Na Aráji čas utíká rychle, jo, opravdu rychle. Vlastně už utekla půlka školního roku, a co všechno se změnilo? Hodně jsem se sblížila se Sarin, aktuálně jsme nejlepší kamarádky a připojila se k nám ještě jedna Arájka, která má fakt dlouhé jméno: Zikarimaluvisava, zkrátka jsme ji říkali Zita. A s Meshem jsem si také začala rozumět. 

     Mesh si našel taky partu kamarádů a musím říct, že dva druháci jsou sakra pěkní. Dokonce tam je jeden cybertroňan, který je taky fešák. Tajemstvím tedy nebude důvod, proč jsem začala chodit na jejich tělocvik, samozřejmě jen fandit, ale když hrajou bez triček, (Arájové nosí oblečení), zjišťuji, že jejich rasa není špatná. 

     Jsem ráda, že jsem překonala sama sebe, a dokázala se začlenit. Miluju to tady! 

     Jen tak mimochodem v Arájské historii není ani zdaleka tolik debilních jmen jako u nás. 

     No a teď se pojďme věnovat hodině jazyka, kde se učíme zacházet s šiframi. Záhady a kódovaná vysílání mě baví luštit. Psali jsme test a mně se nedařilo zjistit posledních pár slov. Poté mě oslnilo světlo z okna, nejprve jsem si pomyslela, že to bude slunce, jelikož Aráj má dvě hvězdy. Pak mi došlo, že v tuto hodinu je to nesmysl, ale měla bych se spíše soustředit na test, tohle vyřeším později. Zamyslela jsem se, když v tom jsem si všimla na své lavici textu ,,Vyslanec přilétá z oběžné dráhy."

     Joo - to je konec té věty. Zapsala jsem ji do datapadu, a pak mi došlo, že mám buďto halucinace, nebo mi někdo napovídal. Jelikož jsem měla test hotový, sdělila jsem to kantorovi a pozorovala, jak vyučující jde k oknu. Rozhlížela se, a pak se něčeho hrozně lekla. S tím, že vykřikla: ,,U Midase!" Pak otevřela okno, podívala se dolů, kde už nikdo nebyl. Poté se vrátila ke svému stolu a pronesla, že jí asi není moc dobře. A tímhle hodina skončila.

     Další na řadě byl můj oblíbený tělocvik. 

     Seděla jsem se Sarin na lavičce, opírala jsem si bradu o svou dlaň a pozorovala jsem můj oblíbený klučičí tým, jak hráli proti sobě lubapal.

(arájská skupinová hra 7v7, kdy se jeden tým snaží dostat míč do kruhové brány, která je umístěna 3m nad zemí. S tím, že jakmile se protější tým dotkne míče, musí jim ho předat. Klíčem je tedy nahrávat si, spolupracovat a dostat míč přes celé hřiště do brány. Klíčová součást této hry je tedy i taktika. Hra není úplně nekontaktní.) 

     Ovšem dnes jsem se náramně bavila. Mesh dostal loket, takže jsem se mu jako správná kamarádka vysmála. A jeden pohledný kluk od nás ze třídy, Briar, se chytnul s tím cybertroňanem z druháku, jménem Ray. No jo no, oproti Arájům máme stavbou těla celkem výhodu. 

     Náhle si Briar sundal tričko a mohla jsem se začít kochat. Ale to jsem ještě nevěděla, že dojde za Rayem, a začne se do něj navážet, že to není fér, protože je silnější. Ray mu na toto odpověděl: ,,Nemůžu za to, že jsem lepší než ty. Už jsem  se tak narodil." 

     A vznikla ostrá hádka, to mou pozornost přitáhlo ještě víc. Dokonce začala bitka. ,,Bitka! Bitka!" když v tom přišel učitel a oba je odtrhl.. škoda. Po skončení hodiny jsem cestou z tělocvičny potkala Briara, který se mě optal na to, co si o něm myslím. Vykoktala jsem odpověď:

"Co bych si o tobě měla myslet?" (Asi na mě bylo vidět, že se stydím.) Briar to nejspíš neřešil a pokračoval v otázkách, k mé radosti.

"Všiml jsem si, že chodíš na naše tělocviky, asi ne jen tak," nadhodil.

     Zareagovala jsem: "To, že se dívám, nevadí, ne?"

"Samozřejmě, že ne," usmál se na mě. "Já se taky rád dívám na hezké dívky." 

     V tento moment jsem si pomyslela v hlavě: Cože to řekl?... Hezká dívka?... Mluví o mě?... Odpověz normálně, prosím. Rino mysli. 

"Dívka?" vypadlo ze mě.

"Cože?" na to on.

     Opět jsem si pomyslela: Do p*či, co jsem to řekla za sračku? Tak jedem, něco lepšího, prosím...

"Děkuju.. víš.. lidé mi většinou neříkají hezké věci, tak mě to celkem překvapilo."

"Tak by měli začít, zasloužíš si je." 

     Wauuu... Ocitla jsem se aktuálně v říši snů a růžových představ, v zamyšlení jsem pronesla:

"On je tak pěknej." Tím jsem Briara trochu zmátla. Zeptal se:

"Kdo?"

     Nadechla jsem se. Tohle jsem teda po... "Ugh.. ty. Ugh.. teda.. jo, ty," vylezlo ze mě. Pak jsem se jen blbě usmívala. 

     Briar to přešel, jako kdyby se nic nestalo.  "To je od tebe krásné. A zrovna od tebe si toho vážím. Mimochodem - večer budeme dělat párty na oslavu úspěšně stráveného půl roku a vyhraného zápasu v lubapalu proti jiné škole."

     Svět se stal o něco zářivějším. Odpověděla jsem mu: "No jasně, že přijdu." 

      Následně jsem se chystala odejít na poslední hodinu, když v tom na chodbě jsem potkala Raye, i když - spíš on mě. Jelikož na tomhle patře nemá co dělat.

"Ahoj, Rino," pozdravil vychovaně.

"Ahoj, Rayi," odpověděla jsem mu. "Odkud znáš mé jméno?"

"Zeptal jsem se tvých spolužaček." 

     Pomyslela jsem si: On se o mě zajímá. Twl.. joo. 

     Ray byl fakt milý. Řekl: "Víš vlastně si mě docela zaujala. Líbí se ti sport?"

"Joo, ráda se na vás dívám," vyhrkla jsem. A to jsem ještě nevěděla, co přijde. 

"Nechceš si někdy s námi zahrát?" Je úžasnej!

"Jasně!" odpověděla jsem mu. Slovo Ne by mě ani nenapadlo.

"Možná si dáme přátelské kolo dneska večer, kdyby si se chtěla stavit na naší oslavě/párty," navrhoval.

"Jasně, že přijdu," souhlasila jsem čile. Tohle se prostě neodmítá. 

     Při odchodu mi poslal vzduchem náznak polibku. Když odešel, šla jsem do třídy a  byla jsem tak okouzlená, že jsem srazila futra. 

     Tohle byl nejlepší půl rok mého života!

     Byla už jsem doma a chystala jsem se na zmíněnou párty, když v tom mi došlo, že jsem slíbila dvě párty.. a do prd*le. Rozpůlit se neumím, šla jsem teda  za Sarin a požádala ji o pomoc. ,,Slíbila jsem dvoum klukům, že pudu na jejich párty a nechci ani jednoho zklamat. Co když z tebe udělám mě? Pudeš na tu druhou za mě?"

"Uhh... Myslíš tu párty na druháku? Víš, že to je jedna a ta samá?" odpověděla mi. Překvapení.

"Cože? Briar je z našeho ročníku," namítla jsem.

"Ale je v týmu s druhákama a oni slaví vítězství v té jejich hře."

"Aha, právě jsi mi zachránila život, Sarin.."

"Oni tě pozvali?" zeptala se mě.

"Joo.. oba dva."

"To si děláš srandu?"

"Ne," ujistila jsem ji.

     Sarin zajásala: "Jdu taky!"

     Společně se Sarin jsem se tedy připravila na párty a vyrazily jsme. Ovšem co jsme vyšly z pokoje, potkaly jsme Meshe a Zitu.

"Kam jdete?" zeptal se můj spolubydla. Zita se přidala:

"Taky na párty?"

     Cože? Oni tam jdou taky? "Mají tam nafukovací pokoj nebo co?" poznamenala jsem drze. Zita to přešla a vysvětlila:

"Však to není na koleji."

     Divila jsem se: "Vždyť nesmíme opouštět kolej po noční hodině."

     Mesh se ke mně přidal: "To je pravda."

     Sarin v tom neviděla problém.  "No a co. Však to nikdo nezjistí. Není to poprvé, a ani naposled."

     Pokrčila jsem rameny, tak jo no, proč ne. A všichni jsme se vydali ven z koleje. A následně mitrem (hromadná doprava na Aráji), číslem 942 směrem k místu konání párty. Už se nemůžu dočkat!