Kapitola #23 - Martin se dostal k pravdě

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

Tak přišel čas rozlučák a já nečekaně zůstala doma.

Večer jsme opět řešili Lennoxovo geniální akce. Pak Lennox řekl, že Sam se zajde podívat na základnu. Ten je teď v nějakým utajeným sektoru. Megatron mu zničil celý zbytek jeho života tím, že na něj použil tu zbraň.

Měl také problém s oblečením, s čímž nám pomohl Graves. Dali jsme mu ochranné brnění.

Pevný kruh, který zapne kolem pasu, dva náramky a dva kroužky na nohy. Brnění se automaticky připojí k nervové soustavě. Sam pak dovede ovládat brnění svou myslí.

Sam zavítal na návštěvu. Po seznámení s ostatními na základně, a Lenoxovo průpovídkám, jsme si začali povídat.

Já: ,,Je mi líto, co se stalo."

Sam: ,,Nemusí, bude to pro mě nová zkušenost a rád bych se někdy zapojil a pomohl vám. S rodiči se vídám stále, a to, že už s nikým nebudu moc žít, mě netrápí. Rád se přiučím něco nového. A láká mě dobrodružství."

Ratchet: ,,No nevím, jestli se dá to, co tu děláme, považovat za dobrodružství, ale já tě budu s radostí brát jako člena."

Eps: ,,No s tím asi bude trošku problém. Same, uvědom si jednu věc. Ty nejsi transformer, i když tak vypadáš, jsi stále člověk. Když se ti něco stane, nedovedeme ti moc pomoct, Ratchet není lidský doktor."

Sam: ,,Já vím, a také s tím počítám. Prosím, už jsem dospělý, můžu zodpovídat za sebe sám."

Lennox se na mě podíval pokrčil rameny.

Já: ,,Já nemám námitky, je to tvůj život a tvé rozhodnutí, nikdo z nás ho nemůže ovlivnit."

Sam: ,,Ano, chci."

Lennox: ,,No... Myslím,že vyplňováním formuláře o bezpečnostní prověrce se zabývat nebudem."

Spustil se opět alarm, Deceptikoni začali vystrkovat růžky, už jsme to čekali vzhledem k tomu, jak dlouho se nic nedělo.

Tentokrát to byla Jesenice v Česku. Když jsem měla v plánu s týmem TF1 projít portálem, zarazila jsem se. Vždyť v Jesenici má naše třída ten rozlučák. S Lennoxem už se po telefonu téměř vůbec nebavím a když už jo, tak se hovor přesměrovává. Proč Jesenice? No nic, jdeme tam.

Podle souřadnic jsme došli lesem ke kempu. Zahlídla jsem tam moje spolužáky, ach jo. Povzdechla jsem.

Já: ,,Dávejte pozor, nikdo nás nesmí vidět. "

Opatrně jsme prozkoumali okolí. Nic jsme nenašli.

Já (na základnu): ,,Ratchete, kde máš ty Deceptikony ? Nikde ani noha."

Ratchet: ,,Vy jste na ně ještě nenarazili ? Stojíte přímo před nima."

Bumblebee: ,,Prozkoumali jsme celou oblast lesa. Mimo les jsou v kempu děti a civilisté, tam jsme se koukali jen z dálky."

Ratchet: ,, Koukám teď na mapu, podle signálu by měli být ... přímo ... za vámi."

Hned po tom co Ratchet dokončil větu jsem zpozorněla. Uslyšeli jsme prasknutí větví, rychle jsme se otočili a ano, byli tam Deceptikoni.

Stál tam Megatron se Starscreamem, a Megatron držel v ruce velké dělo.

Megatron: ,,Dasvidánia." (rusky - nashledanou)

Vystřelil po mě, odrazilo mě to, že jsem odletěla až do kempu.

Když jsem ležela,zaslechla jsem, že mě právě asi zahlédla celá třída. Viděla jsem přilétat další Deceptikony. Zvedla jsem se a začala s nimi bojovat.

To byl jeden, druhej a třetí, Deceptikoni jsou nenapravitelní a ani jeden mi neprozradil, co plánují. Jako vždycky, každej jejich útok má nějakej cíl. Teď už jsou všichni tři spojení s Prajiskrou.

Ohlédla jsem se za sebe a tam stáli vyvalení nechápající spolužáci. Otočila jsem se zpět na les a vyrazila jsem tam.

Já (na základnu): ,,Lennoxi, viděli nás civilisté, vyřeš to. "

Lennox: ,,Jsme připraveni k podpoře za dvě minuty."

Cestu do lesa za ostatními mi překazil cestu Megatron. Co jiného jsem mohla dělat, než s ním bojovat, neměla jsem na výběr. Asi po dvou minutách to začalo vypadat u mě na jistou prohru. Upřímně, už jsem taky mlela z posledního; ono se to možná nezdá, ale asi šest minut v kuse se prát je dost dlouhá doba.

Konečně se mi povedlo vymyslet plán. V té ubytovně už jsem jako člověk byla. Má svůj vlastní elektrický generátor.

Nějakým záhadným způsobem se mi povedlo hodit Megatrona do vedení ubytovny, zamotal se do drátů. Proč zrovna teď musela být vypnutá elektrika?!

Zahlédla jsem Martina, stál u dveří s jističi a pozoroval nás. Řekla jsem mu, aby zapnul jističe. Martin neotálel a udělal tak.

Někdy si říkám, jak to dělám, že mě většina lidí poslouchá.

Megatron dostal od proudu ránu jako z děla a ulehl. Já byla naprosto vyčerpaná. Opět jsem se vydala pomalou chůzí k lesu.

Přiletěli čtyři Deceptikoni. Starscream a tři vojáci. Zvedli zbraně a zamířili na mě. Dělat teď něco proti byla jasná sebevražda.

Klekla jsem si na kolena, dala ruce za hlavu a řekla, že se vzdávám. Nemohla jsem nic jiného dělat. Tohle je jedna z věcí, kterou bych dělat fakt neměla, ale já si svého života celkem vážím.

Starscream se zasmál a řekl: ,,Takle se mi to líbí."

Já: ,,On tě smích brzy přejde, Starscreame."

Starscream: ,,Kušuj!"

Nařídil jednomu vojákovi, aby se postaral o Megatrona, a další dva mě měli svázat. Teleportovali jsme se na Deceptikonskou loď.

Hlídali mě v kroužku v šesti, bylo mi divné, že mě nikam nezavřeli. Asi za čtyři, pět minut mě zas odvedli někam jinam. Zjistila jsem že, mají loď i základnu, ještě bych ráda zjistila, kde.

Odvedli mě do jejich splácaného vězení. Svázali mi ruce i nohy a oba řetězy zvlášť zavedli do zdi. Ještě jsem dostala jeden kruh kolem krku a od něj řetěz překvapivě opět ke zdi.

Lehla jsem si na bok, to byla snad jediná možná poloha , a začala jsem přemýšlet, jak se z těch pout dostat.

*** V Jesenici ***

Lennox s vojáky projeli portálem. Okamžitě vběhli do kempu a začali uklidňovat všechny osoby. O pár minut později se vrátil Ironhide, Bumlebee a Zed.

Ironhide: ,,Viděli jste mě? Nestačili se ani otočit a našil jsem do nich celej zásobník. Pche... Deceptikoni..."

Zed: ,,Na konec stejně zdrhli, ale zavedli nás hodně od kempu. Dostali jsme se až za jezero."

Bumblebee se mi snažil dovolat vysílačkou.

Bumblebee: ,,Nemám tucha, kde je Optimus. Vysílačka mi oznamuje, že ta jeho není dostupná."

Lennox: ,,Je tady spousta oblastí bez signálu, mohl se tam bez problému dostat."

Přišel za Lennoxem Adís: ,,Lennoxi, mohu něco ?"

Lennox: ,,Jistě že."

Adís: ,,Ti dva kluci támhle vás slyšeli se bavit a říkali, že to tady celé viděli, a prej Deceptikoni Optima odvedli."

Lennox: ,,Cože? Jdu si s nimi promluvit."

Adís na Bumblebeeho: ,,Proč jste nezavolali na základnu, aby jsme vyslali TF2?"

Ironhide: ,,Seřezali jsme je na hromadu jako nic."

Adís pohodil rukama a šel za Lennoxem. Kluci Honza s Fandou jim všechno, co viděli, popravdě vylíčili. Dokonce si část natočili na jejich Iphony. Pak ještě dodali, že nejsou všichni. Prý tři kluky a dvě holky - Dominika, Jirku, Martina, Evu a Zuzku odnesli sebou taky.

Lennox se s TF1 vrátil na základnu. A začali prověřovat nahrávky. Zbytek týmu začal vysvětlovat civilistům, co budou dělat.

*** Deceptikonská základna ***

Asi jsem dospěla k názoru, že se z těch pout nedostanu. Po chvilce jsem zaslechla Starscreama, jak si zase stěžuje na lidi a nadává na ně. Vstoupil do místnosti, ve které jsem byla. V ruce nesl průhlednou krabici, ve které skutečně byli lidé. Když procházel kolem mě, zastavil se a řekl: ,,Podívej se. Mám tvoje hnusný a mrňavý kamarády."

Měla jsem chuť mu říct, ať je pustí, jinak dostane, ale neudělala jsem to. Stejně bych nemohla a on by se mi jen vysmál. Zůstala jsem tedy zticha.

Odložil je vedle na stolek a odešel.

Zuzka začala brečet, že se bojí, a chce zpátky domů. Eva s Dominikem a Jirkou se jí snažili uklidnit.

Já radši zůstala jen zticha.

Netrvalo dlouho a Martin začal vyzvídat. Nejdřív začal s tím, jak je úžasné, že doopravdy existujeme. A pak začal vykládat jeho spojitosti se mnou, jako člověkem. Jirka s Dominikem mu řekli, ať drží kušnu, že je úplně vypatlanej a přestane říkat nesmysly.

Zase bylo chvilku ticho. Martin ho prolomil.

Martin: ,,Prosím, dobře možná to je blbost, ale řekni mi odpověď."

Dominik: ,,Vážně ti jde jen o tuhle pitomost !"

Jirka: ,,Ale notak, klid."

Tohle bylo poprvé, co jsem Jirku slyšela říct normální větu a také jsem to v sobě neudržela.

Já: ,,Tohle je poprvé, co slyším Jirku říct něco normálního."

Všichni zpozorněli. A já si uvědomila, že jsem řekla magořinu.

Martin: ,,Já to říkal, jak jinak by mohl znát tvé jméno a vědět, jak se chováš."

V duchu jsem si řekla, že to svedu na Facebook, nesnáším ho.

Já: ,,Víme hodně věcí o hodně lidech, jsou na to zdroje, co se týče sociálních sítí a hlavně Facebooku."

Jen co jsem to dořekla, jsem si uvědomila další věc. Zase jsem řekla demenci, jak bych mohla znát Facebook?!

Eva: ,,... Transformeři znají Facebook? Cože? To je hustý."

Jirka: ,,Já si myslím že je to jasný, promiň, že do všeho tak šťourám a lezu, ale ne, Kačko, lhát fakt neumíš dobře."

Nemůžu se mu přece přiznat.

Já: ,,Proč si myslíš, že jsem někdo jiný?"

Martin: ,,Kačka ve škole téměř ve všech hodinách spí, takže je unavená, a to hodně. Potom, když jí někdo vyruší, většinou začne říkat různý kraviny, už jsem zaslechl i Megatrona. Divně se chová, myslí si, že pod mejkapem nejsou vidět odřeniny a byla jediná, kdo při útoku na Kaznějov nebyl k nalezení, při čemž vojáci chránili hlavně její dům. Jo a Jirku jako jediná Kačka nazývá Jiří."

Já: ,,To je hodně důkazů."

Jirka s Dominikem jenom zůstali stát a nechápavě koukali.

Martin: ,,Já mam toho ještě dost ..."

Jirka: ,,Ne, ne, ne, už prosím sklapni, mě se tomu nechce věřit."

Já: ,,Fajn, tak dobře, Martin má pravdu, i když je to divný."

Martinovi se rozzářily oči a koukal na nechápavého Dominika s Jirkou. Eva mezi tím uklidnila Zuzku a vytáhla telefon. Hele, kluci, pojďte, uděláme selfie.

...Tak na tohle nemám slov...pak mi ale docvaklo.

Já: ,,Evo máš tady signál ?"

Eva: ,,Jednu čárku, ale data sem nedošáhnou, do hajzlůůů."

Já: ,,Napiš SMSku Lennoxovi."

Eva: ,,Moment, dochází mi baterka."

Dominik: ,,To si děláš prdel !!? Vy se tady fotíte, ale nemůžete už poslat zprávu !!?"

Eva: ,,V klidu, já mam u sebe vždycky powerbanku."

...Tak na tohle mi asi brzo dojdou nervy...

Eva: ,,Co mám napsat?"

Já: ,,Už určitě zjistili, že tam nejsme, napiš mu, ať Ratchet lokalizuje tvůj telefon. A ať prozatím nevymýšlejí záchranou misi, nemá to zatím cenu. A potvrzovací kód 317 200 1."

Eva: ,,Mám, a číslo?"

Nadiktovala jsem jí číslo a Eva úspěšně odeslala zprávu.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro