Uplynul asi rok a já se opět vrátil na Cybertron, vše běželo v normálu, jak má. Zavolal mi Sony, že mám dojít k přistávacím plochám pro felingy.

Přišel jsem tam, byl tam Graves. Šel jsem za ním a zeptal se, proč tam mám být. Odpověděl mi, že prý přišla nouzová zpráva a žádost o přistání. Autorizace proběhla jako feling devatenáct.

Počkali jsme až přiletí a přistane. Skoro se rozpadal a byl hodně poničený. Otevírací vrata doslova odpadly a z felingu vyšlo čtrnáct Cybertroňanů.

Žádné nebezpečí, žádná past, ale je lepší být ve střehu. Zrušili jsme akci a já se vrátil domů.

Lehl jsem si na gauč a přemýšlel jsem nad pár věcma. Návštěva zástupce Země proběhla úspěšně a Země navázala oficiálně spojenectví.

Procházela kolem mě Rina a nejspíš měla namířeno ven.

Posadil jsem se a zastavil ji.

Já: ,,Rino? Mohu ti něco říct?"

Rina se na mě otočila a odpověděla, že ano.

Já: ,,Chci se ti omluvit za pár věcí. Za to, jak jsem tě nechtěl pustit na Zem."

Rina: ,,Taky bych se měla omluvit, neměla jsem na tebe tak vyject."

Rina odešla a mě opět zavolal Graves, ať přijdu do Krašuru.

Když jsem tam přišel byla tam Andromeda, Graves a mě neznámý mech.

Andromeda mě obejmula a radostí brečela. Zeptal jsem se co se děje a ona mi radostně oznámila, že to je její otec.

Seznámili jsme se a následně Andromeda se svým otcem jménem Zero.

Mezi tím co se šla Rina s Džodžejem seznámit s Andromedy otcem, já měl jiné věci na práci. Nějaký deceptikon se potuloval poblíž síně s artefakty a já byl na blízku, takže jsem ho běžel chytit.

Zahlédl jsem ho, jak obchází Krašur. Vyběhl jsem za ním a on začal utíkat. Po pár zatáčkách vyskočil na střechu jednoho z domů a já za ním.

Byl docela rychlý a mrštný, ale držel jsem se za ním.

Najednou mi upozornila vysílačka, přijmul jsem hovor.

Rina: ,,Tati! Zachraň mě prosím! Brácha mě tu nechal s dědou samotnou. A on se mi furt na něco ptá."

Vnímal jsem Riny hovor a nekoukal na cestu. Když jsem přeskakoval přes jednu ulici uklouzlo mi to a spadl jsem dolů. Nejdřív na velkou bednu, tu jsem probořil a na zem.

Rina: ,,Tati? Žiješ?"

Já: ,,Em...Prosím udělej pro mě jednu věc. Zavolej Gravesovi, ať za mnou přijde, pokud možno s doktorem."

Rina: ,,D..Dobře."

Za pár minut tam přišel Graves s Deivim a Rinou.

Deivi: ,,Pohnul jsi se od té doby co tu ležíš?"

Já: ,,Ahm...ne, bolí mě záda."

Graves: ,,Takže za prvé můžeš mi vysvětlit co jsi sakra dělal? A za druhé je ti dva tisíce sedmset čtyřicet pět, takže si nestěžuj, že tě bolí záda."

Rina udělala dva kroky zpět a Graves jí chytil za ruku.

Graves: ,,Rino? Nechceš mi taky něco říct?"

Rina: ,,Em...ne?"

Graves: ,,Takže ano."

Rina: ,,Nevím, jak ti to mám říct."

Graves: ,,Tak si to rychle vymysli, protože mi to zajímá."

Rina: ,,Děda mě začal vyslýchat a brácha vzal kramle. Tak jsem volala tátovi, jestli mě nezachrání a tak nějak se při tom hovoru trošku přizabil."

Graves: ,,To nemyslíte vážně. Že ne?"

Já: ,,Můžeme to pořešit někdy jindy?"

Graves se na mě otočil, řekl že ano a teleportovali jsme se pryč.

...

Po nějaké době jsem se vrátil domů, byla tam Rina což se mi hodilo. Zeptal jsem se co jí vadilo na Zerovo vyptávání.

Rina: ,,Tati, kdybych ti to měla vyjmenovat, tak pochopíš."

Já: ,,Tak jmenuj, mám času dost."

Rina: ,,Už vím, po kom jsem tohle chování zdědila, takže... Kluci, škola, ty, kamarádi, proč si máma vzala zrovna tebe, proč s tebou měla děti a vůbec převážně ty."

Já: ,,Aha...A co jsi mu řekla?"

Rina: ,,Kluci, že mi to nezajímá. Škola, že to jde. Ty že seš otravnej, ale někdy je s tebou zábava. Že mám jednu kamarádku a ten zbytek mu nějak šikovně vysvětlila máma."

Já: ,,Asi si s ním půdu taky promluvit."

Zavolala mi Andromeda, že mám za ní zajít.

Rina: ,,Jako na zavolanou, nemyslíš?"

Já: ,,Ano."

Rina: ,,Bav se, mě už u něj neuvidíš."

Já: ,,No, to je od tebe milý."

Šel jsem za nimi. Když jsem tam přišel, slušně jsem pozdravil. A on se mě začal také ptát na otázky.

Zero: ,,Čekal jsem, že se Rina bude chovat jako femm a z Džodžeje se stane bojovník, proč je to na opak?"

Podíval se na mě.

Já: ,,No..To jsem si myslel taky."

Zero: ,,Co se na tobě Andromedě líbí?"

Andromeda: ,,Neřekla jsem mu,:že jsem Prime a i přes to mě měl rád. Navíc je svým způsobem hezký."

Zero: ,,A Proč tě tedy nechal samotnou, když se ti narodily děti?"

Tato věta mi probudila ze zamyšlení.

Já: ,,Helejte, nechcete radši změnit téma?"

Zero: ,,Tato odpověď mi velmi zajímá."

Já: ,,No...em...Tady to bylo trošku víc zamotané....protože...no..."

Najednou tam přilítla Rina.

Rina: ,,Tati! Tati! Potřebuji tě nutně! Mám menší problém."

Zero: ,,Až mi to dopoví, leze to z něj jak z chlupatý deky."

Rina: ,,Ale tohle je krizová situace! Dědo, může ti to dopovědět máma. Tati pojď, dělej!"

Zvedl jsem se a odešel ven za Rinou.

Já: ,,No tak o co jde?"

Rina: ,,No, víš tati, my jsme dneska měli psát písemku, a já na ní zapomněla, takže jsem učiteli řekla, že jdu dnes k doktoru na kontrolu a máš mě omluvit. Napíšu si ho zítra a pořádně se na něj naučím."

Já: ,,Tomuhle ty říkáš Krizová situace?...Moment co? Jakej test?"

Rina: ,,A co bys radši? Být tam teď s dědou? Ten test má být z matiky."

Já: ,,Dobře, za to, že jsi mě zachránila před jeho vyzvídáním, to pro tebe udělám, ale Andromedě ani muk. Je ti to jasný?"

Rina: ,,Jasně, jsem jako hrob."