Probudila jsem se... Jo jsem vzhůru, asi z hlubokého zimního spánku, jelikož jsem totálně rozlámaná a mám asi silnou migrénu... Co se to sakra stalo?

     Huh?? Proč jsem doma... Jakože doma na Cybertronu c-co?

     Aaaa, i přes výraznou bolest hlavy si matně vzpomínám na nějakou debilní párty, jo a taky na... Neeee.

     Vážně se tam objevil... Teď už se do tý školy nevrátím, nemůžu, bylo by to hrozný... Začala jsem naprosto hystericky brečet.

     Přišel za mnou do pokoje můj bráška Džodžej, často ho zkracuji na ŽoŽo - což nemá rád, zeptal se mě, co se stalo. Vylíčila jsem mu tedy, jak mi můj debilní otec zničil párty a pověst ve škole. S čímž moc nesouhlasil a řekl mi, že mi nějaká z mých kamarádek dala nějakej fet a dva kluci se mě tam údajně pokoušeli ojet, zatím co mě měl můj táta zachránit.

     No, já si to tedy pamatuji tak, že mi bylo fajn, hráli jsme hru, a pak si to.. Vlastně dál nepamatuju, jen jsem si jistá, že tu párty zkazil. Bráška ale nesouhlasil. ,,Hele nechápu sice stále, proč ho tak šíleně nemáš ráda, každopádně ti šel jen pomoct a zachránil tě."

     Ušklíbla jsem se. ,,Zachránil školu na Aráji před tím, abych se tam vrátila maximálně. Vždyť teď o tom všichni budou vědět. "

,, To si nemyslím, ale uvidíš." Ani teď se mnou Džodžej nesouhlasil.

     Využila jsem dnešní den volna k tomu, abych opět z téhle směšné planety utekla na Aráj na kolej, a vyslechla si od Árla, že mě díky Primus nevyhodili a mám jen napomenutí. Doufám, že všichni byli tak na mol, že si to nepamatují.

     Když na pokoj dorazil Mesh, trošku jsem se ho lekla, jsem teď z celé té situace hrozně ve stresu. Naštěstí jediné, co dělal, bylo, že se jako vždy jen debilně usmíval. Ale stejně mi to nedalo. A zeptala jsem se. ,,Meshi?... čistě náhodou... pamatuješ si něco z té katastrofické párty?" Než  mi odpověděl, nervózně se zavrtěl.

,,Hhhh... no.. ne? Byl jsem celkem na mol... he he."

     No - jelikož nezněl vůbec přesvědčivě, tak jsem k němu přišla blíže, celou dobu na mě koukal jak na zjevení, chytla jsem ho za výčnělek na straně jeho hlavy a zeptala se ho znovu.,, Vážně??? Moc přesvědčivě to neznělo!"

,, Co je tohle za taktiky?? ...au... hele," zaskučel.

     Nevím proč, najednou jsem měla pocit, že lže a zároveň celkem paniku, a byla jsem naštvaná. Strhla jsem ho na zem; když ležel na zádech, klekla jsem si obkročmo nad něj a znovu ho chytla za výčnělek.,, MESHI!!! NELŽI MI!!!"

,,Hej, zbláznila ses nebo co sakra!"

,,Řekni mi PRAVDU!!!"

,,Neřeknu... slíbil jsem, že o tom nikdy nikomu neřeknu."

      Můj výraz asi nabral na hrozivosti, soudě dle jeho nervního poškubávání ruky. Kašlala jsem na to a pokračovala v nátlaku. ,,Slíbil? Takže mi lžeš, a víš o všem! Vlastně, komu jsi to slíbil!? Kdo by mi v téhle situaci pomáhal??"

,,Slíbil jsem, že budu mlčet jako hrob, a to budu," hrál si mladý pán dál na hrdinu. Tím mě ještě víc naštval. ,,KOMU!?" Zařvala jsem.

,,Někomu, komu na tobě záleží, jen ty si to absolutně neuvědomuješ, protože máš vsugerovanou svojí verzi příběhu." Po téhle větě mě odstrčil, zvedl se a odešel. 

     No... ahhh co to bylo? Proč?... ahhhh. Udělala jsem zas hroznou blbost a nechala se přemoct emocemi. A chovala se jak posedlá. Nesnáším tajemství. A komu by na mě krucinál záleželo? Tohle byla hrůza. Musím se pak Meshovi omluvit. Když jsem ležela v posteli, a chystala se spát, brečela jsem nad tím, že nechci zítra do školy... fakt nechci. U Primuse, kdo všechno by o tom mohl vědět?!

     Nakonec jsem z toho všeho stresu usnula.

     Ráno... ráno... RÁNO!! Neeee... Školaaaa neee. Em, a Mesh je kde? Počkat co?? Ono už je za pět minut osm?? To si děláš prdel! 

     No asi jsem se naučila běhat rychlostí světla a cestou do školy běžela tak rychle, že jsem i letěla hyperprostorem, abych stihla včas přijít. A... přišla jsem o dvě minuty později, protože jsem si opět spletla patro.

     Naštěstí jsme měli hodinu jazyka a učitelka mě má celkem ráda, takže jsem to přežila, za to za chvíli nepřežije Sarin, jestli se mi zeptá ještě na jednu debilní otázku.

     Hodinu jsem zvládla a nastala přestávka... chvíle utrpení a mnoho debilních otázek, takže jsem radši utekla na chodbu, tam jsem seděla u stěny a odpočívala, tedy dokud jsem nezahlídla Raye s nějakou jeho partičkou. Asi mi právě explodoval mozek... ale debílek má zlomenou ruku, he he dobře mu tak, zmrdovi, zrovna u něj si pamatuju, jak mě opruzoval. Moment, proč jde ke mě??? Néé prosím - nechoď sem...

     Stejně ke mě přišel, tak jsem na něj jen zírala...

,,Ahoj," začal. "Hm.. em... chtěl bych se ti jen omluvit, nemusíš to přijmout, jen ti to chci říct, pamatuji si co se stalo sice jen matně a vlastně si většinu z toho vůbec nepamatuju, ale vím že jsem udělal dost špatných věcí, přísahám, že kdybych nebyl zhulenej, tak bych to neudělal. Každopádně jsem dostal, co jsem si zasloužil, a opravdu se ti omlouvám."

     Překvapení. V hlavě mám prázdno, takže jen zahučím: ,,Ok, dobře... nevím, co mám říct, asi děkuju, musím se nad tím zamyslet."

     Sebrala jsem se a rychle šla do třídy, a za dveřmi mi došlo, že jsem se ještě chtěla na něco zeptat, takže jsem vykoukla z poza dveří a ještě na Raye zavolala: ,,Rayi?? Mám otázku. Pamatuješ si, co se stalo po tom, co jsi to... to ... no víš co..."¨

     Ray se zamyslel, pak se pousmál a řekl: ,, Ne, mám okno."

     Hmm, to bylo nenápadný, jak Mentor ve tmě ... 

(vysvětlení: Mentor Prime, aka náš cybertronský král, je bílozlatý... spíš z většiny bílý, tudíž ve tmě je opravdu "neviditelný")

     Dobře, dokud o tom, co se stalo, nikdo nemluví, je to ok. V klidu jsem se usadila do lavice a oddechla si.

     Všimla jsem si nové zprávy na datapadu... napsal mi bratr "Žožo", jo tu přezdívku miluju, stejně jako on, uchechtla jsem se.  

Konverzace na datapadu:

     Bratrova první zpráva byla fakt povzbudivá.

,,Žožo": ,,Čus, hele vím že jsi nic, nechtěla a nejspíš o to nestojíš, ale využil jsem pár poznatků od tebe do svého projektu, a zjistil jsem, že v té alkoholické tekutině, co jsi nejspíš vypila, byly příměsi nějaké omamné drogy, co vytváří halucinace. Neboj, neřeknu to otci ani nikomu dalšímu, a o tom, že jsi chlastala, už stejně ví, jen ti chci říct, že by jsi si měla dávat pozor na to, komu důvěřovat a komu ne, aby se ti někdy nestalo něco horšího."

"Rinuše": ,,Jak jsi mohl něco takového zjistit?"

"Žožo": ,,No táhnul z tebe alkohol pomalu od portu až k nám domů, takže jsme měli zapnuté odvětrávání přes noc, aby nás to nezabilo, a část toho "plynu\vzduchu" jsem si nechal na rozbor do projektu na chemické sloučeniny, protože alkohol je taky chemie."

"Rinuše": ,,Víš, že jsi hroznej blázen?"

"Žožo": ,,Věda je super :D"

___________________________

     Jo, přesně tak, můj bráška je trošku magor a šílený vědátor. Studuje dvě školy na jednou a někdy mám pocit, že zdědil jak svoje, tak moje IQ dohromady. Někdy mu trošku závidím jeho geniální mysl. Protože studovat Cybetronskou technologickou je věc mezi nebem a zemí, vhodné leda pro ty, kteří mají trojciferné IQ.