark stála u plotny a něco vařila. Jen jsem mlčky kolem ní prošla a vyšla na světlo. Bylo krásně. Už mi ukázala svůj objev. Černý kámen, Obsidián. Souhlasila jsem, že jí ho pomůžu dát do kosy, jenž nosila všude s sebou.

Nyní byla kosa opřená o random kámen a Obsidián se v ní zaleskl. Postavila jsem se venku na kraj skály a rozhlédla se. Bylo to zvláštní, všude takový klid. Transformovala jsem se a odletěla. Měla jsem cíl.

Hyllyn hrob mne přivítal v celé své kráse. Sedla jsem si k němu a zamyslela se. Po chvíli kousek ode mne přistál nevítaný host. Můj pohled se zaměřil do jeho rudých optik. Jen tak stál a čekal. Byla jsem první, kdo promluvil.

"Co chceš?"

Jen se ušklíbl. Dost mi ho připomínal. Byl mu podobný a presto odlišný. Prohlédl si mne, pak odpověděl.

"Viděl jsem tvoje dvě Sparkling."

Bodlo mne u jiskry. Jak rychle to na mne vybalil? A co čekal, že udělám?

"Máš krásnou dceru a syna."

Hned jsem věděla, že neblafuje. Postavila jsem se a udělala krok k němu.

"Ani se jich nedotkneš, jinak..."

"Jinak co? Když mne zabiješ, může jim ublížit někdo z mých vojáků."

"Jsi hajzl Ferne!"

"A ty zase krásná femme Shadow."

"Lichotky ti nepomůžou."

Snažil se mi lichotit už několik měsíců. Sledoval mne pohledem a hledal moje slabiny. Bohužel pro mne, on ty moje už našel. Mé Sparkling.

"Co chceš za to, že jim neublížíš?"

"Chci tebe za svoji Junxie."

Věděla jsem, že neblafuje. Chtěl mne a několikrát to už zkusil, vždycky bez úspěchu. Ale teď mne měl dokonale v šachu.

Kdybych řekla ne, ohrozil by moji dceru a syna. Optiky mi plály hněvem. Nevěděla jsem, co říct, ne-li jak se z toho vymluvit. Potřebovala jsem čas.

"Dej mi čas na rozmyšlenou. O nic jiného ani nežádám."

"Dobře, dostaneš jeden den. Zítra v tuhle dobu mi buď dáš odpověď, nebo se tvoji Sparkling nedožijí večera."

S tím taky odletěl. Jen jsem se skácela na zem. Tohle bylo moc. Dark jsem to říct nemohla, nepochopila by to. Tohle rozhodnutí bylo na mne.

Po chvíli jsem vstala a transformovala se. U jeskyně jsem přistála a vešla. Dark ani kosa nebyly nikde k nalezení. Asi se letěla proletět. Klasika.

Čekala jsem do večera, pak jsem odletěla. Přistála jsem na lodi, kam jsem se už vracet nechtěla. Nemesis, ani Black Pearl nebyly jediné lodě v okolí.

Šla jsem k prvnímu pokoji. Vehiconi si mne nevšimli. Znala jsem to tam a rychle našla svůj cíl.

V pokoji byla sama. Divila jsem se, asi byl její Sparkmate na misi. Spala tak klidně, jako by před necelým půl vornem nebyla válka. Byla to pořád ona. Chvíli jsem nehnutě stála u jejího lůžka, pak jsem jen v tichosti odešla.

V následujícím pokoji byl malý mech. Byl roztomilý, když spal. Přišla jsem k němu a opatrně jej pohladila po hlavě. Jen něco zamumlal a spal dál.

Odešla jsem z jeho pokoje a šla do mne známé místnosti. Vešla jsem a hned mne něco překvapilo. Byl sám. Jeho Junxie byla určitě na lodi, ale nebyla s ním v posteli. Podívala jsem se na místo vedle něj. Bylo ustlané. Tak jsem jej ustlala, než jsem odešla.

Podívala jsem se na mecha spícího na své půlce. Byl tak krásný, jako tehdy, když jsme spolu strávili první společnou noc.

Slzy se objevily tak rychle, že jsem to ani nepostřehla. Odešla jsem jak z pokoje, tak z lodě. Oni byli vše, co jsem měla a nebyla jsem připravená na jejich smrt.

Následujícího rána jsem doletěla k hrobu. Fern tam už čekal. Došla jsem k němu. Jen si mne prohlédl.

"Takže? Jaká je tvoje odpověď?"

"Ať je po tvém. Vezmu si tě."

Radostně se usmál. Ještě toho dne jsme se s Dark nastěhovaly na jeho loď, Dying Gull. Dark ničemu nerozuměla a já ji to vysvětlovat nechtěla.

Naštěstí jsem do svatby nemusela spát s Fernem, takže jsem měla pokoj jen pro sebe.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro