Přidala jsem do sbírky i dribbly a pentadrabbly. Toto je pentadrabble z prostředí Příběhů z ranče 😇. Snad se vám bude líbit. Doporučuji si napřed přečíst předešlé díly 😘.

***

Všech šest dětí z ranče sedělo po tmě v kruhu s ledkovou svíčkou uprostřed ložnice a říkalo si tajemství.

"Takže, sešli jsme se tu, abychom uvolnili napětí z... nedávné situace," vysvětlovala Frida, a to kvůli zmíněnému napětí mezi sourozenci Ragnhild a Kliďasem.

"Jelikož Kliďas vyzradil Ragnhildino největší tajemství, a sice, že je zamilovaná do jednoho kluka ze své třídy, je fér, aby i on vyzradil své největší tajemství. A abychom je podpořili, uděláme totéž." Vzala svíčku a dala ji Kliďasovi.

"Ty začneš. A nebojte. Všechno, co se tu řekne, zůstane jen mezi námi."

Jelikož viděl vztek své sestry, tak si Kliďas svíčku vzal a řekl: "Ale až skončíme, řekne, do koho je zabouchlá. Platí?"

"Platí," souhlasila Ragnhild.

Kliďas tedy spustil: "Fajn. Chvíli... jsem chodil se dvěma lidmi zároveň... Se sourozenci Sjokkertovými."

"Cože?!" nevěřila Ragnhild, Aakesh: "Ti s těmi hady?" a Gunnar: "Jakto, že to nevím?!"

Siri zase: "Takže ty jseš polyamorní?"

Kliďas: "Ne, jen bi. A vůl. Byla to hloupost, oba se naštvali, a teď se mnou nemluví ani jeden. Stačí. Teď další."

Předal svíčku Aakeshovi. Ten se ostýchal, ale odpověděl.

"No, takžeeee... pravda jeeee, žeee jsem aromantik! Tak! Řekl jsem to! Další!"

Předal svíčku Siri a ta s úsměvem: "Počkej! Ty jseš aromantik? To je MOJE tajemství!"

"Vážně?" nevěřil, ale Siri: "Jo!"

"No páni!" Bylo mu líp. "To je super! Myslel jsem, že jsem jediný! Taky asexuální?"

"Ne, allosexuální. Ale je mi to fuk, když stejně nerandím."

"I tak dobrý." Ťukli si nato pěstmi. Siri poté předala svíčku Gunnarovi. Ten uznal: "No aromantický sourozence asi netrumfnu, aleee.... Huf. To je těžký. Já asi ani žádný tajemství nemám. Snad jen to, že mě občas šikanují, že jsem černej."

"To už víme! To se nepočítá!" hádal se Kliďas. "Vyklop něco pořádnýho, jinak tahle nikdy nepoví, koho vlastně miluje!"

"Proč to chceš vědět?!" zlobila se Ragnhild. "To je snad moje věc, koho miluju, nebo ne?!"

"Ale MOJE TAKY!!!"

Po tomhle všichni pochopili, že tam šlo o něco víc.

Kliďas vysvětlil: "Jsi moje sestra. Mám o tebe starost. Chci vědět, že ten kluk bude na tebe hodný, jestli někdy..."

Tohle Ragnhild nečekala. "Páni... Nevěděla jsem, že máš starost."

"To bratři mívají..."

Chápala. Dobrovolně si tedy svíčku vzala.

"Jmenuje se Hugleikr Eikemo," začala. "Sedí vepředu u dveří, má samojeda Sněhuláka, hraje basket... a je na vozíku. Vím, že ti to nezaručí, jaký je, ale věř mi. Je vážně zlatej."

"To zní dobře," uznal. Potom se objali a Frida se usmála.

"Tak jsme asi náš problém vyřešili! Skončíme to už." Už vstávala, ale Kliďas: "Moment! Ještě jsme neslyšeli TVOJE tajemství!"

"No jo!" uvědomila si Siri a Frida: "No..."

Gunnar nato: "Já vím, co tají! Je zamilovaná do sousedovic kluka Raula!"

"Gunnare!!!" naštvala se, ale on: "Co?! Nic jsem nevyzradil! Všichni to vědí! Div neslintáš, když jezdíme kolem."

"Já tě zabiju ty...!" Skočila na něj a začala se s ním prát. Všichni se tomu smáli. Asi, až si budou vyhrazovat tajemství příště, tak Frida nechají jít první. Ten, kdo to vymýšlel, míval občas to nejlepší tajemství.